Blog

Průběžná péče o domácí bazén a kontinuální údržba optimální kvality bazénové vody je klíčovým úkolem každého majitele domácího bazénu během letní koupací sezóny. Mimo aplikace vhodných přípravků bazénové chemie má při úpravě bazénové vody své nezastupitelné místo i jednotka bazénové pískové filtrace. Majitelé malých zahradních bazénů často váhavě zvažují investici do kvalitní pískové filtrace a spokojí se s její levnější alternativou – filtrací kartušovou, ale pokud uvažujete o pořízení středního či velkého domácího bazénu, bez kvalitní bazénové pískové filtrace se rozhodně neobejdete. V rámci objektivity je třeba zmínit i další technologické varianty filtračních systémů domácích bazénů, např. speciální membránové filtrační vaky, ale jejich zastoupení není zatím příliš rozšířené, hlavně díky poměrně vysokým pořizovacím nákladům celé technologie.

Jednotka bazénové pískové filtrace umožňuje odstraňování suspenzních nerozpuštěných nečistot z bazénové vody filtrací ve vrstvě zrnitého materiálu, tedy tzv. hloubkovou neboli objemovou filtrací. Voda pod tlakem protéká filtračním ložem shora a nežádoucí nerozpuštěné nečistoty se zachycují na ostrých hranách a členitém povrchu jednotlivých zrn filtrační náplně. Filtrační lože je uloženo v uzavřené tlakové nádobě, v jejíž horní části je umístěn šesticestný ventil, regulující režim technologického nastavení chodu bazénové filtrace. Mimo fáze filtrace a fáze praní (proplachu filtračního lože) je možné pomocí šesticestného ventilu nastavit výplach filtračního lože (krok, následující po praní filtrační náplně), cirkulaci bazénové vody (obtok vody mimo filtrační lože), vypouštění znečištěné vody přímo do odpadu (odpad) a nakonec i možnost uzavření veškerého průtoku bazénové vody do bazénové filtrace a bazénu. Vlastní filtrační cyklus se skládá z fáze filtrace bazénové vody, kdy dochází k zadržení nečistot v náplni bazénové filtrace, a fáze praní filtrační náplně, kdy naopak dochází k jejich vyplavování z filtračního lože a odtoku prací vody spolu s nečistotami do odpadu mimo technologický okruh domácího bazénu. Nutnost praní filtrační náplně bazénové filtrace obvykle signalizuje pokles tlaku (tlaková ztráta), způsobený zachycenými nečistotami ve filtračním loži, případně průnik nečistot z lože bazénové filtrace spolu s filtrovanou vodou zpět do bazénu.

Každý, kdo přemýšlí o výběru té správné bazénové pískové filtrace, by měl zohlednit hlavně velikost bazénu. Při výběru filtrační jednotky je tedy důležité vědět, jaký objem má váš domácí bazén, jakým způsobem upravujete bazénovou vodu i jaké bazénové příslušenství chcete v budoucnu případně k bazénové filtraci připojit. Během koupací sezóny je vhodné, aby chod bazénové filtrace probíhal minimálně v takovém režimu, který odpovídá přefiltrování celého objemu bazénu přes filtrační lože během šesti až osmi hodin. Pravidelné filtrování bazénové vody v průběhu koupací sezóny by mělo být naprostou samozřejmostí, i když bazén momentálně k vodním hrátkám nepoužíváte. Je tedy zřejmé, že při výběru vhodné bazénové filtrace je třeba dávat přednost prověřeným značkám a kvalitním a osvědčeným materiálům – vždyť se jedná o zařízení, které pracuje během koupací sezóny opravdu denně.

Nejběžnějším filtračním materiálem, používaným v bazénových filtracích domácích bazénů, je v dnešní době ostrohranný křemenný filtrační písek z českých pískoven, ostře tříděný na danou zrnitost (obvykle 0,6 až 1,2 mm). Své spokojené příznivce si ale nacházejí i různé druhy přírodních filtračních zeolitů či průmyslově vyráběné ostrohranné filtrační sklo. U všech těchto materiálů dochází postupem času k různě rychlé intenzitě obrušování jednotlivých zrnek, což vede k pomalu klesající schopnosti filtrační náplně zachycovat suspenzní nerozpuštěné nečistoty. Pak nastává čas výměny filtrační náplně za novou. Opotřebovaného filtračního písku či zeolitu ale není třeba se definitivně zbavovat, dobře poslouží jako inertní posypový materiál v zimním období či jako přídavek do zahradního substrátu.

K technologickému okruhu bazénové pískové filtrace je možné připojit různé typy bazénových vysavačů, ať už ručních či poloautomatických, které velmi usnadní údržbu bazénové vody a podstatnou měrou zjednoduší čištění bazénových stěn i dna.

Venkovní solární sprcha je praktickým a velmi užitečným doplňkem domácího zahradního bazénu či koupacího jezírka. Pravidelné používání solární sprchy k tělesné očistě před vlastním koupáním snižuje spotřebu přípravků bazénové chemie a podstatnou měrou přispívá k optimální údržbě bazénové vody, protože eliminuje množství organického znečištění z pokožky plavců (kosmetické a opalovací přípravky), vnášené do bazénové vody. Dobrou službu ale venkovní solární sprcha samozřejmě udělá také vášnivým zahrádkářům, milovníkům letního lenošení na prosluněné zahradě, i dětem, vítajícím příjemné vodní osvěžení při letních venkovních hrách. Pokud o pořízení zahradní solární sprchy uvažujete, jistě již víte, že pro její optimální provoz potřebujete v zásadě pouze dvě věci – přívod hygienicky nezávadné vody a prostor s dostatkem slunečního záření. Další otázkou, na kterou je nutné při pořizování tohoto zahradního vybavení odpovědět, je volba konkrétního umístění zahradní solární sprchy. Mělo by se primárně jednat o rovnou a pokud možno zpevněnou plochu, která je během letních měsíců po co možná nejdelší denní dobu vystavena vlivu slunečních paprsků. Zároveň je třeba mít na paměti zajištění bezproblémového odtoku vody, použité při sprchování. Pokud jste všechny výše uvedené požadavky dobře uvážili a kladně vyhodnotili, nic vám nebrání přikročit k výběru konkrétního modelu venkovní solární sprchy z naší nabídky. Najdete zde jednak pohodlně přenosné mobilní venkovní solární sprchy se stabilním podstavcem, tvořeným spirálovým akumulačním prostorem pro solární ohřev vody, a také robustní solární sprchy, snadno ukotvitelné pomocí patice a mohutných šroubů s hmoždinkami do pevného povrchu.

Tělo venkovních solárních sprch je obvykle vyrobeno z černého neměkčeného PVC-U nebo hliníkových slitin, tedy materiálů, které vynikajícím způsobem dokážou vést teplenou energii slunečních paprsků a předat ji akumulované vodě. V naší nabídce najdete také solární sprchy s povrchovou úpravou v pastelových barvách, která ale nijak nesnižuje tepelnou účinnost. Solární sprchy jsou vybaveny kvalitními míchacími bateriemi, takže je možné si pohodlně zvolit takovou teplotu vody, která vám momentálně vyhovuje. Některé modely solárních sprch nabízejí díky zabudovanému dolnímu ventilu i možnost oplachu nohou studenou vodou, což je zvlášť příjemné při přechodu z trávy na zpevněné a čisté okolí domácího bazénu. Sprchovací růžice jsou u některých modelů částečně polohovatelné, takže je možné v určité míře volit úhel proudící vody, a některé ze solárních sprch jsou vybaveny sprchovou hadicí k pohodlné očistě těla. Při používání venkovních solárních sprch mějte vždy na paměti, že teplota vody, zahřívané v těle solární sprchy, může dosáhnout až 60° C, takže při použití sprchy vždy nejprve pomocí mísící baterie pouštějte vodu studenou, a následně změnou polohy páky baterie postupně přidávejte větší množství vody teplé.

Ať už si vyberete jakýkoliv typ venkovní solární sprchy z naší nabídky, doufáme, že svou funkcí plně uspokojí vaše představy, bude vám dlouho a dobře sloužit a podstatnou měrou zpříjemní chvíle, strávené u bazénu či na prosluněné zahradě.

Z doby školní docházky a nepříliš oblíbených hodin chemie máme pojem voda spojený s chemickým vzorcem H₂O. Dva atomy vodíku, spojené přes centrální atom kyslíku ale zdaleka nepostihují konkrétní složení vody, která teče z Vašeho kohoutku, plní Váš domácí zahradní bazén, proudí v nedaleké řece nebo padá z oblohy v podobě deště. Voda vůbec není statická veličina, jak by se ze strohého chemického vzorce mohlo zdát. Každá voda, se kterou se v životě potkáváme, je ovlivněna prostředím, ze kterého pochází. Voda funguje jako rozpouštědlo a přijímá do sebe látky, se kterými přichází do styku. Podzemní vody díky kontaktu s geologickým podložím obsahují více anorganických sloučenin než vody povrchové nebo srážkové. V povrchových vodách naopak očekáváme větší koncentraci organických látek a více žijících organismů, ať už rostlinných nebo živočišných. Ve všech vodách neustále probíhají v závislosti na vnějších podmínkách různé reakce a ustavují se nové rovnováhy, kdy se mění formy výskytu jednotlivých sloučenin.

Platí to i pro bazénové vody v domácích zahradních bazénech. Koupací sezóna v našich krajích připadá na období cca květen až září, v závislosti na aktuálních teplotách a intenzitě slunečního svitu. Tyto dva faktory podstatnou měrou ovlivňují kvalitu bazénové vody, a pokud bychom nepodnikali účinná opatření v podobě aplikace přípravků bazénové chemie, vedly by vyšší teploty vzduchu a bazénové vody v kombinaci s intenzivním slunečním svitem k rapidnímu zhoršení kvality bazénové vody. Přípravky bazénové chemie udržují stěžejní parametry kvality bazénové vody v rozmezích, doporučených a ověřených pro dosažení žádoucí kvality bazénové vody – tedy napomáhají k tomu, aby si bazénová voda udržela svou průzračnost a jiskru a aby nedocházelo k vylučování ve vodě obsažených rozpuštěných látek v podobě jemného zákalu či dokonce nežádoucích inkrustů na stěnách bazénu a bazénovém příslušenství. Parametry bazénové vody v domácích bazénech v současnosti (počátek roku 2014) neupravuje v České republice žádný legislativní předpis, nicméně je možné pro prvotní orientaci v problematice kvality bazénové vody nahlédnout do vyhlášky MZ č.238/2011 Sb., o hygienických požadavcích na koupaliště, sauny a hygienické limity v pískovištích venkovních hracích ploch, konkrétně do Přílohy č. 8.

Mezi dva nejdůležitější parametry bazénové vody, od jejichž aktuálních hodnot se odvíjí mnoho procesů, v bazénové vodě probíhajících, patří hodnota pH bazénové vody a koncentrace aktivního chloru, bromu či kyslíku v bazénové vodě. Parametr pH je svým označením možná trochu tajemná veličina, která obecně vyjadřuje míru koncentrace (v podobě záporného logaritmu) vodíkových iontů ve vodě. Ani definice pH, jak je vidět, není pro laiky příliš přitažlivá, ale zjednodušeně lze říci, že aktuální hodnota pH vody nám podává informaci o tom, zda je reakce vody kyselá, neutrální nebo zásaditá. Hodnota pH rovna 7 odpovídá neutrální reakci vody, pokud je hodnota pH nižší než 7, reakce vody je kyselá, naopak, pokud je hodnota pH vyšší než 7, voda vykazuje zásaditou reakci. Stupnice hodnot pH má rozsah od hodnoty 0 do 14, nicméně pokud se zabýváme úpravou bazénové vody, stěžejní rozmezí pro správnou funkci a působení přípravků bazénové chemie se nachází mezi hodnotami pH přibližně 6,8 až 7,4. Stejně zásadním ukazatelem kvality bazénové vody je koncentrace používaného oxidačního činidla – ať už chloru, bromu či kyslíku, která nám podává informace o tom, v jaké míře můžeme očekávat eliminaci nežádoucích organických látek v bazénové vodě. Pro aktuální koncentraci chloru, bromu nebo kyslíku platí různé doporučené intervaly a při dávkování přípravků bazénové chemie na bázi toho kterého konkrétního oxidačního činidla bychom se vždy měli řídit pokyny výrobce přípravku bazénové chemie.

Pro kontrolu těchto dvou zásadních ukazatelů kvality bazénové vody slouží provozovatelům domácích bazénů tzv. tester bazénové vody. Na trhu přípravků bazénové chemie se můžeme setkat s bazénovými testery s činidly ve formě tabletek nebo indikačních roztoků, dávkovaných po kapkách. Obě formy bazénových testerů mají své výhody a nevýhody, ale nakonec obvykle při volbě konkrétního bazénového testeru převáží pro uživatele jednoduchost manipulace se vzorkem a bazénovým testerem při stanovení daného ukazatele. Obecně lze říci, že tabletové testery se vyznačují vyšší dlouhodobou stálostí (v řádu roků), ale při vlastním stanovení může dojít k nežádoucímu ovlivnění výsledku stanovení díky přítomností nerozpuštěných reziduí z ne zcela dobře rozpuštěné tablety reagenčního činidla. Naproti tomu kapkové testery obvykle nemají takovou dlouhodobou stálost (v řádu roků), ale pohodlně se dávkují a vzhledem ke stejné matrici zkoušeného vzorku a reagenčního činidla dochází k dobrému promíchání obou kapalin v celém objemu vzorku, což je velmi výhodné pro srovnání výsledné intenzity barvy vzorku s porovnávací barevnou škálou bazénového testeru a odečtení aktuální hodnoty kontrolovaného ukazatele.

Bazénové testery jsou nabízeny buď samostatně pro kontrolu jednotlivých ukazatelů bazénové vody (hodnoty pH, koncentrace chloru/bromu nebo kyslíku) nebo v jejich cenově výhodných kombinacích, obvykle hodnoty pH a koncentrace aktivního chloru/bromu). Provozovatelé domácích bazénů, kteří k úpravě bazénové vody používají přípravky na bázi PHMG (hydrochloridu polyhexamethylenguanidinu), mají pro kontrolu správné koncentrace této účinné látky k dispozici bazénový tester PHMG-Guaa – a to buď jako samostatný bazénový tester nebo ve výhodné sadě pro stanovení hodnoty pH a koncentrace PHMG-Guaa.

