Je lepší slaná voda nebo bazénová chemie?

Mnozí majitelé domácích bazénů používají ke kontrole kvality bazénové vody rozmanité druhy testerů, od jednoduchých, tvořených proužkem papíru, napuštěným patřičným reagenčním činidlem, přes přesnější kapkové či tabletové testery, až po sofistikované přístroje ve vyšší cenové relaci. Na trhu se můžeme setkat s testery domácí výroby i s produkty zahraniční provenience.

Výrobci bazénových testerů umožňují pomocí svých produktů testovat nejen základní parametry bazénové vody, jako je hodnota pH a koncentrace aktivního chloru, ale i například také tzv. alkalitu. Pro běžného majitele domácího bazénu je pojem alkalita poměrně špatně uchopitelný, protože jedná se o termín z hydrochemie či analytiky vody, který není mezi laickou veřejností (a bohužel i mezi některými prodejci bazénové chemie) příliš rozšířen. Situaci komplikuje i skutečnost, že mnozí prodejci zahraničních testerů se příliš nenamáhají s překladem do českého jazyka, takže s pojmem alkalita se můžeme setkat i ve variantě alkalinity, což je nesprávně přejatý a otrocky počeštěný anglický výraz.

Slaná voda versus chlor: srovnání

Pokud uvažujete o slané vodě v bazénu, která sice také obsahuje chlor, ale přirozeně vznikající rozpuštěním soli a jejím rozkladem na kyslík, ozon a plynný chlor. Je tedy přírodní a tím také šetrnější vůči životnímu prostředí i pokožce. Níže se podívejte na další výhody.

• nevyvolává alergické reakce,
• voda není cítit díky absenci dráždivých chloraminů,
• přesto však sůl zajišťuje perfektně čistou vodu a spolehlivě ničí bakterie a řasy,
• je cenově výrazně dostupnější než chemický chlor.

Nevýhodou je pouze:

• koroze nerezových součástí (např. bazénové schůdky) – je třeba pořídit ty s označením AISI 316 (masivní nerezová ocel odolná vůči soli),
• vyšší počáteční náklady na pořízení solinátoru.

Chemický chlor je v porovnání se slanou vodou častějším a účinnějším řešením dezinfekce bazénové vody. Je však také nevhodná pro alergiky, navíc je velmi důležité hlídat jeho správné dávkování. Podívejte se níže na přehled všech výhod a nevýhod.

Výhody chemického chloru

• silnější účinek v boji proti virům, bakteriím a řasám,
• prevence proti zakalení vody,
• tradiční a osvědčená metoda ošetření bazénové vody,
• snadná aplikace.

Nevýhody chemického chloru

• nevhodný pro alergiky z důvodu vyvolávání alergické reakce,
• může dráždit oči, pokožku a sliznice,
• doprovází chlorový zápach,
• nutnost hlídat pečlivě jeho dávkování,
• v porovnání se solí jde z dlouhodobého hlediska o dražší řešení.

Alkalita

Pojem alkalita se v českém jazyce poprvé objevil koncem 19. století jako ekvivalent nových anglických a německých výrazů Alkalinity či Alkalität. V průběhu času došlo ke změně názvu z alkalita na tzv. kyselinová neutralizační kapacita (existuje i termín zásadová neutralizační kapacita, nicméně pro údržbu bazénové vody nemá praktický význam, takže se o ní zmiňujeme jen pro úplnost). V roce 1986 došlo v České republice k zařazení názvů kyselinová a zásadová neutralizační kapacita do ČSN 75 0170 Názvosloví jakosti vod a v roce 1996 bylo stanovení alkality v normě ČSN EN ISO 9963 definitivně nahrazeno stanovením kyselinové neutralizační kapacity (KNK). Mezi širokou veřejností je pojem alkalita i v současnosti dále používán, takže my se jej budeme v následujícím textu také držet, i když pro pochopení jeho pravého významu je mnohem vhodnější termín kyselinová neutralizační kapacita.

Definice alkality

Pokud bychom chtěli vyjít z analytické definice, tak kyselinová neutralizační kapacita odpovídá látkovému množství silné jednosytné kyseliny, které se spotřebuje pro dosažení určité hodnoty pH (v našem případě se jedná o hodnotu pH 4,5, protože druhá kyselinová neutralizační kapacita, vztahující se k hodnotě pH 8,3, nemá při úpravě běžné bazénové vody význam vzhledem k faktu, že hodnota pH bazénové vody by neměla překročit pH 7,5 a jakýkoliv přídavek kyseliny tuto hodnotu pH vždy jen sníží). Jedná se tedy o schopnost vody vázat vodíkové ionty, což je obecná vlastnost přírodních i pitných vod, která je dána převládajícím uhličitanovým systémem v těchto druzích vod. Uhličitanový systém úzce souvisí s acidobazickými vlastnostmi vody, tedy s hodnotou pH a jejími změnami po přídavku kyseliny nebo zásady. Jednotkou KNK_4,5 je mmol/l (milimol na litr).

