Rady a tipy, Strana 2

Podklad je jediná část bazénu, kterou po napuštění už neopravíte. Hlavně v případě nadzemních bazénů každý kámen, zapomenutý v trávě, nerovnost nebo krtinec, které se pod tíhou vody projeví, znamenají v lepším případě šikmý bazén, v horším proražení fólie a vypuštěných dvacet kubíků vody na zahradě.

Přitom příprava podkladu zabere jedno odpoledne a stojí zlomek ceny bazénu.

Proč na podkladu záleží víc, než se zdá

Kruhový bazén o průměru 3,66 metru a výšce 90 cm obsahuje zhruba 9 000 litrů vody, tedy devět tun. Hmotnost působí rovnoměrně na celou plochu dna a stlačuje vše, co leží pod bazénovým dnem.

Z toho plynou tři důsledky:

• Cokoliv ostrého fólii při dlouhodobém působení prořízne. Nemusí jít o kámen. Stačí zbytek kořene nebo tvrdý kus hlíny.
• Měkký podklad bez dotatečného zhutnění se časem propadne. Nezhutněná zemina nebo čerstvě navezený písek pod tíhou vody sesedne nerovnoměrně a bazén se nakloní. U nadzemních bazénů s trubkovou konstrukcí je náklon nad několik centimetrů výrazný bezpečnostní problém, protože stěna bazénu přestává být zatížená rovnoměrně.
• Studená zemina odebírá teplo. Bez funkční izolační vrstvy odchází podstatná část tepla z vody do země, což poznáte na spotřebě ohřevu.

Srovnání jednotlivých podkladových materiálů

Každý materiál řeší jinou část problému. Geotextilie chrání bazénovou folii před mechanickým poškozením, pěnové podložky dobře tepelně izolují, jemný prosátý písek vyrovnává nerovnosti. V praxi se proto často kombinují.

Geotextilie

Netkaná textilie z polypropylenových vláken, která se dodává v gramážích zhruba 200 až 500 g/m². Je to nejrozšířenější řešení a u nadzemních fóliových bazénů prakticky standard.

Co umí: rozloží tlak na větší plochu, chrání bazénovou fólii před prorůstáním kořenů i proti drobným kamínkům, propouští vodu, takže se pod bazénem nedrží vlhkost, a nehnije.

Co neumí: nevyrovná nerovnosti a neizoluje. Geotextilie je ochranná vrstva, ne podklad. Terén pod nadzemním bazénem musíte srovnat vždy tak jako tak.

Jakou gramáž zvolit: 200 g/m² je plně dostačující gramáž na rovný, dobře připravený terén nebo na hladkou dlažbu. Na trávník volte geotextilní podložku o gramáži 300 g/m² a víc. Rozdíl v ceně je malý, ale rozdíl v odolnosti velký. V nabídce máme geotextilní podložky v rozměrech odpovídajících běžným velikostem bazénů, takže není nutné nic spojovat.

Pěnové podložky a puzzle dílce

Dílce z pěnového polyetylenu, obvykle 50 × 50 cm, které se díky zámkovému systému vzájemně dobře spojují (puzzle-systém). Tloušťka bývá 4 až 10 mm.

Co umí: výborně izolují proti chladu ze země, jsou příjemné na došlap, srovnají drobné nerovnosti a snadno se přizpůsobí tvaru bazénu.

Co neumí: nejsou odolné proti propíchnutí zdola. Kámen, jehož tlak by netkaná geotextilie rozložila, projde pěnovou podložkou velmi snadno. Ideální kombinací je proto netkaná geotextilie přímo na přírodní či umělý podklad a na ni pěnová podložka.

Písek

Klasické řešení hlavně u větších nadzemních bazénů. Vrstva 5 až 10 cm praného, jemného a přesátého písku se rozhrne, srovná latí a zhutní.

Co umí: vyrovná i výraznější nerovnosti a je levný.

Co neumí: bez zhutnění nerovnoměrně sesedá, bez zpevněného okraje dochází časem ke zhroucení krajní části pískové vrstvy a možnému poklesu okrajů nadzemního bazénu. Pískovou vrstvu může narušovat hmyz i malí obratlovci, žijící v zemi. Písek se nikdy nedává přímo pod bazénovou fólii: vždy nad něj patří geotextilie, jinak se zrnka zatlačí do fólie a při každém pohybu ji obrušují.

Použít lze i praný křemičitý písek, který znáte z filtrací, ale u větších ploch vyjde levněji stavební praný písek.

Betonová deska

Nejtrvanlivější a nejdražší varianta. Dává smysl u bazénů, které zůstanou na místě roky, a je nezbytně nutná u zapuštěných bazénů. Ke stavěným bazénům pak patří i pevné schůdky, které se kotví do konstrukce.

Pozor: ani beton sám o sobě není definitivní řešení. Jeho povrch bývá drsný a bazénovou fólii by obrušoval, proto na něj vždy patří geotextilie nebo pěnová podložka.

Z našich zkušeností se nejvíc vyplatí investovat do vyšší gramáže geotextilie. Rozdíl v ceně mezi 200 a 300 g/m² je několik stokorun, rozdíl mezi celou fólií a proraženou fólií je řádově jinde.

Jak připravit terén pro nadzemní bazén krok za krokem

1. Vyberte vhodné místo. Ideálně mimo stín stromů. Listí a pyl vám přidají práci se sběrem nečistot z hladiny síťkou a zvyšují spotřebu přípravků bazénové chemií. Zároveň ale dostatečně daleko od stromových kořenů, které dokážou geotextilii i fólii časem prorůst.
2. Odstraňte travní drn. Trávu i s kořeny opatrně do nezbytně nutné hloubky odstraňte, nestačí trávu jen nakrátko posekat. Pod bazénem uhnije, začne zapáchat a vytvoří nerovnosti.
3. Srovnejte plochu. Použijte vodováhu na dlouhé lati. Tolerance je maximálně 1 cm na 3 metry. Materiál vždy ubírejte, nikdy nedosypávejte. Dosypávaná zemina bez důkladného zhutnění časem nerovnoměrně sesedne.
4. Zhutněte důkladně celou plochu. Ruční pěch nebo vibrační deska. U menších ploch stačí důkladně přejít a zalít vodou, nechat den slehnout a znovu zkontrolovat vodováhou rovinu.
5. Pečlivě odstraňte z povrchu cokoliv ostrého. Kameny, kořeny, střepy. Projděte plochu rukou, ne jen očima.
6. Položte na povrch netkanou geotextilii. S přesahem 20 až 30 cm za obvod bazénu, pásy překládejte přes sebe s dostatečným přesahem, nikdy ne vedle sebe.
7. Případně mezi pískový podklad a netkanou textilii přidejte pěnovou vrstvu, pokud chcete vyšší tepelnou izolaci a měkčí došlap.
8. Postavte nadzemní bazén a napouštějte pomalu bazénovou vodu. Prvních deset centimetrů vody sledujte hladinu. Právě teď se pozná, jestli je podklad rovný. Nakloněný bazén ještě jde zachránit, plný už ne.

My v Chlorito se setkáváme s tím, že zákazníci přípravu místa pro nadzemní bazén výrazně podcení a následky řeší až ve chvíli, kdy bazén stojí viditelně nakřivo nebo již porušenou folií uniká voda. V tu chvíli už je bohužel třeba vypustit z bazénu vodu, opravti folii a začít znovu, takže se ta ušetřená hodina práce skutečně nevyplatí.

Co pod bazén nikdy nedávat

• Holou trávu. Travní drny nikdy nerostou v jedné rovině, ale jejich povrch je zvlněný. Tráva časem shnije, nerovnoměrně sesedne a přiláká hmyz.
• Kartony a staré koberce. Nasáknou zemní vlhkost, časem se rozloží a promění se v kluzkou vrstvu, která navíc drží nežádoucí vlhkost těsně u bazénové fólie.
• Netkanou textilii proti plevelu. Vypadá podobně jako geotextilie, ale má nesrovnatelně nižší gramáž a proti bodovému tlaku neochrání.
• Igelit a stavební fólii. Nepropouští vodu, takže se pod bazénem drží vlhkost a vzniká plíseň. Navíc je kluzká.
• Nezhutněný navezený písek nebo hlínu. Sesedne nerovnoměrně.

Kolik materiálu koupit

U kruhového bazénu se plocha spočítá jako π × r², ale v praxi počítejte s přesahem: k průměru přidejte 60 cm (tedy 30 cm na každé straně) a kupujte podložku na výsledný rozměr. U obdélníkového bazénu přidejte 30 cm na každou stranu.

Praktický příklad: bazén o průměru 3,66 m potřebuje podložku minimálně 4,3 m, ideálně 4,6 m. Pro bazén 5 × 3 m počítejte s plochou 5,6 × 3,6 m.

Co s bazénovým podkladem po sezóně

Pokud nadzemní bazén po ukončení koupací sezóny ze zahrady uklízíte, geotextilii nechte důkladně proschnout a poté ji volně složenou uskladněte v suchémprostředí bez přístupu vlhkosti. Vydrží pak mnoho sezón. Plochu po bazénu přikryjte neprůhlednou krycí plachtou, jinak ji do jara zaroste plevel a příští rok začnete s úpravou místa pro bazén znovu od nuly.

Když nadzemní bazén zůstává na zahradě i přes zimní období, o zazimování a o tom, jak ochránit jeho stěny před tlakem ledu, se dočtete v článku Kdy a jak zazimovat bazén.

Nejčastější otázky

Jaký je nejlepší podklad pod bazén? Pro většinu domácích bazénů je vhodná kombinace srovnaného a dostatečně zhutněného terénu, geotextilie o gramáži 300 g/m² a případně pěnové vrstvy. Beton jen tam, kde bazén zůstane roky na místě.

Jak zhutnit zeminu pod bazén? Vibrační deskou nebo ručním pěchem, poté zalít vodou a nechat den slehnout. Pak znovu zkontrolovat rovinu pomocí vodováhy.

Stačí dát bazén na dlažbu? Ano, ale i na dlažbu patří geotextilie. Spáry a hrany dlaždic se do fólie otlačí.

S výběrem rozměru podložky pod nadzemní bazén vám rádi poradíme.

Vodní kámen není špína. Je to uhličitan vápenatý, který se vysrážel z vody v místě, kde se voda odpařila nebo ohřála. Čím více vápníku a hořčíku vaše voda obsahuje, tím tvrdší je a tím rychleji se kámen tvoří. Proto ho někde v republice odstraňujete jednou za rok a jinde každý týden. 

Mezi oblasti s velmi tvrdou vodou patří podle webu Cistavoda.cz především oblast Středočeského kraje. Částečně ji máte také, pokud žijete v Královehradeckém, Moravskoslezském, Jihomoravském, Zlínském, Olomouckém kraji a na Vysočině.

Důležité je pochopit jednu věc: vodní kámen se nedá umýt. Musí se chemicky rozpustit, a to znamená, že potřebujete kyselinu. Všechno ostatní vám přinese jen dřinu a poškrábané povrchy. Jak na odstranění vodního kamene, vám poradí zde odborníci z Chlorito.

Co vodní kámen rozpouští

Uhličitan vápenatý reaguje s kyselinami. V praxi se používají tři úrovně účinnosti:

• Ocet (kyselina octová, 8 %): nejslabší varianta, na čerstvý povlak stačí. Na letitý nános je potřeba nechat působit hodiny a stejně nemusí zabrat. Zápach je nepříjemný a v uzavřené koupelně vydrží dlouho.
• Kyselina citronová: o něco účinnější než ocet, bez zápachu, dobře se hodí do konvice a myčky. Nesmí se ale zahřát nad zhruba 60 °C, protože pak se sráží a vzniká citran vápenatý, který je hůř rozpustný než původní kámen. Vaření kyseliny citronové v konvici je proto chyba.
• Kyselé čističe: koncentrované přípravky, které si s nánosem poradí v řádu minut. Prodávají se ředěné i jako koncentrát a jsou určeny přesně na tenhle úkol.

V naší nabídce čističů najdete Základní čistič jako univerzální kyselý přípravek a Gelový čistič Super Ca, jehož gelová konzistence drží i na svislé ploše a nesteče dřív, než stihne zapůsobit. To je u sprchového koutu a WC zásadní rozdíl.

Postup se liší podle místa výskytu

Postup se liší podle toho, na jakém povrchu se kámen tvoří a jak dlouho tam je. Následující přehled jde po jednotlivých místech v domácnosti.

Vodní kámen na bateriích

Klasika, protože kolem perlátoru voda schne pokaždé. Perlátor odšroubujte a nechte přes noc v roztoku kyselého čističe nebo v kyselině citronové. Tělo baterie otřete hadříkem namočeným v čističi a po pěti minutách důkladně opláchněte.

Pozor na povrch. Chromované baterie kyselinu snesou, ale matné, černé a mosazné povrchy se mohou nenávratně poškodit. U nich vždy vyzkoušejte přípravek nejdřív na malém, špatně viditelném místě. Totéž platí pro baterie ze slitin s obsahem mědi. Kyseliny s nimi reagují.

Sprchový kout a sklo

Na skle se vodní kámen usazuje ve vrstvách a při dlouhodobém zanedbání se zapéká do mikropórů, odkud ho už nedostanete úplně. Postup: nanést kyselý čistič, nechat působit pět až deset minut, přejet měkkou stranou houbičky a bohatě opláchnout. Nikdy nepoužívejte drátěnku ani abrazivní pastu. Poškrábané sklo pak chytá kámen ještě rychleji.

Prevence je tady účinnější než kterýkoliv čistič: stěrka po každém sprchování a kámen prakticky nevznikne.

WC a záchodová mísa

Pod okrajem mísy a v místě hladiny se tvoří nejtvrdší nánosy, často zabarvené do rezava od železa ve vodě. Nejdřív vylijte nebo vyčerpejte vodu z mísy, aby se přípravek neředil. Pak naneste gelový kyselý čistič po obvodu a nechte působit. U silných nánosů klidně hodinu. Následně vykartáčujte a spláchněte.

Nikdy nemíchejte kyselý čistič s přípravky na bázi chlornanu (běžná bělidla a dezinfekce do WC). Vzniká chlor, který je ve špatně větrané koupelně nebezpečný. Mezi jednotlivými přípravky vždy důkladně spláchněte.

Konvice

Do konvice patří kyselina citronová nebo ocet, ne bazénový čistič. Jde o nádobu na pitnou vodu. Roztok nechte působit za studena nebo mírně vlažný, potom konvici dvakrát až třikrát vyvařte s čistou vodou a vylijte.

Pračka a myčka

U pračky se kámen usazuje na topném tělese, kde snižuje účinnost a nakonec ho zničí. Odvápňovací cyklus jednou za tři až šest měsíců podle tvrdosti vody je levnější než nové topné těleso.

Myčka má proti kameni vlastní obranu, a to změkčovač se solí. Pokud v ní sůl chybí nebo je špatně nastavená tvrdost, kámen se usazuje na nádobí i uvnitř spotřebiče. Podrobně jsme to rozebrali v článku Proč a kam se dává sůl do myčky.

