Problémy vody v bazénu, Strana 2

Slaná voda v domácích bazénech či umělých koupalištích je v poslední době fenomén, o kterém často básní nejeden z uživatelů bazénů. A my vám na Chlorito díky velkým objemům nabízíme skvělou kvalitu a nejlepší ceny soli do bazénu v ČR.

Údržba bazénové vody pomocí soli je stále více rozšiřujícím se moderním trendem, protože se jedná o způsob úpravy vody, minimalizující při správné funkci salinizační jednotky potřebu aplikace chlorových přípravků bazénové chemie. 

Z našich prodejů a zkušeností je slaná voda v bazénu spíše alternativní varianta na vzestupu a úplně nejčastěji naši zákazníci v České republice volí tabletové formy bazénové chemie, které se ve verzi 11v1 nebo i 5v1 postarají úplně o vše a bez námahy. Chlor je tedy pořád to nejjednodušší a nejspolehlivější řešení.

U soli v bazénu se jedná tedy o poměrně pohodlný způsob péče o bazénovou vodu, nicméně se vyznačuje jistými specifiky. Pokud uvažujete o změně údržby bazénové vody z původní standardní aplikace přípravků bazénové chemie s obsahem aktivního chloru na pořízení salinizační jednotky, pokračujte ve čtení, protože v dnešním článku se dozvíte všechny naše dlouholeté zkušenosti, nevýhody a potřebné informace.

MÁTE JIŽ BAZÉN SE SLANOU VODOU? KUPTE SI DO NĚJ BAZÉNOVOU SŮL.

Nejprodávanější je u nás Mořská sůl Mořská sůl Margherita 25 kg a Sůl do bazénu 25kg čistá vysokoprocentní Solivary

Mořská sůl Margherita 25 kg je balena a vyráběna firmou Compagnia Italiana Sali přímo v Itálii. Jednoduše použijte 2 až 5 kg na 1000l bazénové vody dle doporučení výrobce salinizační jednotky. Mořská sůl Margherita Sale Marino Grosso je špičkový solný produkt v potravinářské kvalitě získávaný na pobřežních solných polích. V průběhu procesu úpravy je sůl nejprve převedena do silně koncentrovaného roztoku, ze kterého následně krystalizuje čistý chlorid sodný. Sušení krystalů soli probíhá proudem horkého vzduchu o teplotě až 220°C.

Úvodem máme pro vás dobrou zprávu. K přechodu na slanou bazénovou vodu není nutné bazén vypouštět. Méně pozitivní informací může být skutečnost, že slaná bazénová voda, byť o koncentraci soli zhruba 7x menší než je její obsah v průměrné mořské vodě, působí korozivně na materiály, se kterými přichází do styku.

Z výše uvedeného faktu vyplývá, že veškeré bazénové příslušenství, technologie a její jednotlivé komponenty, včetně povrchu vlastního bazénu a přilehlých ploch, musí být vyrobeny z materiálů, které jsou vůči působení slané vody odolné a nekorodují. Je zapotřebí tedy použít bazénové vybavení, které je pro provoz a kontakt se slanou bazénovou vodou určeno. A konečně ta z finančního pohledu nejméně příznivá zpráva – je třeba investovat do tzv. salinizační jednotky a instalovat ji do bazénové technologie.

JAK UPRAVOVAT BAZÉNOVOU VODU POMOCÍ SOLI?

Použití soli při úpravě bazénové vody bohužel nejde zjednodušit na pouhé nasypání soli do bazénu a konstatování, že máme hotovo. Sůl lze samozřejmě použít i tímto způsobem, ale pak se nejedná o standardní proces úpravy bazénové vody pomocí soli.

Sůl, tedy lépe řečeno chlorid sodný, slouží po rozpuštění v bazénové vodě jako potenciální zdroj aktivního chloru. V salinizační jednotce probíhá elektrolýza slané bazénové vody. Při tomto procesu vzniká plynný chlor, který se následně okamžitě ve vodě rozpouští za vzniku chlornanu nebo kyseliny chlorné, což jsou jedny z forem aktivního chloru. Míra jejich výskytu ve vodě závisí na hodnotě pH, nicméně pro zjednodušení popisu výsledku elektrolýzy slané bazénové vody lze konstatovat, že bazénová voda je v konečné fázi upravována pomocí chlornanu, který se díky činnosti salinizační jednotky vytváří přímo v bazénové vodě a není třeba jej do vody dávkovat v podobě roztoku (chlornan sodný) nebo granulátu (chlornan vápenatý).

Sůl tedy slouží jako zdroj chloru pro elektrolytický proces. Pokud je sůl ve vodě pouze rozpuštěna a salinizační jednotka je dlouhodobě vypnuta nebo není v technologii vůbec instalována, aktivní chlor v bazénové vodě nevzniká a optimální kvalita bazénové vody není nijak zabezpečena.

JAK INSTALOVAT SALINIZAČNÍ JEDNOTKU?

Správná a úspěšná instalace salinizační jednotky do bazénové technologie se vždy řídí návodem a pokyny výrobce nebo prodejce tohoto zařízení. Zařazení salinizační jednotky do bazénové technologie lze provést jak při stavbě nového bazénu, tak při úpravě stávající technologie. Než začnete se samotnou montáží, podrobně si prostudujte návod. V případě jakýchkoliv nejasností se poraďte s příslušnou odbornou firmou či si vyžádejte návštěvu technika.

JAKÁ BUDE FINANČNÍ INVESTICE?

Ceny salinizačních jednotek se podle jejich typu obvykle pohybují v řádu jednotek až desítek tisíc korun. Instalaci jednotky do bazénové technologie lze provést vlastními silami, v případě návštěvy technika je nutné připočítat náklady na jeho cestu a práci. Finanční náročnost pořízení soli lze vyčíslit pouze obecně. V konečné ceně za sůl do bazénu se obvykle odráží skutečnost, zda se jedná o sůl kamennou či mořskou, s tím, že mořské soli obvykle bývají cenově výše.

Z hlediska elektrolytického procesu, probíhajícího v salinizační jednotce, je naprosto lhostejné, zda sůl, rozpuštěná v bazénové vodě, pochází z moře současného nebo z ložiska kamenné soli, které bylo mořem před miliony let. Důležitá je čistota použité soli – optimální je čistý chlorid sodný.

Nevhodná je naopak sůl s přídavkem jodidů či fluoridů, tedy většina solí, běžně dostupných v obchodech s potravinami. V naší nabídce naleznete mořskou i kamennou sůl do bazénu v potravinářské kvalitě, v obou případech se jedná o čistý chlorid sodný. Množství soli v bazénové vodě, potřebné pro optimální funkci salinizační jednotky, se pohybuje v rozmezí 4 až 6 kg/1000 litrů bazénové vody.

