Jezírko vypadá jako bazén, ale funguje přesně opačně. Bazén udržujete sterilní, jezírko naopak stojí na živém ekosystému, ve kterém se bakterie, rostliny a případně ryby drží ve vzájemné rovnováze. Když do něj nalijete bazénovou chemii, obvykle sice zvítězíte nad řasami, ale zničíte s ní život v jezírku.

V tomto článku se dozvíte, proč jezírko zezelená, jaké typy řas existují a co s nimi dělat, aniž byste vodě v něm ublížili. Vysvětlíme vám, proč je bazénová chemie do jezírka nevhodná a co naopak použít můžete, aby život v jezírku prosperoval a voda v něm byla čistá.

Proč jezírko zezelená?

Za vším stojí živiny, konkrétně dusík a fosfor. Řasy je potřebují k růstu a jakmile jich je ve vodě přebytek, začnou se množit rychleji, než je ostatní organismy stíhají spotřebovávat.

Nejčastější zdroje živin:

• Krmení ryb. Zdaleka nejčastější příčina. Nesnědené krmivo se rozloží a živiny zůstanou ve vodě.
• Spadané listí a odumřelé rostliny. Tlející biomasa na dně je pomalu se uvolňující zásobárna fosforu.
• Splach z okolí. Hnojený trávník, ze kterého po dešti stéká voda do jezírka.
• Přímé slunce. Neposkytuje živiny, ale dodává energii. Jezírko na plném osluní zelená mnohem rychleji.
• Malý objem a mělká voda. Rychle se prohřejí a rovnováha se v nich hledá hůř.

Dva úplně různé problémy

Slovo řasy zahrnuje dvě věci, které spolu skoro nesouvisejí. Než začnete cokoliv řešit, podívejte se, která z nich je vaše.

Zelený zákal

Voda vypadá jako hrachová polévka a nevidíte do ní ani na deset centimetrů. Způsobují ho jednobuněčné řasy vznášející se ve vodním sloupci. Objevuje se typicky na jaře, kdy je slunce, živiny z rozkladu jsou k dispozici, ale vodní rostliny ještě nenarostly a nezačaly konkurovat.

Vláknitá řasa

Zelené provazce, které se drží na kamenech, rostlinách a na stěnách. Voda přitom může být úplně čirá. Tohle je jiný organismus a řeší se jinak, hlavně mechanicky.

Rozlišení je důležité, protože postup se v obou případech liší. Podobně to funguje i v bazénu, kde je rozdíl mezi zákalem a přisedlým porostem stejně zásadní. Popsali jsme to v článku Jak si poradit s nežádoucími vodními řasami.

Co do jezírka nepatří

Tohle je hlavní důvod, proč tenhle text vznikl. Bazénová chemie je určená pro bazény, ne pro jezírka, a je v tom zásadní rozdíl.

• Chlor a chlorové přípravky. Zabijí řasy, ale spolu s nimi i nitrifikační bakterie, na kterých stojí biologická filtrace, a jsou toxické pro ryby i pro obojživelníky. Po odeznění chloru se řasy vrátí, jenže už do vody bez fungujícího biologického systému, takže silněji než předtím.
• Bazénové algicidy. Většina z nich je založená na kvartérních amoniových solích, které jsou pro ryby a bezobratlé toxické. Naše algicidy jsou určené do bazénů a takto je také nabízíme.
• Modrá skalice. Síran měďnatý se v jezírkách kdysi používal, ale měď se v sedimentu kumuluje a je toxická pro bezobratlé i pro ryby. Proč nepatří ani do bazénu, jsme rozebrali v článku Modrá skalice.
• Přípravky na úpravu pH pro bazény. V jezírku se pH mění během dne přirozeně podle fotosyntézy a násilná úprava napáchá víc škody než užitku.

My v Chlorito to říkáme rovnou: pokud máte v jezírku ryby nebo rostliny, sáhněte po přípravcích, které mají použití v jezírku uvedené na etiketě. Bazénová chemie je vyrobená a schválená k jinému účelu.

Co naopak funguje

Postupů je několik a nejlépe fungují dohromady. Seřazeno od toho, co má nejtrvalejší efekt, po rychlé zásahy.

Odstranit živiny

Nejúčinnější a nejtrvalejší cesta, protože bere řasám palivo. Konkrétně: krmit ryby méně a jen tolik, kolik sežerou do pěti minut, na podzim natáhnout nad jezírko síť proti listí, každý rok odstranit sediment ze dna a nehnojit trávník v bezprostředním okolí.

Zeolit

Tady se bazénový a jezírkový svět potkávají. Zeolit je přírodní hlinitokřemičitan, který funguje jako iontoměnič a dokáže z vody vázat amonné ionty, tedy jednu z hlavních živin. Používá se ve filtraci nebo v sáčku umístěném do proudu vody a po vyčerpání kapacity se regeneruje solným roztokem.

Je to postup, který funguje v akvaristice i v jezírkářství a v obou případech pracuje na stejném principu jako v bazénové filtraci. Popsali jsme ho v článku Zeolit jako alternativa filtračního písku.

Rostliny jako konkurence

Vodní rostliny odčerpávají stejné živiny jako řasy, jen pomaleji. Čím víc jich je, tím méně zbude na řasy. Doporučuje se osázet zhruba třetinu plochy, ideálně kombinací ponořených rostlin a plovoucích listů.

Stínění

Leknín nebo plovoucí rostliny pokrývající třetinu hladiny sníží množství světla a s ním i rychlost růstu řas. Je to pomalé, ale trvalé opatření.

UV lampa

UV lampa zařazená do okruhu za čerpadlo spolehlivě řeší zelený zákal, protože jednobuněčné řasy procházející kolem zářivky ztratí schopnost se množit a shluknou se do vloček, které pak zachytí filtrace. Na vláknitou řasu nemá vliv, protože ta okolo lampy neproteče.

Mechanické odstranění

U vláknité řasy nejrychlejší cesta. Namotejte ji na klacek nebo vytáhněte hráběmi a odneste pryč. Vytaženou řasu nechte den ležet u jezírka, aby se z ní vrátili drobní živočichové zpátky do vody.

Sezónní rytmus

Zelený zákal na jaře je do jisté míry normální jev a řada jezírek se s ním vyrovná sama během několika týdnů, jakmile narostou rostliny a rozběhne se biologická filtrace. Panika a chemický zásah v tomhle období napáchají víc škody než užitku.

Z našich zkušeností je nejčastější chybou to, co lidé dělají v prvním roce po založení jezírka: voda se zakalí, majitel sáhne po nejsilnějším přípravku, jaký má doma, a rozvoj biologické rovnováhy tím oddálí o celou sezónu.

Nejčastější otázky

Jak se zbavit řasy v jezírku? Vláknitou vytáhněte mechanicky, zelený zákal řešte UV lampou a hlavně omezením živin. Bazénová chemie do jezírka nepatří.

Můžu do jezírka dát chlor? Ne. Zabije biologickou filtraci i ryby.

Pomůže vyměnit vodu? Krátkodobě ano, ale bez odstranění sedimentu a omezení živin se stav vrátí. Navíc výměnou celého objemu zlikvidujete i užitečné bakterie.

Jak dlouho trvá, než se jezírko vyčistí samo? U nového jezírka počítejte s jednou až dvěma sezónami, než se rovnováha ustálí.

Nedaří se vám pH dlouhodobě nastavit, přestože pravidelně přidáváte bazénovou chemii? Příčinou může být nesprávná alkalita bazénové vody. Právě ta určuje, jak dobře voda odolává náhlým změnám pH. Pokud je příliš nízká nebo vysoká, může vzniknout nestabilní voda v bazénu a takzvané skákavé pH. Co s tím se dozvíte v tomto článku.

Co znamená alkalita vody a kolik má být?

Celková alkalita neříká, zda je voda kyselá nebo zásaditá. Vyjadřuje její schopnost neutralizovat kyseliny a tlumit změny pH. Funguje tedy jako pufr, který pomáhá udržovat pH stabilní. Alkalita tedy sama vodu nedezinfikuje. Její význam spočívá především v tom, že pomáhá udržovat pH v rozmezí, ve kterém může dezinfekce správně fungovat.

Doporučená hodnota celkové alkality se u většiny bazénů pohybuje mezi 80 a 120 mg/l, což se v bazénové praxi uvádí také jako 80–120 ppm.

V tomto článku pracujeme s doporučeným rozmezím pH 7,0–7,4. Při dávkování chemie však zohledněte také pokyny jejího výrobce a technologie.

Správná hodnota alkality je důležitá hned z několika důvodů:

• zajišťuje stabilitu pH, které drží v optimálním rozmezí (6,8–7,2 nebo 7,0–7,4),
• nedochází díky ní ke korozi kovových dílů nebo podráždění očí,
• chlorová i bezchlorová dezinfekce funguje, jak má.

Pokud pozorujete nějaký z výše uvedených charakteristik, podívejte se níže, co dělat.

Jak se projevuje nízká alkalita vody v bazénu?

Pokud je alkalita nižší než 80 ppm, voda nedokáže dostatečně tlumit změny pH. Výsledkem může být kolísavé pH, které po přidání chemie, dešti nebo doplnění vody rychle klesá či stoupá.

Nízká alkalita může nepřímo způsobit:

• podráždění očí a pokožky plavců,
• poškození bazénu nebo jeho kovových částí včetně příslušenství (např. schůdky),
• zhoršení účinnosti chloru a dalších přípravků.

Co když má bazén vysokou alkalitu?

Za vysokou se zpravidla považuje alkalita nad 120 ppm. Taková voda příliš silně odolává změnám pH, takže jeho úprava může vyžadovat opakované dávkování kyselého přípravku.

Foto: pH plus 1l kapalný ADR

Hodnota nad 120 ppm však sama o sobě neznamená, že je voda zdravotně závadná. Jde především o upozornění, že není optimálně vyvážená. O hygienické bezpečnosti rozhoduje také hodnota pH, množství dezinfekce, filtrace a mikrobiologická kvalita vody.

Vysoká alkalita se může projevovat těmito způsoby:

• pH není snadné upravit (má tendenci znovu stoupat),
• při současně vysokém pH, může být dezinfekce málo účinná,
• ve vodě může vznikat zákal,
• v kombinaci s vysokým pH a tvrdou vodou se může tvořit vodní kámen.

Co upravit jako první: alkalitu, nebo pH?

Při běžné úpravě vody se věnujte nejprve celkové alkalitě a teprve potom pH. Alkalita funguje jako pufr, a pokud není správně nastavená, může se pH po úpravě znovu rychle změnit.

Doporučený postup je následující:

• Změřte celkovou alkalitu i pH.
• Upravte alkalitu do doporučeného rozmezí 80–120 ppm.
• Nechte přípravek důkladně promíchat pomocí filtrace.
• Znovu změřte alkalitu i pH.
• Teprve potom proveďte konečnou úpravu pH.

Pokud je pH výrazně mimo doporučené rozmezí, bazén do dokončení úpravy nepoužívejte a postupujte podle návodu konkrétního přípravku.