V sortimentu bazénové chemie značky PWS najdete mimo kvalitních kapkových bazénových testerů také náhradní náplně k bazénovým kapkovým testerům. Pokud si na počátku koupací sezóny zakoupíte kompletní balení kapkového testeru, které obsahuje nádobku na vzorek, reagenční činidlo nebo činidla, návod a porovnávací barevnou stupnici k určení konkrétní hodnoty daného ukazatele, nemusíte po spotřebování reagenčních činidel kupovat znovu celý nový bazénový tester. Vyberte si z finančně výhodné nabídky náhradních náplní k bazénovým testerům a používejte svou původní sadu bez problémů nadále. Balení náhradních náplní obsahují pouze samotná reagenční činidla, což výrazným způsobem snižuje konečnou cenu produktu a šetří životní prostředí díky tomu, že není třeba vyrábět a uvádět do oběhu ostatní části kompletní sady bazénového testeru.

Srdcem každé bazénové technologie domácího bazénu je bazénová filtrace a její filtrační médium. Provozovatelé domácích bazénů používají k filtračnímu čištění bazénové vody buď kartušové nebo pískové filtrace. Každá z nich filtruje bazénovou vodu na jiném principu – zatímco u pískové filtrace se jedná o tzv. filtraci objemovou neboli hloubkovou, kartušové filtrační jednotky pracují způsobem filtrace na přepážce. Kartušové filtrace se používají pro čištění vody procesem filtrace hlavně v malých domácích bazénech zhruba do objemu přibližně 10 až 15 m³ bazénové vody. Jednotka kartušové filtrace obsahuje výměnnou vložku, tvořenou upevněným skládaným filtrem z netkané textilie. Tato filtrační vložka se po vyčerpání filtrační kapacity mění za novou. Účinnost kartušových bazénových filtrací v porovnání s filtracemi pískovými je nižší a pro větší domácí bazény nejsou doporučovány.

Pískové filtrace jsou osvědčenou součástí bazénové technologie. Stejně jako první přípravky bazénové chemie svou podstatou a účinnými složkami vycházely z tradičních vodárenských postupů při výrobě pitné vody, tak i filtrační procesy, probíhající v bazénových filtračních jednotkách, jsou jejich obdobou. Na rozdíl od vodárenských technologií, kde se používají k filtraci vody tzv. otevřené filtry (evropské filtry) a filtrace probíhá za atmosférického tlaku, jsou bazénové pískové filtrace vybaveny čerpadlem, jehož činnost umožňuje proudění bazénové vody přes filtrační materiál.

Nejběžnějším filtračním materiálem, používaným v bazénových filtračních jednotkách, je křemenný filtrační písek o třech velikostních frakcích – 0,4 až 0,8 mm, 0,6 až 1,2 mm a 1 až 2 mm. Jednotlivá zrna křemenného písku mají ostré hrany, což zaručuje dobrou mezerovitost filtrační náplně, tedy poměr objemu pórů mezi jednotlivými pískovými zrny k celkovému objemu pískového filtru. Volnými póry a kanálky mezi jednotlivými pískovými zrny proudí během filtračního procesu bazénová voda a dochází k zachycování suspenzí na povrchu zrn filtrační náplně. Na samotném zachycení suspenze na pískových zrnech se podílejí slabší adhezní síly, ale hlavně hydrodynamické síly v rychlostním poli proudící vody. Zachycené nečistoty na hranách pískových zrn zvyšují tlakovou ztrátu na filtru a proto je nutné filtrační cyklus střídat s pracím cyklem, kdy dochází k odstranění zachycených nečistot a obnovení filtračních vlastností bazénového pískového filtru.  Střídáním filtračního a pracího cyklu dochází postupem času k obrušování ostrých hran pískových zrn a k jejich zaoblování, což snižuje volný prostor mezi zrny a účinnost filtrace. Proto je vhodné filtrační náplň pískové filtrace zhruba jednou za dva až tři roky vyměnit. Původní písek není třeba vyhazovat, po usušení je možné ho např. smíchat se zahradní zeminou a použít jej tak k jejímu odlehčení, nebo uschovat na zimu a využít ho jako posypový materiál.

Méně běžnou filtrační náplní bazénových filtrací jsou zeolity. Jedná se o přírodní nebo průmyslově vyráběné porézní materiály na bázi hlinitokřemičitanů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin, které se vyznačují oproti klasickému písku mimo příznivých filtračních parametrů také obrovskou absorpční schopností, díky které jsou schopné vázat z vody i některé rozpuštěné látky (např. amonné ionty) a fungovat tak jako katexy – iontoměniče kladně nabitých iontů. Zeolitové filtrační náplně jsou využívány hlavně při úpravě menších objemů vody, oceňují je hlavně akvaristé, ale zeolit může dobře fungovat jako filtrační a absorpční materiál v bazénových filtracích malých domácích bazénů. Jistou nevýhodou je jeho křehkost – drobná zeolitová drť může způsobovat tlakovou ztrátu na filtru. Čištění zeolitových filtračních náplní se provádí proplachem čistou vodou, kdy se odstraňují zachycené suspenzní nečistoty. Regenerace zeolitu jako ionexu probíhá pomocí 10 % roztoku chloridu sodného – propláchnutá zeolitová filtrační náplň se ponechá zhruba 6 až 10 hodin (nejlépe přes noc) ponořená ve zmíněném roztoku a následně se promyje čistou vodou.

Vhodné filtrační médium je alfou a omegou celého procesu filtrace. Vždy je nutné řídit se doporučením výrobce bazénové filtrace.

Seznámení s nebezpečností výrobků bazénové chemie

Mnoho provozovatelů domácích bazénů s úspěchem využívá možnost napouštět svůj domácí zahradní bazén vodou z vlastní studny. Kromě výrazné finanční úspory není zanedbatelný ani fakt, že podzemní studniční voda má většinou vyšší kvalitu a čistotu než voda povrchová z potoka či rybníku. Výhodou je také obvykle dlouhodobě stálé složení studniční podzemní vody oproti vodě povrchové, jejíž složení se může rychle měnit v důsledku působení vnějších faktorů (splachy z okolní půdy, hnojení rybníků, havárie na výše položeném místě toku apod.). Obecně nelze doporučit napouštění domácího bazénu ze zdroje povrchové vody.

Podzemní vody v České republice mají díky různorodému půdnímu a horninovému prostředí, se kterým přicházejí do kontaktu, různé chemické složení. Výsledné složení podzemní vody je mimo tuto skutečnost ovlivňováno také povrchovými a srážkovými vodami, které se zasakují do podloží. Díky tomu jsou podzemní vody obecně více mineralizované než vody povrchové. Zdálo by se tedy, že využití podzemní vody z vlastní studny je pro napouštění domácího bazénu výbornou volbou. Bohužel, nebývá tomu tak vždy. Některé podzemní vody obsahují vyšší koncentrace rozpuštěných látek, které mohou výrazně komplikovat naši snahu o dosažení optimální kvality bazénové vody. Jedná se nejčastěji o sloučeniny železa, manganu, vápníku či hořčíku. Problematice zvýšené koncentrace železa či manganu ve vodě se bude věnovat další z našich článků. Nyní bychom Vás rádi seznámili s riziky, která mohou nastat v případě, že používáte k napouštění bazénu podzemní vodu s vyšším obsahem vápníku či hořčíku. Taková voda je někdy nazývána „tvrdá voda“. Tento výraz je široce rozšířený, i když nevyjadřuje skutečnou hmatatelnou podstatu dané vody. Označení „tvrdá voda“ se poprvé objevuje na přelomu 18. a 19. století, kdy bylo vypozorováno, že zelenina při vaření ve vodě s vyšší koncentrací vápníku a hořčíku zůstává dlouho tvrdá. V průběhu dalších let docházelo postupně k různým definicím tzv. „tvrdosti vody“, a ani dnes není tento pojem v hydrochemii a technologii vody ujednocen a od jeho užívání se upouští. V historických pramenech se můžeme se setkat s tvrdostí chloridovou, síranovou či dusičnanovou, dále tvrdostí stálou nebo přechodnou, což je dnes již zastaralá a nesprávná označení. Lehce zmatečné může být i vyjadřování tzv. „tvrdosti vody“ v německých, anglických, francouzských či amerických stupních, které mají každý svou vlastní definici, a případný přepočet není pro laika vždy jednoduchý. Pro potřeby objasnění problematiky bazénové vody s vyšším obsahem vápníku a hořčíku definujeme „tvrdost vody“ jako sumu vápníku a hořčíku ve formě látkové či hmotnostní koncentrace. Takové vyjádření pro tyto účely dostačuje.

V bazénové vodě, která obsahuje vyšší koncentrace vápníku nebo hořčíku, mohou vznikat nežádoucí nerozpuštěné sloučeniny těchto kovů. A to buď v koloidní formě v podobě jemného bělavého zákalu bazénové vody, který zhoršuje její průzračnost, nebo ve formě tvrdých šedých nebo bílých inkrustů na stěnách bazénu či bazénovém příslušenství. Obojí je nežádoucí a může při dlouhodobém působení poškodit bazén, bazénové příslušenství či bazénové technologie, hlavně filtrační jednotku. Koloidní formy vápenatých či hořečnatých sloučenin mohou zanášet póry pískového či karušového filtru, což může následně vést k poškození čerpadla bazénové filtrace. Nežádoucí inkrusty na stěnách bazénu nebo bazénovém příslušenství jednak působí neesteticky, ale – a to je podstatné – díky své tvrdosti mohou materiál, na kterém vznikají, poškozovat.

Dobří výrobci bazénové chemie s takovými situacemi při údržbě bazénové vody počítají a mají ve svém portfoliu bazénových přípravků produkty, s pomocí kterých problém nežádoucích vápenatých či hořečnatých inkrustů snadno vyřešíte. Na trhu přípravků bazénové chemie tyto speciální produkty hledejte obvykle pod označením Snížení tvrdosti. Speciální složka tohoto přípravku dokáže spolehlivě převést vyloučené nerozpustné sloučeniny vápníku či hořčíku zpět do rozpustné formy. V rozpuštěné podobě pak vápenaté ani hořečnaté sloučeniny nepůsobí při údržbě bazénové vody žádné problémy. Po aplikaci přípravku Snížení tvrdosti (a samozřejmě v průběhu celé koupací sezóny) je třeba dbát na to, aby, aby se hodnota pH bazénové vody pohybovala v doporučovaném rozmezí (optimální hodnota pH 6,8 až 7,4). Pokud tomu tak není, upravte hodnotu pH bazénové vody pomocí osvědčených přípravků pH plus či pH minus.

Během koupací sezóny před námi stojí nelehký úkol udržovat domácí zahradní bazén, včetně bazénové technologie a okolí bazénu, v dostatečné čistotě a bez nežádoucích nečistot. Čistota bazénu a okolních ploch je nezbytným předpokladem pro udržení žádoucí kvality bazénové vody a napomáhá snížení spotřeby přípravků bazénové chemie.

Je vhodné v pravidelných intervalech pečlivě prohlížet stěny bazénu, zda se na linii vodní linky netvoří nežádoucí vápenaté či hořečnaté nerozpustné inkrusty nebo mastné povlaky z reziduí kosmetických přípravků a opalovacích olejů z pokožky plavců. Pokud je domácí bazén vybaven po svém obvodu přepadovými mřížkami, pravidelně je čistěte a odstraňujte případné zachycené nečistoty.

Do bazénové vody se z okolního přírodního prostředí dostávají prouděním vzduchu polétavé nečistoty, které jednak znečisťují vodu v bazénu, ale zároveň mohou ulpívat na bazénových stěnách a površích v těšné blízkosti bazénu, odkud jsou následně na nohách koupajících se vnášeny do bazénové vody.

JAK VYBRAT BAZÉNOVÝ ČISTIČ

Pro údržbu bazénu a bazénového okolí výrobci bazénové chemie nabízejí v portfoliu svých produktů bazénové čistící přípravky. Vzhledem k množství jednotlivých přípravků může být někdy složitější se v nabídce orientovat. Nejdůležitější podmínkou pro správný výběr konkrétního bazénového čističe je znalost druhu materiálu, který máme v úmyslu čistit.

Bazénové čističe jsou obvykle kapalné koncentrované přípravky, obsahující velké koncentrace účinných složek, a je třeba si uvědomit, že pokud je nepoužijeme v souladu s návodem a doporučením výrobce, můžeme čištěný povrch spíše poškodit než z něj odstranit nečistoty. Pro základní orientaci platí, že bazénové čističe s obsahem alkalických účinných látek jsou primárně určeny k odstraňování organických nečistot, biofilmů či mastných povlaků z reziduí kosmetických přípravků, usazených na vodní lince nebo znečisťujících okolí bazénu.

Bazénové čističe na bázi sloučenin s nižší hodnotou pH (tzv. kyselé bazénové čističe) spolehlivě odstraňují vápenaté či hořečnaté úsady z čáry vodní linky a veškerých okolních ploch, které přicházejí do styku s vodou s vyšším obsahem minerálních látek. Kyselé bazénové čističe je také možné využít úspěšně i při úklidu koupelny či toalety v domácnosti, protože velmi dobře odstraňují tzv. vodní kámen a vracejí nerezovým bateriím či sanitární keramice původní lesk.

MANIPULACE S BAZÉNOVÝMI ČISTIČI

Vzhledem k tomu, že bazénové čističe jsou obvykle silné koncentráty, před vlastním použití je nutné je naředit na optimální koncentraci pracovního čistícího roztoku a vždy provádět veškerou manipulaci s přípravkem v ochranných pracovních rukavicích. Před aplikací bazénové čističe na znečištěný povrch vždy doporučujeme předem vyzkoušet daný čistící přípravek na malé ploše konkrétního materiálu v místě, kde případné poškození nebude tak zřejmé.