Při konečné kalkulaci spotřeby soli záleží tedy také na objemu vašeho bazénu. Při elektrolýze vody v salinizační jednotce dochází postupně ke zvyšování hodnoty pH bazénové vody. Aby bylo udrženo optimální rozmezí hodnoty pH (přibližně 6,8 až 7,5), je třeba aplikovat přípravky pro snižování hodnoty pH, označované obvykle pH minus. Spotřeba těchto přípravků záleží na tlumivé kapacitě bazénové vody, takže bez znalosti jejího složení nelze předem říci, jaké množství budete potřebovat. Pravidelná kontrola hodnoty pH či koncentrace aktivního chloru pomocí vhodného bazénového testeru alespoň 1x za 14 dnů by měla být samozřejmostí.

V případě náhlého zhoršení kvality vody se bohužel ani při používání salinizační jednotky neobejdete bez speciálních přípravků bazénové chemie – např. vločkovačů či projasňovačů pro odstranění nežádoucího zákalu, přípravků pro snížení tvrdosti bazénové vody či intenzivní šokovou chloraci apod.

Nevýhody slané vody v bazénu v bodech

Koroze: Rychlejší degradace běžných kovových prvků, což je klasický a známý efekt soli.

Rostoucí pH: Neúnavné zvyšování zásaditosti vody.

Náklady: Vysoká pořizovací cena a dražší výměny oproti údržbě na bázi chloru.

Vodní kámen: Zanášení solonizační jednotky.

Chlor: Ve vodě je stále přítomen, jen vzniká zkrátka jinou cestou.

Slaná voda v bazénu závěrem

Úprava bazénové vody pomocí soli patří mezi moderní způsoby údržby optimální kvality vody v bazénech. Koupání ve slané vodě blahodárně působí na pokožku a prohlubuje příjemný prožitek z relaxace v bazénu.

Pro více informací a nákup produktů navštivte naše kategorie:

• Bazénové příslušenství,
• Chlor do bazénu,
• Solné chlorátory.

Mnozí majitelé domácích bazénů používají ke kontrole kvality bazénové vody rozmanité druhy testerů, od jednoduchých, tvořených proužkem papíru, napuštěným patřičným reagenčním činidlem, přes přesnější kapkové či tabletové testery, až po sofistikované přístroje ve vyšší cenové relaci. Na trhu se můžeme setkat s testery domácí výroby i s produkty zahraniční provenience. U nás na Chlorito máme také celou škálu speciálních testerů, které změří alkalitu vaší vody v bazénu. Pokud nejste zkušený bazénář, tak určitě před zakoupením Alkalita Plus doporučujeme změřit vaši vodu.

Alkalita Plus od Chlorito patří k hlavním jednoúčelovým přípravkům pro zvýšení alkality vašeho bazénu.

Výrobci bazénových testerů umožňují pomocí svých produktů testovat nejen základní parametry bazénové vody, jako je hodnota pH a koncentrace aktivního chloru, ale i například také tzv. alkalitu. Pro běžného majitele domácího bazénu je pojem alkalita poměrně špatně uchopitelný, protože se jedná o termín z hydrochemie či analytiky vody, který není mezi laickou veřejností (a bohužel i mezi některými prodejci bazénové chemie) příliš rozšířen.

Situaci komplikuje i skutečnost, že mnozí prodejci zahraničních testerů se příliš nenamáhají s překladem do českého jazyka, takže s pojmem alkalita se můžeme setkat i ve variantě alkalinity, což je nesprávně přejatý a otrocky počeštěný anglický výraz.

Co je a co znamená alkalita vody?

Pojem alkalita se v českém jazyce poprvé objevil koncem 19. století jako ekvivalent nových anglických a německých výrazů Alkalinity či Alkalität. V průběhu času došlo ke změně názvu z alkalita na tzv. kyselinová neutralizační kapacita (existuje i termín zásadová neutralizační kapacita, nicméně pro údržbu bazénové vody nemá praktický význam, takže se o ní zmiňujeme jen pro úplnost).

V roce 1986 došlo v České republice k zařazení názvů kyselinová a zásadová neutralizační kapacita do ČSN 75 0170 Názvosloví jakosti vod a v roce 1996 bylo stanovení alkality v normě ČSN EN ISO 9963 definitivně nahrazeno stanovením kyselinové neutralizační kapacity (KNK). Mezi širokou veřejností je pojem alkalita i v současnosti dále používán, takže my se jej budeme v následujícím textu také držet, i když pro pochopní jeho pravého významu je mnohem vhodnější termín kyselinová neutralizační kapacita.

Definice alkality

Pokud bychom chtěli vyjít z analytické definice, tak kyselinová neutralizační kapacita odpovídá látkovému množství silné jednosytné kyseliny, které se spotřebuje pro dosažení určité hodnoty pH (v našem případě se jedná o hodnotu pH 4,5, protože druhá kyselinová neutralizační kapacita, vztahující se k hodnotě pH 8,3, nemá při úpravě běžné bazénové vody význam vzhledem k faktu, že hodnota pH bazénové vody by neměla překročit pH 7,5 a  jakýkoliv přídavek kyseliny tuto hodnotu pH vždy jen sníží).

Co potřebuje vědět o alkalitě běžný uživatel bazénu?

Alkalita je schopnost vody v bazénu vyrovnávat změny pH. Funguje jako „nárazník“, který zabraňuje tomu, aby se pH vody rychle měnilo nahoru nebo dolů. Měří se v jednotkách ppm (částic na milion) a ideální hodnota pro bazén je 80–120 ppm.

Pokud je alkalita v normě, voda je stabilní, nepění, nezakaluje se a bazénová chemie na bázi chloru funguje, jak má.

Nízká alkalita vody v bazénu

Když je alkalita pod 80 ppm, voda se stává nestabilní. pH kolísá a může rychle klesnout – voda pak bývá kyselá a může:

• podráždit oči a pokožku,

• poškodit výstelku bazénu nebo kovové části,

• zhoršit účinnost chloru.

Řešení je jednoduché. Přidejte náš přípravek zvyšující alkalitu - Alkalita Plus.

Vysoká alkalita vody v bazénu

Při hodnotách nad 120 ppm voda zase brání změně pH příliš. To znamená:

• špatně se upravuje pH,

• voda může být zakalená,

• tvoří se vodní kámen,

• dezinfekce není tak účinná.

Zde pomůže Chlorito pH minus – Používejte ve větším množství a pomalu, abyste srovnali i alkalitu.

Celková alkalita v bazénu

To je součet všech látek ve vodě, které ovlivňují schopnost udržet stabilní pH – především hydrogenuhličitanů. Celková alkalita se měří testerem a často bývá zaměňována s pH, ale jde o jinou veličinu. Správná alkalita pomáhá pH držet.