Jak upravit alkalitu v bazénu?

Pokud se potýkáte s výše uvedenými problémy bazénové vody, nejprve změřte pomocí proužků nebo kapek přesnou hodnotu alkality.

Poté ji upravte pomocí přípravku Alkalita Plus nebo čistým hydrogenuhličitanem sodným neboli jedlou sodou (v případě nízké hodnoty) či přípravkem pH mínus (v případě vysoké hodnoty) podle níže uvedených tabulek dávkování. 

Foto: pH mínus 1l kapalný ADR

Jak zvýšit alkalitu přípravkem Alkalita Plus?

Při nízké alkalitě použijte přípravek Alkalita Plus podle návodu a objemu bazénu.

Výpočty níže uvedených hodnot přípravku Alkalita Plus od naší značky PWS vycházejí z tohoto dávkování: navýšení hodnoty celkové alkality o 10 mg/l je třeba nadávkovat 160–180 g přípravku na každých 10 m3 bazénové vody. V tabulce počítáme s minimální doporučovanou hodnotou alkality 80 mg/l (80 ppm).

Upozornění: Pokud potřebujete zvýšit hodnotu alkality o více než 50 ppm najednou, opakujte celý postup až po dokončeném dokonalém promíchání přípravku v bazénu.

Jedlá soda do bazénu jako domácí alternativa

Ano, také obyčejnou jedlou sodu můžete použít ke zvýšení celkové alkality jakožto levnou alternativu k přípravku Alkalita Plus. Musí však jít o její 100% čistou formu NaHCO3. Na obalu by měl být název bikarbonát sodný nebo sodium bicarbonate. V hovorové řeči se setkáte také s označením „soda bikarbon“.

V případě použití této levné alternativy potřebujete přibližně 168 g na 10 m3 vody pro zvýšení alkality o 10 ppm. To odpovídá přibližně dávkování 160–180 g přípravku Alkalita Plus. Jedlou sodu přidávejte postupně při zapnuté filtraci a po důkladném promíchání vodu znovu změřte.

Jak snížit alkalitu v bazénu?

Vysoká alkalita se snižuje kyselým přípravkem (obvykle pH mínus). 

Při alkalitě nad 120 ppm postupujte následovně:

• Změřte alkalitu i pH.
• Přidejte pouze dílčí dávku přípravku podle návodu výrobce.
• Nechte vodu důkladně promíchat pomocí filtrace.
• Po době uvedené výrobcem znovu změřte obě hodnoty.
• Další dávku přidejte pouze v případě potřeby.

Pokud je pH již na spodní hranici doporučeného rozmezí, nesnižujte alkalitu další dávkou kyselého přípravku pouze podle obecné tabulky. Mohlo by dojít k přílišnému poklesu pH. V takové situaci je vhodný individuální postup podle návodu výrobce nebo konzultace s odborníkem. 

Vysoké pH: dávkování přípravku pH mínus

Při výpočtu dávkování přípravku pH mínus pro jeho snížení jsme počítali s optimální hodnotou 7,4. Vyšší naměřenou hodnotu je tedy třeba snížit (v případě použití našeho přípravku se pro snížení pH o 0,2 dávkuje 100 g přípravku na 10.000 l (tedy 10 m3) bazénové vody.

Našli jste v bazénu tmavého brouka velkého jako palec, který se rychle potápí a zase vyplouvá k hladině? Většina lidí v takovém případě sáhne po síťce a řeší: co to je a jestli to kouše. Odpověď na první otázku je: máte v bazénu potápníka! A na druhou: ano, i když ne tak dramaticky, jak se obvykle píše.

V tomto článku vám vysvětlíme, jak takový potápník vypadá (podobá se mu i jiný hmyz), proč se dostal zrovna do vašeho bazénu a jak s ním zatočit. Hlavní problém totiž nespočívá v něm, ale především v nedostatečné péči o bazénovou vodu.

Co je potápník zač?

Potápník je vodní brouk z čeledi potápníkovitých. U nás je nejběžnější potápník vroubený, který měří kolem tří centimetrů a poznáte ho podle tmavě hnědého až olivového těla se světlejším žlutým lemem po obvodu krovek. Zadní nohy má zploštělé a osrstěné, takže vypadají jako veslo, a přesně tak je používá.

Dýchá vzdušný kyslík. Pod krovkami si nese zásobu vzduchu a k hladině se vrací pro její doplnění, což je pohyb, kterého si v bazénu všimnete jako první. Umí létat, a to je klíč k pochopení celého problému: do bazénu se nedostane odnikud, prostě do něj přiletí.

Jak ho odlišit od podobných

• Znakoplavka je menší, plave na zádech a bodá výrazně bolestivěji. Není to brouk, ale ploštice.
• Splešťule blátivá je plochá, hnědá, s dýchací trubičkou vzadu. Také bodá.
• Vodomil vypadá potápníkovi podobně, ale je černý bez žlutého lemu, pohybuje se pomaleji a živí se rostlinami. Ten je neškodný.
• Larva potápníka je něco úplně jiného: protáhlá, s velkými klešťovitými kusadly. Bývá dravější než dospělec.

Kouše potápník

Ano, ale jen když ho vezmete do ruky nebo na něj šlápnete. Není agresivní a člověka aktivně nenapadá. Kousnutí je bolestivé, přirovnává se k bodnutí včelou, otok obvykle odezní během několika hodin. Nebezpečné je jen při alergické reakci, stejně jako u jiného hmyzího bodnutí.

Praktický závěr: nesbírejte potápníka rukou. Použijte hladinovou síťku, což je stejně rychlejší.

Proč přiletěl zrovna k vám

Tady začíná ta zajímavější část, protože potápník v bazénu není náhoda. Létá v noci, orientuje se podle odrazu měsíčního světla na vodní hladině a hledá novou vodní plochu. Bazén se leskne úplně stejně jako rybník.

Zůstane ale jen tam, kde má co jíst a kde ho voda nezabije. To znamená, že opakovaný výskyt potápníků je nepřímá informace o stavu vaší vody:

• Ve vodě je co lovit. Potápník je dravec, žere larvy komárů, drobné korýše a hmyz spadlý na hladinu. Pokud jich má dost, je to signál, že se v bazénu drží organický život.
• Dezinfekce je nízká. Ve správně ošetřené vodě se potápník dlouho neudrží ani nenajde potravu. Když ho vidíte pravidelně, změřte si testerem obsah aktivního chloru.
• Voda stojí. Vypnutá filtrace přes noc a nezakrytá hladina jsou pozvánka.
• Řasy. Zelenající voda znamená potravní řetězec. O tom, jak ji dostat pod kontrolu, píšeme v článku Jak si poradit s nežádoucími vodními řasami.
• Blízkost jezírka nebo rybníka do několika set metrů výrazně zvyšuje pravděpodobnost návštěvy.

Jak se potápníka zbavit

1. Vylovte ho síťkou a vyneste dál od bazénu. Zabíjet ho nemusíte, potápník je běžný a užitečný druh, který jinde loví larvy komárů.
2. Zkontrolujte a doplňte dezinfekci. Volný chlor v rozmezí 0,3 až 0,6 mg/l a správné pH jsou základ. Jak spolu souvisejí, vysvětlujeme v článku Hodnota pH vody v bazénu.
3. Odstraňte řasy. Dokud je ve vodě zelený porost, je tu potrava. Pomůže algicid, v horším případě šoková dávka chloru.
4. Vysajte dno. Odumřelý hmyz a organické zbytky ze dna jsou živná půda, kterou filtrace nezachytí. Pomůže bazénový vysavač.
5. Zakrývejte hladinu. Nejúčinnější opatření vůbec. Zakrytý bazén nesvítí a potápník ho v noci nenajde.
6. Zhasněte nebo přesměrujte osvětlení u bazénu. Světlo na noční hmyz láká a s ním přilétá i to, co ho loví.

Z našich zkušeností je právě zakrývání hladiny to, co problém vyřeší nejrychleji. Zákazníci, kteří nám píší, že mají v bazénu pořád nějakou havěť, obvykle bazén nezakrývají vůbec. Přehled možností najdete v článku Solární plachty na bazén.

Co dělat, když je potápníků najednou hodně

Jednotlivý brouk je náhodný návštěvník. Několik jedinců naráz už znamená, že se v bazénu vytvořil malý ekosystém, a to je jiná situace. Postupujte takto: šoková dezinfekce, důkladné vysátí dna, vyprání filtrace a následně kontrola parametrů. Pokud se voda zároveň kalí, podívejte se do článku Mléčná, zakalená či bílá voda v bazénu.

My v Chlorito to říkáme takhle: hmyz v bazénu není nemoc, ale příznak. Léčit se má voda, ne brouk.

Nejčastější otázky

Čím se živí potápník? Je to dravec. Loví larvy hmyzu, drobné korýše, pulce a hmyz spadlý na hladinu. V bazénu se udrží jen tam, kde má co jíst.

Jak se dostane potápník do bazénu? Přiletí. V noci hledá vodní plochy podle odrazu světla na hladině a bazén od rybníka nerozezná.

Je potápník nebezpečný pro děti? Nekouše, pokud na něj nesáhnou. Dětem vysvětlete, ať ho neberou do ruky, a vylovte ho síťkou.

Zabije potápníka chlor? Správně ošetřená voda pro něj není vhodné prostředí a sám ji opustí nebo v ní nepřežije. Zvyšovat kvůli tomu dávkování nad doporučené hodnoty ale nemá smysl.

Co dalšího se v bazénu objevuje? Kuriozity z praxe včetně větších návštěvníků jsme sepsali v článku Akutní znečištění bazénové vody.

Možná jste na to narazili v bazénových diskusích, kde různí facebookoví odborníci straší, že CYA v bazénu je největší zlo.

Chlorové tablety prý obsahují kyselinu kyanurovou (CYA), která se hromadí ve vodě a „zablokuje" chlor. Je to pravda, nebo strašení?

Obojí trochu. Kyselina kyanurová je stabilizátor, bez kterého by vám venkovní bazén chlor doslova „propálilo" slunce. Zároveň se ve vodě opravdu hromadí a při vysoké koncentraci účinnost chloru snižuje. Rozdíl mezi pomocníkem a problémem je jen v číslech, což je potřeba jednou za čas měřit a nebo dělat prevenci.

Celé řešení se vejde do dvou vět: jednou za měsíc změřte kyselinu kyanurovou testovacím proužkem a řiďte se semaforem níže. Nic víc v tom není.

Z našich zkušeností mnoho lidí vodu v bazénu obměňuje, takže se jich tento problém s CYA vůbec netýká. Bazénové tablety patří v České republice jednoznačně k nejoblíbenějšímu a obecně nejkomplexnějším bazénovým přípravkům.