BAZÉNOVÉ ČISTIČE PWS

Pod značkou bazénových přípravků PWS najdete v kategorii bazénových čističů řadu účinných kapalných koncentrovaných přípravků, které Vám usnadní údržbu Vašeho domácího bazénu a jeho okolí. Spolehlivým a dá se říct, že v jistém smyslu univerzálním pomocníkem je PWS Základní čistič. Tento spolehlivý účinný přípravek patří do kategorie tzv. kyselých čističů, a výborně odstraňuje vápenaté nebo hořečnaté inkrusty či úsady z vodní linky či okolí bazénu. Je určen pro čištění a úklid povrchů z neporézních materiálů – plastů, nerezu či glazované keramiky.

Díky své kyselé reakci není PWS Základní čistič určen pro čištění povrchů z kovových materiálů, jako je železo, měď nebo slitiny s obsahem těchto kovů, protože zmíněné kovy s kyselinami snadno reagují za vzniku rozpustných anorganických solí, což následně vede k poškozování čištěného povrchu. Naopak pro čištění nerezových povrchů je PWS Základní čistič tou správnou volbou a spolehlivě z nerezových povrchů odstraňuje nežádoucí černé skvrny. Při mytí a čištění keramických obkladů nebo dlažby pomocí PWS Základního čističe je třeba dbát na to, aby nedošlo díky kyselé reakci přípravku k poškození spárovacího materiálu mezi jednotlivými částmi obkladů a případnou nežádoucí reakci spárovací hmoty na čistící přípravek předem vyzkoušet na malé ploše spáry na nepříliš viditelném místě.

Pokud se na čáře vodní linky ve Vašem domácím bazénu tvoří viditelné hůře smáčivé biofilmy, je vhodným pomocníkem PWS Čistič Blue. Jedná se o slabě alkalický čistič, který si velmi dobře poradí s nežádoucím organickým znečištěním na bázi tuků a olejů, tvořícím nepříjemné mastné povlaky na vodní lince či bazénovém příslušenství. PWS Čistič Blue je určen pro odstraňování veškerých typů organického znečištění z neporézních povrchů – plastů, nerez oceli, smaltovaných povrchů, dlažby a některých kovových materiálů. Jednu z jeho speciálních složek tvoří účinný tenzid, a proto se nedoporučuje oplach čistícího roztoku z čištěného povrchu přímo do bazénové vody – mohlo by dojít k nežádoucímu pěnění bazénové vody a zhoršení její kvality.

K čištění pískové náplně bazénové filtrace nebo kartušové filtrační vložky slouží PWS Čistič filtrů. Stejně jako v předchozím případě je jednou z jeho účinných složek tenzid, takže v žádném případě nedoporučujeme proplachovou vodu z praní filtrační náplně směřovat do bazénu – mohlo by dojít k nežádoucímu pěnění a kontaminaci bazénové vody. PWS Čistič filtrů patří mezi tzv. kyselé čističe a velmi dobře odstraňuje případné vápenaté či hořečnaté úsady ve filtrační náplni a plastových rozvodech bazénové filtrace. Dobře si poradí i se zachycenými nečistotami ve filtru a jeho pravidelná aplikace přispěje k prodloužení životnosti filtračního písku. K dosažení žádoucího výsledku čištění pískové či kartušové filtrace je nezbytně nutný konečný důkladný oplach čistou vodou, aby se zbytky čistícího přípravku nedostaly do bazénové vody. Pozor - PWS Čistič filtrů v žádném případě nepoužívejte k čištění náplně bazénové filtrace, pokud používáte jako filtrační médium zeolit.

V nabídce čistících přípravků značky PWS naleznete další účinné čističe, které mají své uplatnění nejen při údržbě bazénu a jeho okolí, ale i při běžném úklidu domácnosti. Prohlédněte si naši podrobnou nabídku bazénových čističů na výše uvedených odkazech.

Měsíc leden je v našich zeměpisných šířkách obdobím hlubokého zimního spánku domácích zahradních bazénů a před jejich majiteli nestojí žádné akutní povinnosti, související s údržbou bazénové vody a vlastním bazénovým provozem. Čas ale plyne jako voda, jaro je v podstatě za dveřmi, takže je vhodné začít již teď pomalu myslet na novou koupací sezónu a zlehka se na ni připravovat. Alfou a omegou využívání domácího bazénu během koupací sezóny je kvalita a čistota bazénové vody, která se odvíjí jednak od funkční a správně pracující bazénové technologie (včetně bazénové filtrace), ale hlavně závisí na pravidelném dávkování vhodných přípravků bazénové chemie a včasném pochycení a nápravě jakýchkoliv odchylek či zhoršení kvality bazénové vody.

Všichni majitelé domácích bazénů s péčí o něj jednou začínali a prožívali vše poprvé, takže první koupací sezóna obvykle nemívá z hlediska údržby žádoucí kvality bazénové vody úplně optimální průběh, nicméně s každým dalším létem dochází k optimalizaci celého procesu a provozování a využívání domácího bazénu přináší skutečnou radost, relaxaci a potěšení. Péče o bazénovou vodu není při akceptování základních principů v zásadě nic složitého, není třeba se tedy obávat dopředu nezdaru či neúspěchu. Na druhou stranu je ale nutné počítat s tím, že údržba bazénové vody prostě něco stojí – čas, vynaložený na získávání informací, vlastní práci a v neposlední řadě finance, vydané za kvalitní přípravky bazénové chemie.

Pokud domácí zahradní bazén zůstal přes zimní období částečně napuštěn, pravděpodobně jste bazénovou vodu ošetřili vhodným zazimovacím přípravkem. Bazénové zazimovače navzdory často rozšířenému omylu nechrání bazénovou vodu před zamrznutím, ale stabilizují její parametry a v určité míře eliminují nežádoucí organické znečištění bazénové vody během zimy. Na jaře máte tedy k dispozici část použitelné bazénové vody a zbylý objem dopouštíte čerstvou plnící vodou, ať už z veřejného vodovodu či vlastního podzemního zdroje. Veškeré úpravy bazénové vody při startu nové koupací sezóny provádějte vždy až následně po kompletním zapojení a zprovoznění celé bazénové technologie včetně jednotky bazénové filtrace. 

Klíčovými parametry a ukazateli optimální kvality bazénové vody na startu koupací sezóny a samozřejmě také v jejím průběhu jsou hodnota pH a koncentrace aktivního chloru, kyslíku nebo bromu. Jedná se o základní pravidlo úpravy bazénové vody v domácích bazénech, proto je tato bazénová mantra neustále opakována a zdůrazňována. O významu výše uvedených ukazatelů a stanovení jejich aktuální hodnoty pojednává jeden z našich předchozích článků (najdete zde). V bazénové vodě je samozřejmě možné v případě problémů s údržbou její kvality monitorovat řadu dalších parametrů (koncentraci vápníku, hořčíku, železa, mědi, oxidačně-redukční potenciál, různé mikrobiologické ukazatele apod.), pak je ale třeba se obrátit buď na svého prodejce bazénové chemie, nebo přímo na specializovanou analytickou laboratoř, která se vyšetřováním bazénových vod zabývá, protože stanovení výše namátkou uváděných ukazatelů se v terénu obvykle standardně neprovádí či vůbec proveditelné není. Naopak koncentraci aktivního chloru bromu či kyslíku a hodnotu pH bazénové vody si v domácích podmínkách stanovíte pomocí bazénových testerů velmi snadno a kdykoliv, což vám umožňuje operativně reagovat na nežádoucí změny kvality bazénové vody aplikací vhodných přípravků bazénové chemie pro úpravu těchto parametrů.

Bazénové testery pro stanovení koncentrace aktivního chloru, bromu nebo kyslíku a hodnoty pH by se v nastávající koupací sezóně měli stát Vašimi nepostradatelnými pomocníky hned od jejího zahájení. Díky pravidelnému monitoringu obou uvedených ukazatelů (1x za 7 až 14 dní) jednak získáte přehled o procesech, probíhajících v bazénové vodě, ale hlavně budete mít možnost bezprostředně operativně zasáhnout v případě náhlého zhoršení kvality bazénové vody v domácím bazénu.

Ať chceme nebo ne, konec koupací sezóny v domácích zahradních bazénech je na dohled. Slunné počasí sice může ještě pár dní klamat, nicméně nízké denní a hlavně noční teploty se nepříznivě podepisují na razantním poklesu teploty bazénové vody v domácích nezastřešených bazénech a koupání se tak stává zábavou jen pro pravé otužilce. Správnému zajištění domácího zahradního bazénu před zimním obdobím jsme věnovali jeden z našich předchozích článků. Dnes bychom se chtěli podrobněji zaměřit na využití zimních dilatačních plováků, které jsme v předchozích textech zmiňovali jen okrajově, což je trochu škoda, protože jejich správné použití má pro bezproblémové přezimování domácího bazénu velký význam.

Vzhledem k tomu, že v posledních letech se počasí nechová příliš standardně a jakákoliv dlouhodobá předpověď je velkou sázkou do loterie, nelze nyní, na přelomu října a listopadu, s jistotou říci, jaká zima nás letos čeká. Pokud bychom soudili podle průběhu té loňské, lze předpokládat, že v podstatě žádná zima možná ani nebude. Bylo by chybou se ale nechat ukolébat a nepřipravit se na situaci, kdy i v nižších nadmořských výškách může docházet k poklesu teplot po bod mrazu a tedy k zamrzání zbylého objemu bazénové vody v domácím bazénu. Vhodné rozmístění dilatačních plováků na hladinu domácího bazénu v rámci kompletního procesu zazimování je drobným krokem, který nám může na jaře ušetřit velké starosti a nemalé výdaje.

Zazimování domácího bazénu je proces, který se skládá z jednotlivých, logicky na sebe navazujících postupů, jejichž cílem je zabránit poškození bazénu a jeho technologie vlivem nízkých teplot a nepříznivého počasí během zimního období. Pokud se rozhodneme domácí bazén po skončení koupací sezóny nevypouštět úplně, je třeba ošetřit zbylý objem bazénové vody vhodným zazimovacím přípravkem tak, aby nedošlo během zimních měsíců ke zhoršení její kvality. Často se setkáváme s názorem, že zazimovací přípravky bazénové chemie slouží primárně k tomu, aby bazénová vody nezamrzala. Není to pravda – úkolem zazimovacích přípravků je vodu stabilizovat, tedy udržet její optimální kvalitu, v jaké byla na konci koupací sezóny, i během zimy. Zamrzání bazénové vody ale zazimovače zabránit nedokážou.

Vznik ledu v domácím bazénu během zimních měsíců sám o sobě ani tak nezhoršuje kvalitu a vlastnosti bazénové vody, ale hlavně může vést k poškození bazénových stěn, hlavně u foliových bazénů. Problémem je skutečnost, že voda při přechodu do tuhého skupenství zvětšuje podstatnou měrou svůj objem (přibližně o 8 %). V přírodě je tento jev příčinou mrazového zvětrávání hornin a ledové eroze břehů řek a vodních nádrží. V domácnosti nás zase může nemile překvapit vodní potrubí, ve kterém vlivem nízkých teplot zamrzla voda a roztrhala stěny trubky. Abychom se problémů, souvisejícím s výskytem ledu v domácím bazénu co nejlépe vyvarovali, doporučujeme rozmístit na bazénovou hladinu speciální dilatační plováky, které jsou konstruovány tak, aby absorbovaly tlak vznikajícího ledu a ochránily tak bazénové stěny. Tělo dilatačního plováku je vyrobeno z kvalitního plastu, dobře odolávajícího nízkým teplotám. Plovák má tvar úzkého kvádru s bočními stěnami ve tvaru delšího obdélníka a je rozdělen na dvě komory – v dolní, menší, je umístěna zátěž, která zajišťuje polohu plováku ve vodě ve vzpřímené poloze. Horní komora dilatačního plováku je vyplněna vzduchem. Při zamrzání hladiny horní plováková komora díky své pružnosti absorbuje tlak vznikajícího ledu a chrání bazénové stěny před poškozením.

Umístění dilatačních plováků na hladinu bazénu je velmi snadné – jednotlivé plováky jsou opatřeny oky a spojovacími háčky, které umožňují vytvořit libovolně dlouhý řetěz a přizpůsobit se jakémukoliv rozměru domácího bazénu. U kruhových domácích bazénů doporučujeme zimní dilatační plováky umístit v ose, procházející středem, u obdélníkových bazénů vkládáme plováky diagonálně, tedy po úhlopříčce. Domácí bazény nepravidelného tvaru je vhodné rozdělit na jednotlivé sekce (elipsa, obdélník apod.) a plováky umístit ve více liniích, vedených přes delší rozměry jednotlivých sekcí.

Na závěr malá nápověda: úhlopříčku obdélníka vypočítáme pomocí Pythagorovy věty: a²+b²=c², kde a a b jsou rozměry delší a kratší strany domácího bazénu a c je kýžená úhlopříčka.

Mnozí majitelé domácích bazénů používají ke kontrole kvality bazénové vody rozmanité druhy testerů, od jednoduchých, tvořených proužkem papíru, napuštěným patřičným reagenčním činidlem, přes přesnější kapkové či tabletové testery, až po sofistikované přístroje ve vyšší cenové relaci. Na trhu se můžeme setkat s testery domácí výroby i s produkty zahraniční provenience.

Výrobci bazénových testerů umožňují pomocí svých produktů testovat nejen základní parametry bazénové vody, jako je hodnota pH a koncentrace aktivního chloru, ale i například také tzv. alkalitu. Pro běžného majitele domácího bazénu je pojem alkalita poměrně špatně uchopitelný, protože jedná se o termín z hydrochemie či analytiky vody, který není mezi laickou veřejností (a bohužel i mezi některými prodejci bazénové chemie) příliš rozšířen. Situaci komplikuje i skutečnost, že mnozí prodejci zahraničních testerů se příliš nenamáhají s překladem do českého jazyka, takže s pojmem alkalita se můžeme setkat i ve variantě alkalinity, což je nesprávně přejatý a otrocky počeštěný anglický výraz.