Alkalita a tvrdost vody

Dvě rozdílné věci. Alkalita určuje stabilitu pH, zatímco tvrdost je o množství vápníku a hořčíku ve vodě.

• Tvrdá voda = riziko vodního kamene

• Nízká tvrdost = voda je „měkká“, může vyžírat materiály

Obě hodnoty ale spolu souvisí, protože při vysoké alkalitě a vysoké tvrdosti je voda náchylnější ke tvorbě zákalu a usazenin. Takže i tvrdost je třeba hlídat. Tvrdost i alkalitu najednou změříte s našimi proužky 5v1 Chlorito.

Alkalita vody v bazénu do detailu

Jedná se tedy o schopnost vody vázat vodíkové ionty, což je obecná vlastnost přírodních i pitných vod, která je dána převládajícím uhličitanovým systémem v těchto druzích vod. Uhličitanový systém úzce souvisí s acidobazickými vlastnostmi vody, tedy s hodnotou pH a jejími změnami po přídavku kyseliny nebo zásady. Jednotkou KNK_4,5 je mmol/l (milimol na litr).

Kyselinová neutralizační kapacita do hodnoty pH 4,5 (KNK_4,5) byla dříve označována jako celková alkalita. V oblasti hodnot pH bazénové vody má velký význam pro odhad koncentrace hydrogenuhličitanů, které se zásadním způsobem podílejí na tlumivé kapacitě vody. Tato koncentrace bývá udávána v jednotkách mg/l, a právě toto vyjádření často nacházíme u stanovení alkality na bazénových testerech zahraničních výrobců, včetně doporučovaného optimálního rozmezí. Nesoulad mezi jednotkami (mmol/l versus mg/l) může v praxi vyvolat prvotní nejasnosti ohledně pravého významu pojmu alkalita, nicméně pokud si uvědomíme, že výraz celková alkalita můžeme v souvislosti s úpravou vody v domácích bazénech s trochou zjednodušení nahradit aktuální koncentrací hydrogenuhličitanů, stává se celá problematika alkality vody lépe pochopitelnou.

Tipy na produkty z nabídky Chlorito

Alkalita plus 1,5kg: zvyšuje celkovou alkalitu bazénové vody a stabilizuje hodnotu pH.

Alkalický čistič 3l ADR: vhodný při problémech s mastnou nečistotou ve vašem bazénu

Hydrogenuhličitany a jejich vliv na alkalitu

A jsou to právě hydrogenuhličitany, které jsou základní účinnou složkou speciálních přípravků bazénové chemie pro zvýšení alkality. Určitá koncentrace hydrogenuhličitanů v bazénové vodě je žádoucí, protože zvyšuje odolnost bazénové vody vůči přídavku kyseliny nebo zásady. Přípravky bazénové chemie jsou obecně vyráběny tak, aby jejich účinné složky v maximální míře působily v rozmezí hodnot pH mezi 6,8 až 7,5. Tento interval hodnot pH bazénové vody (tedy v podstatě neutrální oblast hodnot pH) je zároveň optimální z hlediska působení bazénové vody na lidskou pokožku a sliznice. Aby při aplikaci přípravků bazénové chemie nedocházelo k velkým výkyvům hodnot pH, je vhodné, aby se v bazénové vodě určitá koncentrace hydrogenuhličitanů nacházela, což obvykle v přírodních či pitných vodách skutečně je.

Nežádoucí eliminace hydrogenuhličitanů z bazénové vody obvykle nastává po necitlivé úpravě hodnoty pH a eliminaci vyšších koncentrací vápníku a hořčíku velkým množstvím kyseliny chlorovodíkové, což je zcela nevhodný postup, se kterým se občas můžeme setkat na různých bazénářských diskuzních fórech či dokonce přímo u některých prodejců chemických přípravků. Manipulace s kyselinou chlorovodíkovou bez základní znalosti jejích vlastností a bez ochranných pomůcek je nezodpovědný hazard, který může u člověka, neorientujícího se v problematice chemických látek, vést k závažnému poškození zdraví.

Druhým problémem je velikost dávky kyseliny, kterou nelze v podstatě určit jinak než na základě analýzy konkrétní bazénové vody. Rozhodně není možné bezhlavě přebírat zkušenosti někoho jiného, protože voda v jeho bazénu má zcela jistě jiné složení, včetně odlišné koncentrace hydrogenuhličitanů. Výše zmiňovaným neuváženým postupem si můžeme dokonale zlikvidovat tlumivou kapacitu vody, takže jakákoliv úprava hodnoty pH a její udržení v optimálním intervalu během aplikace dalších přípravků bazénové chemie budou v podstatě nemožné.

Závěr

Hledání zkratek a bezhlavých zjednodušení se nám může na cestě k udržení optimální kvality bazénové vody často vymstít. Používejme přípravky bazénové chemie s rozvahou, dle návodu a pokynů výrobce. Pokud přesto nastane problém s údržbou kvality bazénové vody, je třeba jej řešit v zárodku, co nejdříve a za pomoci odborníků.

Další články o bazénové chemii

• Vápník a hořčík v bazénové vodě – snadné řešení nežádoucích projevů jejich vyšších koncentrací
• Chlornan sodný – tradice v úpravě vody

V důsledku nedávných povodní mnoho občanů čelí potřebě dezinfekce svých domovů, studní a dalších prostranství. Chlornan sodný stabilizovaný představuje silný a spolehlivý dezinfekční prostředek, který je pro tyto situace ideální.

Proč použít chlornan sodný stabilizovaný?

Chlornan sodný je vysoce účinný dezinfekční prostředek s rychlým nástupem účinku. Díky kapalné formě je jeho dávkování snadné a mizí tak riziko vdechování prachu, což je běžný problém u práškových dezinfekcí. Jeho stabilní povaha zajišťuje snadné skladování a dlouhodobější účinnost, což z něj dělá efektivní řešení pro boj s bakteriemi, plísněmi a dalšími patogeny.

Jak používat chlornan sodný pro dezinfekci?

Pro dezinfekci prostorů zasažených povodněmi je nejdříve potřeba mechanicky odstranit veškeré nečistoty a naplaveniny. Po důkladném očištění a vyvětrání místnosti je čas na aplikaci dezinfekčního prostředku. Doporučujeme připravit 0,5% roztok chlornanu sodného, který se aplikuje na všechny povrchy pomocí tlakového postřikovače nebo ručně pomocí úklidových prostředků. Po aplikaci je důležité nechat roztok působit minimálně 30 minut, aby bylo zajištěno důkladné ošetření. Následně je potřeba všechny ošetřené plochy omýt čistou pitnou vodou a místnost důkladně vyvětrat, aby se odstranily zbytky chlóru a zápach.