Řešení: semafor podle naměřené hodnoty

Na měření stačí testovací proužky AquaChek 4v1, které kromě stabilizátoru změří i chlor, pH a alkalitu. Kompletnější přehled dá AquaChek 7v1. Všechny testery na kyselinu kyanurovou najdete v této kategorii. Pokud nechcete měřit a máte vodu bez problémů, tak střídejte s chlornanem sodným tablety a jednou za sezónu alespoň část bazénu vyměňte.

Celá pointa je v tom, že nemusíte volit mezi „tablety ano" a „tablety nikdy". Tablety jsou nejpohodlnější základ péče — a když stabilizátor doroste ke stropu, na zbytek sezóny je vystřídá tekutý chlor. Ten kyselinu kyanurovou neobsahuje vůbec, takže dezinfikuje, aniž by hodnotu CYA dál zvyšoval. Po částečné obměně vody (třeba při zazimování) se hodnoty vrátí dolů a na jaře můžete zase najet na tablety.

„Na tekutém chloru můžete kyselinu kyanurovou dál průběžně měřit. Jakmile hodnota díky obměně vody a přirozenému rozkladu klesne, není žádný problém vrátit se zpátky k tabletám," doplňuje Ing. Lukáš Fuka z zakladatel a majitel Chlorito.

Teď k tomu, proč to takhle funguje.

Proč je kyselina kyanurová v tabletách

Kyselina kyanurová (na testerech „Cyanuric Acid" nebo „stabilizátor") chrání chlor před UV zářením. Bez ní zničí přímé slunce většinu volného chloru ve venkovním bazénu během několika hodin. S ní vydrží chlor ve vodě několik dní. To je důvod, proč jsou chlorové tablety tak praktické — jedna tableta v plováku či skimmeru pracuje 5 až 10 dní.

Je potřeba říct otevřeně: kyselina kyanurová tvoří zhruba polovinu hmotnosti chlorové tablety. Z jedné 200g tablety se do vody uvolní chlor, který se postupně spotřebuje — a přibližně 100 g stabilizátoru, který ve vodě zůstane. Kyselina kyanurová se neodpařuje a jen velmi pomalu se rozkládá. Spolehlivě ji snižuje ředění: částečná výměna vody, přeliv bazénu po vydatných deštích nebo praní pískové filtrace s dopuštěním čerstvé vody.

Kdy začne stabilizátor vadit

Stabilizátor chrání chlor tím, že si ho na sebe „naváže". Malé množství je ideální — chlor je chráněný a průběžně se uvolňuje k dezinfekci. Při vysoké koncentraci ale stabilizátor drží navázanou příliš velkou část chloru a voda se dezinfikuje čím dál pomaleji.

V praxi to poznáte takto: tester ukazuje chlor v normě, ale voda se kalí nebo zelená. Chlor ve vodě je, jen nestíhá pracovat. Přidáváte další tablety, tím ale roste i stabilizátor — a problém se prohlubuje. Tomuhle stavu se lidově říká „chlorová past".

Orientační hodnoty pro venkovní bazén:

Pro představu: běžný bazén 20 m³ spotřebuje za sezónu 2–5 kg tablet. To odpovídá nárůstu kyseliny kyanurové zhruba o 50–120 mg/l za sezónu. Jinými slovy — jedna sezóna na tabletách je v pořádku. Problém vzniká, když se stejná voda točí několik let bez obměny.

„Při běžné spotřebě 2 až 5 kg tablet za sezónu skončí kyselina kyanurová na konci sezóny někde mezi 50 a 120 mg/l. To je hraniční, ale pořád v pořádku — stačí po sezóně obměnit část vody. Pokud se ale stejná voda v bazénu točí pět a více let, je lepší ji vyměnit a začít od nuly," říká Ing. Tomáš Fuka, chemik a zakladatel Chlorito.

Proč tekutý chlor, a ne třeba chlornan vápenatý?

Bez stabilizátoru fungují dva běžné typy chloru:

Chlornan sodný (tekutý chlor) — kapalina, dávkuje se cca 100–200 ml na 10 m³. Kromě chloru do vody nepřináší prakticky nic, co by se hromadilo. Proto je ideální „záskok" při zvýšené CYA i skvělá volba na šokovou dezinfekci.

Chlornan vápenatý (granulát) — také bez stabilizátoru, ale s jedním háčkem: s každou dávkou přidáváte do vody vápník. Při běžné roční spotřebě na bazén 20 m³ to znamená nárůst tvrdosti vody zhruba o 70 mg/l vápníku a víc — a to se, stejně jako kyselina kyanurová, z vody samo neztratí. V oblastech s tvrdší vodou pak hrozí vápenné usazeniny na fólii, v potrubí a na topení a zákal vody. Řešíte tedy jeden hromadící se parametr tím, že si pěstujete druhý.

Proto v našem systému doporučujeme kombinaci tablety 6v1 jako základ + chlornan sodný podle semaforu. Každý parametr, který se ve vodě hromadí, máte pod kontrolou.

A co „odstraňovače kyseliny kyanurové"?

Na trhu narazíte i na přípravky, které slibují odstranění kyseliny kyanurové bez výměny vody. Účinnou složkou bývá melamin — ten s kyselinou kyanurovou reaguje a sráží ji do nerozpustných krystalů, které má následně zachytit filtrace.

Chemicky to funguje. V domácím bazénu ale narážíte na praktické limity: dávka se musí přesně trefit na skutečnou koncentraci CYA i objem bazénu (a obojí doma jen odhadujete), vzniklou jemnou sraženinu musí spolehlivě pochytat vaše filtrace a žádný dostupný tester neumí změřit, kolik melaminu vám ve vodě zbylo. Přebytek melaminu přitom není neškodný — reaguje s chlorem za vzniku páchnoucích chloraminů a dalších nežádoucích látek.

Proto platí jednoduché pravidlo: volbou číslo jedna je vždy částečná obměna vody. Je levná, kontrolovatelná a nic po ní ve vodě nezůstává. Chemické odstraňovače dávají smysl jen tam, kde výměna vody opravdu není možná — třeba při jejím nedostatku.

Nejčastější otázky

Zmizí kyselina kyanurová přes zimu sama?
Z většiny ne. Rozkládá se jen velmi pomalu. Reálný pokles zajistí hlavně zimní částečné vypuštění a jarní dopuštění čerstvou vodou — což je další důvod, proč bazén na zimu nevypouštět úplně, ale snížit hladinu a na jaře doředit. Pomáhá i každý přeliv po deštích a praní filtrace s dopuštěním.

Mám tablety úplně vysadit?
Ne, pokud vám měření nedává důvod. Do 40–50 mg/l CYA jsou tablety nejpohodlnější a nejspolehlivější péče. Semafor výše vám řekne, kdy zpomalit.

Voda je zelená, i když chlor ukazuje v normě. Je to kyselinou kyanurovou?
Je to jedna z nejčastějších příčin, hlavně ke konci sezóny. Změřte CYA — pokud je nad 75 mg/l, postupujte podle semaforu (tekutý chlor + výměna části vody). Pokud je CYA v normě, hledejte příčinu v pH nebo zanesené filtraci.

Jak často měřit?
Na začátku sezóny a pak zhruba jednou za měsíc. Při hodnotách nad 40 mg/l častěji — po 3 týdnech.

Platí to i pro vnitřní bazény a vířivky?
U vnitřních bazénů stabilizátor nepotřebujete vůbec (slunce tam chlor neničí) — tam je tekutý chlor jasná volba na celý rok.

Rychlé shrnutí

1. Kyselina kyanurová je užitečný stabilizátor, ne jed. Bez ní by venkovnímu bazénu slunce sebralo chlor za pár hodin.
2. Hromadí se — proto ji jednou měsíčně změřte testovacím proužkem.
3. Do 50 mg/l jedete na tabletách 6v1, nad 50–65 mg/l přepnete na chlornan sodný a vyměníte část vody.
4. Přes zimu snižte hladinu a na jaře doředíte čerstvou vodou — hodnoty se resetují a jedete znovu.

Bazénová chemie není o zázračných produktech ani o strašení. Je o pár číslech, která máte pod kontrolou.

Vlastníte bazén se slanou vodou? Možná si i vy myslíte, že díky solinátoru se o ni nemusíte starat a vyřeší vše za vás. Bohužel se ale mýlíte. V některých situacích (například při vysoké zátěži nebo nedostatku kyseliny kyanurové) se řasy přemnoží. V tomto článku vám poradíme, jak zelené vodě v bazénu se solinátorem předcházet a jak případně vyčistit slaný bazén.

Proč slaná voda zezelená?

Zelená voda v bazénu se solinátorem obvykle neznamená, že v ní máte málo soli. Nejčastější příčinou je nedostatek volného chloru, kvůli kterému se začnou množit řasy.

K tomu může dojít z několika důvodů:

• voda je příliš zatížená nečistotami,
• solinátor vyrábí málo chloru,
• chlor se rychle rozkládá působením slunce,
• voda je teplá a spotřeba chloru roste,
• filtrace nepracuje dostatečně dlouho nebo účinně.

Jednotlivé příčiny se navíc často kombinují.

1. Vysoká zátěž vody

Pokud se plavci před vstupem do bazénu neosprchují, přinesou do vody pot, zbytky kosmetiky, opalovací krémy a další organické nečistoty. Ty spotřebovávají chlor, který potom chybí při likvidaci bakterií a řas.

Při reakci některých nečistot s chlorem navíc vznikají chloraminy. Ty mají podstatně nižší dezinfekční účinek než volný chlor a mohou být příčinou typického „chlorového“ zápachu, pálení očí nebo podráždění pokožky.

Kapkový tester bazénové vody pH a Cl alternativní ekonomická varianta - novinka 2023

Vodu ale nezatěžují pouze lidé. Chlor spotřebovává také:

• pyl,
• listí,
• prach,
• hmyz,
• zbytky trávy,
• nečistoty spláchnuté do bazénu při dešti.

Čím více nečistot se do bazénu dostane, tím více chloru voda spotřebuje. Běžné nastavení solinátoru pak nemusí stačit.

2. Nedostatečný výkon solinátoru nebo krátká doba provozu

Solinátor nevyrábí chlor podle aktuální potřeby vody, ale podle nastaveného výkonu a doby, po kterou je v provozu.

Pokud se v bazénu koupe více lidí, přijdou horké dny nebo se do vody dostane velké množství nečistot, musíte tomu přizpůsobit také chod solinátoru. Můžete zvýšit jeho výkon nebo prodloužit dobu filtrace.

Produkci chloru mohou snížit také další problémy:

• nízká koncentrace soli,
• zanesený filtr,
• nedostatečný průtok vody,
• usazeniny na elektrodách,
• opotřebovaná cela solinátoru,
• příliš krátká doba filtrace.

Nespoléhejte proto pouze na údaj na displeji zařízení. Pravidelně měřte skutečnou hladinu volného chloru přímo ve vodě.

3. Slunce a nedostatek stabilizátoru chloru

Sluneční UV záření chlor postupně rozkládá. U venkovních bazénů proto můžete mít problém udržet potřebnou hladinu chloru, i když solinátor pracuje správně. Rozklad chloru zpomaluje kyselina kyanurová (stabilizátor chloru).