ALKALITA

Pojem alkalita se v českém jazyce poprvé objevil koncem 19. století jako ekvivalent nových anglických a německých výrazů Alkalinity či Alkalität. V průběhu času došlo ke změně názvu z alkalita na tzv. kyselinová neutralizační kapacita (existuje i termín zásadová neutralizační kapacita, nicméně pro údržbu bazénové vody nemá praktický význam, takže se o ní zmiňujeme jen pro úplnost). V roce 1986 došlo v České republice k zařazení názvů kyselinová a zásadová neutralizační kapacita do ČSN 75 0170 Názvosloví jakosti vod a v roce 1996 bylo stanovení alkality v normě ČSN EN ISO 9963 definitivně nahrazeno stanovením kyselinové neutralizační kapacity (KNK). Mezi širokou veřejností je pojem alkalita i v současnosti dále používán, takže my se jej budeme v následujícím textu také držet, i když pro pochopní jeho pravého významu je mnohem vhodnější termín kyselinová neutralizační kapacita.

DEFINICE ALKALITY

Pokud bychom chtěli vyjít z analytické definice, tak kyselinová neutralizační kapacita odpovídá látkovému množství silné jednosytné kyseliny, které se spotřebuje pro dosažení určité hodnoty pH (v našem případě se jedná o hodnotu pH 4,5, protože druhá kyselinová neutralizační kapacita, vztahující se k hodnotě pH 8,3, nemá při úpravě běžné bazénové vody význam vzhledem k faktu, že hodnota pH bazénové vody by neměla překročit pH 7,5 a  jakýkoliv přídavek kyseliny tuto hodnotu pH vždy jen sníží). Jedná se tedy o schopnost vody vázat vodíkové ionty, což je obecná vlastnost přírodních i pitných vod, která je dána převládajícím uhličitanovým systémem v těchto druzích vod. Uhličitanový systém úzce souvisí s acidobazickými vlastnostmi vody, tedy s hodnotou pH a jejími změnami po přídavku kyseliny nebo zásady. Jednotkou KNK_4,5 je mmol/l (milimol na litr).

Kyselinová neutralizační kapacita do hodnoty pH 4,5 (KNK_4,5) byla dříve označována jako celková alkalita. V oblasti hodnot pH bazénové vody má velký význam pro odhad koncentrace hydrogenuhličitanů, které se zásadním způsobem podílejí na tlumivé kapacitě vody. Tato koncentrace bývá udávána v jednotkách mg/l, a právě toto vyjádření často nacházíme u stanovení alkality na bazénových testerech zahraničních výrobců, včetně doporučovaného optimálního rozmezí. Nesoulad mezi jednotkami (mmol/l versus mg/l) může v praxi vyvolat prvotní nejasnosti ohledně pravého významu pojmu alkalita, nicméně pokud si uvědomíme, že výraz celková alkalita můžeme v souvislosti s úpravou vody v domácích bazénech s trochou zjednodušení nahradit aktuální koncentrací hydrogenuhličitanů, stává se celá problematika alkality vody lépe pochopitelnou.

HYDROGENUHLIČITANY

A jsou to právě hydrogenuhličitany, které jsou základní účinnou složkou speciálních přípravků bazénové chemie pro zvýšení alkality. Určitá koncentrace hydrogenuhličitanů v bazénové vodě je žádoucí, protože zvyšuje odolnost bazénové vody vůči přídavku kyseliny nebo zásady. Přípravky bazénové chemie jsou obecně vyráběny tak, aby jejich účinné složky v maximální míře působily v rozmezí hodnot pH mezi 6,8 až 7,5. Tento interval hodnot pH bazénové vody (tedy v podstatě neutrální oblast hodnot pH) je zároveň optimální z hlediska působení bazénové vody na lidskou pokožku a sliznice. Aby při aplikaci přípravků bazénové chemie nedocházelo k velkým výkyvům hodnot pH, je vhodné, aby se v bazénové vodě určitá koncentrace hydrogenuhličitanů nacházela, což obvykle v přírodních či pitných vodách skutečně je.

Nežádoucí eliminace hydrogenuhličitanů z bazénové vody obvykle nastává po necitlivé úpravě hodnoty pH a eliminaci vyšších koncentrací vápníku a hořčíku velkým množstvím kyseliny chlorovodíkové, což je zcela nevhodný postup, se kterým se občas můžeme setkat na různých bazénářských diskuzních fórech či dokonce přímo u některých prodejců chemických přípravků. Manipulace s kyselinou chlorovodíkovou bez základní znalosti jejích vlastností a bez ochranných pomůcek je nezodpovědný hazard, který může u člověka, neorientujícího se v problematice chemických látek, vést k závažnému poškození zdraví.

Druhým problémem je velikost dávky kyseliny, kterou nelze v podstatě určit jinak než na základě analýzy konkrétní bazénové vody. Rozhodně není možné bezhlavě přebírat zkušenosti někoho jiného, protože voda v jeho bazénu má zcela jistě jiné složení, včetně odlišné koncentrace hydrogenuhličitanů. Výše zmiňovaným neuváženým postupem si můžeme dokonale zlikvidovat tlumivou kapacitu vody, takže jakákoliv úprava hodnoty pH a její udržení v optimálním intervalu během aplikace dalších přípravků bazénové chemie budou v podstatě nemožné.

ZÁVĚR

Hledání zkratek a bezhlavých zjednodušení se nám může na cestě k udržení optimální kvality bazénové vody často vymstít. Používejme přípravky bazénové chemie s rozvahou, dle návodu a pokynů výrobce. Pokud přesto nastane problém s údržbou kvality bazénové vody, je třeba jej řešit v zárodku, co nejdříve a za pomoci odborníků.

Na správné funkci bazénové filtrační jednotky se podstatnou měrou podílejí vlastnosti a kvalita vhodného filtračního média. Tradičním a léty osvědčeným filtračním materiálem pro bazénové filtrační jednotky je kvalitní ostrohranný křemičitý písek. Křemičité písky se těží na řadě míst České republiky a mohou se tedy mírně lišit svým složením, nicméně pro jejich použití jako filtrační náplně v bazénové filtraci jsou podstatné dva faktory: ostré hrany jednotlivých zrn a velikost zrn (frakce), kterou pro daný typ bazénové filtrační jednotky doporučuje příslušný výrobce.

Křemičitý ostrohranný písek ale není jedinou možnou alternativou filtrační náplně bazénové filtrace. Dalším vhodným materiálem jsou přírodní zeolity. Jedná se o nerosty na bázi hydratovaných aluminosilikátů alkalických kovů a kovů alkalických zemin. Bohatě členitá trojrozměrná struktura molekul zeolitů je příčinou obrovského vnitřního povrchu, který usnadňuje zachycování tuhých, kapalných nebo plynných sloučenin uvnitř labyrintu molekul zeolitů, a to jednak na principu prosté fyzikální adsorpce nebo na základě výměny iontů - zeolity fungují jako iontoměniče kladně nabitých iontů. Přírodní zeolity se liší svým složením a geologickým původem, takže jednotlivé druhy přírodních zeolitů se od sebe odlišují svým vzhledem i konečnými vlastnostmi, základní struktura aluminosilikátového řetězce vždytvoří podstatu všech molekul. Při zahřívání zeolitu dochází k zajímavému jevu – kamínek se začíná pohybovat, jakoby tančil, a na povrchu se objevují bublinky vody, která se vlivem tepla uvolňuje z krystalové struktury nerostu. Právě tento jev – uvolňování krystalové vody, kterou molekuly přírodních zeolitů v sobě obsahují, působením tepla, dal nerostu jméno – zeo znamená var, lithos kámen, tedy varný – vroucí - kámen.

Vedle přírodních zeolitů (v současnosti je známo přibližně 50 jednotlivých typů) se můžeme v mnoha průmyslových oborech setkat s nepřeberným množstvím variet zeolitů synteticky vyráběných (cca 150 druhů). Úspěšně se používají ve speciálních technologiích odstraňování nežádoucích polutantů z vodního prostředí, jsou běžnou součástí pracích prášků a mají nepostradatelné uplatnění v chemickém průmyslu a technologiích při adsorpci a separaci plynů a par.

V procesech úpravy vody, ať už bazénové, pitné nebo ve speciálních aplikacích (sladkovodní nebo mořská akvária, apod.), se s úspěchem používají drtivou většinou zeolity přírodního původu, převážně na bázi klinoptilolitu. Výhodou klinoptilolitu je jeho vysoká afinita k amonným iontům, takže je z vodního prostředí dokáže velmi dobře odstraňovat, což je velkým plusem pro provozovatele domácích bazénů, do kterých se amoniakální dusík nezanedbatelnou měrou dostává z těl koupajících se (pot, moč) při nedostatečné hygieně plavců. Klinoptilolit dokáže také v určité míře vázat z vody vápenaté a hořečnaté ionty, které při vyšší koncentraci mohou způsobovat vznik nežádoucích inkrustů na stěnách bazénu a bazénovém příslušenství, nicméně v případě vyšší „tvrdosti vody“ je vhodné použít spíše speciální přípravky bazénové chemie, určené pro tyto situace.

V případě cíleného využití zeolitu nejen jako filtračního média v bazénové filtraci, ale i jako iontoměniče, je nutné mít na paměti jeho pravidelnou regeneraci. Po určité době, kterou bohužel nelze jednoznačně obecně určit, protože závisí na konkrétním složení vody a využívání bazénu, dojde k vyčerpání výměnné kapacity a zeolit jako iontoměnič přestává plnit svou funkci. Proces regenerace spočívá ve vytěsnění zachycených protiiontů a převedení iontoměniče zpět do pracovní formy navázáním iontů z regeneračního roztoku. K regeneraci zeolitu, sloužícího jako filtrační médium v jednotce bazénové filtrace domácích bazénů, se s úspěchem používá 10% roztok chloridu sodného. Před vlastní regenerací je třeba zeolit vždy vyprat a odstranit tak zachycené nerozpuštěné nečistoty. Regenerace zeolitu se provádí mimo bazénovou filtraci ve vhodné nádobě o dostatečně velkém objemu. Vypraný zeolit se vloží do připraveného roztoku chloridu sodného, který se nechá za občasného promíchání působit alespoň 12 hodin (nejlépe do druhého dne). Následně se regenerovaný zeolit dobře propláchne čistou pitnou vodou a vrátí se zpět do bazénové filtrace.

Co se týče péče o zeolit jako filtrační médium, stejně jako v případě klasického filtračního křemičitého písku je nutné zeolitovou filtrační náplň pravidelně prát a odstraňovat z ní zachycené nerozpuštěné nečistoty.

Na rozdíl od křemičitých filtračních písků pro bazénové filtrace se v případě využití zeolitu neklade takový důraz na úzké rozmezí velikosti zrn. Postupným pokusným ověřováním a testy bylo zjištěno, že nejvhodnější frakce zrn zeolitu pro bazénové filtrační jednotky se pohybuje v rozmezí 1 až 2,5 mm velikosti zrna. Při velikosti zrn pod 1 mm už může docházet k tlakovým ztrátám na filtru, což vede ke snížení účinnosti filtrace, naopak, při větších rozměrech zrn mohou nežádoucí nečistoty z bazénové vody procházet mezerami v bazénovém filtru a vracet se zpět do bazénové vody, takže filtrační proces nebude dostatečně efektivní.

Využití zeolitu jako filtračního média v bazénových filtracích, ať už jako klasické filtrační náplně nebo jako iontoměniče, si nachází postupně cestu k stále širšímu okruhu majitelů domácích bazénů. Až budete měnit filtrační náplň v bazénové filtraci, vyzkoušejte kvalitní přírodní zeolit - nebudete jeho vlastnostmi zklamáni.

Letní radovánky v domácích zahradních bazénech se pomalu chýlí ke konci. Mírné podnebí České republiky bohužel neumožňuje využívat nezastřešené domácí bazény v průběhu celého roku – i když pravou ladovskou zimu můžeme v posledních letech zažít pouze na horách, ani v nižších polohách nejsou zimní teploty celoročnímu koupání v nezastřešených zahradních bazénech nakloněny. Musíme se tedy smířit s faktem, že tropické letní teploty se letos už rozhodně nevrátí, maximálně nás může ještě na přelomu srpna a září potěšit slunné a teplé babí léto, ale to už bude labutí píseň letošní koupací sezóny. Zastřešené domácí bazény bez ohřevu vody je možné využívat i v průběhu podzimu, dokud to venkovní teploty dovolí, ale nelze popřít, že koupání se v tomto období nezadržitelně přesouvá z kategorie relaxace a potěšení z pobytu v prohřáté vodě k zábavě pro pravé otužilce.

KDY ZAZIMOVAT BAZÉN

Vzhledem k rozmarům letošního počasí nelze předem říci, kdy bazénová sezóna definitivně skončí, ale stejně jako v ostatních oborech zde platí, že lépe je být na příchod zimy připraven s předstihem než se nechat se zaskočit.

Konec bazénové sezóny nám definitivně odzvoní dlouhodobé denní teploty v rozmezí 10 až 15 °C. Noční teploty obvykle klesají ještě níže, takže dochází k nevratným ztrátám tepla, naakumulovaného v bazénové vodě domácího bazénu. Vzhledem k velké tepelné kapacitě vody je tento pokles zpočátku relativně pomalý, ale je to právě ztráta tepla z bazénové vody, co nám nekompromisně uzavře letošní koupací sezónu

POZOR NA POŠKOZENÍ BAZÉNU

Na internetu je k dispozici nepřeberné množství doporučení a postupů, jak správně zazimovat domácí bazén a připravit ho na zimní sezónu. Jednotlivé návody zazimování bazénu se liší v detailech podle toho, o jaký typ domácího bazénu se jedná, nicméně podstata správného zazimování domácího bazénu je jen jedna – zabránit poškození bazénu a bazénové technologie vlivem působení nízkých zimních teplot a nepřízně počasí a udržet alespoň část objemu bazénové vody v optimální kvalitě do další koupací sezóny.

ZAZIMOVÁNÍ BAZÉNU

Úprava kvality bazénové vody by měla vždy být prvním krokem v procesu zazimování bazénu. Je velký omyl domnívat se, že když už se v bazénu nekoupeme, není třeba se o bazénovou vodu starat. Naopak, je třeba zkontrolovat hodnotu pH a aktuální koncentraci aktivního chloru nebo kyslíku, případně je pomocí vhodných přípravků bazénové chemie upravit dle potřeby. Pokud jsou v bazénové vodě zřejmé známky výskytu řas, je nutné je eliminovat a vodu náležitým způsobem ošetřit. K odstranění nerozpuštěných látek (znečištění z okolí bazénu, spadané listí, drobné koloidní nečistoty, způsobující zákal bazénové vody) použijeme bazénový vysavač nebo vhodné přípravky bazénové chemie na bázi vločkovačů a shlukovačů a následně bazénovou filtraci.