Z našich zkušeností platí jednoduché pravidlo: čím déle jste odstranění odkládali, tím silnější přípravek budete potřebovat. Na týdenní povlak stačí ocet, na roční nános už ne.

Kde končí babská rada

Ocet a kyselina citronová jsou levné, dostupné a na běžný povlak stačí. Přestávají fungovat ve třech situacích:

• Letitý nános. Vrstva silnější než milimetr se v octu rozpouští tak pomalu, že roztok mezitím vyschne nebo steče.
• Svislé plochy. Řídký roztok po skle nebo po míse steče dřív, než něco udělá. Tady vyhraje gel.
• Kombinace kamene a mastnoty. Na vodní lince bazénu, v koupelně i ve vířivce se usazují obě věci naráz. Kyselina rozpustí kámen, ale s mastnotou si neporadí. Na tu je potřeba alkalický přípravek, například Čistič blue. Postup je vždy nejdřív jeden, opláchnout, pak druhý.

Bezpečnost práce

Koncentrované kyselé čističe nejsou drogerie. Vždy pracujte v rukavicích a s ochranou očí, přípravek řeďte podle návodu a nikdy nelijte vodu do koncentrátu, ale koncentrát do vody. Místnost větrejte. A ještě jednou: nikdy nekombinujte s chlornanem.

My v Chlorito prodáváme kyselé čističe primárně pro bazény, ale od zákazníků opakovaně slýcháme, že je nakonec používají hlavně v koupelně. Je to logické, protože jde o přesně stejnou chemii jako u přípravků z drogerie, jen v koncentrované podobě.

Vodní kámen v bazénu

Stejná chemie, jiné měřítko. V bazénu se vápník usazuje na vodní lince, ve filtraci a na příslušenství, a čím tvrdší je plnicí voda, tím rychleji. Řešení má dvě roviny:

Odstranit, co už je. Na vodní linku kyselý čistič, na filtraci Čistič filtrů. Ten ale nepoužívejte, pokud máte ve filtraci zeolit: kyselina ho poškodí. Kompletní postup najdete v článku Čistota bazénu, jeho stěn a vodní linky.

Zabránit tomu, aby vznikal. Tady se pracuje s vodou samotnou. Přípravky pro snížení a stabilizaci tvrdosti udrží vápník a hořčík v rozpuštěné formě, takže se nemají kde vysrážet. Víc v článku Vliv tvrdosti vody na bazén.

Nejčastější otázky

Co rozpouští vodní kámen? Kyseliny. Od nejslabší po nejsilnější: ocet, kyselina citronová, koncentrované kyselé čističe. Zásadité prostředky ani abraziva nefungují.

Jak dlouho nechat působit ocet? Na čerstvý povlak dvacet až třicet minut, na starší nános několik hodin, a musíte zajistit, aby nevyschl. Přiložený hadřík nebo sáček natažený přes perlátor pomůžou.

Jak odstranit silný nános? Opakovaně a v krocích. Nechte přípravek působit, změklou vrstvu setřete, naneste znovu. Snaha odstranit vše najednou mechanicky obvykle skončí poškrábaným povrchem.

S výběrem konkrétního čističe vám rádi poradíme. Stačí říct, jaký povrch čistíte.

Slaná voda v domácích bazénech či umělých koupalištích je v poslední době fenomén, o kterém často básní nejeden z uživatelů bazénů. A my vám na Chlorito díky velkým objemům nabízíme skvělou kvalitu a nejlepší ceny soli do bazénu v ČR.

Údržba bazénové vody pomocí soli je stále více rozšiřujícím se moderním trendem, protože se jedná o způsob úpravy vody, minimalizující při správné funkci salinizační jednotky potřebu aplikace chlorových přípravků bazénové chemie. 

Z našich prodejů a zkušeností je slaná voda v bazénu spíše alternativní varianta na vzestupu a úplně nejčastěji naši zákazníci v České republice volí tabletové formy bazénové chemie, které se ve verzi 11v1 nebo i 5v1 postarají úplně o vše a bez námahy. Chlor je tedy pořád to nejjednodušší a nejspolehlivější řešení.

U soli v bazénu se jedná tedy o poměrně pohodlný způsob péče o bazénovou vodu, nicméně se vyznačuje jistými specifiky. Pokud uvažujete o změně údržby bazénové vody z původní standardní aplikace přípravků bazénové chemie s obsahem aktivního chloru na pořízení salinizační jednotky, pokračujte ve čtení, protože v dnešním článku se dozvíte všechny naše dlouholeté zkušenosti, nevýhody a potřebné informace.

MÁTE JIŽ BAZÉN SE SLANOU VODOU? KUPTE SI DO NĚJ BAZÉNOVOU SŮL.

Nejprodávanější je u nás Mořská sůl Mořská sůl Margherita 25 kg a Sůl do bazénu 25kg čistá vysokoprocentní Solivary

Mořská sůl Margherita 25 kg je balena a vyráběna firmou Compagnia Italiana Sali přímo v Itálii. Jednoduše použijte 2 až 5 kg na 1000l bazénové vody dle doporučení výrobce salinizační jednotky. Mořská sůl Margherita Sale Marino Grosso je špičkový solný produkt v potravinářské kvalitě získávaný na pobřežních solných polích. V průběhu procesu úpravy je sůl nejprve převedena do silně koncentrovaného roztoku, ze kterého následně krystalizuje čistý chlorid sodný. Sušení krystalů soli probíhá proudem horkého vzduchu o teplotě až 220°C.

Úvodem máme pro vás dobrou zprávu. K přechodu na slanou bazénovou vodu není nutné bazén vypouštět. Méně pozitivní informací může být skutečnost, že slaná bazénová voda, byť o koncentraci soli zhruba 7x menší než je její obsah v průměrné mořské vodě, působí korozivně na materiály, se kterými přichází do styku.

Z výše uvedeného faktu vyplývá, že veškeré bazénové příslušenství, technologie a její jednotlivé komponenty, včetně povrchu vlastního bazénu a přilehlých ploch, musí být vyrobeny z materiálů, které jsou vůči působení slané vody odolné a nekorodují. Je zapotřebí tedy použít bazénové vybavení, které je pro provoz a kontakt se slanou bazénovou vodou určeno. A konečně ta z finančního pohledu nejméně příznivá zpráva – je třeba investovat do tzv. salinizační jednotky a instalovat ji do bazénové technologie.

Jak se sůl v bazénu mění na chlor

Použití soli při úpravě bazénové vody bohužel nejde zjednodušit na pouhé nasypání soli do bazénu a konstatování, že máme hotovo. Sůl lze samozřejmě použít i tímto způsobem, ale pak se nejedná o standardní proces úpravy bazénové vody pomocí soli.

Sůl, tedy lépe řečeno chlorid sodný, slouží po rozpuštění v bazénové vodě jako potenciální zdroj aktivního chloru. V salinizační jednotce probíhá elektrolýza slané bazénové vody. Při tomto procesu vzniká plynný chlor, který se následně okamžitě ve vodě rozpouští za vzniku chlornanu nebo kyseliny chlorné, což jsou jedny z forem aktivního chloru. Míra jejich výskytu ve vodě závisí na hodnotě pH, nicméně pro zjednodušení popisu výsledku elektrolýzy slané bazénové vody lze konstatovat, že bazénová voda je v konečné fázi upravována pomocí chlornanu, který se díky činnosti salinizační jednotky vytváří přímo v bazénové vodě a není třeba jej do vody dávkovat v podobě roztoku (chlornan sodný) nebo granulátu (chlornan vápenatý).

Sůl tedy slouží jako zdroj chloru pro elektrolytický proces. Pokud je sůl ve vodě pouze rozpuštěna a salinizační jednotka je dlouhodobě vypnuta nebo není v technologii vůbec instalována, aktivní chlor v bazénové vodě nevzniká a optimální kvalita bazénové vody není nijak zabezpečena.

Jak se salinizační jednotka instaluje

Správná a úspěšná instalace salinizační jednotky do bazénové technologie se vždy řídí návodem a pokyny výrobce nebo prodejce tohoto zařízení. Zařazení salinizační jednotky do bazénové technologie lze provést jak při stavbě nového bazénu, tak při úpravě stávající technologie. Než začnete se samotnou montáží, podrobně si prostudujte návod. V případě jakýchkoliv nejasností se poraďte s příslušnou odbornou firmou či si vyžádejte návštěvu technika.

Kolik slaná voda stojí

Ceny salinizačních jednotek se podle jejich typu obvykle pohybují v řádu jednotek až desítek tisíc korun. Instalaci jednotky do bazénové technologie lze provést vlastními silami, v případě návštěvy technika je nutné připočítat náklady na jeho cestu a práci. Finanční náročnost pořízení soli lze vyčíslit pouze obecně. V konečné ceně za sůl do bazénu se obvykle odráží skutečnost, zda se jedná o sůl kamennou či mořskou, s tím, že mořské soli obvykle bývají cenově výše.

Z hlediska elektrolytického procesu, probíhajícího v salinizační jednotce, je naprosto lhostejné, zda sůl, rozpuštěná v bazénové vodě, pochází z moře současného nebo z ložiska kamenné soli, které bylo mořem před miliony let. Důležitá je čistota použité soli – optimální je čistý chlorid sodný.

Nevhodná je naopak sůl s přídavkem jodidů či fluoridů, tedy většina solí, běžně dostupných v obchodech s potravinami. V naší nabídce naleznete mořskou i kamennou sůl do bazénu v potravinářské kvalitě, v obou případech se jedná o čistý chlorid sodný. Množství soli v bazénové vodě, potřebné pro optimální funkci salinizační jednotky, se pohybuje v rozmezí 4 až 6 kg/1000 litrů bazénové vody.

Při konečné kalkulaci spotřeby soli záleží tedy také na objemu vašeho bazénu. Při elektrolýze vody v salinizační jednotce dochází postupně ke zvyšování hodnoty pH bazénové vody. Aby bylo udrženo optimální rozmezí hodnoty pH (přibližně 6,8 až 7,5), je třeba aplikovat přípravky pro snižování hodnoty pH, označované obvykle pH minus. Spotřeba těchto přípravků záleží na tlumivé kapacitě bazénové vody, takže bez znalosti jejího složení nelze předem říci, jaké množství budete potřebovat. Pravidelná kontrola hodnoty pH či koncentrace aktivního chloru pomocí vhodného bazénového testeru alespoň 1x za 14 dnů by měla být samozřejmostí.

V případě náhlého zhoršení kvality vody se bohužel ani při používání salinizační jednotky neobejdete bez speciálních přípravků bazénové chemie – např. vločkovačů či projasňovačů pro odstranění nežádoucího zákalu, přípravků pro snížení tvrdosti bazénové vody či intenzivní šokovou chloraci apod.

Nevýhody slané vody v bodech

Koroze: Rychlejší degradace běžných kovových prvků, což je klasický a známý efekt soli.

Rostoucí pH: Neúnavné zvyšování zásaditosti vody.

Náklady: Vysoká pořizovací cena a dražší výměny oproti údržbě na bázi chloru.

Vodní kámen: Zanášení solonizační jednotky.

Chlor: Ve vodě je stále přítomen, jen vzniká zkrátka jinou cestou.

Slaná voda proti tabletám v číslech

Rozhodování většinou stojí na penězích a na tom, kolik práce to dá. Tahle tabulka shrnuje, co se u obou cest liší.

Z našich prodejů vychází, že většina zákazníků zůstává u tablet. Slaná voda se vyplatí tomu, kdo chce omezit manipulaci s chemií a smíří se s tím, že bude častěji řešit pH.

Kolik soli bazén potřebuje

Při prvním nasolení počítejte zhruba se 4 až 5 kg soli na metr krychlový vody, přesnou hodnotu ale vždy udává výrobce jednotky. U bazénu o objemu 30 m3 to znamená 120 až 150 kg, tedy pět až šest pytlů.

Sůl se v bazénu nespotřebovává, ubývá jen s vodou. Doplňujete ji tedy po odpuštění, po silném dešti, který přelil hladinu, a po zazimování, kdy se část vody vymění.

Pro doplňování si pořiďte tester slanosti nebo se řiďte displejem jednotky. Málo soli znamená, že jednotka přestane vyrábět chlor, moc soli zase zvyšuje korozi a jednotka hlásí chybu.

Co dělat se slaným bazénem v zimě

Salinizační jednotku na zimu vždy odpojte a vyjměte podle návodu, elektroda v zamrzlé vodě praská. Samotná voda s rozpuštěnou solí v bazénu zůstává, nevypouští se.

Zazimování se jinak neliší od běžného bazénu. Upravíte pH, dávkujete zazimovač podle objemu a bazén zakryjete plachtou.

Na jaře nejdřív zkontrolujte stav elektrody. Vápenaté usazeniny z ní odstraníte podle návodu výrobce, obvykle krátkým namočením do slabé kyseliny, nikdy ne mechanicky.

Časté dotazy

Je slaná voda bez chloru? Není. Jednotka chlor vyrábí ze soli elektrolýzou, takže ve vodě je pořád chlor, jen se do ní nepřidává z balení.

Poznám slanou vodu chutí? Většina lidí ano, ale je to výrazně méně než u moře. Bazénová voda má kolem 3 až 4 gramů soli na litr, mořská zhruba 35.

Můžu mít solinátor u fóliového bazénu? Můžete, fólii slaná voda nevadí. Hlídejte kovové prvky, žebřík, zábradlí a šroubení, které koroze bere jako první.

Dá se vrátit zpátky k tabletám? Dá, stačí jednotku odpojit a vodu dál ošetřovat chlorem. Sůl ve vodě nijak nevadí, postupně se naředí doplňovanou vodou.

Pro koho slaná voda dává smysl

Úprava bazénové vody pomocí soli patří mezi moderní způsoby údržby optimální kvality vody v bazénech. Koupání ve slané vodě blahodárně působí na pokožku a prohlubuje příjemný prožitek z relaxace v bazénu.

Pro více informací a nákup produktů navštivte naše kategorie:

• Bazénové příslušenství,
• Chlor do bazénu,
• Solné chlorátory.

Nedaří se vám pH dlouhodobě nastavit, přestože pravidelně přidáváte bazénovou chemii? Příčinou může být nesprávná alkalita bazénové vody. Právě ta určuje, jak dobře voda odolává náhlým změnám pH. Pokud je příliš nízká nebo vysoká, může vzniknout nestabilní voda v bazénu a takzvané skákavé pH. Co s tím se dozvíte v tomto článku.

Co znamená alkalita vody a kolik má být?

Celková alkalita neříká, zda je voda kyselá nebo zásaditá. Vyjadřuje její schopnost neutralizovat kyseliny a tlumit změny pH. Funguje tedy jako pufr, který pomáhá udržovat pH stabilní. Alkalita tedy sama vodu nedezinfikuje. Její význam spočívá především v tom, že pomáhá udržovat pH v rozmezí, ve kterém může dezinfekce správně fungovat.