Její vhodná koncentrace se však liší podle typu solinátoru a doporučení jeho výrobce. Stabilizátor proto nepřidávejte automaticky každý rok bez předchozího měření. Příliš nízká hodnota způsobí rychlý rozklad chloru, zatímco příliš vysoká koncentrace může jeho dezinfekční účinek zpomalovat.

Na Chlorito najdete například přípravek PWS Chlor stabil. Před použitím si vždy změřte aktuální hodnotu stabilizátoru a dávku přizpůsobte objemu bazénu i návodu vašeho solinátoru.

Chlor stabil pro stabilizaci chloru v bazénu 2 kg

4. Vysoká teplota vody

Během horkých dní spotřebuje bazén více chloru. V teplé vodě se navíc vytvářejí příznivější podmínky pro množení mikroorganismů a řas v bazénu se slanou vodou. Neznamená to, že by solinátor při teplotě nad 28 °C automaticky přestal správně fungovat. Může ale nastat situace, kdy nastavený výkon nestačí pokrýt zvýšenou spotřebu chloru.

Pokud má voda dlouhodobě vysokou teplotu:

• častěji kontrolujte volný chlor,
• prodlužte dobu filtrace,
• podle potřeby zvyšte výkon solinátoru,
• pravidelně odstraňujte nečistoty,
• kontrolujte stav filtru a cely.

Zelený nádech se může při nedostatku chloru objevit velmi rychle, zejména pokud už voda začínala být zakalená.

Kdy stačí zvýšit výkon solinátoru?

Pokud se voda ještě nezazelenala, můžete začínající problém často vyřešit zvýšením výkonu solinátoru. Režim Boost solinátoru, Super chlorace nebo podobně označenou funkci použijte v těchto situacích:

• po koupání většího počtu lidí,
• po silném dešti nebo bouřce,
• během mimořádně horkých dní,
• když naměříte nižší hladinu volného chloru,
• když voda začíná být lehce matná, ale ještě není zelená.

Režim Boost obvykle nastaví celu solinátoru na maximální výkon. Neznamená to ale automaticky, že se produkce chloru zdvojnásobí. Výsledek závisí na původním nastavení, výkonu zařízení, době chodu filtrace i aktuálním stavu vody.

Také délka režimu se u jednotlivých solinátorů liší. U některých zařízení běží zvýšený výkon 24 hodin, u jiných se doba počítá pouze během provozu čerpadla. Vždy se proto řiďte návodem svého solinátoru.

Po skončení režimu Boost znovu změřte volný chlor a pH. Pokud se chlor nezvýšil nebo už voda viditelně zelená, samotné zvýšení výkonu pravděpodobně stačit nebude.

Kdy použít chlorový šok do slaného bazénu?

Jakmile ve vodě vidíte zelený nádech nebo povlak řas, solinátor nestačí a je potřeba zasáhnout razantněji. Zařízení vyrábí chlor postupně a silnější výskyt řas už nezvládá.

Postupujte následovně:

1. Odstraňte z hladiny listy, hmyz a další nečistoty.
2. Vyčistěte košík skimmeru a čerpadla.
3. Důkladně vykartáčujte stěny, dno, schody a rohy bazénu.
4. Změřte pH a upravte ho podle návodu použitého přípravku, zpravidla přibližně na hodnotu 6,8 až 7,2.
5. Proveďte šokovou chloraci. (solinátor podle pokynů výrobce případně v průběhu vypněte nebo nastavte produkci chloru na 0 %).
6. Nechte běžet filtraci a průběžně kontrolujte její stav.
7. Odumřelé řasy vysajte ze dna.
8. Po vyčištění znovu změřte chlor a pH.

V bazénu se nekoupejte, dokud není voda opět čirá a hodnoty chloru a pH se nevrátí do bezpečného rozmezí.

Chlor šok 3kg (organický granulát)

Jaký chlorový přípravek použít?

Pro šokovou chloraci bazénu se slanou vodou můžete použít například rychlorozpustný granulát na bázi chlornanu vápenatého. U nás na Chlorito ho najdete pod názvem Chlorový granulát rychlorozpustný.

Výhodou chlornanu vápenatého je, že do vody nepřidává další kyselinu kyanurovou. Zvyšuje však množství vápníku ve vodě, což byste měli zohlednit zejména tehdy, pokud máte tvrdou vodu nebo se na cele solinátoru rychle tvoří vodní kámen.

Při aplikaci se vždy řiďte etiketou konkrétního výrobku. Některé přípravky se před použitím rozpouštějí ve vodě, jiné se aplikují odlišným způsobem. Nepoužívejte proto univerzální postup bez kontroly návodu.

Při práci s chlorovým přípravkem dodržujte několik základních pravidel:

• nikdy nemíchejte různé druhy chloru,
• nemíchejte chlor s kyselinami ani jinou bazénovou chemií,
• používejte čistou plastovou nádobu určenou pouze pro bazénovou chemii,
• pokud připravujete roztok, přidávejte přípravek do vody, nikdy ne vodu k přípravku,
• používejte ochranné rukavice a brýle.

Algicid jako pomocník při prevenci proti řasám

Algicid do slaného bazénu můžete nalít. Pomůže vám zabránit množení řas, neměl by ale nahrazovat správnou hladinu chloru, vhodné pH a dobře fungující filtraci.

Použít ho můžete zejména:

• během nejteplejších dní,
• po vysoké zátěži bazénu,
• pokud se řasy pravidelně vracejí,
• jako doplněk po vyčištění zelené vody.

U bazénu se solinátorem si vždy ale zkontrolujte složení přípravku. Vybírejte algicid, který výrobce výslovně doporučuje pro slané bazény. Opatrní buďte zejména u přípravků obsahujících měď. Měď je proti řasám účinná, ale může způsobovat skvrny na povrchu bazénu a někteří výrobci solinátorů upozorňují také na riziko poškození cely.

Bezpečnější volbou proto bývají bezměďnaté algicidy určené pro bazény se slanou vodou. Ty také najdete u nás na Chlorito.

Algicid 1l na řasy v bazénu

Jak algicid aplikovat?

Při preventivním použití nalijte do bazénu udržovací dávku uvedenou na etiketě přípravku. Algicid aplikujte při zapnuté filtraci a rozlijte ho na více míst, aby se ve vodě dobře promíchal.

Nespoléhejte na univerzální doporučení ohledně aplikace přípravku jedenkrát týdně. Vhodná četnost závisí na konkrétním výrobku, teplotě vody a zatížení bazénu.

Pokud už se voda začala zelenat, nejprve proveďte šokovou chloraci, vykartáčujte stěny a nechte běžet filtraci.

Algicid přidejte až samostatně a v časovém odstupu doporučeném výrobcem. Nikdy nemíchejte koncentrovaný algicid s chlorovým přípravkem v jedné nádobě.

Jak zabránit vzniku řas v bazénu se slanou vodou?

Slaná voda zezelenala ve vašem bazénu a chcete jí propříště předejít? Nejúčinnější prevencí je pravidelné měření a včasná reakce. Když si všimnete poklesu chloru ještě předtím, než se voda zakalí, bývá náprava mnohem jednodušší.

1. Pravidelně kontrolujte kvalitu vody

Nespoléhejte pouze na displej solinátoru. Ten vám obvykle ukáže nastavený výkon, stav zařízení nebo orientační koncentraci soli, ale nemusí měřit skutečné množství volného chloru v bazénu.

Pomocí bazénových testerů kontrolujte zejména následující hodnoty:

Poznámka k tabulce: Výše uvedené hodnoty jsou orientační. Přesné doporučení vždy najdete v návodu vašeho solinátoru a na etiketách používaných přípravků.

Hladinu fosfátů nemusíte automaticky měřit každý měsíc. Její kontrola dává smysl především tehdy, pokud se vám řasy opakovaně vracejí, přestože máte správně nastavený chlor, pH i filtraci.

2. Udržujte filtraci v dobrém stavu

Ani správně nastavený solinátor vám nepomůže, pokud voda přes filtrační systém neproudí dostatečně nebo je filtr zanesený. 

Pravidelně proto:

• čistěte nebo proplachujte filtr,
• vyprazdňujte košíky skimmeru a čerpadla,
• kontrolujte průtok vody,
• kartáčujte stěny a místa s horší cirkulací,
• kontrolujte stav elektrolytické cely,
• odstraňujte usazeniny pouze podle návodu výrobce solinátoru.

Na Chlorito pro vás máme také speciální čističe filtračních náplní, které pomáhají odstranit mastnotu, organické nečistoty a vodní kámen. Před použitím si vždy ověřte, že je přípravek vhodný pro váš typ filtrace.

Tip na závěr: Zajímá vás, jakou sůl do bazénu koupit nebo jak nainstalovat salinizační jednotku, odpovědi na tyto otázky najdete v tomto článku.

Mít na zahradě vlastní bazén je skvělé, ale čistá voda se v něm neudrží sama od sebe. Základem veškeré péče je správná hodnota pH. Ideální by se měla pohybovat v rozmezí 7,0 až 7,2. Co dělat, když vám vystřelí nad 7,8 a výš? V tomto článku se detailně podíváme na to, jak snížit pH v bazénu, proč je vysoké pH v bazénu nebezpečné a jak správně dávkovat chemii, aby byla voda opět křišťálově čistá.

Co způsobuje vysoké pH v bazénu?

Pokud hodnota pH překročí hranici 7,2, začínají se dít věci, které vám znepříjemní koupání i údržbu. Mnoho lidí si myslí, že nízké pH je ten jediný strašák, ale opak je pravdou. Zásaditá voda přináší hned několik problémů:

• Výrazně snižuje účinnost chloru: Při hodnotě pH 8,0 klesá účinnost dezinfekčního chloru na pouhých 25 %. Vy sice sypete chemii do vody, ale ta kvůli nesprávnému pH nefunguje. Voda pak rychleji podléhá řasám a bakteriím.
• Způsobuje podráždění těla a očí: Setkali jste se s tím, že plavce pálí oči v bazénu? Často za to nemůže chlor, jak se lidé mylně domnívají. Na vině je právě vysoké pH v bazénu. Výsledkem je dráždivá voda, která způsobuje zarudnutí očí a vysušování pokožky. Pokud voda v bazénu pálí oči, je to jasný signál k měření.
• Srážení vápníku a zákaly: Vysoké hodnoty způsobují, že se z vody začne srážet vápník a další minerály. Voda se zakalí a na stěnách bazénu i ve filtraci se začne tvořit tvrdá usazenina.

Chcete-li těmto problémům předejít, je nutné mít doma spolehlivý tester bazénové chemie, kterým hodnoty odhalíte včas.

Jak snížit pH v bazénu? 

Pro snížení zásaditosti vody se nejčastěji používá osvědčený granulovaný přípravek s označením pH minus do bazénu. Jeho hlavní účinnou látkou bývá hydrogensíran sodný, což je v podstatě kyselá sůl působící jako slabá kyselina do bazénu. Je mnohem bezpečnější pro manipulaci než čisté tekuté kyseliny.