Jakmile jsme dosáhli pomocí nezbytných úprav žádoucí kvality bazénové vody, nastal čas k částečnému odpuštění objemu bazénové vody tak, aby došlo ke snížení hladiny pod trysky a ústí bazénové filtrace, které, pokud je to možné, následně zaslepíme krytkami. Úroveň hladiny bazénové vody v bazénu je třeba v průběhu zimy kontrolovat, aby nedošlo k nežádoucímu zvýšení objemu vody např. po vydatných deštích a následnému průniku vody do dalších částí bazénové technologie. V závislosti na objemu vody, která v bazénu zůstává přes zimní období, nadávkujeme dle návodu výrobce speciální přípravek pro zazimování bazénu. V naší nabídce tyto přípravky najdete pod názvem PWS Zazimovač nebo PWS Zazimovač Gold. Druhý z nich je vhodný pro zazimování bazénů, které jsou napouštěny vodou s vyššími koncentracemi vápníku nebo hořčíku, tedy vodou s tzv. vyšší „celkovou tvrdostí vody“, obvykle z podzemního zdroje. Zazimovače pomohou udržet žádoucí kvalitu bazénové vody přes zimní období a eliminují růst nežádoucích řas, nicméně rozhodně nezabrání zamrzání vody při velkém poklesu teplot pod bod mrazu. Aby nedošlo při nízkých teplotách k poškození stěn bazénu, je třeba na vodní hladinu rozmístit speciální dilatační plováky nebo si je podomácku vyrobit z pet lahví, částečně naplněných pískem. 

Zazimování bazénu - druhá část procesu

Druhá část procesu zazimování bazénu – tedy ochrana bazénu a bazénové technologie – se odvíjí od konkrétního typu bazénu, jeho konstrukce, vybavení (zastřešení, protiproud, salinizační jednotka, solární ohřev apod.) a dané bazénové technologie. Principem je odstranit z jednotlivých technologických částí a spojovacích hadic nebo trubek veškerou vodu, která by v případě poklesu teplot pod bod mrazu mohla při zamrznutí zařízení poškodit. Zvláštní pozornost je třeba věnovat při zazimování bazénu pískové bazénové filtraci – velice doporučujeme filtrační náplň (písek nebo zeolit) z bazénové filtrace před zimním obdobím vyjmout, nechat proschnout a uložit v uzavíratelné nádobě až do jara. Pokud bychom filtrační náplň v jednotce bazénové filtrace ponechali přes zimu, hrozí riziko mikrobiální kontaminace náplně, protože při dostatečné vlhkosti dochází i při nízkých teplotách k pomnožení nežádoucích mikroorganismů. Při výrazném poklesu teplot pod bod mrazu může zamrzající vlhký filtrační písek nebo zeolit poškodit vnitřní komoru bazénové filtrační jednotky.

Bazénové příslušenství a veškeré odnímatelné části domácího bazénu (schůdky, skluzavky, skimmer, plováky apod.) je třeba před příchodem zimy z bazénu odstranit, omýt pitnou vodou a po oschnutí uložit na chráněné místo, kde nedojde k jeho poškození. 

Domácí bazén na závěr zakryjeme odolnou krycí plachtou, kterou dobře upevníme, aby nedošlo při případných poryvech větru k jejímu uvolnění nebo poškození. V případě většího množství sněhové pokrývky nezapomeneme na pravidelnou kontrolu plachty a odstraňování sněhu z jejího povrchu.

Domácí bazén bez funkčního a dostatečně výkonného technologického zázemí je jen obyčejnou otevřenou umělou nádrží na vodu. Bez kvalitní bazénové filtrace nelze v dlouhodobém horizontu náročné letní koupací sezóny udržet optimální kvalitu bazénové vody, a byť jen doufat v možnost využití takového bazénu k odpočinku nebo vodním radovánkám. V bazénové vodě neustále probíhají změny rovnováh mezi jednotlivými složkami bazénové vody v závislosti na jejím konkrétním složení a díky okolnímu přírodnímu prostředí je bazénová voda vystavena mnoha vnějším vlivům (intenzivní sluneční záření, vyšší teploty, znečištění organickými látkami apod.), které kvalitě bazénové vody rozhodně nepřidají. Proto je úprava bazénové vody v domácím bazénu pomocí přípravků bazénové chemie a pravidelné filtrace přes vhodné filtrační médium kontinuálním procesem během celé koupací sezóny.

K propojení domácího bazénu s bazénovou technologií se používají tzv. bazénové hadice. Vzhledem k jejich klíčové funkci v okruhu bazénové technologie jsou na jejich kvalitu kladeny vysoké požadavky, které ne vždy splňují všechny výrobky, se kterými se na trhu bazénového příslušenství můžete setkat. Bazénové hadice jsou nabízeny obvykle ve dvou variantách průměru hadicové koncovky – 32 mm nebo 38 mm (rozhodující pro Vaši volbu je tedy konkrétní typ bazénové filtrace a druh koncovky). Pomocí spojek a redukcí lze oba průměry bazénových hadic sice dobře kombinovat, nicméně doporučujeme používat v bazénovém okruhu vždy pouze jeden velikostní typ. Bazénové hadice jsou vyráběny jako tzv. dělené – to znamená, že hadice v podobě „husího krku“ je v určitých vzdálenostech ukončena koncovkou o daném průměru, na kterou navazuje koncovka s dalším dílem hadice. V tomto místě je možné bazénové hadice dělit a díky tomu je možné bazénové hadice zakoupit v podstatě v jakékoliv délce, jen se musí vždy jednat o příslušný násobek základního dílu. Pro námi nabízené bazénové hadice o průměru 32 mm je nejmenším možným dílem vzdálenost 1,1 m, pro hadice o průměru 38 mm je to délka 1,5 m. Vzhledem k tomu, že bazénové hadice jsou v průběhu koupací sezóny obvykle nepřetržitě vystaveny vlivu okolního prostředí, je materiál, ze kterého jsou vyrobeny, tím nejpodstatnějším, co ovlivňuje jejich životnost a odolnost. Kvalitní bazénové hadice jsou vyrobeny z odolného, pevného a zároveň pružného plastu s obsahem stabilizátorů UV záření, které výrazným způsobem zlepšují jejich odolnost a prodlužují životnost.

Při umístění bazénových hadic dbejte vždy na to, aby hadice nepřišly do přímého kontaktu s hrubším štěrkem nebo ostrými kamínky, protože by to mohlo vést k jejich nevratnému poškození. Na bazénové hadice, ať už naplněné vodou nebo bez vody, nikdy nepokládejte těžší předměty ani na ně nešlapte. Při aplikaci přípravků bazénové chemie (např. bazénových tablet) přímo do bazénového skimmeru mějte vždy na paměti, že v případě vypnutí bazénové filtrace může dojít v dlouhodobém horizontu k degradaci plastového materiálu hadice u ústí do bazénu vlivem působení lokální vysoké koncentrace oxidačního činidla (aktivního chloru nebo kyslíku). Proto doporučujeme vkládat bazénové tablety do plováků, které se volně pohybují po hladině a účinné látky z tablet se rovnoměrně uvolňují do bazénové vody.

Dnešní článek volně navazuje na již dříve publikovaný text s názvem „Dvě jednoduchá pravidla k udržení kvality bazénové vody“ a dále rozpracovává obsáhlou problematiku udržení optimální jakosti bazénové vody během náročných podmínek koupací sezóny. Tentokrát nebudou v centru naší pozornosti přípravky bazénové chemie a jejich použití v konkrétních situacích, ale zaměříme se na celkový režim využívání domácího bazénu v horkých letních dnech tak, abychom co nejvíce eliminovali případné zhoršení jakosti bazénové vody.

Vzhledem k tomu, že v současnosti (jaro 2014) neexistuje v České republice legislativa, definující provoz domácích bazénů z hygienického hlediska, nechme se pro začátek inspirovat vybranými fakty z provozních řádů velkých bazénů veřejných umělých koupališť. Každý z nás jistě alespoň jedenkrát veřejné koupaliště navštívil a musel se podrobit podmínkám, které vymezují jeho provoz. Tato nařízení můžeme leckdy vnímat jako svým způsobem omezující či zbytečnou šikanu, ale při hlubším pohledu zjistíme, že důvody pro jejich existenci jsou překvapivě rozumné a leckteré z nich lze s mírnou úpravou dobře aplikovat i při provozu domácího bazénu.

Činnost a provoz veřejných koupališť definuje vyhláška MZ č.238/2011 Sb.,O stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, v platném znění. V části, věnované umělým koupalištím a saunám, najdeme mnoho informací, dobře použitelných i při provozování domácího bazénu. Nechme se tedy inspirovat profesionály a prošlapávání nových neprobádaných cestiček při úpravě a udržování optimální kvality bazénové vody nechme dobrodružnějším povahám.

První věc, která klíčovým způsobem ovlivňuje provoz domácího bazénu, jsou parametry bazénové vody ještě před jejím vstupem do bazénu a následnou úpravou přípravky bazénové chemie. Při volbě vodního zdroje pro domácí bazén je vždy vhodné dát přednost vodě z veřejného vodovodu, protože tato voda prošla vodárenskou úpravou, je za standardních podmínek hygienicky nezávadná a její fyzikální a chemické ukazatele vyhovují platné legislativě pro pitnou vodu (vyhláška MZ č. 252/2004 Sb., v platném znění), takže se při následné úpravě bazénové vody vyhneme s největší pravděpodobností problémům, které způsobují vysoké koncentrace železa, manganu, vápníku či hořčíku, charakteristické pro podzemní zdroje vod – studny. Provozovatel veřejného vodovodu je povinen poskytnout informace o aktuálních hodnotách sledovaných parametrů pitné vody. Mnoho provozovatelů domácích bazénů nicméně vodu z vlastní studny k napouštění domácího zahradního bazénu používá. Je třeba mít na paměti, že se v takovém případě jedná o nezabezpečený zdroj vody, jejíž složení a kvalita se mohou bez jakékoliv běžně postřehnutelné výstrahy měnit s tím, že tato změna je ve většině případů k horšímu. Neupravené podzemní vody jsou v závislosti na místním geologickém prostředí charakteristické vyššími koncentracemi výše zmíněných prvků a nižší hodnotou pH díky rozpuštěnému oxidu uhličitému. Při nižších hodnotách pH převažují formy výskytu sloučenin železa, manganu, vápníku či hořčíku v rozpuštěné podobě, po zvýšení hodnoty pH (buď prostým okysličením vody při styku s atmosférickým kyslíkem, nebo při aplikaci přípravků bazénové chemie s oxidačními účinky) dochází ke vzniku nežádoucích sraženin v bazénové vodě nebo inkrustů na stěnách bazénu či bazénovém příslušenství. Před napouštěním domácího bazénu z vlastního zdroje podzemní vody tedy dobře zvažte, zda parametry studniční vody vyhovují požadavkům procesu úpravy bazénové vody v koupací sezóně a zda konkrétní vlastnosti podzemní vody nebudou udržování optimální kvality bazénové vody spíše komplikovat.

Často je opomíjeno sprchování a mytí před vstupem do bazénu. Veřejná koupaliště mají tento požadavek zakotven v provozním řádu, a nikoliv bezdůvodně. Bazénová voda neslouží k omytí potu nebo nečistot z těla – je to prostor pro koupání a relaxaci. K umývání pokožky před vstupem do bazénu doporučujeme používat spíše klasická pevná mýdla, nikoliv sprchové gely nebo šampony. Tekuté kosmetické mycí přípravky obsahují velký podíl tenzidů, které mohou být při nedokonalém oplachu těla vnášeny do bazénové vody, kde zvyšují zatížení vody organickými látkami a mohou ve vyšších koncentracích způsobovat nežádoucí pěnění na hladině bazénu. Nevstupujte do bazénu po aplikaci opalovacích krémů nebo olejů – zvyšují organické znečištění vody a zhoršují její kvalitu.

Veškeré plavecké pomůcky (ploutve, potápěčské brýle, plovací desky) nebo nafukovací hračky pravidelně omývejte pitnou vodou a skladujte mimo přímé sluneční světlo, jehož ultrafialové záření může při dlouhodobém působení degradovat méně kvalitní plastové materiály.

V průběhu koupací sezóny se vlastnosti bazénové vody a její kvalita mění v závislosti na zatížení bazénu. Optimální kvalitu bazénové vody udržujeme jednak chemickou cestou pomocí přípravků bazénové chemie a jednak pravidelnou cirkulací přes bazénovou filtraci. Během koupací sezóny dochází k úbytku objemu bazénové vody – jednak odparem u otevřených zahradních bazénů, ale také vylitím při vodních hrách nebo odnosem na tělech koupajících. Tento úbytek kompenzujeme napouštěním bazénu čistou plnící vodou. V případě potřeby je možné v průběhu koupací sezóny určitý objem bazénové vody odpustit cíleně a doplnit čistou plnící vodou -  tento proces prospívá kvalitě bazénové vody a snižuje spotřebu speciálních přípravků bazénové chemie (např. vločkovačů, čističů apod.). Obecně platí, že míra znečišťování bazénové vody vnosem nečistot z okolí nebo těl koupajících by měla být co nejnižší. Tomu může napomoci už samotné prostorové řešení bezprostředního okolí domácího bazénu – tedy zpevněné, omyvatelné povrchy, eventuelně alespoň omyvatelné rohože. Tráva nebo písek jsou méně vhodné, protože ulpívají na pokožce plavců a jsou vnášeny do bazénu.

Předchozí text je možné shrnout do několika jednoduchých bodů. Pokud je budete dodržovat, usnadníte si péči o bazénovou vodu během koupací sezóny a udržení její žádoucí dlouhodobé kvality.