Speciální případy použití chlornanu sodného

Chlornan sodný lze rovněž použít pro dezinfekci pitné vody, studní, kanalizačních systémů, veřejných prostranství a kontaminovaného nářadí. Každé použití vyžaduje specifické koncentrace a metody aplikace, proto doporučujeme konzultovat přesné postupy s naším technickým oddělením, které vám poskytne podrobné instrukce a podporu.

Bezpečnostní opatření

Při práci s chlornanem sodným je nezbytné používat ochranné pomůcky, jako jsou chemicky odolné rukavice, ochranné brýle a respirátor. Dbejte na to, aby roztoky nebyly vystaveny přímému slunečnímu záření a byly skladovány v chladu a suchu. Chlornan sodný není vhodné používat na kovové povrchy z hliníku, mědi, mosazi a prostého železa z důvodu korozivního vlivu. Textilní materiál může vybělit nebo jinak poškodit, ošetřené povrchy lakem mohou vyblednout případně se odlupovat.

Chlornan sodný stabilizovaný nabízí spolehlivou ochranu pro vaše domovy a prostory zasažené povodněmi. Se správným přístupem a použitím tohoto dezinfekčního prostředku můžete efektivně obnovit bezpečnost a čistotu svého prostředí. Pro další informace a podporu neváhejte kontaktovat naše technické oddělení. Jsme zde, abychom vám pomohli zajistit, že se vaše prostředí stane opět bezpečným a čistým místem pro život.

Úklid a dezinfekce domu nebo bytu po povodních

1. Odstranění nečistot: Nejprve je nutné odstranit všechny naplaveniny a hrubé nečistoty. Použijte vysokotlaké čistící zařízení (tzv. vapku) pro důkladné vyčištění.
2. Příprava roztoku: Pro dezinfekci připravte 0,5% roztok chlornanu sodného. Například k přípravě 10 litrů 0,5 % pracovního roztoku, odměřte 300 ml koncentrovaného chlornanu sodného – stabilizovaného a doplňte pitnou vodou na celkový objem 10 litrů. Roztok důkladně promíchejte.
3. Aplikace dezinfekce: Roztok aplikujte tlakovým postřikovačem nebo ručně s pomocí mopu na všechny povrchy, včetně stěn, podlah a nábytku.
4. Doba působení a oplach: Nechejte roztok působit minimálně 30 minut. Poté omyjte všechny plochy pitnou vodou.
5. Větrání: Po oplachu dobře vyvětrejte, aby se odstranily zbytky chlóru a zápach.

Sanace studní postižených povodněmi

1. Příprava: Před zahájením čištění si nasaďte ochranné pomůcky a odpojte všechna elektrická zařízení.
2. Mechanické čištění: Očistěte vnější plášť studny a odstraňte všechny nečistoty. Důkladně opláchněte čistou vodou. Studnu vyčerpejte pomocí externího kalového čerpadla nebo ponorného čerpadla. V případě sanace kopané studny, důkladně očistěte její vnitřní stěny a dno tlakovou vodou nebo mechanicky pomocí kartáče. Odstraňte stávající pokryv dna (štěrk, hrubozrnný písek) a vyměňte za nový, případně důkladně propraný starý.
3. Dezinfekce: Vnitřní stěny studny ošetřete 0,5% roztokem chlornanu sodného a nechte působit po dobu 3 hodin. Poté důkladně opláchněte stěny čistou vodou. K přípravě 10 litrů 0,5 % pracovního roztoku odměřte 300 ml koncentrovaného chlornanu sodného – stabilizovaného a doplňte pitnou vodou na celkový objem 10 litrů. Opláchněte stěny čistou vodou a vodu znovu vyčerpejte.
4. Kontrola a opakované čerpání: Proveďte detekci plynů v šachtě studny. Pokud je voda kalná, opakovaně ji vyčerpejte, dokud není čirá. Demontujte provizorní kalové nebo ponorné čerpadlo, které musí být důkladně očištěné a dezinfikované 0,5% pracovním roztokem chlornanu sodného – stabilizovaného. 
5. Dezinfekce vody: Nakonec aplikujte dezinfekční prostředek do vody v množství 7 ml chlornanu sodného – stabilizovaného na 1000 litrů (1 m3) vody a nechte působit 12 hodin.  Po několika hodinách odpusťte část vody přes instalované čerpadlo za účelem dezinfekce rozvodného potrubí. Po zhruba 3 týdnech užívání proveďte krácený rozbor vzorku pitné vody.

Dezinfekce odpadních sifonů, žump a septiků

1. Příprava a čištění: Před zahájením dezinfekce si nasaďte ochranné pomůcky. Vnější plášť žumpy, septiku a sifonu očistěte od bahna a dalších nečistot. Vše opláchněte pitnou vodou, ideálně např. vapkou.
2. Aplikace dezinfekce: Na vnější pláště aplikujte 1% roztok chlornanu sodného a nechte působit 3 hodiny. Poté opláchněte čistou vodou. K přípravě 10 litrů 1% pracovního roztoku odměřte 600 ml koncentrovaného chlornanu sodného – stabilizovaného a doplňte pitnou vodou na celkový objem 10 litrů.
3. Dezinfekce sifonů: Do sifonů aplikujte 5% pracovní roztok chlornanu sodného a nechte působit 30 minut. Po uplynutí této doby sifony důkladně propláchněte. K přípravě 10 litrů 5% pracovního roztoku odměřte 3 litry koncentrovaného chlornanu sodného – stabilizovaného a doplňte pitnou vodou na celkový objem 10 litrů a promíchejte.

Z doby školní docházky a nepříliš oblíbených hodin chemie máme pojem voda spojený s chemickým vzorcem H₂O. Dva atomy vodíku, spojené přes centrální atom kyslíku ale zdaleka nepostihují konkrétní složení vody, která teče z Vašeho kohoutku, plní Váš domácí zahradní bazén, proudí v nedaleké řece nebo padá z oblohy v podobě deště. Voda vůbec není statická veličina, jak by se ze strohého chemického vzorce mohlo zdát. Každá voda, se kterou se v životě potkáváme, je ovlivněna prostředím, ze kterého pochází. Voda funguje jako rozpouštědlo a přijímá do sebe látky, se kterými přichází do styku. Podzemní vody díky kontaktu s geologickým podložím obsahují více anorganických sloučenin než vody povrchové nebo srážkové. V povrchových vodách naopak očekáváme větší koncentraci organických látek a více žijících organismů, ať už rostlinných nebo živočišných. Ve všech vodách neustále probíhají v závislosti na vnějších podmínkách různé reakce a ustavují se nové rovnováhy, kdy se mění formy výskytu jednotlivých sloučenin.