Pokud však máte automatické dávkovací stanice nebo preferujete rychlé mísení, ideální volbou je tekutá forma (zředěná kyselina sírová). V nouzových případech či pro specifické čištění se využívá také silná kyselina chlorovodíková do bazénu.

pH minus dávkování granulované formy: orientační tabulka

Při aplikaci je klíčové správné dávkování přípravku pH minus. Níže naleznete orientační tabulku pro dávkování granulovaného přípravku na 10 m³ (10 000 litrů) bazénové vody.

Poznámka: Pro přesné dávkování se řiďte pokyny konkrétního výrobce, které uvádí na obalu produktu.

Jak správně aplikovat granulované pH minus a jak dlouho čekat?

Pokud už víte, jak snížit pH vody pomocí výše uvedené tabulky, nyní je třeba, abyste dodrželi správný postup aplikace a díky tomu ochránili bazén před poškozením.

1. Rozpuštění mimo bazén: Granulovaný přípravek nikdy nesypte přímo do bazénu. Odměřené množství rozpusťte v plastovém kbelíku s vlažnou vodou.
2. Kde a jak aplikovat: Zapněte bazénovou filtraci na plný výkon. Připravený roztok pomalu vlévejte podél okraje bazénu, ideálně u vtokových trysek, které chemii rychle roznesou po celém objemu.
3. Jak dlouho čekat: Po aplikaci nechte filtraci běžet nepřetržitě alespoň 2 až 4 hodiny. Nové kontrolní měření proveďte nejdříve po 4 až 6 hodinách, ideálně až druhý den, kdy se voda kompletně promíchá. Až v tuto dobu je voda opět připravena ke koupání.

pH minus dávkování tekuté formy: orientační tabulka

Pokud preferujete tekutou formu pro automatické dávkovače, řiďte se níže uvedenými orientačními dávkami přípravku.

Poznámka: Pro přesné dávkování se řiďte pokyny konkrétního výrobce, které uvádí na obalu produktu.

Co dělat, když pH klesá příliš pomalu?

Někdy se stane, že aplikujete správné dávkování, ale ke snížení pH v bazénu nedochází nebo klesá jen nepatrně. Čím to je?

Na vině bývá vysoká celková alkalita vody. Alkalita funguje jako takový tlumič (pufr), který udržuje stabilitu pH a brání jeho změnám. Pokud je alkalita příliš vysoká, doslova „brzdí“ účinek přípravků pH minus. V takovém případě musíte nejprve snížit celkovou alkalitu (speciálními přípravky nebo opakovaným dávkováním kyseliny do jednoho místa při vypnutém čerpadle) a teprve poté se vám podaří úspěšně vyřešit otázku, jak snížit pH v bazénu.

Prevence skokového kolísání pH

Abyste nemuseli neustále řešit divoké výkyvy vody, zaměřte se na prevenci:

• Pravidelnost: Měřte hodnoty vody alespoň 1–2× týdně, v horkých dnech i častěji.
• Hlídejte alkalitu: Udržujte celkovou alkalitu v rozmezí 80–120 ppm. Nebude docházet k nekontrolovaným skokům.
• Pozor na čerstvou vodu: Nově napuštěná voda (zejména ze studny) bývá velmi nestabilní a v prvních několika týdnech má tendenci neustále stoupat. Zde je nutné provádět snížení pH v bazénu prakticky nepřetržitě, dokud se voda neustálí.
• Reagujte na počasí: Velké teplo, intenzivní koupání mnoha lidí nebo přívalový déšť dokážou s chemií zamávat. Po bouřce či víkendové party bazén vždy zkontrolujte.

Udržet vodu v normě není věda, pokud máte po ruce ty správné pomocníky a víte, jak snížit pH vody dříve, než vám zcela zkazí koupací sezónu. Nezanedbávejte prevenci a váš bazén bude po celé léto bezpečný a průzračný.

Potřebujete naopak pH zvýšit? Tady najdete vhodné produkty od PWS - Professional Water System (značka, pod kterou my v Chlorito vyrábíme a prodáváme přípravky bazénové chemie).

V tomto článku vám specialista z našeho týmu Chlorito poradí, kdy chlor šok použít a jaké jsou jeho možnosti dávkování.

Co to je chlor šok a jak funguje?

Chlor šok (jinak také Chlorový organický granulát) je přípravek bazénové chemie, který obsahuje účinnou složku organicky vázaného chloru v podobě kyseliny trichlorisokyanurové. Kromě toho navíc působí v menší míře také jako algicid (pomáhá eliminovat růst zelených a hnědých řas v bazénu). 

Chlor šok se na rozdíl od tablet uvolňuje okamžitě. Díky tomu s ním docílíte bleskového účinku a rychlého zvýšení koncentrace aktivního chlóru. Oproti tomu tablety se uvolňují pomalu a hodí se proto k udržování stabilní hladiny dezinfekce.

Kdy použít chlor šok?

Chlor šok do bazénu doporučujeme použít v těchto případech:

• při prvním napuštění bazénu,
• před další sezónou,
• po silném znečištění (např. bakteriální kontaminace způsobená intenzivním používáním bazénu nebo po bouřce),
• při výskytu řas,
• během letních veder.

1. První napuštění bazénu

Při napuštění bazénu vodou (zejména studniční) je třeba provést tzv. prvotní chloraci. Chlor šok během aplikace rychle zlikviduje veškeré mikroorganismy a nečistoty, které se v ní vyskytují. Vodu tak připravíte na následnou běžnou údržbu tabletami.

2. Před další sezónou

Voda, která stála několik měsíců v klidu, bývá plná neviditelných zárodků řas a bakterií. I když vypadá čistě, šoková dávka zajistí hygienickou nezávadnost hned na startu sezóny a pomůže filtraci „nakopnout“ správné prostředí.

3. Po silném znečištění

Silné znečištění může nastat v situaci, kdy se v bazénu koupalo více lidí než běžně nebo po letní bouřce, kdy do vody napršelo či do ní napadaly nečistoty (větvičky, listí apod.). 

4. Boj s řasami a zakalenou vodou

Chlor šok neváhejte použít také v případě, kdy se voda začíná zelenat nebo má mléčný zákal či kloužou stěny bazénu. Díky vysoké koncentraci chloru naruší buněčnou strukturu řas a během několika hodin (obvykle stačí 12 až 24) je zahubí. V kombinaci s vločkovačem vodu krásně projasní.

Tip: Jak správně provést šokovou chloraci, ale i další důležité informace se dozvíte tady.

5. Během letních veder

Šokovou dezinfekci doporučujeme preventivně aplikovat také během horkých letních dní, kdy teploty stoupají nad 25 °C. V takových podmínkách dochází k rychlejšímu rozkladu chloru a následnému růstu řas a bakterií.

Chlor šok: dávkování přípravku

Na Chlorito můžete zakoupit chlor šok v podobě organického granulátu (granule) v různých gramážích (od 1 kilogramu po 10 kilogramů). Dávkování pro šokovou chloraci je 10 g na 1000 l, běžné dávky pro údržbu se pohybují v intervalu 40 až 70 g na 10.000 l jednou za 5 až 10 dní.

Dávkování přes pískový filtr

Přípravek doporučujeme aplikovat přes pískový filtr, kde se granulát rychle rozpustí. Pokud se pro tuto možnost rozhodnete, nechte filtr v provozu až do úplného rozpuštění přípravku, což většinou trvá 6 až 20 hodin v závislosti na dávce a velikosti filtru.

„Aplikace chlorového šoku přes pískovou filtraci je obecně nejefektivnějším způsobem, jak zajistit jeho rovnoměrné rozpuštění a distribuci v celém objemu vody. „Granulát se ve filtru rozpouští postupně, takže nedochází k lokálnímu přechlorování ani k usazování na dně bazénu. Díky tomu je celý proces šetrnější k povrchům bazénu a zároveň účinnější z hlediska dezinfekce,“ vysvětluje jeden z našich specialistů.

Dávkování v podobě roztoku

Nebo můžete Chlorový granulát organický dávkovat do bazénové vody jako roztok. V takovém případě přípravek nechte pomalu rozpustit v plastové nádobě a menším množství vody (cca 5 až 7 litrů) a následně vlít suspenzi do bazénové vody.

Po aplikaci proveďte měření koncentrace aktivního chloru, tedy po 24 až 48 hodinách. Naměřená koncentrace aktivního chloru by měla být vyšší než 0,5 mg/l. Jedině tak lze zodpovědně říci, zda byla provedena chlorace správně.

Chlorový granulát organický můžete používat po celou koupací sezónu a bez nutnosti používání jiných přípravků chlorové chemie. Tento přípravek je stabilní a odolává snáze vyšším teplotám bazénové vody než jiné formy chlorových granulátů.

Důležité zásady

• Chlor šok aplikujte Ideálně večer, po skončení koupání a při zapnuté filtraci.
• Nekoupejte se dříve po 24 hodinách, nebo až do doby, kdy hladina volného chloru klesne na bezpečnou úroveň.
• Nikdy nemíchejte přípravek s jinými chemikáliemi.
• Při používání bazénové chemie se vždy řiďte pokyny výrobce uvedenými na obalu produktu a v případě pochybností se poraďte s odborníkem na bazénovou chemii (například zde na Chlorito).

Kam dál?

Přečtěte si také naše související články:

• Mléčná, zakalená či bílá voda v bazénu? Tady je řešení!
• Jak si poradit s nežádoucími vodními řasami v bazénové vodě: Prevence a možnosti řešení
• Jak odstranit zelenou řasu, sinice z bazénu?

Zima je ideální čas pro příjemnou relaxaci v domácí vířivce. Teplá voda, bublinky a vonné esence dokáží spolehlivě navodit klid a pohodu i v předvánočním stresu.

Proč je péče o údržbu optimální kvality vody v domácí vířivce náročnější než péče o vodu bazénovou?

• Vyšší teplota vody (obvykle mezi 35 a 41°C)
• Menší objem vody
• Vyšší zatížení nežádoucími nečistotami
• Nižší účinnost filtračního procesu

Tvorba nežádoucí bílé či šedé pěny na hladině vody je obvykle prvním signálem, že s kvalitou vody ve vířivce není něco v pořádku.  

Proč se dělá pěna ve vířivce?

Přítomnost povrchově aktivních organických látek (PAL) ve vodě vede ke snížení povrchového napětí vody, což se navenek projeví vznikem pěny na hladině. Tyto látky nejsou obvyklou přirozenou součástí vody, používané pro napouštění vířivek či bazénů, ale vnímáme je jako znečištění, vnášené do vody buď samotnými uživateli, nebo aplikací nevhodných přípravků, které do vířivky nepatří – například:

• Zbytky sprchových gelů či mýdel na kůži po nedokonalém osprchování
• Rezidua kosmetických či opalovacích přípravků
• Vonné esence či soli, které nejsou primárně určeny pro použití ve vířivkách
• Dlouhodobá špatná péče o kvalitu vody ve vířivce

Volbou číslo jedna pro okamžité odstranění nežádoucí pěny z hladiny vířivky jsou tzv. odpěňovače. Jedná se o speciální bazénové přípravky, které se pomocí mechanického rozprašovače aplikují postřikem přímo na pěnu. Okamžitě mění povrchové napětí vody a pěna mizí. Jedná se o vysoce účinný a efektivní způsob odstranění pěny; je třeba ale mít na paměti, že odpěňovače sice odstraní pěnu, ale  nikoliv příčinu, proč k jejímu vzniku došlo.