1. Při volbě vodního zdroje pro domácí bazén dávejte přednost zásobování vodou z veřejného vodovodu. Pokud k napouštění bazénu používáte podzemní vodu z vrtu či studny, ověřte si pomocí laboratorního rozboru její nejdůležitější parametry, abyste se vyhnuli případným budoucím problémům s její úpravou.
2. Bezprostřední okolí domácího bazénu udržujte v čistotě. Optimální jsou zpevněné a omyvatelné povrchy v prostoru vstupu do bazénu nebo alespoň plastové rohože.
3. Před vstupem do bazénu se osprchujte, omyjte mýdlem (tekuté kosmetické mycí přípravky a gely jsou méně vhodné) a dobře se opláchněte. Opalovací krémy a oleje nepoužívejte bezprostředně před koupáním, jejich rezidua zůstávají na kůži a znečišťují bazénovou vodu.
4. Koupací pomůcky a vodní hračky pravidelně omývejte pitnou vodou a uschovávejte je mimo přímé sluneční záření.
5. V době, kdy svůj domácí bazén nevyužíváte, zakrývejte vodní hladinu krycí ochrannou textilií nebo solární plachtou. Ochráníte tak bazénovou vodu před znečištěním z okolního prostředí.

Když se řekne chlornan sodný, každý si vybaví prostředek hygienickému zabezpečení studny nebo pitné vody obecně. To je samozřejmě pravda, vždyť různě koncentrované roztoky chlornanu sodného se na trhu objevují pod mnoha názvy četných výrobců chemických přípravků už desítky let. Přípravky na bázi chlornanu sodného mají ve většině domácností své pevné místo i jako účinné čističe.

Chlornan sodný a jeho využití

Historie používání chlornanových roztoků pro ošetření vody a sanitaci prostředí obecně sahá až daleko zpět na přelom 18. a 19. století. Tehdy byl poprvé použit roztok chlornanu („Eau de Javelle“) jako bělící a dezinfekční činidlo. Dezinfekční a sanitační účinek chlornanových roztoků byl ve velkém měřítku poprvé spolehlivě ověřen při rozsáhlých epidemiích cholery a při likvidaci horečky omladnic v Pešti v první třetině 19. století, kde významnou měrou přispěl k téměř úplnému vymýcení tohoto smrtelného onemocnění. Od té doby si roztoky chlornanů našly své pevné místo v sanitaci prostředí a vody a jsou úspěšně používány k těmto účelům i dnes díky své vysoké účinnosti a příznivé ceně. Obor úpravy bazénové vody není výjimkou – zde má chlornan sodný své pevné místo a navzdory vývoji stále nových a modernějších přípravků bazénové chemie je pro mnoho provozovatelů bazénů tradičním a léty ověřeným přípravkem s vysokou účinností.

Najdete takzvaný Chlornan sodný stabilizovaný. Jedná se o koncentrovaný roztok chlornanu sodného (14 až 16 % účinné látky) o vysoké čistotě, speciálně stabilizovaný, aby nedocházelo k nežádoucímu rozkladu a ke snížení účinnosti přípravku. Chlornan sodný je čirý kapalný přípravek nažloutlé barvy s čistým slabě chlorovým pachem beze stopy nepříjemných chloraminů. Díky vysoké čistotě je Chlornan sodný vhodný nejen k úpravě bazénové vody, ale i k ošetření vody pitné – jedná se o sloučeninu, která se při úpravě vody na vodu pitnou používá k hygienickému zabezpečení vody.

Zazimování bazénového příslušenství je oproti zazimování bazénu nepatrně jednodušší, neboť se zpravidla nejedná o tak rozsáhlý zásah. Nejprve je nutné veškeré drobné bazénové příslušenství, jako jsou síťky, plováky, kartáče, teleskopické tyče a další očistit a bezpečně uložit, aby bylo vše chráněno před nepříznivými povětrnostními vlivy zimního období. Jak zazimovat bazén dál? Následně je nutné před přicházející zimou zabezpečit i součásti bazénové technologie, které již vyžadují větší péči:

Protiproudy – protiproudy u venkovních bazénů jsou nejčastěji mobilní. Po skončení koupací sezony je nutné uklidit zařízení do suché větrané místnosti. Před tím je nutné omýt povrch a především důkladně vylít veškerou vodu, která je obsažena v čerpadle.

Kartušová filtrace – filtr odpojte od bazénu, důkladně omyjte vnitřek kartušové filtrace a nechte jej vyschnout. Speciální péči věnujte kartuši samotné. Důkladně ji omyjte za použití Čističe filtrů, který je tím nejlepším, co Vám zajistí dlouhodobou funkčnost Vaší kartušové filtrace. Po omytí a vyschnutí filtraci sestavte a uložte do větrané místnosti (místnost nemusí být vytápěná, ale teploty by neměly klesnout pod bod mrazu).

Písková filtrace – toto srdce čištění a údržby bazénu je nutné alespoň jednou za rok důkladně vyčistit a připravit tak na příští sezónu. Před jakoukoliv další manipulací je nutné filtrační náplň vyprat, abychom se zbavili všech nečistot, zachycených filtrem v průběhu posledního provozu bazénu. Následně bazénovou filtraci odpojte od bazénu a vypusťte veškerou vodu, nacházející se uvnitř. Poté vyjměte filtrační náplň a ponechte jí rozprostřenou na rovné ploše, aby proschla (jestliže mokrý filtrační písek ponecháte ve filtrační jednotce, vystavujte se riziku kontaminace filtračního materiálu nekontrolovatelným pomnožením nežádoucích mikroorganismů, pro které je vodní prostředí a teploty nad bodem mrazu dostatečnou podmínkou k životu). Proschlý filtrační písek uložte do uzavřené nádoby a v příští sezóně opět použijte. Pamatujte, že životnost filtrační náplně je dva až tři roky, poté je nutná výměna celého filtračního materiálu. Pokud je filtrační písek z Vaší filtrační jednotky na konci doby použitelnosti v bazénové technologii, nevyhazujte jej, ale po promytí a proschnutí jej uschovejte a použijte např. jako posypový materiál v zimním období nebo na jaře po smíchání se zeminou jako prolehčení půdy.

Bazénovou filtraci a její rozvody rozeberte, omyjte, dobře propláchněte vodou a nechte uschnout. Poté bazénovou filtrační jednotku znovu sestavte, aby se její vnitřek nekontaminoval prachem a dalšími nečistotami z prostředí.

Spojovací hadice – bazénové hadice propláchněte a nechte vyschnout. Následně je uložte tak, aby nedošlo k jejich poškození a přelámání.

Ahoj,

jsem delfín Chlorito a rád Vám pomohu s Vaším bazénem. Možná se ptáte, co já, delfin Chlorito, mohu vědět o sladké vodě. Je pravda, že sladkou vodu nemám zrovna v oblibě pro své životní potřeby, avšak o její úpravě vím mnohé. Svoji kariéru jsem začal v San Antoniu v místním vodním světě, kam jsem se dostal jako malý delfínek. Byl jsem odchycen v Mexickém zálivu u Timbalier Bay, kde jsem do té doby žil se svou rodinou. Žít ve vodním světě v San Antoniu mě netěšilo, byl jsem smutný a nechtěl jsem cvičit a trénovat spolu s ostatními. Mého smutnění si brzy povšimli ošetřovatelé a věnovali se mi individuálně. Záhy ovšem zjistili, že opravdu nejsem ten pravý pro předvádění dechberoucích akrobatických skoků před aplaudujícím publikem. Zato mne ale velmi bavilo pomáhat jim s čištěním našich nádrží a odstraňováním nežádoucích nečistot. Tato práce mi přinášela velké zadostiučinění hlavně v tom, že výsledek byl okamžitě vidět a byl dlouhodobý, na rozdíl od vystupování mých kolegů delfínů před publikem, kteří byli za své výkony odměňováni hlavně potleskem diváků. A rybami, samozřejmě. Mám moc rád ryby. A právě údržba žádoucí kvality vody v našich velkých nádržích byla cesta, jak se k rybám spolehlivě dostat. Cvičení a akrobacie opravdu nebylo nic pro mne – dalo by se říct, že jsem prostě intelektuální typ (i když blíže pravdě je asi označení nesportovní dřevo). Díky neschopnosti vykonávat jakýkoliv sport jsem se po několika letech čištění a údržby našich bazénů dostal do studijního programu Water Technologies Training Institute  v Novém Mexiku, primárně zaměřeném na čištění a úpravu různých druhů vod. Konečně jsem se ocitl ve svém pravém živlu. S akrobacií a cvičením byl definitivně konec (hurá). Dychtivě jsem se zúčastňoval všech přednášek a kurzů. Bylo to prostě úžasné. A ty ryby... Skvělá chuť. Po úspěšném absolvování celého studijního programu jsem se – vybaven diplomem (mám ho pod levou ploutví) a sombrerem na památku od svých spolužáků – vrátil do vodního parku v San Antoniu mezi své přátele. Převzal jsem komplexní péči o všechny nádrže a mohl jsem konečně uplatnit své vědomosti.

Postupně se začala psát nová kapitola mého života. Coby odborník přes úpravu vody jsem byl zván k řešení mnoha problémů v tomto oboru a získával jsem další praktické zkušenosti. Těžištěm mé práce se stala úprava a udržování optimální kvality vody v bazénech. Delfíni jsou ale skupinová zvířata a mě začalo být při osamoceném způsobu života smutno. Mezi lidmi jsem si našel výborné přátele a spolu s nimi jsme založili novou značku přípravků bazénové chemie. Stal jsem se maskotem této značky, i když to nebylo jednoduché – chtěli mi vzít sombrero, prý se do střední Evropy nehodí. Pro mne je ale vzpomínkou na mé spolužáky ze studií a v žádném případě se od něj nenechám odloučit. Naše značka bazénové chemie vychází z poznatků a mnohaletých zkušeností, získaných při úpravách různých druhů vod a návrzích jednotlivých technologií pro úpravu vody.

Postupem času mohu za sebe, delfína Chlorita, říci, že portfolio přípravků bazénové chemie značky PWS je jedno z nejširších v rámci celé Evropy a naše výrobky, vyráběné s odbornou erudicí a láskou, se řadí k uznávaným značkám bazénové chemie v České republice.

Veškeré přípravky, které používám pro údržbu bazénové vody najdete zde.

Používání chloru jako účinné látky pro hygienické zabezpečení bazénové vody vychází z dlouholeté tradice vodárenské úpravy vody povrchové či podzemní na vodu pitnou. Používání chloru a jeho sloučenin k hygienickému zabezpečení vody patří mezi tradiční a osvědčené postupy. Výhodou aplikace chloru či jeho sloučenin během vodárenských procesů je jejich nízká cena, dostupnost a jednoduchost dávkovacích zařízení. Nelze opomenout ani relativně dobrou stálost chloru a jeho sloučenin ve vodných roztocích. Nejčastěji se při vodárenské úpravě vody používá kapalný chlor nebo chlor ve formě koncentrovaného chlornanového roztoku. Do bazénu se používá často ve formě granulátu v přípravcích typu chlor šok.

V souvislosti s formou výskytu chloru ve vodě je nutné zdůraznit, že rozpuštěný chlor jako takový se vlastně ve vodě za běžných podmínek nevyskytuje. V oblasti hodnoty pH 6 až 8 (hodnoty pH odpovídající většině pitných vod) se chlor ve vodě nachází ve formě kyseliny chlorné a chlornanového aniontu s tím, že chlornanový aniont lze očekávat při hodnotě pH nad 7,4. Z výše uvedeného vyplývá, že v rozmezí hodnot pH, které jsou doporučeny jako optimální pro udržení žádoucí kvality bazénové vody (hodnota pH 6,8 až 7,5), je převažující formou výskytu chloru kyselina chlorná. To je z hlediska hygienického zabezpečení vody vítáno, protože právě kyselina chlorná má ze všech forem výskytu aktivního chloru nejvyšší baktericidní účinky.

CHLORNAN SODNÝ

Koncentrovaný roztok chlornanu sodného (koncentrace 14 až 16 %) našel své uplatnění i při úpravě vody bazénové (často se objevuje pod oznašením Tekutý chlor do bazénu). Je stabilní součástí portfolia přípravků bazénové chemie na bázi aktivního chloru a mezi provozovateli domácích bazénů má své věrné zákazníky díky příznivé ceně a spolehlivému působení. Jedná se o osvědčený přípravek pro hygienické zabezpečení vody, který při pravidelném dávkování a udržení doporučené koncentrace aktivního chloru v bazénové vodě (0,3 až 0,6 mg/l s maximem 1 mg/l) ve většině případů udrží bazénovou vodu v optimální kvalitě pro koupání a odpočinek. Výhodou roztoku chlornanu sodného je snadné dávkování – přípravek lze po naředění dle pokynů výrobce aplikovat přímo do bazénové vody nebo je možné použít automatické dávkovače, které jsou po napojení na zásobník s chlornanem sodným (o objemu 25 nebo 50l) schopné zabezpečovat kontinuální dávkování přípravku do bazénové vody.

TABLETY DO BAZÉNU

V průběhu několika posledních let si provozovatelé domácích bazénů oblíbili přípravky bazénové chemie ve formě tablet, buď jednosložkových (např. Chlorové tablety) nebo multifunkčních (např. Trio tablety, Duo tablety, Multifunkční tablety 5v1, Komplex 5v1 a jiné). A není divu. Dávkování tabletových přípravků je velmi snadné, není třeba nic ředit ani rozpouštět. Tableta bazénového přípravku se umístí do plováku, skimmeru či dávkovače tablet a to je v podstatě vše – rozpouštěním tablety se uvolňují účinné látky z tablety do vody a díky proudění vody (zapnutá filtrace) se distribuují do celého objemu bazénu. Tabletové přípravky obsahují účinné složky v koncentrované podobě a v žádném případě není vhodné je vkládat přímo do bazénu na jeho dno, protože by mohlo dojít k poškození materiálu, ze kterého je bazén vyroben. Tabletové přípravky chlorové chemie vždy obsahují chlorovou složku, kterou nejčastěji tvoří některá z chlorovaných organických sloučenin. Multifunkční tablety navíc obsahují další sloučeniny, schopné ovlivnit důležité parametry bazénové vody a procesy, v bazénové vodě probíhající. Nejčastěji se jedná o úpravu a udržení hodnoty pH bazénové vody v optimálním rozmezí (doporučovaný interval hodnoty pH bazénové vody je 6,8 až 7,5), stabilizaci sloučenin vápníku a hořčíku v rozpustné formě a eliminaci vzniku nežádoucích inkrustů na stěnách bazénu či bazénovém příslušenství, usnadnění odstraňování nečistot z bazénové vody díky změně jejich povrchového náboje a následnému sloučení do větších celků, dobře odstranitelných bazénovou filtrací, projasnění vody či odstranění nežádoucích zelených či hnědých řas z bazénové vody. Díky schopnosti komplexní údržby bazénové vody si bazénové tablety i přes svou poněkud vyšší cenu oproti kapalným či granulovaným přípravků našly své pevné místo na trhu bazénové chemie a jsou mezi provozovateli domácích bazénů díky své jednoduché aplikaci velmi žádány.