Platí to i pro bazénové vody v domácích zahradních bazénech. Koupací sezóna v našich krajích připadá na období cca květen až září, v závislosti na aktuálních teplotách a intenzitě slunečního svitu. Tyto dva faktory podstatnou měrou ovlivňují kvalitu bazénové vody, a pokud bychom nepodnikali účinná opatření v podobě aplikace přípravků bazénové chemie, vedly by vyšší teploty vzduchu a bazénové vody v kombinaci s intenzivním slunečním svitem k rapidnímu zhoršení kvality bazénové vody. Přípravky bazénové chemie udržují stěžejní parametry kvality bazénové vody v rozmezích, doporučených a ověřených pro dosažení žádoucí kvality bazénové vody – tedy napomáhají k tomu, aby si bazénová voda udržela svou průzračnost a jiskru a aby nedocházelo k vylučování ve vodě obsažených rozpuštěných látek v podobě jemného zákalu či dokonce nežádoucích inkrustů na stěnách bazénu a bazénovém příslušenství. Parametry bazénové vody v domácích bazénech v současnosti (počátek roku 2014) neupravuje v České republice žádný legislativní předpis, nicméně je možné pro prvotní orientaci v problematice kvality bazénové vody nahlédnout do vyhlášky MZ č.238/2011 Sb., o hygienických požadavcích na koupaliště, sauny a hygienické limity v pískovištích venkovních hracích ploch, konkrétně do Přílohy č. 8.

Mezi dva nejdůležitější parametry bazénové vody, od jejichž aktuálních hodnot se odvíjí mnoho procesů, v bazénové vodě probíhajících, patří hodnota pH bazénové vody a koncentrace aktivního chloru, bromu či kyslíku v bazénové vodě. Parametr pH je svým označením možná trochu tajemná veličina, která obecně vyjadřuje míru koncentrace (v podobě záporného logaritmu) vodíkových iontů ve vodě. Ani definice pH, jak je vidět, není pro laiky příliš přitažlivá, ale zjednodušeně lze říci, že aktuální hodnota pH vody nám podává informaci o tom, zda je reakce vody kyselá, neutrální nebo zásaditá. Hodnota pH rovna 7 odpovídá neutrální reakci vody, pokud je hodnota pH nižší než 7, reakce vody je kyselá, naopak, pokud je hodnota pH vyšší než 7, voda vykazuje zásaditou reakci. Stupnice hodnot pH má rozsah od hodnoty 0 do 14, nicméně pokud se zabýváme úpravou bazénové vody, stěžejní rozmezí pro správnou funkci a působení přípravků bazénové chemie se nachází mezi hodnotami pH přibližně 6,8 až 7,4. Stejně zásadním ukazatelem kvality bazénové vody je koncentrace používaného oxidačního činidla – ať už chloru, bromu či kyslíku, která nám podává informace o tom, v jaké míře můžeme očekávat eliminaci nežádoucích organických látek v bazénové vodě. Pro aktuální koncentraci chloru, bromu nebo kyslíku platí různé doporučené intervaly a při dávkování přípravků bazénové chemie na bázi toho kterého konkrétního oxidačního činidla bychom se vždy měli řídit pokyny výrobce přípravku bazénové chemie.

Pro kontrolu těchto dvou zásadních ukazatelů kvality bazénové vody slouží provozovatelům domácích bazénů tzv. tester bazénové vody. Na trhu přípravků bazénové chemie se můžeme setkat s bazénovými testery s činidly ve formě tabletek nebo indikačních roztoků, dávkovaných po kapkách. Obě formy bazénových testerů mají své výhody a nevýhody, ale nakonec obvykle při volbě konkrétního bazénového testeru převáží pro uživatele jednoduchost manipulace se vzorkem a bazénovým testerem při stanovení daného ukazatele. Obecně lze říci, že tabletové testery se vyznačují vyšší dlouhodobou stálostí (v řádu roků), ale při vlastním stanovení může dojít k nežádoucímu ovlivnění výsledku stanovení díky přítomností nerozpuštěných reziduí z ne zcela dobře rozpuštěné tablety reagenčního činidla. Naproti tomu kapkové testery obvykle nemají takovou dlouhodobou stálost (v řádu roků), ale pohodlně se dávkují a vzhledem ke stejné matrici zkoušeného vzorku a reagenčního činidla dochází k dobrému promíchání obou kapalin v celém objemu vzorku, což je velmi výhodné pro srovnání výsledné intenzity barvy vzorku s porovnávací barevnou škálou bazénového testeru a odečtení aktuální hodnoty kontrolovaného ukazatele.

Bazénové testery jsou nabízeny buď samostatně pro kontrolu jednotlivých ukazatelů bazénové vody (hodnoty pH, koncentrace chloru/bromu nebo kyslíku) nebo v jejich cenově výhodných kombinacích, obvykle hodnoty pH a koncentrace aktivního chloru/bromu). Provozovatelé domácích bazénů, kteří k úpravě bazénové vody používají přípravky na bázi PHMG (hydrochloridu polyhexamethylenguanidinu), mají pro kontrolu správné koncentrace této účinné látky k dispozici bazénový tester PHMG-Guaa – a to buď jako samostatný bazénový tester nebo ve výhodné sadě pro stanovení hodnoty pH a koncentrace PHMG-Guaa.

Doporučené produkty z chlorito.cz

• PWS tester pH a Cl - kapkový tester pro stanovení pH a Cl

• PWS tester PHMG - kapkový tester pro stanovení PHMG (přípravků Gua a Guanidin) 

V sortimentu bazénové chemie značky PWS najdete mimo kvalitních kapkových bazénových testerů také náhradní náplně k bazénovým kapkovým testerům. Pokud si na počátku koupací sezóny zakoupíte kompletní balení kapkového testeru, které obsahuje nádobku na vzorek, reagenční činidlo nebo činidla, návod a porovnávací barevnou stupnici k určení konkrétní hodnoty daného ukazatele, nemusíte po spotřebování reagenčních činidel kupovat znovu celý nový bazénový tester. Vyberte si z finančně výhodné nabídky náhradních náplní k bazénovým testerům a používejte svou původní sadu bez problémů nadále. Balení náhradních náplní obsahují pouze samotná reagenční činidla, což výrazným způsobem snižuje konečnou cenu produktu a šetří životní prostředí díky tomu, že není třeba vyrábět a uvádět do oběhu ostatní části kompletní sady bazénového testeru.

Mnoho provozovatelů domácích bazénů s úspěchem využívá možnost napouštět svůj domácí zahradní bazén vodou z vlastní studny. Kromě výrazné finanční úspory není zanedbatelný ani fakt, že podzemní studniční voda má většinou vyšší kvalitu a čistotu než voda povrchová z potoka či rybníku. Výhodou je také obvykle dlouhodobě stálé složení studniční podzemní vody oproti vodě povrchové, jejíž složení se může rychle měnit v důsledku působení vnějších faktorů (splachy z okolní půdy, hnojení rybníků, havárie na výše položeném místě toku apod.). Obecně nelze doporučit napouštění domácího bazénu ze zdroje povrchové vody.