Doporučená hodnota celkové alkality se u většiny bazénů pohybuje mezi 80 a 120 mg/l, což se v bazénové praxi uvádí také jako 80–120 ppm.

V tomto článku pracujeme s doporučeným rozmezím pH 7,0–7,4. Při dávkování chemie však zohledněte také pokyny jejího výrobce a technologie.

Správná hodnota alkality je důležitá hned z několika důvodů:

• zajišťuje stabilitu pH, které drží v optimálním rozmezí (6,8–7,2 nebo 7,0–7,4),
• nedochází díky ní ke korozi kovových dílů nebo podráždění očí,
• chlorová i bezchlorová dezinfekce funguje, jak má.

Pokud pozorujete nějaký z výše uvedených charakteristik, podívejte se níže, co dělat.

Jak se projevuje nízká alkalita vody v bazénu?

Pokud je alkalita nižší než 80 ppm, voda nedokáže dostatečně tlumit změny pH. Výsledkem může být kolísavé pH, které po přidání chemie, dešti nebo doplnění vody rychle klesá či stoupá.

Nízká alkalita může nepřímo způsobit:

• podráždění očí a pokožky plavců,
• poškození bazénu nebo jeho kovových částí včetně příslušenství (např. schůdky),
• zhoršení účinnosti chloru a dalších přípravků.

Co když má bazén vysokou alkalitu?

Za vysokou se zpravidla považuje alkalita nad 120 ppm. Taková voda příliš silně odolává změnám pH, takže jeho úprava může vyžadovat opakované dávkování kyselého přípravku.

Foto: pH plus 1l kapalný ADR

Hodnota nad 120 ppm však sama o sobě neznamená, že je voda zdravotně závadná. Jde především o upozornění, že není optimálně vyvážená. O hygienické bezpečnosti rozhoduje také hodnota pH, množství dezinfekce, filtrace a mikrobiologická kvalita vody.

Vysoká alkalita se může projevovat těmito způsoby:

• pH není snadné upravit (má tendenci znovu stoupat),
• při současně vysokém pH, může být dezinfekce málo účinná,
• ve vodě může vznikat zákal,
• v kombinaci s vysokým pH a tvrdou vodou se může tvořit vodní kámen.

Co upravit jako první: alkalitu, nebo pH?

Při běžné úpravě vody se věnujte nejprve celkové alkalitě a teprve potom pH. Alkalita funguje jako pufr, a pokud není správně nastavená, může se pH po úpravě znovu rychle změnit.

Doporučený postup je následující:

• Změřte celkovou alkalitu i pH.
• Upravte alkalitu do doporučeného rozmezí 80–120 ppm.
• Nechte přípravek důkladně promíchat pomocí filtrace.
• Znovu změřte alkalitu i pH.
• Teprve potom proveďte konečnou úpravu pH.

Pokud je pH výrazně mimo doporučené rozmezí, bazén do dokončení úpravy nepoužívejte a postupujte podle návodu konkrétního přípravku.

Jak upravit alkalitu v bazénu?

Pokud se potýkáte s výše uvedenými problémy bazénové vody, nejprve změřte pomocí proužků nebo kapek přesnou hodnotu alkality.

Poté ji upravte pomocí přípravku Alkalita Plus nebo čistým hydrogenuhličitanem sodným neboli jedlou sodou (v případě nízké hodnoty) či přípravkem pH mínus (v případě vysoké hodnoty) podle níže uvedených tabulek dávkování. 

Foto: pH mínus 1l kapalný ADR

Jak zvýšit alkalitu přípravkem Alkalita Plus?

Při nízké alkalitě použijte přípravek Alkalita Plus podle návodu a objemu bazénu.

Výpočty níže uvedených hodnot přípravku Alkalita Plus od naší značky PWS vycházejí z tohoto dávkování: navýšení hodnoty celkové alkality o 10 mg/l je třeba nadávkovat 160–180 g přípravku na každých 10 m3 bazénové vody. V tabulce počítáme s minimální doporučovanou hodnotou alkality 80 mg/l (80 ppm).

Upozornění: Pokud potřebujete zvýšit hodnotu alkality o více než 50 ppm najednou, opakujte celý postup až po dokončeném dokonalém promíchání přípravku v bazénu.

Jedlá soda do bazénu jako domácí alternativa

Ano, také obyčejnou jedlou sodu můžete použít ke zvýšení celkové alkality jakožto levnou alternativu k přípravku Alkalita Plus. Musí však jít o její 100% čistou formu NaHCO3. Na obalu by měl být název bikarbonát sodný nebo sodium bicarbonate. V hovorové řeči se setkáte také s označením „soda bikarbon“.

V případě použití této levné alternativy potřebujete přibližně 168 g na 10 m3 vody pro zvýšení alkality o 10 ppm. To odpovídá přibližně dávkování 160–180 g přípravku Alkalita Plus. Jedlou sodu přidávejte postupně při zapnuté filtraci a po důkladném promíchání vodu znovu změřte.

Jak snížit alkalitu v bazénu?

Vysoká alkalita se snižuje kyselým přípravkem (obvykle pH mínus). 

Při alkalitě nad 120 ppm postupujte následovně:

• Změřte alkalitu i pH.
• Přidejte pouze dílčí dávku přípravku podle návodu výrobce.
• Nechte vodu důkladně promíchat pomocí filtrace.
• Po době uvedené výrobcem znovu změřte obě hodnoty.
• Další dávku přidejte pouze v případě potřeby.

Pokud je pH již na spodní hranici doporučeného rozmezí, nesnižujte alkalitu další dávkou kyselého přípravku pouze podle obecné tabulky. Mohlo by dojít k přílišnému poklesu pH. V takové situaci je vhodný individuální postup podle návodu výrobce nebo konzultace s odborníkem. 

Vysoké pH: dávkování přípravku pH mínus

Při výpočtu dávkování přípravku pH mínus pro jeho snížení jsme počítali s optimální hodnotou 7,4. Vyšší naměřenou hodnotu je tedy třeba snížit (v případě použití našeho přípravku se pro snížení pH o 0,2 dávkuje 100 g přípravku na 10.000 l (tedy 10 m3) bazénové vody.

Vířivka vypadala večer normálně a ráno je v ní mléko. Hodnoty přitom sedí, dezinfekce je dávkovaná a filtr běží. Tohle překvapí skoro každého majitele vířivky během prvního roku.

Zákal ve vířivce má jinou dynamiku než v bazénu. Malý objem, vysoká teplota a krátká doba filtrace znamenají, že se voda rozhodí rychleji a projeví se to dřív. Při včasném zásahu bývá ale voda čirá do druhého dne.

Proč se voda ve vířivce zakalí

Nejčastější příčina je vysoké pH ve spojení s tvrdou vodou. Srážení vápníku nemá jeden spínač, rozhoduje souhra pH, alkality, tvrdosti a teploty. Čím výš pH vyleze nad 7,6, čím vyšší je alkalita a čím víc vápníku voda obsahuje, tím snáz se vápník vysráží do mikroskopických částic, které vidíme jako mléčný zákal. V měkké vodě se totéž pH projeví mnohem méně.

Druhá příčina je vyčerpaná dezinfekce. Chlor v horké vodě pracuje naplno a rychle, takže se spotřebuje dřív než v bazénu a bez doplnění přestane stíhat nečistoty, které by jinak zoxidoval. Výsledkem je matná voda, která časem začne i zapáchat.

Třetí příčina sedí ve filtru. Zanesená kartuš propustí jen část průtoku a jemné částice se přestanou zachytávat.

Čtvrtou příčinou je kosmetika. Krémy, opalovací přípravky, šampon ve vlasech a zbytky mýdla se v objemu kolem tisíce litrů projeví okamžitě.

Co změřit jako první

Než sáhnete po chemii, změřte si pH a alkalitu. Pro vířivku platí pH v pásmu 7,2 až 7,6 a celková alkalita zhruba 80 až 120 miligramů na litr. Když se alkalita drží v pásmu, pH se přestane houpat samo od sebe.

Pak se podívejte na dezinfekci. Volná dezinfekce je ta část přípravku, která je ve vodě ještě schopná pracovat, na rozdíl od té vázané, která už se spotřebovala. U chloru se ve vířivce drží na 3 až 5 ppm, tedy výš než v bazénu, protože v horké vodě odvede víc práce za kratší čas. Pokud jedete na bromu, platí vlastní pásmo z etikety přípravku. Hodnoty i postup měření rozebírá průvodce péčí o vířivku.

Nakonec vytáhněte kartuš a podívejte se na ni proti světlu. Pokud jsou sklady zalepené a nejde mezi ně vidět, máte příčinu zákalu v ruce.

Podle čeho poznáte, co se děje

Naměřené hodnoty samy ukážou, kam zamířit. Následující přehled říká, co s čím souvisí a čím začít.

Pokud sedí víc řádků najednou, jděte odshora dolů. Úprava pH je vždy první krok, jinak další chemie pracuje naprázdno.

Postup, který zabere jedno odpoledne

Začněte pH. Snižte ho do pásma 7,2 až 7,6 a počkejte, až se voda promíchá. Samotná úprava pH u čerstvého mléčného zákalu někdy stačí, protože vápník se zase rozpustí.

Potom se postarejte o filtr. Kartuš opláchněte a nechte namočit v čističi kartušových filtrů, do vířivky mezitím nasaďte suchou náhradní. Mokrá kartuš zpátky do filtru nepatří, dokud neuschne, a vířivka nemá běžet bez kartuše vůbec. Podrobný návod je v článku o kartušovém filtru do vířivky.

Pak nasaďte vločkovací kartuši a nechte filtraci běžet déle než obvykle, klidně šest až osm hodin. Podle typu vířivky se vkládá do filtračního koše nebo do skimmeru, rozměr najdete v popisu produktu. Tekutý vločkovač z bazénu se ve vířivce nepoužívá, protože se dávkuje na kubíky a v malém objemu zanese filtr dřív, než stihne cokoli usadit.

Jako poslední krok upravte dezinfekci a vodu nechte přes noc cirkulovat. Ráno by měla být čirá.

Kdy vodu vyměnit

Zákal, který se vrací do dvou dnů po vyčištění, obvykle znamená, že je voda na konci životnosti. Nasbírají se v ní rozpuštěné látky, které filtr nezachytí a chemie neodstraní.

Orientačně se počítá z objemu a počtu koupajících. U vany kolem tisíce litrů, kam chodí dva lidé obden, vyjde výměna zhruba po dvou až třech měsících. Při větším provozu je to dřív, u vany používané jen o víkendech později. Kritéria popisuje článek o tom, jak často měnit vodu ve vířivce.

Při výměně se vyplatí vyčistit i potrubí, protože zbytky biofilmu zakalí i čerstvě napuštěnou vodu. Teprve potom má smysl znovu nastavovat hodnoty.

Jak zákalu předcházet

Největší rozdíl udělá sprcha před koupelí. Pár vteřin opláchnutí znamená o poznání méně krémů a kosmetiky ve vodě, a tedy i méně práce pro filtr a dezinfekci.

Druhá věc je pravidelnost. Hodnoty kontrolujte jednou až dvakrát týdně, kartuš proplachujte každý týden a jednou za měsíc ji nechte vykoupat v čističi.

K tomu patří i velikost balení. Chemie do vířivky se dávkuje po mililitrech, takže velké balení doma zestárne dřív, než ho spotřebujete.

Poslední věc je tvrdost napouštěné vody. Ve tvrdé oblasti se zákal vrací častěji a pomůže držet pH i alkalitu u spodní hranice pásma. Když je voda opravdu tvrdá, řeší se to už při napouštění přes změkčovací filtr, ne až chemií ve vaně.

Časté dotazy

Na tohle se nás u zakalené vody ptáte nejčastěji. Odpovědi platí pro pevné i nafukovací vany.

Můžu se v zakalené vodě koupat? Samotný vápenatý zákal zdravotní riziko není. Pokud ale měření ukáže nulovou dezinfekci, do vody nelezte, dokud ji neupravíte. Teplá voda bez dezinfekce je ideální prostředí pro bakterie.

Pomůže vyšší dávka dezinfekce? Pomůže tehdy, když je příčinou spotřebovaná dezinfekce. U vápenatého zákalu z vysokého pH potřebuje chlor nejdřív upravené pH, jinak pracuje naprázdno.

Proč nestačí vyčistit filtr? Protože filtr zachytí jen to, co je dost velké. Vysrážený vápník a nejjemnější částice projdou skrz, proto se používá vločkovací kartuše, která je nejdřív spojí do větších vloček.

Proč je voda čirá a přitom pění? To je jiný problém s jinou příčinou. Rozebírá ho článek o pěně ve vířivce.

Možná jste na to narazili v bazénových diskusích, kde různí facebookoví odborníci straší, že CYA v bazénu je největší zlo.

Chlorové tablety prý obsahují kyselinu kyanurovou (CYA), která se hromadí ve vodě a „zablokuje" chlor. Je to pravda, nebo strašení?

Obojí trochu. Kyselina kyanurová je stabilizátor, bez kterého by vám venkovní bazén chlor doslova „propálilo" slunce. Zároveň se ve vodě opravdu hromadí a při vysoké koncentraci účinnost chloru snižuje. Rozdíl mezi pomocníkem a problémem je jen v číslech, což je potřeba jednou za čas měřit a nebo dělat prevenci.

Celé řešení se vejde do dvou vět: jednou za měsíc změřte kyselinu kyanurovou testovacím proužkem a řiďte se semaforem níže. Nic víc v tom není.

Z našich zkušeností mnoho lidí vodu v bazénu obměňuje, takže se jich tento problém s CYA vůbec netýká. Bazénové tablety patří v České republice jednoznačně k nejoblíbenějšímu a obecně nejkomplexnějším bazénovým přípravkům.

Řešení: semafor podle naměřené hodnoty

Na měření stačí testovací proužky AquaChek 4v1, které kromě stabilizátoru změří i chlor, pH a alkalitu. Kompletnější přehled dá AquaChek 7v1. Všechny testery na kyselinu kyanurovou najdete v této kategorii. Pokud nechcete měřit a máte vodu bez problémů, tak střídejte s chlornanem sodným tablety a jednou za sezónu alespoň část bazénu vyměňte.

Celá pointa je v tom, že nemusíte volit mezi „tablety ano" a „tablety nikdy". Tablety jsou nejpohodlnější základ péče — a když stabilizátor doroste ke stropu, na zbytek sezóny je vystřídá tekutý chlor. Ten kyselinu kyanurovou neobsahuje vůbec, takže dezinfikuje, aniž by hodnotu CYA dál zvyšoval. Po částečné obměně vody (třeba při zazimování) se hodnoty vrátí dolů a na jaře můžete zase najet na tablety.

„Na tekutém chloru můžete kyselinu kyanurovou dál průběžně měřit. Jakmile hodnota díky obměně vody a přirozenému rozkladu klesne, není žádný problém vrátit se zpátky k tabletám," doplňuje Ing. Lukáš Fuka z zakladatel a majitel Chlorito.