CHLOR DO BAZÉNU

Mezi přípravky bazénové chemie na bázi aktivního chloru mají své nezastupitelné místo koncentrované kapalné či granulované produkty, jejichž účinné složky dokážou rychle a spolehlivě navýšit koncentraci aktivního chloru v bazénové vodě. Použití takových přípravků (na trhu označovaných obvykle Chlor šok nebo Chlor shock) má své nezastupitelné místo při startu nové koupací sezóny, kdy je třeba rychle nachlorovat čerstvě napuštěný bazén, nebo v situaci, kdy v průběhu koupací sezóny dojde k náhlému zhoršení kvality vody a je třeba rychle zvýšit koncentraci aktivního chloru na optimální hodnoty.

Anorganické i organické sloučeniny chloru mají své stálé místo mezi účinnými přípravky bazénové chemie pro úpravu bazénové vody. Díky neustálému vývoji nových produktů je aplikace moderních chlorových přípravků velmi snadná a jejich účinné složky spolehlivě ochrání Vaši bazénovou vodu a udrží její žádoucí kvalitu.

Následující text volně navazuje na jeden z předchozích článků o chlornanu sodném, jeho použití při úpravě pitné i bazénové vody, správné aplikaci a působení chloru ve formě chlornanu ve vodě obecně. Vzhledem k tomu, že okolo chlorových sloučenin v pitné či bazénové vodě existuje nejen mezi uživateli domácích bazénů mnoho nepřesných dohadů a předsudků, často podporovaných agresivní reklamou prodejců, toužících prodat své produkty na bázi jiných aktivních složek, vracíme se k tématu a mimo chlornanu sodného se tentokrát zaměříme i na další přípravky bazénové chemie na bázi aktivního chloru.

Na úvod mi dovolte začít otázkou – co je vlastně jed? Krátká prostá otázka vybízí k jednoduché a jasné odpovědi, ale bohužel není snadné odpovědět komplexně. Jiná je právní definice jedu, odlišné vyjádření používají toxikologové. Pro naše účely bude ale dostačující vrátit se o několik století zpět a použít definici kontroverzního filosofa a lékaře 16. století Paracelsa: „Každá látka je jed, záleží na množství“. Jednou z prvních informací, které se na přednáškách z toxikologie dozvíte, je fakt, že dávka chloridu sodného, tedy běžné kuchyňské soli, o hmotnosti cca 250 g, Vás při požití spolehlivě zabije. Každý má doma kuchyňskou sůl – je to jed nebo oblíbené dochucovadlo? Ano, správně – záleží na dávce.

Oklikou přes chlorid sodný se dostáváme zpět k Vašemu domácímu bazénu a bazénové vodě. Zastavme se ještě na okamžik u zmíněné sloučeniny sodíku a chloru, protože u bazénů, vybavených tzv. salinizační jednotkou, hraje právě chlorid sodný klíčovou roli při úpravě bazénové vody. Sůl se v definovaném množství (cca 5 kg na 1 m³ bazénové vody) aplikuje jednorázově (během koupací sezóny již jen průběžně doplňujete množství soli ekvivalentní objemu dopouštěné vody) do bazénové vody, kde se rozpustí a vytvoří solný roztok o koncentraci zhruba 7x nižší než v průměrné mořské vodě. O bazénových salinizačních jednotkách se někdy hovoří jako o způsobu úpravy bazénové vody bez chemie, ale to je poměrně zavádějící a ne úplně odpovídající pravdě. V salinizační jednotce dochází k elektrolýze solného roztoku a vznikající chlor se ve vodě následně rozpouští za vzniku chloridu, chlornanu nebo kyseliny chlorné (existence obou posledně jmenovaných forem závisí na hodnotě pH vody). V zásadě je tedy jedno, zda do bazénové vody dávkujete roztok chlornanu sodného ručně nebo pomocí automatického dávkovače nebo zda se chlornan sodný generuje elektrolýzou roztoku chloridu sodného přímo in situ v bazénu.

Další účinnou látkou v přípravcích bazénové chemie na bázi aktivního chloru, mimo anorganických chlornanů, je obvykle organicky vázaný aktivní chlor v podobě kyseliny trichlorizokyanurové nebo jejích solí. Tyto sloučeniny běžně tvoří chlorační složku bazénových chlorových tablet, ať už jen čistě chlorových nebo multifunkčních, nebo se používají k šokové chloraci bazénové vody v přípravcích typu Chlor šok. Aktivní vázaný chlor má oproti volnému chloru výhodu ve větší stabilitě a tedy delšímu působení v bazénové vodě, ke snižování koncentrace aktivního chloru v průběhu času dochází pomaleji.

Při dávkování přípravků bazénové chemie na bázi aktivního chloru – stejně jako u veškeré ostatní bazénové chemie – je třeba dodržovat při manipulaci a použití návod a pokyny výrobce. I když v oblasti provozování domácích bazénů v ČR neexistuje platná legislativa (na rozdíl od veřejných umělých koupališť), dávkování přípravků chlorové chemie výrobci obvykle uvádějí tak, aby byly v bazénové vodě dodržovány koncentrace, odpovídající Příloze č.8 k vyhlášce 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch.

Důvodem, proč se sloučeniny na bázi aktivního chloru používají k úpravě bazénové nebo pitné vody, jsou oxidační schopnosti chloru - dokáže spolehlivě eliminovat nežádoucí organické látky, přítomné ve vodě. Dalším plusem je relativně nízká cena, dostupnost a jednoduchost dávkování. Aplikace sloučenin aktivního chloru pro zabezpečení vody má ale bohužel také nevýhody, z nichž některé mohou být při praktické aplikaci zásadní. Případná úskalí použití chloru při úpravě vody na vodu pitnou jsou ve vodárenských technologiích samozřejmě respektována a základní zásadou je nepoužívat k výrobě vody pitné takový zdroj, který obsahuje větší koncentrace organických látek a kde je tedy riziko, že by mohlo dojít ke vzniku jejich nežádoucích chlorových derivátů. Obsah organických látek v pitné vodě i ve vodě bazénové veřejných umělých koupališť je samozřejmě legislativně limitován a problematika vzniku nežádoucích chlorových sloučenin je dále podrobně zkoumána.

Jednou z nejznámějších rizikových sloučenin chloru v bazénové vodě, upravované pomocí aktivního chloru, je trichloramin, jeden z anorganických chloraminů (dále existují monochloraminy a dichloraminy). Vznik chloraminů obecně je podmíněn vyšší koncentrací amoniakálního dusíku v bazénové vodě. V bazénových vodách vzniká trichloramin primárně chlorací močoviny, jejímž zdrojem jsou sami plavci – jejich moč a pot. Trichloramin přechází z bazénové vody do ovzduší a je příčinou typického „chlorového“ pachu, dobře známého hlavně z krytých hal umělých koupališť. Výhoda i nevýhoda trichloraminu spočívá ve skutečnosti, že je člověkem poměrně lehce smyslově postižitelný (již od koncentrace 0,02 mg/m³ vzduchu).

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje jako limitní koncentraci trichloraminu 0,5 mg/m³ vzduchu. Hlavním důvodem stanovení limitní koncentrace trichloraminu v ovzduší krytých bazénů umělých koupališť je podezření, že může při dlouhodobé expozici (zaměstnanci koupališť, sportovní plavci) způsobovat chronickou bronchitidu nebo poškozením plicního epitelu iniciovat vznik astmatu. Výzkum problematiky výskytu a působení chloraminů ve vodách a ovzduší krytých bazénů umělých koupališť stále probíhá, nicméně jednou z cest minimalizace vzniku trichloraminu v bazénové vodě je zcela nepochybně důsledné dodržování hygieny a používání toalety a sprchy vždy před vstupem do bazénu.

ZAJÍMÁ VÁS BEZCHLOROVÁ BAZÉNOVÁ CHEMIE? VYZKOUŠEJTE NAŠE PŘÍPRAVKY:

Základní pravidlo pro udržování optimální kvality vody v domácích bazénech je zcela totožné – důsledné dodržování hygieny před vstupem do bazénu (návštěva toalety, sprcha), v případě zastřešených domácích bazénů je velmi důležité důkladné a pravidelné větrání. Vzhledem k tomu, že domácí bazény jsou obvykle plněny buď vodou pitnou, nebo vodou z podzemního zdroje, lze v plnící vodě předpokládat spíše nižší obsah organických látek i amoniakálního dusíku. Nicméně vnos těchto látek do bazénové vody z pokožky (pot, kosmetické a opalovací přípravky) a produktů metabolismu (moč) plavců už zanedbatelný být nemusí, a právě proto je dodržování hygieny při využívání domácího bazénu tak důležité.

Chlornan sodný – nejpoužívanější sloučenina aktivního chloru v technologiích úpravy pitných vod a bazénových vod umělých koupališť - má za sebou desítky let úspěšné a účinné aplikace pod přísným legislativním dozorem předpisů, vztahujících se k úpravám zmiňovaných druhů vod. Démonizace přípravků bazénové chemie na bázi aktivního chloru, používaných v souladu s pokyny výrobce pro úpravu bazénové vody, není na místě – jedná se o desetiletími prověřený a v bazénech umělých koupališť běžně používaný způsob zabezpečení kvality bazénové vody. Chemismus aktivního chloru ve vodách je dlouhodobě zkoumán a dobře znám, včetně problematiky vzniku a výskytu nežádoucích chlorových anorganických i organických sloučenin v pitných či bazénových vodách.

POTŘEBUJETE RYCHLE ZBAVIT BAZÉN ŘAS? ZKUSTE CHLOR ŠOK.

Nekritické přejímání rozmanitých sloučenin z oblasti dezinfekce povrchů a ploch a jejich následná aplikace do bazénové vody domácích bazénů, podporovaná masivní reklamou jako převratný způsob zabezpečení bazénové vody bez „jedovatého“ chloru, nicméně bez relevantních informací o principu jejich působení v bazénové vodě či po vstupu do těl koupajících se alimentární cestou („napití se“ bazénové vody v průběhu vodních radovánek), by mělo být vždy doprovázeno zdravou opatrností – to nejmenší, co můžete pro sebe a svůj bazén udělat, je trvání na sdělení podrobných informací o podstatě působení dané sloučeniny a vhodnosti její aplikace pro údržbu bazénové vody.

Domácí venkovní bazény jsou skvělým prostředím k relaxaci a zábavě v horkých letních dnech. I když koupání v přírodních biotopech – lomech, rybnících i řekách – má své nepopiratelné kouzlo, ne vždy jsou tyto lokality dobře dostupné a kvalita těchto přírodních vod se může v průběhu horkých letních dní rapidně měnit. Výhodou domácího zahradního bazénu je snadná dostupnost a pohodlné lenošení či aktivní odpočinek bez únavného cestování. Nebylo by ale fér zmínit jen pozitivní stránky vlastnictví domácího bazénu. Za dlouhodobě udržitelnou kvalitou bazénové vody se skrývá ne úplně malé množství práce a energie, vynaložené na údržbu bazénové vody. Zahradní bazény jsou nedílnou součástí okolního přírodního prostoru. Zahrada je obvykle bohatě osídlený biotop s mnoha zástupci rostlinné a živočišné říše. I když samozřejmě nežijí přímo v bazénu, výrazně kvalitu bazénové vody ovlivňují. Působením větru se do bazénové vody dostávají organické látky v podobě částí rostlinných či živočišných organismů, ať už se jedná o spadané listí, drobné větvičky, pyl rostlin a stromů, prach, hmyz nebo jeho části. Výskyt organických látek v bazénové vodě je nežádoucí, protože organické látky zvyšují tzv. trofii bazénové vody a slouží jako zdroj energie pro nežádoucí mikroorganismy či řasy, které díky nim mohou s úspěchem růst a rozmnožovat se. Pokud problém náhlého vzrůstu obsahu organických látek v bazénové vodě nepodchytíme hned v zárodku, může dojít v horkých letních dnech ke skokovému zhoršení kvality bazénové vody.

V přírodních vodách dochází díky existenci společenství rostlin a živočichů v nich žijících k přirozenému koloběhu organických látek a prvků, které se ve vodě za běžných podmínek vyskytují, takže lze říci, že přírodní vody mají (do určité míry) samočistící schopnosti. To ale neplatí pro umělé nádrže, kterými vlastně domácí zahradní bazény jsou. Aby nedocházelo ke zhoršování kvality bazénové vody, je třeba o bazén vhodným způsobem pečovat. K tomu slouží v první řadě kvalitní přípravky bazénové chemie, bez kterých se v koupací sezóně skutečně neobejdeme. Ovšem jejich konečnou spotřebu můžeme do jisté míry snížit, pokud budeme dodržovat dvě jednoduché zásady, ať už při koupání nebo v době, kdy bazén není využíván.

První pravidlo, které bychom měli v koupací sezóně dodržovat co možná nejpřísněji, říká, že pokud se v bazénu právě nekoupeme, měl by být zakrytý. Je celkem běžné, že se zahradní bazény zakrývají krycí plachtou přes noc, ale zakrytí bazénu má svůj smysl i přes den. Můžeme použít klasickou krycí plachtu a ta pak spolehlivě ochrání náš bazén před znečištěním z vnějšího prostředí, nebo můžeme na hladinu bazénu položit solární plachtu. Solární folie či solární plachty mají dvě funkce: díky speciálnímu materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, předávají s vysokou účinností sluneční energii ve formě tepla do bazénové vody a ohřívají tak vodu v našem bazénu a navíc bazén chrání před vnějším znečištěním jako klasické bazénové krycí plachty.