Kyselinová neutralizační kapacita do hodnoty pH 4,5 (KNK_4,5) byla dříve označována jako celková alkalita. V oblasti hodnot pH bazénové vody má velký význam pro odhad koncentrace hydrogenuhličitanů, které se zásadním způsobem podílejí na tlumivé kapacitě vody. Tato koncentrace bývá udávána v jednotkách mg/l, a právě toto vyjádření často nacházíme u stanovení alkality na bazénových testerech zahraničních výrobců, včetně doporučovaného optimálního rozmezí. Nesoulad mezi jednotkami (mmol/l versus mg/l) může v praxi vyvolat prvotní nejasnosti ohledně pravého významu pojmu alkalita, nicméně pokud si uvědomíme, že výraz celková alkalita můžeme v souvislosti s úpravou vody v domácích bazénech s trochou zjednodušení nahradit aktuální koncentrací hydrogenuhličitanů, stává se celá problematika alkality vody lépe pochopitelnou.

Hydrogenuhličitany

A jsou to právě hydrogenuhličitany, které jsou základní účinnou složkou speciálních přípravků bazénové chemie pro zvýšení alkality. Určitá koncentrace hydrogenuhličitanů v bazénové vodě je žádoucí, protože zvyšuje odolnost bazénové vody vůči přídavku kyseliny nebo zásady. Přípravky bazénové chemie jsou obecně vyráběny tak, aby jejich účinné složky v maximální míře působily v rozmezí hodnot pH mezi 6,8 až 7,5. Tento interval hodnot pH bazénové vody (tedy v podstatě neutrální oblast hodnot pH) je zároveň optimální z hlediska působení bazénové vody na lidskou pokožku a sliznice. Aby při aplikaci přípravků bazénové chemie nedocházelo k velkým výkyvům hodnot pH, je vhodné, aby se v bazénové vodě určitá koncentrace hydrogenuhličitanů nacházela, což obvykle v přírodních či pitných vodách skutečně je.

Nežádoucí eliminace hydrogenuhličitanů z bazénové vody obvykle nastává po necitlivé úpravě hodnoty pH a eliminaci vyšších koncentrací vápníku a hořčíku velkým množstvím kyseliny chlorovodíkové, což je zcela nevhodný postup, se kterým se občas můžeme setkat na různých bazénářských diskuzních fórech či dokonce přímo u některých prodejců chemických přípravků. Manipulace s kyselinou chlorovodíkovou bez základní znalosti jejích vlastností a bez ochranných pomůcek je nezodpovědný hazard, který může u člověka, neorientujícího se v problematice chemických látek, vést k závažnému poškození zdraví.

Druhým problémem je velikost dávky kyseliny, kterou nelze v podstatě určit jinak než na základě analýzy konkrétní bazénové vody. Rozhodně není možné bezhlavě přebírat zkušenosti někoho jiného, protože voda v jeho bazénu má zcela jistě jiné složení, včetně odlišné koncentrace hydrogenuhličitanů. Výše zmiňovaným neuváženým postupem si můžeme dokonale zlikvidovat tlumivou kapacitu vody, takže jakákoliv úprava hodnoty pH a její udržení v optimálním intervalu během aplikace dalších přípravků bazénové chemie budou v podstatě nemožné.

Princip fungování alkality

Alkalita funguje jako „nárazník“, který zabraňuje rychlým změnám pH. Měří se v jednotkách ppm (částic na milion) a ideální hodnota pro bazén je 80–120 ppm. Projevuje se tak, že je voda stabilní, nezakaluje se, nepění a bazénová chemie na bázi chloru funguje správně.

Nízká alkalita se projevuje kyselou vodou (v důsledku rychlého poklesu pH), která způsobuje:

• podráždění očí a pokožky,
• poškození výstelky bazénu nebo kovové části,
• nižší účinky chloru.

Při vysoké alkalitě pak dochází k:

• růstu spotřeby chloru,
• zhoršení úpravy pH,
• zákalu vody,
• tvorbě vodního kamene.

Jak problém s alkalitou vyřešit?

Pokud se potýkáte s nízkou alkalitou, použijte kvalitní přípravek od Chlorito Alkalita Plus. Dávkujte ho vždy podle návodu. Přípravek zvyšuje stabilitu hodnoty pH vody v bazénu a tím také účinnost přípravků na bázi aktivního chloru. Aplikací jeho správného množství docílíte znovunastolení a udržení optimální kvality vody, ale také ochrany bazénové technologie před poškozením. Vyberte si produkty naší vlastní značky PWS Alkalita Plus. Nabízíme je v různých objemech.

V případě opačného problému, aplikujte přípravek pH mínus. Opět ho přidejte do vody na základě doporučeného dávkování uvedeného na obalu. Nalévejte ho do hlubší části bazénu, aby se rovnoměrně rozptýlil. Následně zapněte filtraci a po několika hodinách alkalitu pomocí testeru znovu otestujte. Pokud je stále příliš vysoká, celý proces zopakujte.

Přípravky pH minus použijte také v případě, kdy se hodnota pH blíží hornímu rozmezí doporučeného intervalu. Na Chlorito zakoupíte přípravek jak v kapalné, tak granulované formě.

Závěr

Hledání zkratek a bezhlavých zjednodušení se může na cestě k udržení optimální kvality bazénové vody často vymstít. Používejte přípravky bazénové chemie s rozvahou, dle návodu a pokynů výrobce. Pokud přesto nastane problém s údržbou kvality bazénové vody, je třeba jej řešit v zárodku, co nejdříve a za pomoci odborníků.