Teď k tomu, proč to takhle funguje.

Proč je kyselina kyanurová v tabletách

Kyselina kyanurová (na testerech „Cyanuric Acid" nebo „stabilizátor") chrání chlor před UV zářením. Bez ní zničí přímé slunce většinu volného chloru ve venkovním bazénu během několika hodin. S ní vydrží chlor ve vodě několik dní. To je důvod, proč jsou chlorové tablety tak praktické — jedna tableta v plováku či skimmeru pracuje 5 až 10 dní.

Je potřeba říct otevřeně: kyselina kyanurová tvoří zhruba polovinu hmotnosti chlorové tablety. Z jedné 200g tablety se do vody uvolní chlor, který se postupně spotřebuje — a přibližně 100 g stabilizátoru, který ve vodě zůstane. Kyselina kyanurová se neodpařuje a jen velmi pomalu se rozkládá. Spolehlivě ji snižuje ředění: částečná výměna vody, přeliv bazénu po vydatných deštích nebo praní pískové filtrace s dopuštěním čerstvé vody.

Kdy začne stabilizátor vadit

Stabilizátor chrání chlor tím, že si ho na sebe „naváže". Malé množství je ideální — chlor je chráněný a průběžně se uvolňuje k dezinfekci. Při vysoké koncentraci ale stabilizátor drží navázanou příliš velkou část chloru a voda se dezinfikuje čím dál pomaleji.

V praxi to poznáte takto: tester ukazuje chlor v normě, ale voda se kalí nebo zelená. Chlor ve vodě je, jen nestíhá pracovat. Přidáváte další tablety, tím ale roste i stabilizátor — a problém se prohlubuje. Tomuhle stavu se lidově říká „chlorová past".

Orientační hodnoty pro venkovní bazén:

Pro představu: běžný bazén 20 m³ spotřebuje za sezónu 2–5 kg tablet. To odpovídá nárůstu kyseliny kyanurové zhruba o 50–120 mg/l za sezónu. Jinými slovy — jedna sezóna na tabletách je v pořádku. Problém vzniká, když se stejná voda točí několik let bez obměny.

„Při běžné spotřebě 2 až 5 kg tablet za sezónu skončí kyselina kyanurová na konci sezóny někde mezi 50 a 120 mg/l. To je hraniční, ale pořád v pořádku — stačí po sezóně obměnit část vody. Pokud se ale stejná voda v bazénu točí pět a více let, je lepší ji vyměnit a začít od nuly," říká Ing. Tomáš Fuka, chemik a zakladatel Chlorito.

Proč tekutý chlor, a ne třeba chlornan vápenatý?

Bez stabilizátoru fungují dva běžné typy chloru:

Chlornan sodný (tekutý chlor) — kapalina, dávkuje se cca 100–200 ml na 10 m³. Kromě chloru do vody nepřináší prakticky nic, co by se hromadilo. Proto je ideální „záskok" při zvýšené CYA i skvělá volba na šokovou dezinfekci.

Chlornan vápenatý (granulát) — také bez stabilizátoru, ale s jedním háčkem: s každou dávkou přidáváte do vody vápník. Při běžné roční spotřebě na bazén 20 m³ to znamená nárůst tvrdosti vody zhruba o 70 mg/l vápníku a víc — a to se, stejně jako kyselina kyanurová, z vody samo neztratí. V oblastech s tvrdší vodou pak hrozí vápenné usazeniny na fólii, v potrubí a na topení a zákal vody. Řešíte tedy jeden hromadící se parametr tím, že si pěstujete druhý.

Proto v našem systému doporučujeme kombinaci tablety 6v1 jako základ + chlornan sodný podle semaforu. Každý parametr, který se ve vodě hromadí, máte pod kontrolou.

A co „odstraňovače kyseliny kyanurové"?

Na trhu narazíte i na přípravky, které slibují odstranění kyseliny kyanurové bez výměny vody. Účinnou složkou bývá melamin — ten s kyselinou kyanurovou reaguje a sráží ji do nerozpustných krystalů, které má následně zachytit filtrace.

Chemicky to funguje. V domácím bazénu ale narážíte na praktické limity: dávka se musí přesně trefit na skutečnou koncentraci CYA i objem bazénu (a obojí doma jen odhadujete), vzniklou jemnou sraženinu musí spolehlivě pochytat vaše filtrace a žádný dostupný tester neumí změřit, kolik melaminu vám ve vodě zbylo. Přebytek melaminu přitom není neškodný — reaguje s chlorem za vzniku páchnoucích chloraminů a dalších nežádoucích látek.

Proto platí jednoduché pravidlo: volbou číslo jedna je vždy částečná obměna vody. Je levná, kontrolovatelná a nic po ní ve vodě nezůstává. Chemické odstraňovače dávají smysl jen tam, kde výměna vody opravdu není možná — třeba při jejím nedostatku.

Nejčastější otázky

Zmizí kyselina kyanurová přes zimu sama?
Z většiny ne. Rozkládá se jen velmi pomalu. Reálný pokles zajistí hlavně zimní částečné vypuštění a jarní dopuštění čerstvou vodou — což je další důvod, proč bazén na zimu nevypouštět úplně, ale snížit hladinu a na jaře doředit. Pomáhá i každý přeliv po deštích a praní filtrace s dopuštěním.

Mám tablety úplně vysadit?
Ne, pokud vám měření nedává důvod. Do 40–50 mg/l CYA jsou tablety nejpohodlnější a nejspolehlivější péče. Semafor výše vám řekne, kdy zpomalit.

Voda je zelená, i když chlor ukazuje v normě. Je to kyselinou kyanurovou?
Je to jedna z nejčastějších příčin, hlavně ke konci sezóny. Změřte CYA — pokud je nad 75 mg/l, postupujte podle semaforu (tekutý chlor + výměna části vody). Pokud je CYA v normě, hledejte příčinu v pH nebo zanesené filtraci.

Jak často měřit?
Na začátku sezóny a pak zhruba jednou za měsíc. Při hodnotách nad 40 mg/l častěji — po 3 týdnech.

Platí to i pro vnitřní bazény a vířivky?
U vnitřních bazénů stabilizátor nepotřebujete vůbec (slunce tam chlor neničí) — tam je tekutý chlor jasná volba na celý rok.

Rychlé shrnutí

1. Kyselina kyanurová je užitečný stabilizátor, ne jed. Bez ní by venkovnímu bazénu slunce sebralo chlor za pár hodin.
2. Hromadí se — proto ji jednou měsíčně změřte testovacím proužkem.
3. Do 50 mg/l jedete na tabletách 6v1, nad 50–65 mg/l přepnete na chlornan sodný a vyměníte část vody.
4. Přes zimu snižte hladinu a na jaře doředíte čerstvou vodou — hodnoty se resetují a jedete znovu.

Bazénová chemie není o zázračných produktech ani o strašení. Je o pár číslech, která máte pod kontrolou.

Vlastníte bazén se slanou vodou? Možná si i vy myslíte, že díky solinátoru se o ni nemusíte starat a vyřeší vše za vás. Bohužel se ale mýlíte. V některých situacích (například při vysoké zátěži nebo nedostatku kyseliny kyanurové) se řasy přemnoží. V tomto článku vám poradíme, jak zelené vodě v bazénu se solinátorem předcházet a jak případně vyčistit slaný bazén.

Proč slaná voda zezelená?

Zelená voda v bazénu se solinátorem obvykle neznamená, že v ní máte málo soli. Nejčastější příčinou je nedostatek volného chloru, kvůli kterému se začnou množit řasy.

K tomu může dojít z několika důvodů:

• voda je příliš zatížená nečistotami,
• solinátor vyrábí málo chloru,
• chlor se rychle rozkládá působením slunce,
• voda je teplá a spotřeba chloru roste,
• filtrace nepracuje dostatečně dlouho nebo účinně.

Jednotlivé příčiny se navíc často kombinují.

1. Vysoká zátěž vody

Pokud se plavci před vstupem do bazénu neosprchují, přinesou do vody pot, zbytky kosmetiky, opalovací krémy a další organické nečistoty. Ty spotřebovávají chlor, který potom chybí při likvidaci bakterií a řas.

Při reakci některých nečistot s chlorem navíc vznikají chloraminy. Ty mají podstatně nižší dezinfekční účinek než volný chlor a mohou být příčinou typického „chlorového“ zápachu, pálení očí nebo podráždění pokožky.

Kapkový tester bazénové vody pH a Cl alternativní ekonomická varianta - novinka 2023

Vodu ale nezatěžují pouze lidé. Chlor spotřebovává také:

• pyl,
• listí,
• prach,
• hmyz,
• zbytky trávy,
• nečistoty spláchnuté do bazénu při dešti.

Čím více nečistot se do bazénu dostane, tím více chloru voda spotřebuje. Běžné nastavení solinátoru pak nemusí stačit.

2. Nedostatečný výkon solinátoru nebo krátká doba provozu

Solinátor nevyrábí chlor podle aktuální potřeby vody, ale podle nastaveného výkonu a doby, po kterou je v provozu.

Pokud se v bazénu koupe více lidí, přijdou horké dny nebo se do vody dostane velké množství nečistot, musíte tomu přizpůsobit také chod solinátoru. Můžete zvýšit jeho výkon nebo prodloužit dobu filtrace.

Produkci chloru mohou snížit také další problémy:

• nízká koncentrace soli,
• zanesený filtr,
• nedostatečný průtok vody,
• usazeniny na elektrodách,
• opotřebovaná cela solinátoru,
• příliš krátká doba filtrace.

Nespoléhejte proto pouze na údaj na displeji zařízení. Pravidelně měřte skutečnou hladinu volného chloru přímo ve vodě.

3. Slunce a nedostatek stabilizátoru chloru

Sluneční UV záření chlor postupně rozkládá. U venkovních bazénů proto můžete mít problém udržet potřebnou hladinu chloru, i když solinátor pracuje správně. Rozklad chloru zpomaluje kyselina kyanurová (stabilizátor chloru).

Její vhodná koncentrace se však liší podle typu solinátoru a doporučení jeho výrobce. Stabilizátor proto nepřidávejte automaticky každý rok bez předchozího měření. Příliš nízká hodnota způsobí rychlý rozklad chloru, zatímco příliš vysoká koncentrace může jeho dezinfekční účinek zpomalovat.

Na Chlorito najdete například přípravek PWS Chlor stabil. Před použitím si vždy změřte aktuální hodnotu stabilizátoru a dávku přizpůsobte objemu bazénu i návodu vašeho solinátoru.

Chlor stabil pro stabilizaci chloru v bazénu 2 kg

4. Vysoká teplota vody

Během horkých dní spotřebuje bazén více chloru. V teplé vodě se navíc vytvářejí příznivější podmínky pro množení mikroorganismů a řas v bazénu se slanou vodou. Neznamená to, že by solinátor při teplotě nad 28 °C automaticky přestal správně fungovat. Může ale nastat situace, kdy nastavený výkon nestačí pokrýt zvýšenou spotřebu chloru.

Pokud má voda dlouhodobě vysokou teplotu:

• častěji kontrolujte volný chlor,
• prodlužte dobu filtrace,
• podle potřeby zvyšte výkon solinátoru,
• pravidelně odstraňujte nečistoty,
• kontrolujte stav filtru a cely.

Zelený nádech se může při nedostatku chloru objevit velmi rychle, zejména pokud už voda začínala být zakalená.

Kdy stačí zvýšit výkon solinátoru?

Pokud se voda ještě nezazelenala, můžete začínající problém často vyřešit zvýšením výkonu solinátoru. Režim Boost solinátoru, Super chlorace nebo podobně označenou funkci použijte v těchto situacích:

• po koupání většího počtu lidí,
• po silném dešti nebo bouřce,
• během mimořádně horkých dní,
• když naměříte nižší hladinu volného chloru,
• když voda začíná být lehce matná, ale ještě není zelená.

Režim Boost obvykle nastaví celu solinátoru na maximální výkon. Neznamená to ale automaticky, že se produkce chloru zdvojnásobí. Výsledek závisí na původním nastavení, výkonu zařízení, době chodu filtrace i aktuálním stavu vody.

Také délka režimu se u jednotlivých solinátorů liší. U některých zařízení běží zvýšený výkon 24 hodin, u jiných se doba počítá pouze během provozu čerpadla. Vždy se proto řiďte návodem svého solinátoru.

Po skončení režimu Boost znovu změřte volný chlor a pH. Pokud se chlor nezvýšil nebo už voda viditelně zelená, samotné zvýšení výkonu pravděpodobně stačit nebude.

Kdy použít chlorový šok do slaného bazénu?

Jakmile ve vodě vidíte zelený nádech nebo povlak řas, solinátor nestačí a je potřeba zasáhnout razantněji. Zařízení vyrábí chlor postupně a silnější výskyt řas už nezvládá.

Postupujte následovně:

1. Odstraňte z hladiny listy, hmyz a další nečistoty.
2. Vyčistěte košík skimmeru a čerpadla.
3. Důkladně vykartáčujte stěny, dno, schody a rohy bazénu.
4. Změřte pH a upravte ho podle návodu použitého přípravku, zpravidla přibližně na hodnotu 6,8 až 7,2.
5. Proveďte šokovou chloraci. (solinátor podle pokynů výrobce případně v průběhu vypněte nebo nastavte produkci chloru na 0 %).
6. Nechte běžet filtraci a průběžně kontrolujte její stav.
7. Odumřelé řasy vysajte ze dna.
8. Po vyčištění znovu změřte chlor a pH.

V bazénu se nekoupejte, dokud není voda opět čirá a hodnoty chloru a pH se nevrátí do bezpečného rozmezí.

Chlor šok 3kg (organický granulát)

Jaký chlorový přípravek použít?

Pro šokovou chloraci bazénu se slanou vodou můžete použít například rychlorozpustný granulát na bázi chlornanu vápenatého. U nás na Chlorito ho najdete pod názvem Chlorový granulát rychlorozpustný.

Výhodou chlornanu vápenatého je, že do vody nepřidává další kyselinu kyanurovou. Zvyšuje však množství vápníku ve vodě, což byste měli zohlednit zejména tehdy, pokud máte tvrdou vodu nebo se na cele solinátoru rychle tvoří vodní kámen.

Při aplikaci se vždy řiďte etiketou konkrétního výrobku. Některé přípravky se před použitím rozpouštějí ve vodě, jiné se aplikují odlišným způsobem. Nepoužívejte proto univerzální postup bez kontroly návodu.

Při práci s chlorovým přípravkem dodržujte několik základních pravidel:

• nikdy nemíchejte různé druhy chloru,
• nemíchejte chlor s kyselinami ani jinou bazénovou chemií,
• používejte čistou plastovou nádobu určenou pouze pro bazénovou chemii,
• pokud připravujete roztok, přidávejte přípravek do vody, nikdy ne vodu k přípravku,
• používejte ochranné rukavice a brýle.

Algicid jako pomocník při prevenci proti řasám

Algicid do slaného bazénu můžete nalít. Pomůže vám zabránit množení řas, neměl by ale nahrazovat správnou hladinu chloru, vhodné pH a dobře fungující filtraci.