Podzemní vody v České republice mají díky různorodému půdnímu a horninovému prostředí, se kterým přicházejí do kontaktu, různé chemické složení. Výsledné složení podzemní vody je mimo tuto skutečnost ovlivňováno také povrchovými a srážkovými vodami, které se zasakují do podloží. Díky tomu jsou podzemní vody obecně více mineralizované než vody povrchové.

Zdálo by se tedy, že využití podzemní vody z vlastní studny je pro napouštění domácího bazénu výbornou volbou. Bohužel, nebývá tomu tak vždy. Některé podzemní vody obsahují vyšší koncentrace rozpuštěných látek, které mohou výrazně komplikovat naši snahu o dosažení optimální kvality bazénové vody. Jedná se nejčastěji o sloučeniny železa, manganu, vápníku či hořčíku. Problematice zvýšené koncentrace železa či manganu ve vodě se bude věnovat další z našich článků.

Nyní bychom Vás rádi seznámili s riziky, která mohou nastat v případě, že používáte k napouštění bazénu podzemní vodu s vyšším obsahem vápníku či hořčíku. Taková voda je někdy nazývána „tvrdá voda“. Tento výraz je široce rozšířený, i když nevyjadřuje skutečnou hmatatelnou podstatu dané vody. Označení „tvrdá voda“ se poprvé objevuje na přelomu 18. a 19. století, kdy bylo vypozorováno, že zelenina při vaření ve vodě s vyšší koncentrací vápníku a hořčíku zůstává dlouho tvrdá.

V průběhu dalších let docházelo postupně k různým definicím tzv. „tvrdosti vody“, a ani dnes není tento pojem v hydrochemii a technologii vody ujednocen a od jeho užívání se upouští. V historických pramenech se můžeme se setkat s tvrdostí chloridovou, síranovou či dusičnanovou, dále tvrdostí stálou nebo přechodnou, což je dnes již zastaralá a nesprávná označení. Lehce zmatečné může být i vyjadřování tzv. „tvrdosti vody“ v německých, anglických, francouzských či amerických stupních, které mají každý svou vlastní definici, a případný přepočet není pro laika vždy jednoduchý. Pro potřeby objasnění problematiky bazénové vody s vyšším obsahem vápníku a hořčíku definujeme „tvrdost vody“ jako sumu vápníku a hořčíku ve formě látkové či hmotnostní koncentrace. Takové vyjádření pro tyto účely dostačuje.

V bazénové vodě, která obsahuje vyšší koncentrace vápníku nebo hořčíku, mohou vznikat nežádoucí nerozpuštěné sloučeniny těchto kovů. A to buď v koloidní formě v podobě jemného bělavého zákalu bazénové vody, který zhoršuje její průzračnost, nebo ve formě tvrdých šedých nebo bílých inkrustů na stěnách bazénu či bazénovém příslušenství. Obojí je nežádoucí a může při dlouhodobém působení poškodit bazén, bazénové příslušenství či bazénové technologie, hlavně filtrační jednotku. Koloidní formy vápenatých či hořečnatých sloučenin mohou zanášet póry pískového či karušového filtru, což může následně vést k poškození čerpadla bazénové filtrace. Nežádoucí inkrusty na stěnách bazénu nebo bazénovém příslušenství jednak působí neesteticky, ale – a to je podstatné – díky své tvrdosti mohou materiál, na kterém vznikají, poškozovat.

Doporučené produkty z nabídky chlorito.cz

• Přípravky pro snížení tvrdosti vody v bazénu - k odstranění vysokých koncentrací sloučenin vápníku či hořčíku
• Stabilizátor tvrdosti vody v bazénu
• Přípravky pro úpravu pH

Dobří výrobci bazénové chemie s takovými situacemi při údržbě bazénové vody počítají a mají ve svém portfoliu bazénových přípravků produkty, s pomocí kterých problém nežádoucích vápenatých či hořečnatých inkrustů snadno vyřešíte. Na trhu přípravků bazénové chemie tyto speciální produkty hledejte obvykle pod označením Snížení tvrdosti. Speciální složka tohoto přípravku dokáže spolehlivě převést vyloučené nerozpustné sloučeniny vápníku či hořčíku zpět do rozpustné formy. V rozpuštěné podobě pak vápenaté ani hořečnaté sloučeniny nepůsobí při údržbě bazénové vody žádné problémy.

Po aplikaci přípravku Snížení tvrdosti (a samozřejmě v průběhu celé koupací sezóny) je třeba dbát na to, aby se hodnota pH bazénové vody pohybovala v doporučovaném rozmezí (optimální hodnota pH 6,8 až 7,4). Pokud tomu tak není, upravte hodnotu pH bazénové vody pomocí osvědčených přípravků pH plus či pH minus.

Domácí venkovní bazény jsou skvělým prostředím k relaxaci a zábavě v horkých letních dnech. I když koupání v přírodních biotopech – lomech, rybnících i řekách – má své nepopiratelné kouzlo, ne vždy jsou tyto lokality dobře dostupné a kvalita těchto přírodních vod se může v průběhu horkých letních dní rapidně měnit. Výhodou domácího zahradního bazénu je snadná dostupnost a pohodlné lenošení či aktivní odpočinek bez únavného cestování. Nebylo by ale fér zmínit jen pozitivní stránky vlastnictví domácího bazénu. Za dlouhodobě udržitelnou kvalitou bazénové vody se skrývá ne úplně malé množství práce a energie, vynaložené na údržbu bazénové vody. Zahradní bazény jsou nedílnou součástí okolního přírodního prostoru. Zahrada je obvykle bohatě osídlený biotop s mnoha zástupci rostlinné a živočišné říše. I když samozřejmě nežijí přímo v bazénu, výrazně kvalitu bazénové vody ovlivňují. Působením větru se do bazénové vody dostávají organické látky v podobě částí rostlinných či živočišných organismů, ať už se jedná o spadané listí, drobné větvičky, pyl rostlin a stromů, prach, hmyz nebo jeho části. Výskyt organických látek v bazénové vodě je nežádoucí, protože organické látky zvyšují tzv. trofii bazénové vody a slouží jako zdroj energie pro nežádoucí mikroorganismy či řasy, které díky nim mohou s úspěchem růst a rozmnožovat se. Pokud problém náhlého vzrůstu obsahu organických látek v bazénové vodě nepodchytíme hned v zárodku, může dojít v horkých letních dnech ke skokovému zhoršení kvality bazénové vody.