Seňor Chlorito pro bezpečnou relaxaci ve vířivce doporučuje:

1. Před vstupem do vířivky dodržujte základní provozní pravidla – důkladně se osprchujte a smyjte z pokožky kosmetické i opalovací přípravky, aby jejich rezidua zbytečně nepřispívala ke znečištění vody.
2. K prohloubení pocitu relaxace a klidu používejte pouze takové vonné esence, které jsou určeny výhradně pro vířivky.
3. K udržení optimální kvality vody ošetřujte vodu ve vířivce vhodnými přípravky na bázi aktivního chloru, bromu či kyslíku a postupně vodu také pravidelně obměňujte, aby nedocházelo ke zbytečné kumulaci nežádoucích látek v průběhu času

V případě jakýchkoliv dotazů ohledně úpravy vody ve vířivce se na nás neváhejte,

prosím, kdykoliv obrátit - Seňor Chlorito  je tu pro vás.

Modrá skalice (síran měďnatý pentahydrát, CuSO₄·5H₂O) provází lidskou civilizaci od dob alchymistů až po současnost. Díky své krásné barvě, reaktivitě a antiseptickým vlastnostem našla v průběhu času uplatnění v lékařství, malířství i zemědělství. I u nás najdete v sekci domácnost 2 druhy balení modré skalice.

Dnes se používá jako účinný herbicid (např. likvidace mechu), fungicid (např. Bordeauxská jícha k ošetření vinné révy) i hnojivo, jako výchozí surovina mnoha průmyslových výrob,  v elektrochemii (např. galvanické pokovování) apod. A samozřejmě, když se začtete do facebookových diskuzí, tak se hojně modrá skalice používá i na čištění a dezinfekci bazénů. Není to ovšem registrovaný bazénový přípravek.

Jedná se o velmi užitečnou chemickou sloučeninu, která ale zároveň vyžaduje ze strany uživatele respektující přístup a bezpečné zacházení. Takový přístup nebyl v historii vždy samozřejmostí, a proto je historie používání modré skalice doprovázena i smutnými počty těch, kteří po dlouhodobém kontaktu a neopatrné manipulaci s modrou skalicí zemřeli - např. výše zmíněná Bordeauxská jícha k ošetření vinné révy měla v Latinské Americe počátkem 20. století svou „sestru“ – směs na preventivní ošetřování brambor. Tato směs dostala přezdívku perico – z anglického parakeet (papoušek) – protože zemědělští dělníci, kteří se směsí pracovali, zcela zmodrali a mnoho z nich zemřelo na otravu měďnatými ionty.

Modrá skalice do bazénu?

Na internetových diskuzích sdílí mnoho provozovatelů domácích bazénů své zkušenosti s používáním modré skalice při úpravě vody v bazénu, konkrétně při eliminaci nežádoucích vodních řas. Měďnaté ionty jsou pro vodní organismy vysoce toxické – použití modré skalice sice skutečně vede k usmrcení vodních řas v bazénové vodě, ale zároveň s sebou taková aplikace modré skalice nese podstatné ohrožení zdraví plavců a v neposlední řadě také životního prostředí. Proto mi v Chlorito radíme využít raději registrované algicidy z naší nabídky.

Modrou skalici si u nás můžete koupit k jiným účelům.

Proč modrou skalici k úpravě bazénové vody spíše NEPOUŽÍVAT?

• Měď je řazena mezi těžké kovy s přirozeným výskytem v životním prostředí. Opakovaným vypouštěním bazénové vody s vysokými koncentracemi mědi do recipientu či kanalizace dochází nežádoucímu zatěžování životního prostředí neřízenou emisí těžkého kovu.
• Modrá skalice jako sloučenina mědi je velmi toxická pro vodní organismy s přetrvávajícími dlouhodobými účinky ve vodním prostředí. Bioakumulace mědi se tak projevuje v celém potravním řetězci včetně ryb.
• Měď patří mezi esenciální prvky, tedy takové, bez kterých se živý organismus neobejde, ale vysoké dávky mědi mohou při požití vést k bolestem břicha, zvracení, průjmům, šoku či zhroucení, u rostlin ke zpomalení či zastavení růstu a úhynu rostliny.
• Stanovení optimální dávky modré skalice pro zamýšlený účinek v bazénové vodě je v domácích podmínkách laikem nemožné – v drtivé většině případů je dávka, aplikovaná do bazénové vody, násobně překračována, a to během koupací sezóny často opakovaně, což vede ke kumulaci mědi v bazénové vodě a postupnému zvyšování její koncentrace.
• Kontakt s krystaly modré skalice vede k bolestivémupodráždění kůže, při inhalační expozici prachu modré skalice dochází k poškození dýchacích cest.

Doporučení Seňora Chlorita pro optimální úpravu bazénové vody z pohledu maximalizace účinnosti takové úpravy a zároveň i eliminace zdravotního rizik pro plavce:

• Přistupujte k úpravě bazénové vody v domácím bazénu zodpovědně a bezpečně.
• Používejte pro úpravu bazénové vody registrované bazénové přípravky a vždy se řiďte návodem výrobce.
• Vodu v bazénu pravidelně obměňujte
• Informace, získané v internetových diskuzích, si ověřujte z více relevantních zdrojů.

V případě jakýchkoliv dotazů ohledně úpravy bazénové vody se na nás neváhejte, prosím, kdykoliv obrátit

- Seňor Chlorito je tu pro vás a pro váš bazén.

Zazimování bazénu patří k nejdůležitějším úkonům na konci sezóny. Pokud se provede správně, ochrání konstrukci před poškozením mrazem a na jaře vám ušetří spoustu práce s uvedením vody zpět do provozu.

Jednou z tradičních metod je použití PET lahví, které fungují jako jednoduchý a levný způsob ochrany bez nutnosti vypustit celý bazén. Naše vybavení pro zazimování bazénu naleznete v této sekci.

Proč zazimovat bazén?

Při poklesu teplot pod bod mrazu začne voda na hladině i u stěn zamrzat. Led se rozpíná a vyvíjí tlak na konstrukci. U nadzemních i zapuštěných bazénů může tento tlak způsobit praskliny ve stěnách, poškození fólie nebo obkladů. Zazimování tedy není jen „doporučení“, ale nutný krok pro dlouhou životnost bazénu. I když jsou zimy stále teplejší, tak každou zimu přijde minimálně jedno období týdne až 14 dnů, kdy je konstantní mráz, který může poškodit konstrukci. Za domu, co se bazénům a bazénové chemii věnujeme, tak jsme poškozených bazénů po zimě již pár viděli. Pozor na to.

Jak fungují PET lahve při zazimování?

PET lahve plní funkci tlumičů tlaku. Jsou naplněny částečně vodou nebo pískem a zbytek tvoří vzduchová kapsa. Když se led rozpíná, energie se přenáší do pružného obalu lahví místo do stěn bazénu.

• Nejlépe fungují lahve o objemu 1,5–2 litry.

• Plní se přibližně do poloviny vodou (nebo do třetiny) nebo nemrznoucí kapalinou, či silně osolenou vodou (případně pískem).

• Lahve je vhodné uzavřít pevně a rozmístit po hladině. Prázdné láhve na hladině vám rozhodně nepomohou a potopené láhve u dna také ne.

Pro větší stabilitu se často vážou do kříže nebo řetězu, aby pokryly co nejvíce plochy. Můžete využít i velké plastové barely na vodu.

Před několika lety se do bazénů dávala i polínka dřeva, která ale rozhodně nemají tak dobrý efekt jako plastové láhve a navíc vodu mohou znečistit.

Jako profesionální alternativu doporučujeme zimní dilatační plováky, které jsou ze speciálního materiálu, který ještě lépe pohlcuje tlak ledu. Navíc tyto plováky jednoduše svážete do řetězu a natáhnete přes nejdelší úhlopříčku bazénu. To je nejspolehlivější řešení. Více v článku o dilatačních plovácích.

Postup zazimování s PET lahvemi krok za krokem

1. Vyčištění bazénu – odstraňte listí, nečistoty a případné usazeniny.

2. Aplikace zazimovací chemie – speciální přípravky (např. PWS Zazimovač do bazénu) brání vzniku řas, usazování vodního kamene a zákalu.

3. Příprava PET lahví – naplňte je tak, aby byly napůl ponořené.

4. Rozmístění na hladině – volně nebo svázané, ideálně do kříže nebo naplocho napříč bazénem.

5. Zakrytí plachtou – chrání hladinu před spadem nečistot, sněhem i UV zářením.

Alternativy k PET lahvím

PET lahve jsou funkční domácí varianta, ale existují i jiné způsoby:

• Plováky na zazimování – speciální duté plastové prvky určené přímo k absorbování tlaku ledu. Jsou odolnější a estetičtější než PET lahve.

• Dilatační prvky – hadice nebo pěnové válce, které se pokládají na hladinu. Mají podobný efekt jako lahve, ale vydrží déle.

• Částečné vypuštění vody – u některých typů bazénů (zejména zapuštěných) se doporučuje snížit hladinu pod skimmer a trysky.

Co k zazimování doplnit?

PET lahve nebo plováky nejsou jedinou činností, kterou je třeba před zimou udělat. Pro spolehlivé zazimování je důležité:

• Chemie pro zazimování – zabrání řasám, zákalu a usazování nečistot během zimy.

• Krycí plachta – ochrání bazén před listím, sněhem a UV zářením. Zimní plachta zároveň snižuje riziko pádu nečistot do vody, pomáhá proti zamrzání a drží bazén kompaktní.

• Zazimovací sada – praktické balíčky, které kombinují chemii, plováky a další příslušenství.

• Zazimovací nafukovací polštář - nafukovací zimní polštáře chrání jednak před mrazem a také dělají vyvýšený povrch, takže nemáte na plachtě vodu.
• Zátky do skimmru - dilatační zátky do skimmru chrání skimmer před mrazem.

Výhody a nevýhody PET lahví

Výhody:

• Nízké náklady, dostupnost

• Jednoduché použití

• Ochrana před tlakem ledu

Nevýhody:

• Nižší životnost oproti profesionálním plovákům

• Esteticky působí hůře

• Riziko prasknutí nebo potopení, pokud nejsou správně uzavřené

Zazimování bazénu pomocí PET lahví je alternativní a levný způsob, jak ochránit bazén bez nutnosti jeho vypouštění. Pro maximální efekt doporučujeme tuto metodu kombinovat s kvalitní zazimovací chemií a krycí plachtou.