Použít ho můžete zejména:

• během nejteplejších dní,
• po vysoké zátěži bazénu,
• pokud se řasy pravidelně vracejí,
• jako doplněk po vyčištění zelené vody.

U bazénu se solinátorem si vždy ale zkontrolujte složení přípravku. Vybírejte algicid, který výrobce výslovně doporučuje pro slané bazény. Opatrní buďte zejména u přípravků obsahujících měď. Měď je proti řasám účinná, ale může způsobovat skvrny na povrchu bazénu a někteří výrobci solinátorů upozorňují také na riziko poškození cely.

Bezpečnější volbou proto bývají bezměďnaté algicidy určené pro bazény se slanou vodou. Ty také najdete u nás na Chlorito.

Algicid 1l na řasy v bazénu

Jak algicid aplikovat?

Při preventivním použití nalijte do bazénu udržovací dávku uvedenou na etiketě přípravku. Algicid aplikujte při zapnuté filtraci a rozlijte ho na více míst, aby se ve vodě dobře promíchal.

Nespoléhejte na univerzální doporučení ohledně aplikace přípravku jedenkrát týdně. Vhodná četnost závisí na konkrétním výrobku, teplotě vody a zatížení bazénu.

Pokud už se voda začala zelenat, nejprve proveďte šokovou chloraci, vykartáčujte stěny a nechte běžet filtraci.

Algicid přidejte až samostatně a v časovém odstupu doporučeném výrobcem. Nikdy nemíchejte koncentrovaný algicid s chlorovým přípravkem v jedné nádobě.

Jak zabránit vzniku řas v bazénu se slanou vodou?

Slaná voda zezelenala ve vašem bazénu a chcete jí propříště předejít? Nejúčinnější prevencí je pravidelné měření a včasná reakce. Když si všimnete poklesu chloru ještě předtím, než se voda zakalí, bývá náprava mnohem jednodušší.

1. Pravidelně kontrolujte kvalitu vody

Nespoléhejte pouze na displej solinátoru. Ten vám obvykle ukáže nastavený výkon, stav zařízení nebo orientační koncentraci soli, ale nemusí měřit skutečné množství volného chloru v bazénu.

Pomocí bazénových testerů kontrolujte zejména následující hodnoty:

Poznámka k tabulce: Výše uvedené hodnoty jsou orientační. Přesné doporučení vždy najdete v návodu vašeho solinátoru a na etiketách používaných přípravků.

Hladinu fosfátů nemusíte automaticky měřit každý měsíc. Její kontrola dává smysl především tehdy, pokud se vám řasy opakovaně vracejí, přestože máte správně nastavený chlor, pH i filtraci.

2. Udržujte filtraci v dobrém stavu

Ani správně nastavený solinátor vám nepomůže, pokud voda přes filtrační systém neproudí dostatečně nebo je filtr zanesený. 

Pravidelně proto:

• čistěte nebo proplachujte filtr,
• vyprazdňujte košíky skimmeru a čerpadla,
• kontrolujte průtok vody,
• kartáčujte stěny a místa s horší cirkulací,
• kontrolujte stav elektrolytické cely,
• odstraňujte usazeniny pouze podle návodu výrobce solinátoru.

Na Chlorito pro vás máme také speciální čističe filtračních náplní, které pomáhají odstranit mastnotu, organické nečistoty a vodní kámen. Před použitím si vždy ověřte, že je přípravek vhodný pro váš typ filtrace.

Tip na závěr: Zajímá vás, jakou sůl do bazénu koupit nebo jak nainstalovat salinizační jednotku, odpovědi na tyto otázky najdete v tomto článku.

Kartuš je ve vířivce levný díl, na kterém ale stojí, jestli je voda čirá. Zároveň je to díl, na který se nejvíc zapomíná, protože není vidět a nic nehlásí.

Nejčastější dvě chyby jsou opačné. Buď se kartuš nečistí vůbec, nebo se naopak drhne kartáčem a tlakovou vodou. Správná údržba je někde mezi a zabere pár minut týdně.

Co kartuš dělá a co po ní chtít nemůžete

Kartuš je skládaná textilie, která zachytává mechanické nečistoty, tedy vlasy, kousky listí, zbytky krémů a jemný prach. Skládání má svůj důvod. Čím víc skladů kartuš má, tím větší plochu nabízí na stejném průměru a tím déle se zanáší.

Co kartuš neumí, je nahradit chemii. Nezabije bakterie, neodstraní rozpuštěné látky ani nesníží tvrdost vody. Filtr pracuje na částicích, dezinfekce a úprava pH na tom, co se ve vodě rozpustilo. Když je voda cítit nebo se kalí během dne, hledejte příčinu v chemii do vířivky, ne jen ve filtru.

Obojí se přitom ovlivňuje. Zanesenou kartuší proteče méně vody, takže se dezinfekce hůř rozvádí po vaně a nestihne pracovat tam, kde má.

Tři úrovně čištění

Jednou týdně kartuš vytáhněte a propláchněte proudem vody z hadice. Jděte zeshora dolů mezi sklady, ať nečistoty vyplaví ven a ne hlouběji. Zabere to tři minuty a je to údržba, která prodlouží životnost nejvíc. Navazuje na běžnou péči o vířivku, kde je i týdenní rutina na jedné obrazovce.

Jednou za dva až čtyři týdny kartuš vykoupejte v čističi kartušových filtrů. Ten si poradí s mastnotou a zbytky kosmetiky, na které voda z hadice nestačí. Dobu namáčení a ředění berte z etikety, přípravky se liší.

Intervaly berte jako orientační. U vířivky, kterou používáte denně nebo do ní jezdí návštěva, se posouvají dolů, u vany používané o víkendech nahoru. Rozhoduje provoz, ne kalendář.

Po každém chemickém čištění musí kartuš uschnout, počítejte zhruba s jedním dnem. Proto se vyplatí mít kartuše dvě a střídat je, jedna jede a druhá schne. Vířivka nemá běžet bez kartuše ani krátkodobě.

Čím kartuš naopak zničíte

Tlaková myčka zkrátí život kartuše na jedno použití. Proud rozstřelí vlákna, textilie se natrhne a filtr pak propouští přesně to, co měl zachytit. Poškození přitom na první pohled není vidět.

Chlornan sodný je výborná dezinfekce vody a sami ho vyrábíme, na kartuši ale patří jen tehdy, když to její výrobce výslovně připouští, a vždy v jeho ředění a čase. Část výrobců krátkou sanitaci povoluje, část ji zakazuje, protože textilii zkřehne. Domácí dávkování od oka tedy nechte být. Univerzální čisticí prostředky z domácnosti do kartuše nepatří vůbec, jejich zbytky se vrátí do vody a nadělají pěnu.

Myčka na nádobí je další častý nápad, který nefunguje. Teplota a oplachovací prostředek textilii poškodí a pach z oplachu se dostane do vířivky.

Tvrdá voda a vápenné usazeniny

Ve tvrdé oblasti se na kartuši usazuje vápník. Poznáte ho podle bílého povlaku, který se nedá smýt vodou a na omak drhne. Běžný čistič kartuší je stavěný hlavně na mastnotu, takže s vápencem si poradí jen částečně.

Na silnější vápenné usazeniny použijte přípravek, který k tomu je určený a který výrobce kartuše připouští. Domácí míchání kyselin si odpusťte, u koncentrovaného roztoku se dá kartuš zničit během pár minut a hrozí i poleptání.

Jedna věc je u kyselého čištění zásadní. Kartuš, na které zůstaly zbytky chlorového přípravku, se nejdřív musí důkladně opláchnout. Kyselina a chlor se nesmí potkat, uvolnil by se chlorový plyn.

Prevence je levnější. Držte pH v pásmu 7,2 až 7,6, protože při vyšším pH se vápník sráží rychleji a usazuje se jak na kartuši, tak na tryskách.

Jak poznat, že je kartuš u konce

Nejlepší kritérium je zkracující se interval. Změřte si, jak dlouho po vyčištění vydrží voda čirá. Když to po chemickém čištění vydrží méně než polovinu doby než dřív a chemie je přitom v pořádku, kartuš už nestíhá a je čas na novou.

Druhý signál je vzhled. Sklady, které se po čištění nerozevřou a zůstanou našedlé nebo mastné, znamenají, že se textilie zanesla do hloubky. Stejně tak prasklý plastový límec, deformovaná středová trubka nebo vlákna, která se třepí.

Výrobci kartuší obvykle uvádějí životnost 12 až 24 měsíců při správné údržbě. Při celoročním provozu a pravidelném čištění počítejte spíš s rokem, při zanedbané údržbě i s polovinou. Nové najdete v sekci kartušové filtry do vířivky.

Kolik kartuší mít doma

Minimum jsou dvě. Jedna je ve vířivce, druhá po vyčištění schne. Bez téhle dvojice buď vracíte mokrou kartuš, nebo necháváte vířivku běžet bez filtru, což je obojí špatně.

Třetí kartuš v záloze dává smysl, pokud vířivku používáte celoročně nebo vás na chalupě dělí od obchodu hodina cesty. Kartuš je levný díl a prasklý límec umí přijít v nejhorší možnou chvíli.

Při nákupu si poznamenejte rozměry a typ úchytu, tedy průměr, výšku a jestli má kartuš závit nebo jen otvor. Vířivky se liší a kartuš o pár milimetrů vedle do koše nesedne. Rozměry bývají uvedené i u jednotlivých vířivek.

Časté dotazy

Co od vás k filtrům slyšíme nejčastěji.

Jak dlouho má filtrace denně běžet? Řiďte se návodem k vaší vířivce, protože výkon čerpadla i objem vany se liší. Orientačně se u domácí vany osvědčuje šest až osm hodin denně rozdělených do dvou cyklů a po koupeli hodina navíc.

Můžu kartuš nechat namočenou přes noc? Ano, pokud to připouští etiketa čističe. Delší namáčení pomůže u mastnoty, ale ráno kartuš důkladně opláchněte a nechte uschnout.

Souvisí zanesený filtr se zákalem? Souvisí, a bývá to jedna z prvních věcí ke kontrole. Podrobně to rozebírá článek o mléčné a zakalené vodě ve vířivce.

Mít na zahradě vlastní bazén je skvělé, ale čistá voda se v něm neudrží sama od sebe. Základem veškeré péče je správná hodnota pH. Ideální by se měla pohybovat v rozmezí 7,0 až 7,2. Co dělat, když vám vystřelí nad 7,8 a výš? V tomto článku se detailně podíváme na to, jak snížit pH v bazénu, proč je vysoké pH v bazénu nebezpečné a jak správně dávkovat chemii, aby byla voda opět křišťálově čistá.

Co způsobuje vysoké pH v bazénu?

Pokud hodnota pH překročí hranici 7,2, začínají se dít věci, které vám znepříjemní koupání i údržbu. Mnoho lidí si myslí, že nízké pH je ten jediný strašák, ale opak je pravdou. Zásaditá voda přináší hned několik problémů:

• Výrazně snižuje účinnost chloru: Při hodnotě pH 8,0 klesá účinnost dezinfekčního chloru na pouhých 25 %. Vy sice sypete chemii do vody, ale ta kvůli nesprávnému pH nefunguje. Voda pak rychleji podléhá řasám a bakteriím.
• Způsobuje podráždění těla a očí: Setkali jste se s tím, že plavce pálí oči v bazénu? Často za to nemůže chlor, jak se lidé mylně domnívají. Na vině je právě vysoké pH v bazénu. Výsledkem je dráždivá voda, která způsobuje zarudnutí očí a vysušování pokožky. Pokud voda v bazénu pálí oči, je to jasný signál k měření.
• Srážení vápníku a zákaly: Vysoké hodnoty způsobují, že se z vody začne srážet vápník a další minerály. Voda se zakalí a na stěnách bazénu i ve filtraci se začne tvořit tvrdá usazenina.

Chcete-li těmto problémům předejít, je nutné mít doma spolehlivý tester bazénové chemie, kterým hodnoty odhalíte včas.

Jak snížit pH v bazénu? 

Pro snížení zásaditosti vody se nejčastěji používá osvědčený granulovaný přípravek s označením pH minus do bazénu. Jeho hlavní účinnou látkou bývá hydrogensíran sodný, což je v podstatě kyselá sůl působící jako slabá kyselina do bazénu. Je mnohem bezpečnější pro manipulaci než čisté tekuté kyseliny.

Pokud však máte automatické dávkovací stanice nebo preferujete rychlé mísení, ideální volbou je tekutá forma (zředěná kyselina sírová). V nouzových případech či pro specifické čištění se využívá také silná kyselina chlorovodíková do bazénu.

pH minus dávkování granulované formy: orientační tabulka

Při aplikaci je klíčové správné dávkování přípravku pH minus. Níže naleznete orientační tabulku pro dávkování granulovaného přípravku na 10 m³ (10 000 litrů) bazénové vody.

Poznámka: Pro přesné dávkování se řiďte pokyny konkrétního výrobce, které uvádí na obalu produktu.

Jak správně aplikovat granulované pH minus a jak dlouho čekat?

Pokud už víte, jak snížit pH vody pomocí výše uvedené tabulky, nyní je třeba, abyste dodrželi správný postup aplikace a díky tomu ochránili bazén před poškozením.

1. Rozpuštění mimo bazén: Granulovaný přípravek nikdy nesypte přímo do bazénu. Odměřené množství rozpusťte v plastovém kbelíku s vlažnou vodou.
2. Kde a jak aplikovat: Zapněte bazénovou filtraci na plný výkon. Připravený roztok pomalu vlévejte podél okraje bazénu, ideálně u vtokových trysek, které chemii rychle roznesou po celém objemu.
3. Jak dlouho čekat: Po aplikaci nechte filtraci běžet nepřetržitě alespoň 2 až 4 hodiny. Nové kontrolní měření proveďte nejdříve po 4 až 6 hodinách, ideálně až druhý den, kdy se voda kompletně promíchá. Až v tuto dobu je voda opět připravena ke koupání.

pH minus dávkování tekuté formy: orientační tabulka

Pokud preferujete tekutou formu pro automatické dávkovače, řiďte se níže uvedenými orientačními dávkami přípravku.

Poznámka: Pro přesné dávkování se řiďte pokyny konkrétního výrobce, které uvádí na obalu produktu.

Co dělat, když pH klesá příliš pomalu?

Někdy se stane, že aplikujete správné dávkování, ale ke snížení pH v bazénu nedochází nebo klesá jen nepatrně. Čím to je?

Na vině bývá vysoká celková alkalita vody. Alkalita funguje jako takový tlumič (pufr), který udržuje stabilitu pH a brání jeho změnám. Pokud je alkalita příliš vysoká, doslova „brzdí“ účinek přípravků pH minus. V takovém případě musíte nejprve snížit celkovou alkalitu (speciálními přípravky nebo opakovaným dávkováním kyseliny do jednoho místa při vypnutém čerpadle) a teprve poté se vám podaří úspěšně vyřešit otázku, jak snížit pH v bazénu.