V přírodních vodách dochází díky existenci společenství rostlin a živočichů v nich žijících k přirozenému koloběhu organických látek a prvků, které se ve vodě za běžných podmínek vyskytují, takže lze říci, že přírodní vody mají (do určité míry) samočistící schopnosti. To ale neplatí pro umělé nádrže, kterými vlastně domácí zahradní bazény jsou. Aby nedocházelo ke zhoršování kvality bazénové vody, je třeba o bazén vhodným způsobem pečovat. K tomu slouží v první řadě kvalitní přípravky bazénové chemie, bez kterých se v koupací sezóně skutečně neobejdeme. Ovšem jejich konečnou spotřebu můžeme do jisté míry snížit, pokud budeme dodržovat dvě jednoduché zásady, ať už při koupání nebo v době, kdy bazén není využíván.

První pravidlo, které bychom měli v koupací sezóně dodržovat co možná nejpřísněji, říká, že pokud se v bazénu právě nekoupeme, měl by být zakrytý. Je celkem běžné, že se zahradní bazény zakrývají krycí plachtou přes noc, ale zakrytí bazénu má svůj smysl i přes den. Můžeme použít klasickou krycí plachtu a ta pak spolehlivě ochrání náš bazén před znečištěním z vnějšího prostředí, nebo můžeme na hladinu bazénu položit solární plachtu. Solární folie či solární plachty mají dvě funkce: díky speciálnímu materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, předávají s vysokou účinností sluneční energii ve formě tepla do bazénové vody a ohřívají tak vodu v našem bazénu a navíc bazén chrání před vnějším znečištěním jako klasické bazénové krycí plachty.

Druhým pravidlem, které bychom se měli snažit dodržovat, je osprchování nebo alespoň opláchnutí se před vstupem do bazénu. Není to vždy snadné: člověk se opaluje, vyhřívá se na sluníčku a dostane chuť se zchladit a protáhnout si trochu tělo v bazénové vodě. Na sprchu v tu chvíli obvykle nikdo ani nepomyslí. Stejně tak dovádějící děti, které v zápalu hry skočí často do bazénu rovnou. Z lidské kůže se do bazénové vody dostávají nežádoucí organické látky ve formě potu, reziduí kosmetických přípravků, opalovacích olejů či krémů – to vše se z naší pokožky smývá ve formě organického znečištění do bazénové vody. Pohybem okolo bazénu a následným vstupem do bazénové vody bez oplachu bosých nohou vnášíme do bazénu písek, prach či stopy zeminy. S pískem či anorganickými nečistotami obecně si dobře poradí bazénový vysavač, ale rozpuštěné organické látky v bazénové vodě zůstanou a zhorší její kvalitu, pokud je neeliminujeme účinnými přípravky bazénové chemie. Přitom k jejich vnosu do bazénové vody nemuselo v takové míře vůbec dojít, pokud bychom před ponořením se do jiskřivé bazénové vody věnovali ani ne jednu minutu pečlivému osprchování.

Péče o bazénovou vodu nezačíná dávkováním přípravků bazénové chemie. Naopak, tím obvykle končí. Ale ještě předtím můžete udělat sami dost pro to, aby se kvalita bazénové vody v horkých letních dnech nezhoršovala a Váš bazén Vás vábil svou křištálově průzračnou a jiskřivou vodou k relaxaci či aktivnímu odpočinku. Bazénová chemie Vám výrazně usnadní jakoukoliv péči o bazénovou vodu.

Řada provozovatelů domácích bazénů využívá existence vlastního zdroje vody k napouštění svého zahradního bazénu před letní koupací sezónou. Nejčastěji se jedná o soukromé studny nebo vrty, ze kterých je čerpána podzemní voda. Méně obvyklé je k napouštění domácího bazénu využít vodu povrchovou nebo zachycenou dešťovou vodu.

Každý z výše zmíněných druhů vod má svá specifika. Pojďme se podrobněji podívat na podzemní vody a jejich charakteristické vlastnosti, které velkou měrou podmiňují jejich vhodnost či nevhodnost stát se potenciálním zdrojem pro domácí zahradní bazén.

Podzemní vody: výskyt, dělení a způsoby doplňování zásob

Podzemní vody se vyskytují pod povrchem krajiny v zemských dutinách nebo ve zvodnělých vrstvách, kde jsou v přímém kontaktu s horninami, což do velké míry předurčuje jejich konkrétní složení. Podle celkového chemického složení se podzemní vody dělí na vody prosté a minerální vody, kdy rozhodovacím kritériem je obsah rozpuštěných látek - prostá podzemní voda má nízký obsah minerálních látek.

V zemské kůře najdeme podmínky pro vznik podzemních vod zhruba do hloubky 10 km pod povrchem. Zásoby podzemních vod jsou doplňovány trojím způsobem: infiltrací srážkových a povrchových vod, kondenzací vodní páry v půdě a vznikem a kondenzací vodních par z magmatu. K doplňování zásob podzemních vod dochází většinou v jarních měsících, naopak v letním, podzimním a zimním období se zásoby podzemních vod zmenšují a dosahují minima. V horských oblastech s dlouhodobou sněhovou pokrývkou může docházet k časovému posunu ve výskytu minimálních hladin podzemních vod. V České republice se největší zásoby podzemních vod nacházejí v kvarterních sedimentech podél středního toku Labe, Orlice, Moravy, Bečvy, Svratky, Opavy, Ostravice a Morávky a dále pak v křídových sedimentech v povodí Kamenice, Ploučnice, oblasti Třeboňské pánve, Chebu apod.

Chemické složení podzemní vody

Výsledné chemické složení podzemní vody je výsledkem vzájemného působení horninového prostředí, se kterým podzemní voda přichází do kontaktu, srážkových a povrchových vod a podzemní atmosféry. Určujícím činitelem je složení půd a hornin, kterými voda při svém podzemním oběhu protéká a také složení povrchových a srážkových vod v dané lokalitě, což je zvlášť důležité v oblastech se silně znečištěnou atmosférou. Přímé rozpouštění obvykle nezpůsobuje vyšší koncentrace rozpuštěných látek v podzemní vodě, protože do vody tímto způsobem mohou přecházet jen snadno rozpustné minerály na bázi síranů nebo chloridů (sádrovec, kamenná sůl, sylvín, karnalit apod.) nebo huminové látky, obsažené v půdě.

Pokud je v podzemní vodě přítomen oxid uhličitý, mohou do vody přecházet i jinak méně rozpustné minerály – např. málo rozpustné uhličitany vápníku, železa nebo manganu působením oxidu uhličitého přecházejí na rozpustné hydrogenuhličitany a voda se tak obohacuje vápníkem, hořčíkem, železem nebo manganem. Srážkové vody mohou ve znečištěných oblastech obohacovat podzemní vody nežádoucím způsobem toxickými kovy nebo uhlovodíky. Zvláštní roli v ovlivňování složení podzemních vod mají jílové minerály – fungují jako poloproustné membrány, propouštějící elektroneutrální částice a zadržující částice elektricky nabité. Díky tomuto procesu mohou vznikat lokality s velmi mineralizovanými podzemními vodami.

