Kartušový filtr do vířivky, jak ho čistit a kdy ho vyhodit

Kartuš je ve vířivce levný díl, na kterém ale stojí, jestli je voda čirá. Zároveň je to díl, na který se nejvíc zapomíná, protože není vidět a nic nehlásí.

Nejčastější dvě chyby jsou opačné. Buď se kartuš nečistí vůbec, nebo se naopak drhne kartáčem a tlakovou vodou. Správná údržba je někde mezi a zabere pár minut týdně.

Co kartuš dělá a co po ní chtít nemůžete

Kartuš je skládaná textilie, která zachytává mechanické nečistoty, tedy vlasy, kousky listí, zbytky krémů a jemný prach. Skládání má svůj důvod. Čím víc skladů kartuš má, tím větší plochu nabízí na stejném průměru a tím déle se zanáší.

Co kartuš neumí, je nahradit chemii. Nezabije bakterie, neodstraní rozpuštěné látky ani nesníží tvrdost vody. Filtr pracuje na částicích, dezinfekce a úprava pH na tom, co se ve vodě rozpustilo. Když je voda cítit nebo se kalí během dne, hledejte příčinu v chemii do vířivky, ne jen ve filtru.

Obojí se přitom ovlivňuje. Zanesenou kartuší proteče méně vody, takže se dezinfekce hůř rozvádí po vaně a nestihne pracovat tam, kde má.

Tři úrovně čištění

Jednou týdně kartuš vytáhněte a propláchněte proudem vody z hadice. Jděte zeshora dolů mezi sklady, ať nečistoty vyplaví ven a ne hlouběji. Zabere to tři minuty a je to údržba, která prodlouží životnost nejvíc. Navazuje na běžnou péči o vířivku, kde je i týdenní rutina na jedné obrazovce.

Jednou za dva až čtyři týdny kartuš vykoupejte v čističi kartušových filtrů. Ten si poradí s mastnotou a zbytky kosmetiky, na které voda z hadice nestačí. Dobu namáčení a ředění berte z etikety, přípravky se liší.

Intervaly berte jako orientační. U vířivky, kterou používáte denně nebo do ní jezdí návštěva, se posouvají dolů, u vany používané o víkendech nahoru. Rozhoduje provoz, ne kalendář.

Po každém chemickém čištění musí kartuš uschnout, počítejte zhruba s jedním dnem. Proto se vyplatí mít kartuše dvě a střídat je, jedna jede a druhá schne. Vířivka nemá běžet bez kartuše ani krátkodobě.

Čím kartuš naopak zničíte

Tlaková myčka zkrátí život kartuše na jedno použití. Proud rozstřelí vlákna, textilie se natrhne a filtr pak propouští přesně to, co měl zachytit. Poškození přitom na první pohled není vidět.

Chlornan sodný je výborná dezinfekce vody a sami ho vyrábíme, na kartuši ale patří jen tehdy, když to její výrobce výslovně připouští, a vždy v jeho ředění a čase. Část výrobců krátkou sanitaci povoluje, část ji zakazuje, protože textilii zkřehne. Domácí dávkování od oka tedy nechte být. Univerzální čisticí prostředky z domácnosti do kartuše nepatří vůbec, jejich zbytky se vrátí do vody a nadělají pěnu.

Myčka na nádobí je další častý nápad, který nefunguje. Teplota a oplachovací prostředek textilii poškodí a pach z oplachu se dostane do vířivky.

Tvrdá voda a vápenné usazeniny

Ve tvrdé oblasti se na kartuši usazuje vápník. Poznáte ho podle bílého povlaku, který se nedá smýt vodou a na omak drhne. Běžný čistič kartuší je stavěný hlavně na mastnotu, takže s vápencem si poradí jen částečně.

Na silnější vápenné usazeniny použijte přípravek, který k tomu je určený a který výrobce kartuše připouští. Domácí míchání kyselin si odpusťte, u koncentrovaného roztoku se dá kartuš zničit během pár minut a hrozí i poleptání.

Jedna věc je u kyselého čištění zásadní. Kartuš, na které zůstaly zbytky chlorového přípravku, se nejdřív musí důkladně opláchnout. Kyselina a chlor se nesmí potkat, uvolnil by se chlorový plyn.

Prevence je levnější. Držte pH v pásmu 7,2 až 7,6, protože při vyšším pH se vápník sráží rychleji a usazuje se jak na kartuši, tak na tryskách.

Jak poznat, že je kartuš u konce

Nejlepší kritérium je zkracující se interval. Změřte si, jak dlouho po vyčištění vydrží voda čirá. Když to po chemickém čištění vydrží méně než polovinu doby než dřív a chemie je přitom v pořádku, kartuš už nestíhá a je čas na novou.

Druhý signál je vzhled. Sklady, které se po čištění nerozevřou a zůstanou našedlé nebo mastné, znamenají, že se textilie zanesla do hloubky. Stejně tak prasklý plastový límec, deformovaná středová trubka nebo vlákna, která se třepí.

Výrobci kartuší obvykle uvádějí životnost 12 až 24 měsíců při správné údržbě. Při celoročním provozu a pravidelném čištění počítejte spíš s rokem, při zanedbané údržbě i s polovinou. Nové najdete v sekci kartušové filtry do vířivky.

Kolik kartuší mít doma

Minimum jsou dvě. Jedna je ve vířivce, druhá po vyčištění schne. Bez téhle dvojice buď vracíte mokrou kartuš, nebo necháváte vířivku běžet bez filtru, což je obojí špatně.

Třetí kartuš v záloze dává smysl, pokud vířivku používáte celoročně nebo vás na chalupě dělí od obchodu hodina cesty. Kartuš je levný díl a prasklý límec umí přijít v nejhorší možnou chvíli.

Při nákupu si poznamenejte rozměry a typ úchytu, tedy průměr, výšku a jestli má kartuš závit nebo jen otvor. Vířivky se liší a kartuš o pár milimetrů vedle do koše nesedne. Rozměry bývají uvedené i u jednotlivých vířivek.

Časté dotazy

Co od vás k filtrům slyšíme nejčastěji.

Jak dlouho má filtrace denně běžet? Řiďte se návodem k vaší vířivce, protože výkon čerpadla i objem vany se liší. Orientačně se u domácí vany osvědčuje šest až osm hodin denně rozdělených do dvou cyklů a po koupeli hodina navíc.

Můžu kartuš nechat namočenou přes noc? Ano, pokud to připouští etiketa čističe. Delší namáčení pomůže u mastnoty, ale ráno kartuš důkladně opláchněte a nechte uschnout.

Souvisí zanesený filtr se zákalem? Souvisí, a bývá to jedna z prvních věcí ke kontrole. Podrobně to rozebírá článek o mléčné a zakalené vodě ve vířivce.