Prevence skokového kolísání pH

Abyste nemuseli neustále řešit divoké výkyvy vody, zaměřte se na prevenci:

• Pravidelnost: Měřte hodnoty vody alespoň 1–2× týdně, v horkých dnech i častěji.
• Hlídejte alkalitu: Udržujte celkovou alkalitu v rozmezí 80–120 ppm. Nebude docházet k nekontrolovaným skokům.
• Pozor na čerstvou vodu: Nově napuštěná voda (zejména ze studny) bývá velmi nestabilní a v prvních několika týdnech má tendenci neustále stoupat. Zde je nutné provádět snížení pH v bazénu prakticky nepřetržitě, dokud se voda neustálí.
• Reagujte na počasí: Velké teplo, intenzivní koupání mnoha lidí nebo přívalový déšť dokážou s chemií zamávat. Po bouřce či víkendové party bazén vždy zkontrolujte.

Udržet vodu v normě není věda, pokud máte po ruce ty správné pomocníky a víte, jak snížit pH vody dříve, než vám zcela zkazí koupací sezónu. Nezanedbávejte prevenci a váš bazén bude po celé léto bezpečný a průzračný.

Potřebujete naopak pH zvýšit? Tady najdete vhodné produkty od PWS - Professional Water System (značka, pod kterou my v Chlorito vyrábíme a prodáváme přípravky bazénové chemie).

Chlorové tablety do bazénu jsou tradiční a efektivní způsob, jak udržet za běžných podmínek bazénovou vodu čistou. V tomto článku vám objasníme pomalurozpustné, které můžete vkládat jak do plováků, tak do dávkovačů. Dozvíte se, jak fungují, jak je dávkovat a co dělat v situaci, kdy jejich aplikace kvůli dešti, vedru nebo bazénové párty nestačí.

Co jsou to pomalurozpustné tablety?

Chlorové tablety do bazénu jsou jednosložkovým přípravkem bazénové chlorové chemie. Tento produkt udržuje bazénovou vodu pouze prostřednictvím dávek chloru. Hodí se především pro malé bazény s kartušovou filtrací. Můžete je však použít také pro údržbu vody ve fontánách, brouzdalištích a podobných zařízeních, kde obvykle nebývá do technologie zařazena kvalitní písková filtrace.

Tablety podle objemu

Bazénové tablety se rozlišují podle hmotnosti jedné tablety, která určuje, pro jak velký objem vody je dávka určena. U nás si můžete zakoupit 3 typy chlorových tablet podle objemu:

• mini tablety o velikosti 20 gramů jsou vhodné do menších bazénů nebo vířivek (cca do 10 m³),
• maxi tablety o velikosti 200 gramů se hodí pro středně velké bazény (20 m³ až 30 m³),
• extra velké tablety grand o hmotnosti 500 gramů zajišťují dezinfekci velkých bazénů (nad 40 m³).

Pomalé tablety vs. rychlé: jaký je mezi nimi hlavní rozdíl?

Pomalé (multifunkční) tablety se rozpouštějí postupně (obvykle 5 až 10 dní) a slouží k běžné údržbě bazénové vody. Kromě chloru mohou obsahovat například také vločkovač a algicid (přípravek proti řasám).

Rychlé (chlor šok) tablety se rozpustí během několika hodin a prudce zvyšují hladinu chloru. Aplikují se při napuštění bazénu, po bouřce, při vysokých teplotách nebo při náhlém zakalení vody. S koupáním je následně nutné počkat alespoň 24 hodin.

Jaká je teplota rozpustnosti tablet do bazénu?

Tablety do bazénu se rozpouštějí při jakékoliv běžné teplotě (od 0 °C do 40 °C), avšak teplota vody zásadně ovlivňuje rychlost jejich rozpouštění a spotřebu chemie.

• Voda do 25 °C: rozpouštění tablet probíhá pomaleji a obvykle stačí dávka 1 tablety (např. 200g na 20–30 m³ vody) přibližně jednou za 5 až 8 dní.
• Voda nad 25 °C (a zejména nad 28 °C): rozpouštění tablet se výrazně urychluje a mnohem rychleji se tak v bazénu množí bakterie a řasy, platí proto zvýšení dávky na 2 tablety na stejný objem nebo zkrácení intervalu výměny tablet.

Jak fungují pomalurozpustné tablety v bazénu?

Pomalu rozpustné tablety do bazénu na bázi kyseliny trichlorisokyanurové (TCCA) se do vody uvolňují postupně a dlouhodobě. Fungují jako odolné polymerní matrice. Při styku s vodou se nerozpustí celá najednou, ale jejich povrch se vlivem protékající vody velmi pomalu a rovnoměrně odplavuje. Ve vodě se běžně rozpouštějí 5 až 10 dní. Rychlost rozpouštění závisí hlavně na teplotě vody, jejím průtoku a využití bazénu. Můžete je použít jak pro kryté, tak otevřené bazény. 

Doporučené produkty od Chlorito:

• tablety do bazénu 5v1,
• tablety do bazénu 6v1,
• chlorové tablety pomalurozpustné 200g 1kg.

Kolik tablet do bazénu a jak je dávkovat?

Ptáte se, jak často měnit tablety do bazénu? Obvykle vám vydrží 5 až 10 dní. Pomalurozpustné tablety od Chlorito dávkujte podle níže uvedené tabulky. 

Aplikujte je vložením do plováku na tablety nebo dávkovače tablet či do skimmeru. V případě plováku, ho vždy opatrně vyjměte před samotným koupáním. 

Koncentraci chloru udržujte v intervalu 0,3 - 0,6 mg/l, maximálně však 1 mg/l. Dávejte si pozor, aby nepřekročila hodnotu 1 mg/l. V takovém případě by mohl poškodit bazénovou technologii. Některým plavcům navíc může podráždit pokožku.

Abyste docílili maximální možné účinnosti nejen pomalu rozpustných tablet, je zapotřebí myslet také na udržování optimální hodnoty pH v rozmezí  6,8 - 7,6. V případě vysoké hodnoty pH tablety ani ostatní přípravky bazénové chemie prakticky nefungují. V případě nízké hodnoty pH naopak dochází k jejich vysoké spotřebě.

Tip od Chlorito: Hodnotu pH snadno zjistíte pomocí testeru pH. Koncentraci chloru ověříte pomocí testeru Cl. pH i Cl můžete zjistit také najednou pomocí výhodné sady testeru pH a Cl.

Plovák vs. vestavěný dávkovač: rozdíly v rychlosti rozpouštění tablet

Plovák, který se hodí pro menší a nadzemní bazény s kartušovou filtrací, rozpouští tablety pomaleji (jednu dávku cca 5 až 10 dní). Princip spočívá v proudění vody kolem tablet jen mírně při koupání nebo chodu skimmeru. Rozpouštění je proto velmi pozvolné a stabilní. Udržuje stálou hladinu chloru během dovolené, protože funguje nezávisle na spuštěné filtraci. Ocení ho ti z vás, kteří hledají nejlevnější možné řešení.

Vestavěný dávkovač chloru naopak poslouží spíše majitelům větších bazénů (nad 20 až 30 m³) s větším počtem pravidelně se koupajících osob, kteří mají navíc filtraci s automatickým spínáním. Doba rozpouštění tablet s jeho pomocí trvá zpravidla 1 až 3 dny (v závislosti na nastavení ventilu a době běhu filtrace). K jejich ubývání dochází mnohem rychleji díky průtoku vody pod tlakem, který je mechanicky omývá. Výhodou je jeho schopnost rychle reagovat na náhlé zhoršení vody zvýšením průtoku (např. po bouřce nebo horkém dni).

Co dělat, když tablety nestačí?

Během koupací sezóny nastávají situace, kdy vám chlorové tablety do bazénu jako dezinfekce nebudou stačit. Typicky se jedná o:

• horké dny (teploty nad 28 °C),
• bouřku a déšť,
• velkou zátěž (např. párty v bazénu, kdy se koupe více lidí).

V takových případech postupujte následovně:

• vyberte síťkou mechanické nečistoty (listí, větvičky apod.), na pyl usazený u dna použijte vysavač,
• vyčistěte košík ve skimmeru a spusťte filtraci,
• poté změřte vodu testerem (především hodnotu pH, vázaného a volného chloru včetně alkality),
• podle potřeby upravte pH nebo nasaďte šokovou chloraci,
• je-li voda zelená, aplikujte navíc také algicid proti řasám,
• je-li voda zakalená jemnými částicemi, aplikujte vločkovač,
• dočistěte hladinu síťkou a dno bazénových vysavačem,
• v případě, že jste použili vločkovač, nechte filtraci pracovat nepřetržitě 24 až 48 hodin a poté vysajte usazené nečistoty, během procesu proplachujte pravidelně filtrační písek.
• pokud jste ho nepoužili, nechte filtraci puštěnou 3 až 4 dny, nezapomeňte také na proplachování pískového filtru (klidně 3krát až 4krát denně).

Tip Chlorito: U kartušových filtrací nebo staršího pískového písku se může stát, že bez vločkovače vodu do jiskřivé čistoty nevyfiltrujete vůbec. Proto vždy doporučujeme vločkovač použít.

Přečtěte si také:

• Jak správně aplikovat chlor šok?
• Jak si poradit s řasami v bazénu?
• Tablety do bazénu: Vše, co potřebujete vědět
• Multifunkční tablety do bazénu 5v1

Léto se pomalu, ale jistě blíží a s ním i doba dovolených. Pokud ji plánujete trávit mimo domov a přitom nechcete po návratu bazén čistit, nebo ho dokonce znovu napouštět, bude třeba, abyste bazénovou vodu před cestou správně ošetřili. V tomto článku najdete praktické rady, jak ji udržet v dobré kondici, když se chystáte vyrazit na delší dobu pryč.

Zbavte bazén nečistot a propláchněte filtrační systém

První krok v péči o vodu zahrnuje odstranění veškerých mechanických nečistot jako je listí, tráva, větvičky. Postačí vám k tomu bazénová síťka a vysavač, který vyčistí bazén také od těch usazených na dně. Vyčistěte vlasový filtr čerpadla a koš skimmeru. Pak propláchněte také filtrační zařízení.

Zpětný proplach filtrace u pískových filtrů nebo důkladné vyčištění či výměna vložky u kartušových filtrů je před odjezdem naprosto klíčový. Pokud byste tento krok vynechali, zachycené nečistoty se ve filtru během vaší nepřítomnosti začnou rozkládat, sníží se průtok vody a filtrace ztratí svou účinnost. Po návratu ho proveďte pouze tehdy, pokud se tlakoměr na filtrační nádobě pohybuje v červeném poli, nebo pokud jste museli po návratu vysávat usazeniny na dně bazénu.

Zkontrolujte a případně upravte hodnotu pH

Dále je třeba, abyste před odjezdem zkontrolovali pomocí bazénových testerů a případně upravili hodnotu pH. Ideální je rozmezí 6,8 až 7,2. Pokud se nachází ve vašem bazénu pod nebo nad těmito hodnotami, použijte přípravek pH plus nebo pH mínus. Bez úpravy vody na požadované pH by nebyla následná aplikace chloru příliš efektivní a voda by se mohla začít zelenat.

Navyšte dávku chloru

Nyní máte vodu připravenou k dezinfekci. Nejlepším řešením jsou pomalurozpustné tablety. Vložte do plováku trojnásobné množství oproti běžné dávce večer před odjezdem. Tak bude o vodu postaráno i během vaší dovolené. 

Pro aplikaci tablet můžete využít několik typů zařízení:

• Plovoucí dávkovače (plováky): jedná se o základní, pasivní řešení, plovák volně plave na hladině a tablety se v něm postupně rozpouští.
• Poloautomatické dávkovače (chlorátory): jsou zařízení zapojená do potrubí za filtrací. Do nich vložíte větší množství tablet a intenzitu rozpouštění regulujete otočným ventilem.
• Automatické dávkovače jsou digitální systémy se sondami, které samy měří kvalitu vody a přesně pumpují tekutou chemii (pH i chlor) podle aktuální potřeby.
• Solonizační jednotky (solničky): jde o zařízení, která automaticky vyrábějí chlor rozkladem slané vody přímo v bazénovém okruhu.

Aplikujte vločkovač

Použijte také vločkovač, který dokáže zformovat i ty nejjemnější nečistoty a zákaly do větších vloček, které písková filtrace snadno zachytí. Doporučujeme nechat filtraci po aplikaci běžet několik hodin, aby se vysrážené nečistoty odfiltrovaly ještě před vaším odjezdem.

Na Chlorito nabízíme našim zákazníkům v různých objemech koncentrované kapalné vločkovače od značky PWS - Professional Water System, které díky obsahu speciální složky slučují samostatně neseparovatelné částice nečistot do větších celků. Bazénová filtrace je dobře zachytí a odstraní z bazénové vody. Vzniklé vločky můžete také vysát pomocí bazénového vysavače po usazení vločkového mraku na dně bazénu. Tyto přípravky aplikujte v případě akutního zakalení bazénové vody nebo při pravidelné údržbě. 

Kromě kapalných prostředků máme na skladě také náhradní balení sypkých granulovaných přípravků, které se hodí použít spíše pro hlubší dočištění a nárazové vločkování při silném zákalu. 

Přidejte algicid

V dalším kroku přidejte do vody jako prevenci proti výskytu řas dvojnásobnou dávku algicidu. Ochráníte tak vodu před jejich růstem. Při aplikaci vždy dodržujte dávkování doporučené výrobcem tak, jak ho uvádí v návodu na etiketě použitého přípravku.

Na našem e-shopu prodáváme kapalné přípravky různých objemů (1, 2, 3, 5, 10, 20 nebo 30 či dokonce 50 litrů). Lze je kombinovat se všemi druhy bazénové chemie, nikdy se však nesmí přímo koncentrované míchat, Do bazénu je však možné je dávkovat téměř souběžně. 

Nastavte filtraci

Zajistěte, aby se filtrace po dobu vaší nepřítomnosti zapínala alespoň na 4 až 6 hodin denně. Ideální je automatické řešení v podobě chytré zásuvky nebo časového spínače. Pomoct vám může také spolehlivý soused nebo příbuzný. 

Zakryjte bazén krycí plachtou

Abyste ochránili vodu před napadáním nečistot nebo deštěm, zakryjte bazén krycí plachtou a pevně ji ukotvěte jako ochranu před případným silným větrem. U nás na Chlorito najdete speciální netkané bazénové folie. Vyznačují se vynikajícími mechanickými vlastnostmi, vysokou pevností a odolností proti protržení.

Co udělat po návratu z dovolené?

Jakmile se z dovolené vrátíte, opět zkontrolujte hodnotu pH a koncentraci volného chloru. Ten by se měl za běžných podmínek pohybovat v rozmezí 0,3-0,6 mg/l. Pokud teplota v bazénu stoupne nad 28 °C, tak by jeho hodnota měla být v rozmezí 0,6-1,2 mg/l. 