Chemické složení podzemních vod se díky cirkulaci v horninovém prostředí mění v horizontálním i vertikálním směru s postupným ustalováním rovnováhy. Pro podzemní vody ve svrchních zemských vrstvách je charakteristický převažující obsah hydrogenuhličitanů, síranů, dusičnanů, vápníku a hořčíku s tím, že celková mineralizace podzemní vody je obvykle malá. V přechodné hlubší zóně jsou podzemní vody více mineralizované a v chemickém složení najdeme více zastoupeny chloridy, sodík a draslík. Pro podzemní vody, formované hluboko pod zemským povrchem, je charakteristická velká mineralizace a převládající obsah sodíku a chloridů, dále také sulfidů nebo rozpuštěného sirovodíku.

Podzemní vody a teplota

Významným ukazatelem podzemní vody je teplota. U většiny pramenů nebo mělkých podzemních vod se pohybuje okolo 10 °C. Denní změny teploty se projevují jen do hloubky asi 0,5 až 1 m. Teplota podzemních vod v hloubce 20 až 30 m je už poměrně stálá a vzrůstá s hloubkou v závislosti na tzv. geotermickém stupni (přibližně o 1 °C na každých 30 m až 35 m).

Z hlediska správného provozu domácího bazénu a údržby bazénové vody je stěžejním parametrem podzemní vody hodnota pH. Nejčastěji se hodnota pH v podzemních vodách pohybuje v rozmezí cca od 5,5 do 7,5, ale výjimečně může být i nižší než 5,0 nebo vyšší než 8,0. Správná hodnota pH bazénové vody během provozu by se měla nacházet v intervalu 6,8 až 7,4.

Podzemní voda a její úprava pro bazény

Jaké jsou praktické dopady výše uvedených informací v údržbě bazénové vody v domácím bazénu během koupací sezóny? Nelze předem striktně prohlásit, že podzemní voda není vhodná k napouštění domácího bazénu. Méně mineralizované podzemní vody mohou svými vlastnostmi bazénovému provozu docela dobře vyhovovat, nicméně u více mineralizovaných podzemních vod může nastat situace, kdy se v průběhu koupací sezóny objeví problémy s udržením žádoucí kvality bazénové vody, kterým bychom se v případě napouštění bazénu vodou z veřejného vodovodního řadu pravděpodobně vyhnuli.

Vždy je třeba přihlédnout ke konkrétnímu složení podzemní vody a vzít v úvahu její nejdůležitější parametry – hodnotu pH, obsah vápníku, hořčíku, železa, manganu, a v neposlední řadě „celkovou tvrdost“ podzemní vody. Investice do analýzy těchto nejdůležitějších parametrů podzemní vody a jejich znalost se Vám v koupací sezóně mnohonásobně vrátí.

Mezi přípravky bazénové chemie značky PWS naleznete mimo standardních produktů pro úpravu hodnoty pH (pod názvem pH plus nebo pH mínus) i speciální produkty, dobře řešící specifické problémy, které se v souvislosti s využitím podzemní vody v bazénovém provozu během koupací sezóny mohou vyskytnout.

Přípravek ke snížení tvrdosti bazénové vody

Přípravek PWS Snížení tvrdosti bude Vaším velkým pomocníkem v případě, že podzemní voda obsahuje vyšší koncentrace vápenatých nebo hořečnatých iontů, což se během koupací sezóny projeví nežádoucím bělavým zákalem bazénové vody či šedobílými tvrdými inkrusty na stěnách bazénu a bazénovém příslušenství. PWS Snížení tvrdosti obsahuje speciální účinnou látku, schopnou převést nerozpustné sloučeniny vápníku a hořčíku trvale zpět do rozpustné formy a eliminovat i případný další budoucí vznik nerozpustných sloučenin těchto kovů.

Dávkování přípravku PWS Snížení tvrdosti je individuální a závisí na konkrétní hodnotě koncentrace iontů vápníku a hořčíku v podzemní vodě. Suma vápníku a hořčíku je často označována jako tzv. „tvrdost vody“ – termín se vztahuje k jevu, známému od konce 18. století, kdy při úpravě zeleniny vařením bylo vypozorováno, že zelenina při vaření ve vodě s vyšší koncentrací vápníku a hořčíku zůstává dlouho tvrdá, což dalo pravděpodobně popud k tomu, že takové vody začaly být nazývány „tvrdými“ a ostatní „měkkými“.

Ačkoliv vyhláška 252/2004 Sb., v platném znění, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, dovoluje uvádět sumu vápníku a hořčíku pouze v jednotkách mmol/l, často se v praxi setkáváme se zastaralým vyjadřováním „celkové tvrdosti“ v německých, anglických, francouzských či amerických stupních, které se liší ve svých definicích a bývá tedy složité dobrat se konkrétní hodnoty koncentrace. Pro snazší orientaci uvádíme následující přepočet: 1 mmol/l = 5,6°něm = 7,02°angl = 10°franc = 100°amer.

Vyšší koncentrace železa a manganu v podzemní a následně bazénové vodě mohou během koupací sezóny způsobovat nežádoucí hnědavý zákal bazénové vody a vznik koloidních rezavě hnědých až černých sraženin, které zhoršují kvalitu bazénové vody a její průzračnost. Řešením je aplikace silného oxidačního činidla na bázi aktivního chloru (tekutý chlor nebo chlor šok), který dokáže převést železo z oxidačního stupně 2 na stupeň 3 do formy nerozpustného hydroxidu železitého, který se následně vyloučí ve formě amorfní sraženiny.

Při tomto procesu je nutné dodržovat optimální rozmezí hodnoty pH, protože právě v intervalu hodnot pH 6,5 až 7,5 je rozpustnost hydroxidu železitého nejnižší. Srážením železitých solí zásadami vznikají červenohnědé sraženiny hydratovaných oxidů železa. Někdy ke vzniku sraženiny stačí pouhé provzdušnění podzemní vody. Co se týče manganu, v případě jeho vysokých koncentrací v podzemní vodě nedoporučujeme takovou vodu používat k napouštění domácího bazénu. Odstraňování manganu z podzemní vody je složitější než u železa, mangan je vůči působení oxidačních činidel odolnější a proces musí probíhat při vyšší hodnotě pH než při odstraňování železa.

Při plánování využití podzemní vody z vlastní studny nebo vrtu vždy pečlivě rozvažte, zda případná finanční úspora za neodebrání vody z veřejného vodovodu skutečně vyváží řešení případných problémů se zhoršenou kvalitou bazénové vody během provozu v koupací sezóně, vyplývajících z charakteristických vlastností a složení dané podzemní vody. Znalost základních parametrů podzemní vody a jejich pečlivé posouzení je elementární podmínkou budoucího bezproblémového provozu domácího bazénu v náročné koupací sezóně.