Léto si bez vody málokdo umí představit. Ať už jde o domácí bazén, přírodní koupaliště nebo aquapark, koupání je symbolem osvěžení a pohody. Dle průzkumů pobyt ve vodě odbourává stres a navozuje u lidí pohodovější náladu. A to potřebujeme všichni.

Jenže právě v létě se voda může stát také zdrojem nepříjemných zdravotních komplikací. Velmi záleží také na tom, jakou máte imunitu a jak jste odolní. Pokud není voda čistá a správně udržovaná, mohou se v ní množit bakterie, plísně, viry i sinice. Výsledek? Vyrážky, záněty, průjmy nebo červené oči.

Aby to nebyla jen teorie, pojďme si to ukázat na krátkém příběhu.

Rodina Novákových si loni pořídila zahradní bazén. V horkých dnech do něj skákaly děti i sousedi. Jenže s údržbou to Novákovi moc nehrotili – voda byla sice na první pohled čistá, ale pH ani chlor nikdy nekontrolovali.

Po týdnu si dcera stěžovala na pálení očí a začervenání. O pár dní později měl syn vyrážku na zádech a manželka dostala zánět močových cest. Teprve když se voda začala zelenat, pochopili, že je problém.

Řešení? Návštěva lékaře a hlavně prevence do pořádné bazénové chemie. Po pravidelném používání dezinfekce, algicidu a testerů pH byl bazén zase bezpečným místem.

Tohle je samozřejmě extrémní příběh, který se většině uživatelů bazénu nestane. Ale je dobré mít vodu pod kontrolou, obzvláště pokud máte děti nebo jste citlivější.

Bakteriální infekce – skrytý nepřítel

Bakterie se v teplé stojaté vodě množí rychle. Pokud není bazén pravidelně ošetřován, riziko infekcí stoupá. Nejčastější komplikace jsou:

• Záněty močových cest – typické hlavně pro ženy, často způsobené bakteriemi E. coli ve spojení se studenými plavkami.

• Průjmová onemocnění – při náhodném polknutí kontaminované vody.

• Kožní infekce (folikulitida) – tzv. “vyrážka z bazénu”, kdy bakterie Pseudomonas aeruginosa napadnou vlasové folikuly.

Tomuto všemu lze snadno předejít používáním oblíbené chlórové chemie nebo bezchlórových dezinfekcí, které udrží vodu mikrobiologicky čistou.

Plísně a kožní potíže

Plísně se rády drží na vlhkých površích – dlažba kolem bazénu, schůdky nebo vlhké plavky jsou pro ně ideální. Z koupaliště si tak snadno odnesete plíseň nohou nebo nehtů. Ještě častěji můžete plísně najít ve veřejných vířivkách či saunách, proto jsou i domácí sauny a vířivky nyní tak vzestupu. Chemie do vířivky poskytujeme také v celém spektru.

Ženy často trápí mykózy v intimní oblasti, protože vlhké plavky jsou ideálním prostředím pro kvasinky. Pro prevenci je důležité nejen správné ošetření vody, ale i praktické tipy: měnit plavky, osušit se a chodit v žabkách či pantoflích.

Do této kategorie patří i problém se sinicemi. Jejich toxiny dráždí pokožku a způsobují vyrážku, ale mohou vyvolat i únavu, bolest hlavy či nevolnost. Pokud voda zezelená, je nejvyšší čas použít přípravky proti řasám. Sinice jsou ale častější především v přírodních stojatých koupalištích na konci tropického léta.

Viry a paraziti

Bazény jsou místem, kde se šíří i adenoviry. Ty způsobují zánět spojivek – oči pak pálí, slzí a jsou zarudlé. V extrémních případech mohou adenoviry vyvolat i respirační infekce.

V přírodních vodách je rizikem tzv. plavecká vyrážka (cercariová dermatitida), kterou způsobují larvy parazitů pocházejících od vodního ptactva. Pro člověka nejsou nebezpečné, ale svědí a dokážou zkazit celý víkend.

Jak se problémům vyhnout – krok za krokem

Aby se případ Novákových neopakoval i u vás, je dobré držet se jednoduchého návodu či zásad:

1. Pravidelně kontrolujte pH a chlor v domácích bazénech za pomoci testerů. Ideální hodnota pH je 7,0–7,4.

2. Používejte dezinfekci – buď chlórovou, nebo šetrnější bezchlórovou chemii. Mnoha lidem stačí nejrozšířenější bazénové chlorové tablety a mají po starostech.

3. Doplňujte algicid – prevence proti růstu řas a sinic, pokud máte podezření a nebo jsou řasy dokonce viditelné.

4. Čistěte filtraci a vysávejte nečistoty z bazénu.

5. Dodržujte hygienu u bazénu – sprcha před koupáním, přezůvky a suché plavky.

Pokud chodíte na veřejná koupaliště přírodní nebo přeplněná městská koupaliště, tak se snažte nepožít vodu a o koupání se vysprchovat a vypláchnout si pusu.

Správná péče o vodu není složitá, jen je potřeba být důsledný. Pak se koupání změní z rizika zpátky na to, čím má být – radost a relax.

Nedávno se v médiích objevily zprávy o tzv. mozkožravé amébě – nebezpečném parazitovi jménem Naegleria fowleri, který může způsobit velmi vzácné, ale závažné onemocnění mozku. Přestože zní zpráva děsivě, není důvod k panice. Riziko nákazy je minimální – a to jak ve veřejných, tak domácích bazénech.

Co je améba, kde se vyskytuje a jaké podmínky k životu potřebuje?

Améba (latinsky Naegleria fowleri) je jednobuněčný organismus, který se přirozeně vyskytuje v teplých, sladkovodních jezerech, termálních pramenech, řekách a rybnících. Miluje teplou, stojatou a špatně ošetřenou vodu. Dokáže přežít i ve vysokých teplotách (až do 45 °C).

Může se vyskytovat také v bazénech?

Ne, pokud jsou správně udržované, améba nemá šanci přežít. Veřejné bazény u nás podléhají přísným hygienickým normám. Voda se v nich pravidelně filtruje, dezinfikuje (např. chlorem, ozonem nebo UV zářením) a sleduje. To vše vytváří prostředí, kde je přežití améby prakticky nemožné.

Hygiena v domácích bazénech nepodléhá přísné regulaci, ale bezpečnost a kvalita vody v nich závisí na pečlivosti samotných majitelů. Pokud je voda správně ošetřovaná a cirkuluje, riziko výskytu améby v bazénu je i v tomto případě velmi nízké.

Jak se mohu nakazit?

Améba vstupuje do těla nosem – typicky při skoku do teplé, znečištěné vody, která se dostane hluboko do nosní dutiny. Nemůžete se nakazit pitím této vody, jejím kontaktem s pokožkou ani plaváním v ní.

V České republice je nákaza tímto parazitem raritou – poslední zaznamenaná událost pochází ze 60. let minulého století, kdy se kvůli technické závadě a špatné údržbě přemnožila améba v dnes už neexistujících veřejných Vrbenského lázních v Ústí nad Labem.

Nedávno zemřel na nakázu améby 11letý chlapec ze Slovenska, který se zúčastnil plaveckého výcviku na termálním koupališti Vadaš v obci Štúrovo. Jak však uvádějí Novinky.cz, laboratorní analýzy vzorků bazénových vod z kontrolních odběrů výskyt mozkožravé améby nepotvrdily. Chlapec se tak pravděpodobně nakazil jinde.

Co dělat, abych měl čistý a bezpečný bazén?

Ať už máte bazén na zahradě, nebo provozujete veřejné koupaliště, základem bezpečného a čistého bazénu je údržba vody. Zde je několik jednoduchých zásad pro veřejné a domácí bazény.

Zásady pro veřejné bazény

• Udržujte koncentraci volného chloru v rozmezí 0,3–0,6 mg/l (vyšší při teplé vodě).
• Dbejte na správné pH vody (ideál je 7,2) – jinak může dezinfekce selhávat.
• Zajistěte cirkulaci a filtraci vody, aby nevznikaly „mrtvé zóny“.
• Pravidelně kontrolujte kvalitu vody a čistěte filtry i méně přístupná místa (např. potrubí, výměníky).

Zásady pro domácí bazény

• Používejte chlorové tablety nebo jinou vhodnou dezinfekci. Ideálně udržujte hladinu chloru kolem 0,5–1 mg/l.
• Filtrujte každý den – ideálně 6–8 hodin denně, i u menších bazénů.
• Pravidelně měřte pH a chlor pomocí testeru – vyhnete se zelené vodě a podráždění očí.
• Čistěte bazén od listí, trávy a nečistot. Zakrývejte ho plachtou v případě nepoužívání.
• U malých dětských bazénků vodu vyměňujte každý den – chemie zde nefunguje.

Strach z améby není na místě, pokud je voda ve vašem bazénu čistá, filtrovaná a dezinfikovaná. A právě to je klíčem k bezpečnému koupání – doma i na koupališti. Kvalitní údržba se navíc vyplatí nejen kvůli amébám, ale i řasám, bakteriím a celkovému komfortu. Stačí, když se budete držet výše uvedených základních pravidel a voda zůstane bezpečným místem pro relax i zábavu.

Nabídka produktů a rad od Chlorito pro domácí bazény

Starat se o domácí bazén zvládnete i vy – zvlášť, když máte po ruce spolehlivé pomocníky. V našem internetovém obchodu nabízíme vše potřebné pro pohodlnou a účinnou péči o bazénovou vodu. Kromě multifunkčních tablet (např. Multi 5v1, 11v1 apod.) a šokových přípravků (Chlor šok pro chlórovou dezinfekci, případně kyslíkové přípravky pro bezchlorovou variantu) zde najdete i testery vody.

Dále nabízíme přípravky pro úpravu parametrů vody: regulátory pH, prostředky na snížení tvrdosti vody nebo vločkovače pro vyvločkování jemných nečistot při zákalu. Pro začínající bazénáře nabízíme také užitečné návody a poradnu. Na našem blogu najdete články o správném chlorování bazénu, o jarní přípravě bazénu na sezónu, o prevenci řas a další praktická témata. V případě dotazů se můžete obrátit na specialisty z Chlorita, kteří vám poradí s výběrem vhodných přípravků i s řešením případných potíží.

Objevila se vám mléčná voda v bazénu? Dobrou zprávou je, že ji nemusíte vypouštět. V tomto článku vám poradíme, jaké jsou její příčiny a jak ji vyčistit, aby byla zase průzračná.

Proč je mléčná voda v bazénu?

Příčin mléčné vody v bazénu může být hned několik, mezi ty nejčastější patří:

• velmi tvrdá voda,
• vysoká nebo nízká hodnota pH,
• zanesení řasami, bakteriemi a mikroorganismy,
• nedostatek vločkovacího přípravku.