V případě, že se hodnoty pH nebo volného chloru či obojího liší od výše uvedených, aplikujte do vody chlor šok. Jak na to se dočtete v tomto článku.

V tomto článku vám specialista z našeho týmu Chlorito poradí, kdy chlor šok použít a jaké jsou jeho možnosti dávkování.

Co to je chlor šok a jak funguje?

Chlor šok (jinak také Chlorový organický granulát) je přípravek bazénové chemie, který obsahuje účinnou složku organicky vázaného chloru v podobě kyseliny trichlorisokyanurové. Kromě toho navíc působí v menší míře také jako algicid (pomáhá eliminovat růst zelených a hnědých řas v bazénu). 

Chlor šok se na rozdíl od tablet uvolňuje okamžitě. Díky tomu s ním docílíte bleskového účinku a rychlého zvýšení koncentrace aktivního chlóru. Oproti tomu tablety se uvolňují pomalu a hodí se proto k udržování stabilní hladiny dezinfekce.

Kdy použít chlor šok?

Chlor šok do bazénu doporučujeme použít v těchto případech:

• při prvním napuštění bazénu,
• před další sezónou,
• po silném znečištění (např. bakteriální kontaminace způsobená intenzivním používáním bazénu nebo po bouřce),
• při výskytu řas,
• během letních veder.

1. První napuštění bazénu

Při napuštění bazénu vodou (zejména studniční) je třeba provést tzv. prvotní chloraci. Chlor šok během aplikace rychle zlikviduje veškeré mikroorganismy a nečistoty, které se v ní vyskytují. Vodu tak připravíte na následnou běžnou údržbu tabletami.

2. Před další sezónou

Voda, která stála několik měsíců v klidu, bývá plná neviditelných zárodků řas a bakterií. I když vypadá čistě, šoková dávka zajistí hygienickou nezávadnost hned na startu sezóny a pomůže filtraci „nakopnout“ správné prostředí.

3. Po silném znečištění

Silné znečištění může nastat v situaci, kdy se v bazénu koupalo více lidí než běžně nebo po letní bouřce, kdy do vody napršelo či do ní napadaly nečistoty (větvičky, listí apod.). 

4. Boj s řasami a zakalenou vodou

Chlor šok neváhejte použít také v případě, kdy se voda začíná zelenat nebo má mléčný zákal či kloužou stěny bazénu. Díky vysoké koncentraci chloru naruší buněčnou strukturu řas a během několika hodin (obvykle stačí 12 až 24) je zahubí. V kombinaci s vločkovačem vodu krásně projasní.

Tip: Jak správně provést šokovou chloraci, ale i další důležité informace se dozvíte tady.

5. Během letních veder

Šokovou dezinfekci doporučujeme preventivně aplikovat také během horkých letních dní, kdy teploty stoupají nad 25 °C. V takových podmínkách dochází k rychlejšímu rozkladu chloru a následnému růstu řas a bakterií.

Chlor šok: dávkování přípravku

Na Chlorito můžete zakoupit chlor šok v podobě organického granulátu (granule) v různých gramážích (od 1 kilogramu po 10 kilogramů). Dávkování pro šokovou chloraci je 10 g na 1000 l, běžné dávky pro údržbu se pohybují v intervalu 40 až 70 g na 10.000 l jednou za 5 až 10 dní.

Dávkování přes pískový filtr

Přípravek doporučujeme aplikovat přes pískový filtr, kde se granulát rychle rozpustí. Pokud se pro tuto možnost rozhodnete, nechte filtr v provozu až do úplného rozpuštění přípravku, což většinou trvá 6 až 20 hodin v závislosti na dávce a velikosti filtru.

„Aplikace chlorového šoku přes pískovou filtraci je obecně nejefektivnějším způsobem, jak zajistit jeho rovnoměrné rozpuštění a distribuci v celém objemu vody. „Granulát se ve filtru rozpouští postupně, takže nedochází k lokálnímu přechlorování ani k usazování na dně bazénu. Díky tomu je celý proces šetrnější k povrchům bazénu a zároveň účinnější z hlediska dezinfekce,“ vysvětluje jeden z našich specialistů.

Dávkování v podobě roztoku

Nebo můžete Chlorový granulát organický dávkovat do bazénové vody jako roztok. V takovém případě přípravek nechte pomalu rozpustit v plastové nádobě a menším množství vody (cca 5 až 7 litrů) a následně vlít suspenzi do bazénové vody.

Po aplikaci proveďte měření koncentrace aktivního chloru, tedy po 24 až 48 hodinách. Naměřená koncentrace aktivního chloru by měla být vyšší než 0,5 mg/l. Jedině tak lze zodpovědně říci, zda byla provedena chlorace správně.

Chlorový granulát organický můžete používat po celou koupací sezónu a bez nutnosti používání jiných přípravků chlorové chemie. Tento přípravek je stabilní a odolává snáze vyšším teplotám bazénové vody než jiné formy chlorových granulátů.

Důležité zásady

• Chlor šok aplikujte Ideálně večer, po skončení koupání a při zapnuté filtraci.
• Nekoupejte se dříve po 24 hodinách, nebo až do doby, kdy hladina volného chloru klesne na bezpečnou úroveň.
• Nikdy nemíchejte přípravek s jinými chemikáliemi.
• Při používání bazénové chemie se vždy řiďte pokyny výrobce uvedenými na obalu produktu a v případě pochybností se poraďte s odborníkem na bazénovou chemii (například zde na Chlorito).

Kam dál?

Přečtěte si také naše související články:

• Mléčná, zakalená či bílá voda v bazénu? Tady je řešení!
• Jak si poradit s nežádoucími vodními řasami v bazénové vodě: Prevence a možnosti řešení
• Jak odstranit zelenou řasu, sinice z bazénu?

Udržet bazénovou vodu v hygienicky nezávadném a opticky čistém stavu je komplexní proces, ve kterém se kombinují chemické, fyzikální i mechanické principy. Samotná dezinfekce bazénové vody nestačí – zásadní roli hraje také účinná filtrace, správná hydraulika bazénu, pravidelná kontrola parametrů vody a omezení přísunu nežádoucího znečištění.

Níže uvádíme odbornější pohled na nejčastěji používané způsoby úpravy bazénové vody v České republice, včetně jejich praktických výhod, limitů a reálného použití.

1. Úprava bazénové vody pomocí volného aktivního chloru – nepřekonatelný standard bazénové hygieny

Úprava bazénové vody na bázi ručně nebo automaticky dávkovaného chlornanu sodného je dlouhodobě nejrozšířenější a z hygienického hlediska nejspolehlivější metodou úpravy bazénové vody. Používá se ve většině veřejných bazénů umělých koupališť i v převážné části domácích bazénů, vířivek či koupacích sudů. Důvodem je vysoká dezinfekční účinnost volného aktivního chloru, obsaženého v chlornanu sodném, včetně spolehlivé oxidace organických nečistot, a především přetrvávající přítomnost jeho zbytkové koncentrace v bazénové vodě (reziduální dezinfekce) v určitém časovém horizontu po aplikaci.

Princip účinku

Volný aktivní chlor se v bazénové vodě vyskytuje ve dvou formách výskytu v závislosti na hodnotě pH bazénové vody - jako kyselina chlorná (HOCl), která velmi účinně ničí organické kontaminanty (mikrobiální znečištění, vodní řasy apod.) oxidací jejich buněčných struktur, a jako chlornanový anion (OCl^-), jehož oxidační účinnost je nižší, ale vyznačuje se ve vodě výrazně vyšší stabilitou. Rovnováha mezi oběma formami výskytu nastává přibližně při hodnotě pH 7,2.

V praxi se nejčastěji používají:

• chlornan sodný (tekutý chlor)

• chlornan vápenatý (granulát)

• elektrolýza slané bazénové vody (generování aktivního chloru in-situ) – viz dále

Zásadní podmínkou optimální účinnosti volného aktivního chloru v bazénové vodě je správná hodnota pH. Hodnota pH bazénové vody v rozmezí 7 až 7,2 je považována z hlediska maximalizace účinnosti volného aktivního chloru ve vodě za nejvhodnější.

Výhody

• vysoká a rychlá dezinfekční účinnost,

• schopnost oxidovat organické znečištění,

• reziduální účinek v celém objemu vody,

• relativně nízké provozní náklady,

• možnost rychlého zásahu při mikrobiologickém problému nebo výskytu řas.

Právě díky reziduálnímu účinku dokáže aktivní chlor reagovat i s nově vneseným nežádoucím znečištění během koupání, což většina alternativních metod nedokáže v dostatečné míře zajistit.

Chloraminy a „chlorový zápach“

Typický zápach bazénu, známý z krytých umělých koupališť, nezpůsobuje samotný volný aktivní chlor, ale chloraminy (vázaný chlor), vznikající reakcí chloru s potem, močí a dusíkatými organickými látkami. Zvýšený obsah chloraminů bývá známkou nedostatečné oxidace vody a její nevhodné úpravy.

Řešením v takovém případě není snížení dávkování aktivního chloru, ale naopak krátkodobé zvýšení jeho koncentrace formou šokové chlorace. Z hlediska dlouhodobého udržování optimální kvality bazénové vody je třeba vodu v bazénu pravidelně obměňovat.

Rozšíření

Úprava bazénové vody pomocí volného aktivního chloru zůstává dominantní metodou úpravy vody ve veřejných bazénech umělých koupališť a představuje nejčastější řešení i v soukromém sektoru.

2. Elektrolýza slané bazénové vody – generování volného aktivního chloru in-situ

Bazény se slanou vodou nejsou bezchlorové bazény. Dezinfekce zde rovněž probíhá pomocí volného aktivního chloru, který se však neaplikuje do vody v podobě chemického přípravku, ale vzniká elektrolýzou ve vodě rozpuštěného chloridu sodného (NaCl).

Princip účinku

Voda s rozpuštěnou solí protéká elektrolytickou celou, kde elektrický proud rozkládá chloridové ionty za vzniku aktivního chloru. Ten následně dezinfikuje vodu stejným mechanismem jako běžná chlorace pomocí chlornanu sodného nebo chlornanu vápenatého.

Typická salinita bazénové vody bývá přibližně 0,3–0,5 %, tedy zhruba desetkrát nižší než u mořské vody.

Výhody

• komfortní provoz bez pravidelné manipulace s bazénovými chlorovými přípravky,

• tvorba oxidačního činidla přímo v bazénové technologii,

• zákazníci často zmiňují příjemnější subjektivní pocit při koupání.

Nevýhody

Slaná voda představuje zvýšené korozní zatížení pro celou bazénovou technologií. Veškeré komponenty musí být pro tento provoz vhodné, zejména:

• kovové části čerpadel,

• schůdky,

• armatury a spojovací materiál.

Nevhodně zvolené materiály mohou podléhat v dlouhodobém horizontu nežádoucí korozi. Vyšší bývají také pořizovací náklady na samotný solinátor i kompatibilní technologii včetně bazénových přípravků pro snižování hodnoty pH.

Rozšíření

Elektrolýza slané bazénové vody i je v posledních letech velmi populární zejména u nových soukromých bazénů střední a vyšší třídy.

3. Úprava bazénové vody pomocí tablet na bázi organicky vázaného chloru – pohodlí pro majitele bazénů

Bazénové tablety na bázi organicky vázaného aktivního chloru patří dlouhodobě mezi nejrozšířenější prostředky pro úpravu vody v domácích bazénech, vířivkách či koupacích sudech. Tomu odpovídá i široké spektrum různých variant chlorových tablet, ať už z hlediska složení či velikosti tablety:

• jednosložkové chlorové tablety

• multifunkční chlorové tablety s obsahem více účinných složek

• Mini tablety o hmotnosti tablety 20g pro vířivky, koupací sudy a malé bazény

• Maxi tablety o hmotnosti tablety 200g pro střední a velké bazény

• Grand tablety o hmotnosti tablety 500g pro velké bazény

Oproti tekutému chlornanu sodnému představují jednodušší a provozně velmi komfortní způsob dávkování aktivního chloru, zejména u menších a středně velkých bazénů bez automatických dávkovacích systémů.

Princip účinku

Principem této úpravy vody je postupné rozpouštění bazénové tablety, umístěné do plováku či automatického dávkovače, během kterého dochází k uvolňování vázaného aktivního chloru a případně dalších účinných složek z tablety do bazénové vody.

Výhody

• vysoká a rychlá dezinfekční účinnost,

• schopnost oxidovat organické znečištění,

• dlouhodobé udržení zbytkové koncentrace aktivního chloru v celém objemu vody,

• pohodlná manipulace s tabletovými přípravky

• možnost rychlého zásahu při mikrobiologickém problému nebo výskytu řas.

Právě díky reziduálnímu účinku dokáže aktivní chlor reagovat i s nově vneseným nežádoucím znečištění během koupání, což většina alternativních metod nedokáže v dostatečné míře zajistit.

Nevýhody

• vyšší pořizovací cena

Rozšíření

Bazénové tablety na bázi aktivního chloru, ať už jednosložkové nebo multifunkční, jsou pohodlným prostředkem pro úpravu bazénové vody v domácích bazénech a řada majitelů domácích bazénů na ně nedá dopustit.

4. Úprava bazénové vody na bázi aktivního kyslíku – bez nežádoucích cizorodých pachů, ale nutná pravidelnost

Bazénové přípravky na bázi aktivního kyslíku představují mimořádně komfortní a z uživatelského hlediska velmi příjemnou variantu úpravy bazénové vody. Voda je bez typického cizorodého „chlorového“pachu, nedráždí oči ani pokožku plavců a působí jasným a jiskřivým dojmem. Přípravky na bázi aktivního chloru jsou k dispozici ve širokém spektru variant:

• kapalné kyslíkové koncentráty

• kyslíkový granulát

• jednosložkové Mini tablety o hmotnosti tablety 20g pro vířivky, koupací sudy a malé bazény

• jednosložkové Maxi tablety o hmotnosti tablety 200g pro střední a velké bazény

Současně je však třeba počítat s tím, že úprava vody pomocí přípravků kyslíkové chemie vyžaduje výrazně pečlivější a pravidelnější péči o bazén než klasická chlorace. Aktivní kyslík má nižší a kratší reziduální účinek, rychleji se spotřebovává a je citlivější na vyšší teplotu vody, intenzivní sluneční záření i zvýšené organické zatížení. Pro stabilní kvalitu vody je proto nutné pravidelné dávkování kyslíkových přípravků, denní kontrola smáčených povrchů bazénu z důvodu zachycení tvorby nežádoucích mikrobiálních biofilmů již v prvotní fázi - obecně vyšší provozní disciplína a dohled nad kvalitou bazénové vody. Účinnou složku bazénových kyslíkových přípravků tvoří anorganické peroxosloučeniny – spolehlivá oxidační činidla.

Výhody

• voda bez typického chlorového zápachu,

• nižší dráždivost pro citlivé osoby,

• účinnost ve vodě v širokém rozpětí hodnoty pH,

• vhodné pro domácí bazény, vířivky nebo vnitřní wellness aplikace.

Nevýhody

Hlavním omezením je absence dostatečně silného reziduálního účinku. Oxidační potenciál aktivního kyslíku se spotřebovává výrazně rychleji než u chloru, zejména:

• při vyšší teplotě vody,

• vysokém zatížení koupajícími,

• intenzivním slunečním záření,

• vyšším obsahu organických nečistot.

U venkovních bazénů s teplotou vody nad přibližně 28 °C bývá provoz výrazně náročnější a ekonomicky méně výhodný. Nepříznivě bývá vnímána vyšší cena kyslíkových přípravků oproti chlorovým, a nutnost pravidelné a pečlivé kontroly kvality vody.

5. Doplňkové technologie – UV lampy a ionizace

Tyto technologie zpravidla neslouží jako plnohodnotná náhrada úpravy vody pomocí přípravků bazénové chemie, ale jako podpora ke snížení jejich spotřeby.

UV lampy

UV lampy využívají ultrafialové záření, které poškozuje DNA mikroorganismů a zabraňuje jejich množení.

Výhodou UV technologie je:

• vysoká účinnost proti bakteriím a virům,

• rozklad chloraminů,

• omezení typického bazénového zápachu.

Nevýhodou je absence reziduálního účinku. UV lampa dezinfikuje pouze vodu protékající reaktorem, nikoli celý objem bazénu. Pro zajištění optimální účinnosti UV záření je třeba v bazénové vodě v maximální míře eliminovat jakýkoliv zákal.

Ionizace

Ionizace využívá ionty mědi a stříbra s biocidním účinkem.

Měď účinně omezuje růst řas, stříbro působí antibakteriálně. Systém však vyžaduje pečlivou kontrolu koncentrace kovů ve vodě. Nadměrné množství mědi může způsobovat:

• zabarvení bazénových povrchů,

• zelenání světlých vlasů,

• skvrny na fóliích a příslušenství.

Z tohoto důvodu je nutné ionizaci provozovat kontrolovaně a v souladu s doporučeními a pokyny výrobce daného zařízení.

6. Filtrace bazénové vody a prevence jejího znečištění

Kapacitně odpovídající bazénová filtrace s dostatečným objemem filtračního lože vzhledem k velikosti bazénu a výkonu bazénového čerpadla tvoří srdce každé bazénové technologie. Průběžné odstraňování nežádoucích nerozpuštěných látek z bazénové vody je ne zbytnou podmínkou pro udržení její dlouhodobé kvality.

Filtrace

Nejběžnějším řešením filtračního procesu v bazénové technologii je tlaková písková filtrace, která zachycuje mechanické nečistoty prouděním vody přes filtrační médium (nemusí být nutně jen filtrační písek).

Používaná filtrační média:

• filtrační písek,

• zeolit,

• filtrační sklo,

• polyethylenové filtrační kuličky.

Každé médium má odlišné hydraulické vlastnosti, filtrační jemnost i nároky na údržbu.

Cirkulace vody

Správně navržená hydraulika bazénu zajišťuje rovnoměrné proudění vody a omezuje vznik tzv. mrtvých zón, kde by mohlo docházet k lokálnímu růstu řas nebo usazování nečistot.

Omezení přísunu nežádoucího znečištění do bazénu

Množství bazénových přípravků, potřebné pro údržbu optimální kvality bazénové vody, výrazně závisí na množství nežádoucího znečištění, obsaženého ve vodě.

Jednoduché provozní zásady pro dlouhodobé udržení kvality bazénové vody:

• sprchování před koupáním,

• zakrývání hladiny bazénu, pokud není využíván,

• používání zastřešení,

• pravidelné odstraňování hrubých nečistot,

• dostatečně dlouhá filtrace během dne.

Čím méně nežádoucích látek se do bazénové vody dostává, tím jednodušší bývá údržba vody včetně souvisejících finančních nákladů – bazény jsou přece primárně pro radost. 😊

Máte dotazy? Nevíte, jaký produkt vybrat? Kontaktujte naše odborníky nebo si prohlédněte naši nabídku. Rádi vám poradíme, jak odstranit nežádoucí  řasy z bazénu a jak jim účinně předcházet i v budoucnu.

Myčky nádobí, ať už domácí či profesionální, používají k mytí nádobí vodu nikoliv přímo z vodovodního řadu, ale  upravenou průchodem přes vestavěnou ionexovou kolonu. Úprava vstupní vody spočívá v odstranění nebo podstatném snížení koncentrace vápenatých a hořečnatých iontů v mycí vodě. Takto upravená voda má vynikající mycí vlastnosti, lépe rozpouští mycí prostředky a snižuje riziko vzniku nežádoucích map na povrchu mytého nádobí.

Proč se dává sůl do myčky nádobí?

Regenerační sůl se v mycím cyklu myčky nádobí používá k přípravě slaného roztoku pro regeneraci ionexové kolony. Slaný roztok promývá ionexovou pryskyřici v koloně, vymývá z ní zachycené ionty vápníku a hořčíku a nahrazuje je ionty sodíku Na ze soli – regeneruje tak ionexovou kolonu pro další použití.

Sůl, která se dává do myčky, není obyčejná jemná sypká sůl, jak ji známe z kuchyně. Jedná se o tzv. regenerační tabletovou nebo polštářkovou sůl - čistý chlorid sodný NaCl v potravinářské kvalitě, lisovaný pod velkým tlakem do podoby tablet, polštářků nebo hrubých granulí. Správný lisovací tlak je velmi důležitý pro klíčové vlastnosti regenerační soli:

• Tablety, polštářky i hrubé granule spolehlivě drží tvar
• Nesmí se samovolně v balení rozpadat během skladování a běžné manipulace
• Rozpouštění při přípravě slaného roztoku probíhá rovnoměrně a plynule

U některých typů myček nádobí umožňuje výrobce použití hrubozrnné soli jako soli regenerační – v takovém případě můžete z naší nabídky solí použít špičkové mořské soli v balení o hmotnosti 25 kg, a to buď italskou sůl Margherita nebo portugalský Vatel. V obou případech se jedná o čistý chlorid sodný v potravinářské kvalitě a hrubosti zrna do cca 5 mm.

Seňor Chlorito nabízí pro vaši myčku nádobí špičkovou regenerační sůl  nejen v podobě klasických regeneračních tablet či polštářků, ale i ve formě hrubých krystalů, za bezkonkurenční ceny a výrazně levněji než z kamenného obchodu.

Zakoupit si můžete na Chlorito také ekologickou sůl do myčky od značky PWS - Professional Water System. Jedná se o kvalitní přírodní mořskou regenerační sůl. Změkčuje vodu, zabraňuje vodnímu kameni a bílým mapám na nádobí i skle a prodlužuje životnost vaší myčky o dlouhé roky. Ekologické balení, 1 kg vystačí na týdny provozu. V nabídce máme ale také 2kg nebo 4kg balení.

Sůl do myčky Lavava ECO 1 kg

Jaké je složení ekologické soli do myčky?

Sůl do myčky, kterou na Chlorito prodáváme, je vysoce čistá regenerační sůl (chlorid sodný) z italské mořské soli, bez chemie a aditiv. Hrubozrnná struktura se hodí do zásobníku soli všech běžných myček nádobí.

Jak dlouho vydrží sůl v myčce?

Sůl doplňujte podle potřeby vždy, jakmile se na myčce rozsvítí kontrolka doplnění nebo její zásobu manuálně zkontrolujte. Dávkování změkčovače nastavte podle tvrdosti vody ve vaší oblasti (u tvrdší vody roste spotřeba soli i frekvence doplňování).

Kam se dává sůl do myčky nádobí?

U většiny domácích myček nádobí se zásobník na regenerační sůl nachází uvnitř na dně myčky a je pohodlně přístupný.

Vždy se řiďte pokyny výrobce konkrétního modelu a při obsluze myčky nádobí postupujte v souladu s návodem.

Regenerace ionexu pomocí soli probíhá automaticky, proto je důležité kontrolovat zásobník na regenerační sůl  dle pokynů výrobce myčky nádobí a dle potřeby regenerační sůl doplňovat.

Co se stane, pokud sůl do myčky nádobí nebudete pravidelně doplňovat?

Jestliže voda, na kterou je myčka připojena, obsahuje vyšší koncentrace vápníku či hořčíku, je pravidelné doplňování regenerační soli do zásobníku myčky naprosto nezbytné pro správnou funkci spotřebiče a udržení jeho optimální životnosti.

V praxi se mohou v průběhu času objevit následující problémy:

• Bílé skvrny a mapy na umytém nádobí – jedná se o nerozpuštěné usazeniny uhličitanu vápenatého (vodního kamene)
• V průběhu mycího cyklu dochází k nedostatečnému odstranění nečistot z nádobí – mycí prostředky mají v tzv. „tvrdé vodě“ výrazně nižší účinnost než ve vodě upravené
• Na vnitřních površích myčky včetně trysek, rozvodů a topného tělesa dochází k průběžnému usazování nerozpustných usazenin, což vede následně k možným poruchám spotřebiče, zvýšení spotřeby elektrické energie či k výraznému zkrácení jeho životnosti

Věnujte své myčce nádobí takovou péči, jakou si jistě zaslouží, včetně pravidelné kontroly množství regenerační soli v jejím zásobníku.

V případě jakýchkoliv dotazů ohledně různých druhů solí a jejich použití při regeneraci ionexů se na nás neváhejte, prosím, kdykoliv obrátit - Seňor Chlorito  je tu pro vás.

Napustit bazén vodou z vodovodního řadu či vlastního podzemního zdroje zní velmi jednoduše a obvykle to také jednoduché je  – následný postup úpravy bazénové vody ale již tak jednoduchý či dokonce obecně aplikovatelný vůbec být nemusí.

Není voda jako voda

Každá voda, ať už upravená pitná či surová z podzemního zdroje, má jedinečné chemické složení a odlišné fyzikálně-chemické vlastnosti, protože vzniká a vyvíjí se v odlišném přírodním prostředí a prochází rozdílnými geochemickými a biogeochemickými procesy.

Povrchové vody (řeky, jezera, rybníky) jsou charakteristické dynamickým režimem, krátkou dobou zdržení a silným vlivem klimatických podmínek, biologické aktivity a antropogenních vstupů; jejich složení včetně hodnoty pH proto vykazuje výraznou časovou a  koncentrační proměnlivost.

Naproti tomu podzemní vody jsou obvykle chemicky stabilnější, protože jsou dlouhodobě v uzavřeném  horninovém prostředí bez kontaktu s atmosférou. Při proudění podzemní vody geologickým podložím dochází k rozpouštění minerálů, iontové výměně a ustanovování různých chemických rovnováh. Výsledné složení a hodnota pH podzemních vod je tak funkcí typu zdroje, geologického podloží, délky a charakteru oběhu vody, obsahu rozpuštěných plynů (zejména CO₂), přičemž každý zdroj představuje specifickou kombinaci těchto faktorů včetně faktu, že po vyčerpání takové vody na povrch a jejím kontaktu se vzdušným kyslíkem a jinými tlakovými podmínkami dochází k podstatným změnám chemických rovnováh včetně změny hodnoty pH.

Pojem „hodnota pH bazénové vody“ – edukační okénko

Hodnota pH bazénové vody (či vody ve vířivce) představuje pro většinu majitelů bazénů tak trochu tajemný ukazatel – důležitost tohoto parametru je sice při údržbě bazénové vody široce akceptována, nicméně konkrétní představa, co se vlastně za zkratkou pH v názvu parametru skrývá, bývá spíše mlhavá.

Pojďme udělat jasno😊

Zkratka pH obsahuje dvě počáteční písmena slov v latinském jazyce – pondus Hydrogenii, přeloženo do češtiny zjednodušeně jako množství vodíku.  Lze se setkat i s vysvětlením z angličtiny – power of Hydrogen – ve stejném významu.

Z chemického hlediska představuje hodnota pH vody záporný dekadický logaritmus koncentrace vodíkových iontů, aktuálně přítomných ve vodném roztoku – viz trochu strašidelný vzorec níže:

kde a_H⁺ = aktivita vodíkových iontů, která zjednodušeně nahrazuje koncentraci vodíkových iontů

Koncept hodnoty pH jako pohodlné znázornění jejich kyselosti/zásaditosti vodných roztoků zavedl v roce 1909 dánský chemik Søren Sørensen. Do té doby neexistoval žádný široce přijímaný způsob, jak koncentraci vodíkových iontů, tedy kyselost roztoku, vyjádřit.

Proč je hodnota pH z hlediska úpravy bazénové vody nejdůležitějším ukazatelem?

Na aktuální hodnotě pH závisí spotřeba i účinnost přípravků na bázi aktivního chloru včetně úpravy pomocí elektrolýzy slané bazénové vody. Optimální doporučované rozmezí hodnoty pH v případě chlorové úpravy bazénové vody je poměrně úzké – pH by se mělo nacházet v rozmezí 6,8 až 7,2.

K úpravě hodnoty pH bazénové vody slouží přípravky bazénové chemie, označované obvykle pH plus (pro zvýšení hodnoty pH) a pH mínus (pro snížení hodnoty pH), v kapalné nebo granulované podobě. Veškeré námi nabízené přípravky pro úpravu hodnoty pH bazénové vody najdete zde. 

Ke kontrole aktuální hodnoty pH bazénové vody se nejčastěji používají bazénové testery, obsahující jako acidobazický indikátor organické barvivo fenolovou červeň (Phenol Red) s barevným přechodem ze žluté v kyselé oblasti, přes neutrální oranžovočervenou po červenofialovou pro alkalickou oblast pH – viz ilustrativní obrázek níže.

Hodnota pH bazénové vody v širších souvislostech

Ukazatel hodnota pH nestojí ve svém významu v úpravě bazénové vody osamoceně. Úzce souvisí s tzv. neutralizačními kapacitami,  celkovou alkalitou i „tvrdostí“ vody.  

Praktická doporučení seňora Chlorita k úpravě hodnoty pH bazénové vody:

• Během koupací sezóny hodnotu pH bazénové vody pravidelně kontrolujte alespoň 1x za 14 dní vhodným bazénovým testerem
• Pokud k úpravě bazénové vody používáte přípravky na bázi aktivního chloru (sem patří i elektrolýza slané bazénové vody), měla by se hodnota pH bazénové vody nacházet v rozmezí cca 6,8 až 7,2
• V případě, že je třeba hodnotu pH upravit, používejte přípravky pro úpravu hodnoty pH – pH plus pro její zvýšení nebo pH minus pro snížení hodnoty pH
• Úpravu hodnoty pH provádějte postupně, celkovou, teoreticky vypočítanou dávku přípravku do bazénu aplikujte v dílčích krocích po důkladném rozmíchání předchozí dávky přípravku v celém objemu bazénu a po provedení kontrolního měření vhodným bazénovým testerem

V případě jakýchkoliv dotazů ohledně úpravy bazénové vody se na nás neváhejte, prosím, kdykoliv obrátit - Seňor Chlorito  je tu pro vás.