Velmi tvrdá voda

Velmi tvrdá voda v kombinaci s vysokými hodnotami pH zapříčiňuje vznik vodního kamene, kvůli kterému je voda v bazénu zakalená. Jeho nežádoucímu usazování na stěnách bazénu (včetně zákalu) zabrání tzv. stabilizátor tvrdosti vody, který pořídíte například na našem e-shopu.

Vysoká nebo nízká hodnota pH

Další častou příčinou kalné vody v bazénu je vysoká nebo naopak nízká hodnota pH. Jeho správná hodnota se pohybuje v rozmezí 6,8 - 7,6. Abyste ji zjistili, změřte pH pomocí testeru bazénové vody. Pokud bude příliš nízká, použijte pro zvýšení přípravek pH plus. Bude-li příliš vysoká, kupte pH mínus.

Tip: Pokud hodnota pH vody ve vašem bazénu často kolísá, přidejte do ní přípravek alkalita plus, který ji stabilizuje. Výhodou tohoto přípravku je také to, že optimalizuje účinek všech přípravků sloužících k ošetřování bazénové vody. Navíc bude díky němu voda v bazénu jiskřit. Hodnotu alkality vždy upravte předtím, než změříte a upravíte hodnotu pH a hodnoty ostatních používaných přípravků. Hodnotu alkality můžete změřit pomocí testeru alkalita.

Zanesení řasami, bakteriemi a mikroorganismy

V případě, kdy se v bazénové vodě vyskytnou řasy, bakterie a mikroorganismy, použijte k jejich likvidaci přípravek chlor šok nebo kyslíkový granulát (oxi šok), který neobsahuje chlor. Abyste zanesení předešli, aplikujte do vody dostatečné množství dezinfekčního přípravku (např. v podobě chlorových nebo kyslíkových tablet). Nezapomínejte také na prevenci v podobě algicidu. Kromě toho je důležité, abyste zapínali filtraci na dostatečně dlouhou dobu. V případě kdy nebudete bazén používat, zabráníte zanesení vody většími nečistotami pomocí bazénové plachty.

Tip: Kontrolu dostatečné koncentrace dezinfekční látky v bazénové vodě provádějte pravidelně pomocí testeru (především správné hladiny volného a celkového chloru, pH a alkality).

Nedostatek vločkovacího přípravku

Mléčná voda v bazénu se však může objevit také při nedostatečné aplikaci vločkovacího přípravku. Jeho úkolem je redukovat množství nečistot a zákalu, které se mohou v bazénové vodě hromadit. Vločkovač vysráží zákal do tzv. vloček, které zachytí filtr nebo klesnou na dno bazénu. Vy je tak snadno vysajete ponorným bazénovým vysavačem. Vločkovač aplikujte po úpravě pH vody. Dávkování se odvíjí od míry jejího znečištění. 

Mléčná voda v bazénu: Co s tím?

Pokud se vám bílá voda v bazénu už objevila, nezoufejte. Níže vám poradíme, jak postupovat, abyste opět docílili její průzračnosti.

Upravte hodnotu pH

Ještě předtím než se pustíte do ošetření vody, upravte hodnotu pH – ideálně na 7,2. 

Proveďte šokové ošetření vody

V dalším kroku přistupte k šokovému ošetření mléčné vody v bazénu pomocí přípravku chlor šok nebo oxi šok (v závislosti na tom, zda chcete používat chlorovou nebo bezchlorovou chemii). Hlavní výhoda chlorové chemie spočívá ve vysokém a dlouhotrvajícím účinku a nízké pořizovací ceně. Výhody bezchlorové (kyslíkové) chemie spočívají v minimálním zápachu, šetrnosti k životnímu prostředí, pokožce a očím. Jaké jsou nevýhody obou přípravků, se můžete dočíst v tomto článku.

Oba přípravky dávkujte podle míry znečištění a dávkování, které uvádí výrobce na obalech. Po jejich aplikaci vodu nepřetržitě filtrujte 24 hodin.

Pozor: Pokud se rozhodnete použít přípravek chlor šok, může se v bazénové vodě vyskytovat chlor ve zvýšeném množství. Z tohoto důvodu je třeba ho před vstupem do bazénu změřit. Je-li koncentrace volného chloru vyšší než 0,3 - 0,6 mg/l, riskovali byste vstupem zdravotní problémy. Proto je nezbytné vyčkat na samovolné snížení jeho koncentrace nebo použít přípravek chlor mínus.

Použijte vločkovací přípravek

Následně aplikujte do bazénové vody vločkovací přípravek. Vločkovače používají polymerní chemikálie, které jsou vysoce účinné a v podstatě nemají žádné vedlejší účinky. Dávkujte je podle údajů uvedených na obalech.

Při aplikaci postupujte následovně:

• Vypněte filtraci na následujících 24 až 48 hodin (čas se odvíjí od míry zákalu).
• Poté rozpusťte nebo rozřeďte v plastové min. desetilitrové nádobě vločkovač s vodou a rovnoměrně ho rozlejte přes růžici po celé ploše hladiny bazénu.
• Během doby vypnutí filtrace do bazénu nevstupujte a ani vodu nijak neviřte.
• Po jejím uplynutí vysajte vysrážené nečistoty na dně bazénu ponorným vysavačem do odpadu mimo filtrační zařízení.
• Ihned po vysátí nečistot filtraci zpětně propláchněte.

Pokud hledáte šetrnější způsob údržby bazénové vody, kyslíková chemie do bazénu může být vhodnou volbou, i když má určitě své nevýhody. Je ekologičtější a citlivější k pokožce než klasický chlor. V článku uvádíme veškeré její výhody a nevýhody včetně porovnání chlorové chemie.

Co to je kyslíková chemie?

Kyslíková (bezchlorová) chemie čistí vodu pomocí aktivního kyslíku. Bezchlorové přípravky jsou šetrnější k pokožce, ekologičtější a nezapáchají. Při jejich výběru však musíte počítat také s nižší, krátkodobější účinností a vyšší pořizovací cenou.

Jaké jsou výhody kyslíkové chemie?

Podívejte se na výhody, které kyslíková chemie nabízí.

1. Minimální zápach

Aktivní kyslík neprodukuje v porovnání s chlorem žádné vedlejší pachové složky. Voda ošetřená bezchlorovou chemií je téměř bez zápachu.

2. Ekologické řešení

Přípravky kyslíkové chemie do bazénu se na rozdíl od chloru rozkládají na neškodné látky (nejčastěji na čistý kyslík a vodu). Na rozdíl od chloru nezanechávají žádné vedlejší škodlivé chemické látky (např. trihalometany), které mohou být ve větším množství karcinogenní.

3. Šetrnost k pokožce a očím

Aktivní kyslík nedráždí oči, sliznice ani kůži. Hodí se proto pro alergiky, astmatiky, děti nebo osoby s citlivou pokožkou. 

Jaké jsou nevýhody bezchlorové chemie?

Přečtěte si níže, v čem spočívají nevýhody bezchlorové chemie.

1. Vyšší pořizovací cena

Přípravky na bázi aktivního kyslíku jsou zpravidla dražší než chlorová chemie. Kromě samotné dezinfekce je často nutné používat kyslíkový aktivátor, algicid a testery, případně investovat do kvalitnější filtrace. 

2. Slabší dezinfekční účinek

Aktivní kyslík nemá tzv. dezinfekční reziduum, jeho účinek je tedy krátkodobý. Vodu je tak třeba ošetřovat častěji, zejména při větším zatížení bazénu.

Jak funguje bezchlorová chemie?

Bezchlorová chemie nevyužívá chlór, ale jiné dezinfekční látky – nejčastěji aktivní kyslík, případně polymerní dezinfekci (PHMG) nebo algicidy. Tyto látky efektivně ničí mikroorganismy a zabraňují tvorbě řas.

Aktivní kyslík

Aktivní kyslík je nejběžnější účinná látka obsažená v bezchlorových přípravcích. Má silné oxidační vlastnosti a ničí mikroorganismy. Nejčastěji se používá ve formě tablet nebo granulí.

Polymerní dezinfekce

Bezchlorová bazénová chemie s účinnou látkou polyhexamethylen guanidinhydrochlorid (PHMG) účinně likviduje viry, plísně a bakterie a zabraňuje množení mikroorganismů.

Algicidy

Důležitou součástí bezchlorových přípravků jsou algicidy, které zamezují růstu řas a udržují bazénovou vodu čistou. 

Kyslíkové aktivátory

Kyslíkové aktivátory mají za úkol zvýšit účinnost aktivního kyslíku.  

Co to je chlorová chemie?

Jak už z názvu vyplývá, chlorová chemie využívá k dezinfekci bazénové vody chlor. Je levnější, ale také méně šetrná k přírodě a pokožce. Charakterizuje ji neoblíbený chlorový zápach.

Nejčastěji se prodává ve formě chlorových tablet, které poskytují preventivní ochranu před množením řas a zajišťují průzračně čistou vodu v bazénu. Pokud preferujete toto řešení dezinfekce vody, zakupte si na našem e-shopu k tabletám také potřebný plovoucí nebo automatický dávkovač.

Výhody chlorové chemie

V čem spočívají výhody chlorové chemie?

1. Vysoký a dlouhotrvající účinek

Chlor spolehlivě ničí bakterie, viry, houby i řasy. Poradí si s organickým i anorganickým znečištěním. Hodí se tak především pro bazény, které se hojně používají. Na rozdíl od aktivního kyslíku obsahuje dezinfekční reziduum. Díky tomu voda vydrží čistá i mezi jednotlivými aplikacemi.

2. Nízká pořizovací cena

Chlorovou chemii (tablety nebo granulát) snadno pořídíte na internetu nebo v hobby marketech. Jedná se o levnější řešení, než je kyslíková chemie. Náklady na pravidelnou údržbu bazénu jsou díky vysokému a dlouhodobému účinku nižší.

Nevýhody chlorové chemie

Podívejte se, v čem spočívají nevýhody chlorové chemie.

1. Vznik chloraminů

Chlor reaguje s organickými látkami a vytváří chloraminy – látky, které dráždí oči, pokožku a sliznice.

2. Chemický zápach

Vyšší koncentrace chloru způsobuje výrazný chemický zápach a kromě toho také podráždění očí, pokožky i dýchacích cest. 

3. Zátěž pro životní prostředí

Chlor a jeho deriváty mohou znečišťovat vodní toky a půdu. Chlorované vedlejší produkty jsou pro vodní organismy toxické a mohou být i karcinogenní (např. trihalometany).

4. Nutnost testovat stabilizaci

Chlor je bohužel velmi nestabilní a rychle se vlivem UV záření rozkládá. Z tohoto důvodu je nutné používat stabilizátory (kyselina kyanurová), které jeho rozklad zpomalují a prodlužují jeho účinnost.

Kyslíková chemie do bazénu je skvělým řešením pro ty z vás, kteří hledají ekologičtější a citlivější variantu dezinfekce vody. Hodí se pro domácnosti s dětmi, alergiky nebo menší bazény. Pokud vám nevadí častější aplikace a o něco vyšší náklady, získáte pohodlné a šetrné řešení bez chlorového zápachu.