Druhým pravidlem, které bychom se měli snažit dodržovat, je osprchování nebo alespoň opláchnutí se před vstupem do bazénu. Není to vždy snadné: člověk se opaluje, vyhřívá se na sluníčku a dostane chuť se zchladit a protáhnout si trochu tělo v bazénové vodě. Na sprchu v tu chvíli obvykle nikdo ani nepomyslí. Stejně tak dovádějící děti, které v zápalu hry skočí často do bazénu rovnou. Z lidské kůže se do bazénové vody dostávají nežádoucí organické látky ve formě potu, reziduí kosmetických přípravků, opalovacích olejů či krémů – to vše se z naší pokožky smývá ve formě organického znečištění do bazénové vody. Pohybem okolo bazénu a následným vstupem do bazénové vody bez oplachu bosých nohou vnášíme do bazénu písek, prach či stopy zeminy. S pískem či anorganickými nečistotami obecně si dobře poradí bazénový vysavač, ale rozpuštěné organické látky v bazénové vodě zůstanou a zhorší její kvalitu, pokud je neeliminujeme účinnými přípravky bazénové chemie. Přitom k jejich vnosu do bazénové vody nemuselo v takové míře vůbec dojít, pokud bychom před ponořením se do jiskřivé bazénové vody věnovali ani ne jednu minutu pečlivému osprchování.

Péče o bazénovou vodu nezačíná dávkováním přípravků bazénové chemie. Naopak, tím obvykle končí. Ale ještě předtím můžete udělat sami dost pro to, aby se kvalita bazénové vody v horkých letních dnech nezhoršovala a Váš bazén Vás vábil svou křištálově průzračnou a jiskřivou vodou k relaxaci či aktivnímu odpočinku. Bazénová chemie Vám výrazně usnadní jakoukoliv péči o bazénovou vodu.

Řada provozovatelů domácích bazénů využívá existence vlastního zdroje vody k napouštění svého zahradního bazénu před letní koupací sezónou. Nejčastěji se jedná o soukromé studny nebo vrty, ze kterých je čerpána podzemní voda. Méně obvyklé je k napouštění domácího bazénu využít vodu povrchovou nebo zachycenou dešťovou vodu.

Každý z výše zmíněných druhů vod má svá specifika. Pojďme se podrobněji podívat na podzemní vody a jejich charakteristické vlastnosti, které velkou měrou podmiňují jejich vhodnost či nevhodnost stát se potenciálním zdrojem pro domácí zahradní bazén.

Podzemní vody se vyskytují pod povrchem krajiny v zemských dutinách nebo ve zvodnělých vrstvách, kde jsou v přímém kontaktu s horninami, což do velké míry předurčuje jejich konkrétní složení. Podle celkového chemického složení se podzemní vody dělí na vody prosté a minerální vody, kdy rozhodovacím kritériem je obsah rozpuštěných látek - prostá podzemní voda má nízký obsah minerálních látek.

V zemské kůře najdeme podmínky pro vznik podzemních vod zhruba do hloubky 10 km pod povrchem. Zásoby podzemních vod jsou doplňovány trojím způsobem: infiltrací srážkových a povrchových vod, kondenzací vodní páry v půdě a vznikem a kondenzací vodních par z magmatu. K doplňování zásob podzemních vod dochází většinou v jarních měsících, naopak v letním, podzimním a zimním období se zásoby podzemních vod zmenšují a dosahují minima. V horských oblastech s dlouhodobou sněhovou pokrývkou může docházet k časovému posunu ve výskytu minimálních hladin podzemních vod. V České republice se největší zásoby podzemních vod nacházejí v kvarterních sedimentech podél středního toku Labe, Orlice, Moravy, Bečvy, Svratky, Opavy, Ostravice a Morávky a dále pak v křídových sedimentech v povodí Kamenice, Ploučnice, oblasti Třeboňské pánve, Chebu apod.

Výsledné chemické složení podzemní vody je výsledkem vzájemného působení horninového prostředí, se kterým podzemní voda přichází do kontaktu, srážkových a povrchových vod a podzemní atmosféry. Určujícím činitelem je složení půd a hornin, kterými voda při svém podzemním oběhu protéká a také složení povrchových a srážkových vod v dané lokalitě, což je zvlášť důležité v oblastech se silně znečištěnou atmosférou. Přímé rozpouštění obvykle nezpůsobuje vyšší koncentrace rozpuštěných látek v podzemní vodě, protože do vody tímto způsobem mohou přecházet jen snadno rozpustné minerály na bázi síranů nebo chloridů (sádrovec, kamenná sůl, sylvín, karnalit apod) nebo huminové látky, obsažené v půdě. Pokud je v podzemní vodě přítomen oxid uhličitý, mohou do vody přecházet i jinak méně rozpustné minerály – např. málo rozpustné uhličitany vápníku, železa nebo manganu působením oxidu uhličitého přecházejí na rozpustné hydrogenuhličitany a voda se tak obohacuje vápníkem, hořčíkem, železem nebo manganem. Srážkové vody mohou ve znečištěných oblastech obohacovat podzemní vody nežádoucím způsobem toxickými kovy nebo uhlovodíky. Zvláštní roli v ovlivňování složení podzemních vod mají jílové minerály – fungují jako poloproustné membrány, propouštějící elektroneutrální částice a zadržující částice elektricky nabité. Díky tomuto procesu mohou vznikat lokality s velmi mineralizovanými podzemními vodami.

Chemické složení podzemních vod se díky cirkulaci v horninovém prostředí mění v horizontálním i vertikálním směru s postupným ustalováním rovnováhy. Pro podzemní vody ve svrchních zemských vrstvách je charakteristický převažující obsah hydrogenuhličitanů, síranů, dusičnanů, vápníku a hořčíku s tím, že celková mineralizace podzemní vody je obvykle malá. V přechodné hlubší zóně jsou podzemní vody více mineralizované a v chemickém složení najdeme více zastoupeny chloridy, sodík a draslík. Pro podzemní vody, formované hluboko pod zemským povrchem, je charakteristická velká mineralizace a převládající obsah sodíku a chloridů, dále také sulfidů nebo rozpuštěného sirovodíku.

Významným ukazatelem podzemní vody je teplota. U většiny pramenů nebo mělkých podzemních vod se pohybuje okolo 10°C. Denní změny teploty se projevují jen do hloubky asi 0,5 až 1 m. Teplota podzemních vod v hloubce 20 až 30 m je už poměrně stálá a vzrůstá s hloubkou v závislosti na tzv. geotermickém stupni (přibližně o 1°C na každých 30 m až 35 m).

Z hlediska správného provozu domácího bazénu a údržby bazénové vody je stěžejním parametrem podzemní vody hodnota pH. Nejčastěji se hodnota pH v podzemních vodách pohybuje v rozmezí cca od 5,5 do 7,5, ale výjimečně může být i nižší než 5,0 nebo vyšší než 8,0. Správná hodnota pH bazénové vody během provozu by se měla nacházet v intervalu 6,8 až 7,4.

Jaké jsou praktické dopady výše uvedených informací v údržbě bazénové vody v domácím bazénu během koupací sezóny? Nelze předem striktně prohlásit, že podzemní voda není vhodná k napouštění domácího bazénu. Méně mineralizované podzemní vody mohou svými vlastnostmi bazénovému provozu docela dobře vyhovovat, nicméně u více mineralizovaných podzemních vod může nastat situace, kdy se v průběhu koupací sezóny objeví problémy s udržením žádoucí kvality bazénové vody, kterým bychom se v případě napouštění bazénu vodou z veřejného vodovodního řadu pravděpodobně vyhnuli. Vždy je třeba přihlédnout ke konkrétnímu složení podzemní vody a vzít v úvahu její nejdůležitější parametry – hodnotu pH, obsah vápníku, hořčíku, železa, manganu, a v neposlední řadě „celkovou tvrdost“ podzemní vody. Investice do analýzy těchto nejdůležitějších parametrů podzemní vody a jejich znalost se Vám v koupací sezóně mnohonásobně vrátí.

Mezi přípravky bazénové chemie značky PWS naleznete mimo standardních produktů pro úpravu hodnoty pH (pod názvem pH plus nebo pH mínus) i speciální produkty, dobře řešící specifické problémy, které se v souvislosti s využitím podzemní vody v bazénovém provozu během koupací sezóny mohou vyskytnout. Přípravek PWS Snížení tvrdosti bude Vaším velkým pomocníkem v případě, že podzemní voda obsahuje vyšší koncentrace vápenatých nebo hořečnatých iontů, což se během koupací sezóny projeví nežádoucím bělavým zákalem bazénové vody či šedobílými tvrdými inkrusty na stěnách bazénu a bazénovém příslušenství. PWS Snížení tvrdosti obsahuje speciální účinnou látku, schopnou převést nerozpustné sloučeniny vápníku a hořčíku trvale zpět do rozpustné formy a eliminovat i případný další budoucí vznik nerozpustných sloučenin těchto kovů. Dávkování přípravku PWS Snížení tvrdosti je individuální a závisí na konkrétní hodnotě koncentrace iontů vápníku a hořčíku v podzemní vodě. Suma vápníku a hořčíku je často označována jako tzv. „tvrdost vody“ – termín se vztahuje k jevu, známému od konce 18. století, kdy při úpravě zeleniny vařením bylo vypozorováno, že zelenina při vaření ve vodě s vyšší koncentrací vápníku a hořčíku zůstává dlouho tvrdá, což dalo pravděpodobně popud k tomu, že takové vody začaly být nazývány „tvrdými“ a ostatní „měkkými“. Ačkoliv vyhláška 252/2004 Sb., v platném znění, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, dovoluje uvádět sumu vápníku a hořčíku pouze v jednotkách mmol/l, často se v praxi setkáváme se zastaralým vyjadřováním „celkové tvrdosti“ v německých, anglických, francouzských či amerických stupních, které se liší ve svých definicích a bývá tedy složité dobrat se konkrétní hodnoty koncentrace. Pro snazší orientaci uvádíme následující přepočet: 1 mmol/l = 5,6°něm = 7,02°angl = 10°franc = 100°amer.

Vyšší koncentrace železa a manganu v podzemní a následně bazénové vodě mohou během koupací sezóny způsobovat nežádoucí hnědavý zákal bazénové vody a vznik koloidních rezavě hnědých až černých sraženin, které zhoršují kvalitu bazénové vody a její průzračnost. Řešením je aplikace silného oxidačního činidla na bázi aktivního chloru, který dokáže převést železo z oxidačního stupně 2 na stupeň 3 do formy nerozpustného hydroxidu železitého, který se následně vyloučí ve formě amorfní sraženiny. Při tomto procesu je nutné dodržovat optimální rozmezí hodnoty pH, protože právě v intervalu hodnot pH 6,5 až 7,5 je rozpustnost hydroxidu železitého nejnižší. Srážením železitých solí zásadami vznikají červenohnědé sraženiny hydratovaných oxidů železa. Někdy ke vzniku sraženiny stačí pouhé provzdušnění podzemní vody. Co se týče manganu, v případě jeho vysokých koncentrací v podzemní vodě nedoporučujeme takovou vodu používat k napouštění domácího bazénu. Odstraňování manganu z podzemní vody je složitější než u železa, mangan je vůči působení oxidačních činidel odolnější a proces musí probíhat při vyšší hodnotě pH než při odstraňování železa.

Při plánování využití podzemní vody z vlastní studny nebo vrtu vždy pečlivě rozvažte, zda případná finanční úspora za neodebrání vody z veřejného vodovodu skutečně vyváží řešení případných problémů se zhoršenou kvalitou bazénové vody během provozu v koupací sezóně, vyplývajících z charakteristických vlastností a složení dané podzemní vody. Znalost základních parametrů podzemní vody a jejich pečlivé posouzení je elementární podmínkou budoucího bezproblémového provozu domácího bazénu v náročné koupací sezóně.

S přípravky bazénové chemie se na českém trhu můžeme setkat v mnoha různých podobách a rozličných formách. Výrobci bazénové chemie se snaží vycházet vstříc potřebám provozovatelů bazénů a co nejvíce zjednodušit aplikaci svých produktů a manipulaci s nimi. Je to logická cesta, vedoucí ke snížení náročnosti obsluhy a údržby žádoucí kvality bazénové vody ze strany provozovatelů domácích bazénů. Moderní přípravky bazénové chemie mají podobu za vysokého tlaku lisovaných tablet, obsahujících účinné látky pro ošetření bazénové vody. Výhodou bazénových tablet oproti klasickým koncentrovaným kapalným či sypkým přípravkům bazénové chemie je maximální zjednodušení dávkování a veškeré manipulace s přípravkem – bazénové tablety se vkládají přímo do skimmeru, plováku nebo – v případě velkých rodinných bazénů – do automatických dávkovačů tablet. Odpadá tedy jakékoliv předchozí rozpouštění či ředění mimo bazén, které je většinou doporučováno při aplikaci kapalných nebo sypkých přípravků bazénové chemie.

Velikost bazénových tablet (jejich hmotnost) úzce souvisí s velikostí domácího bazénu, tedy přesněji řečeno s objemem bazénové vody. Na českém trhu jsou dostupné bazénové tablety o hmotnosti 20g, obvykle označované jako Mini, 200 g, tradičně označované Maxi či 500 g, pod označením Grande, Grand nebo Blok. Bazénové tablety Mini jsou vhodné pro ošetření bazénové vody v menších domácích bazénech zhruba do 10 až 15 m³ objemu bazénové vody. Pro větší domácí bazény jsou vhodné bazénové tablety Maxi. V této hmotnostní kategorii bazénových tablet najdete na českém trhu také nejširší spektrum tabletových přípravků na bázi mnoha účinných látek. Pro údržbu bazénové vody v domácích bazénech s objemem větším než 40 m³ jsou určeny bazénové tablety Grand, Grande nebo Blok. Kompaktní velké bazénové tablety o hmotnosti 500 g umožňují snížit četnost dávkování přípravků bazénové chemie u tak velkých bazénu a zjednodušují údržbu kvality bazénové vody.

Tabletové přípravky bazénové chemie vždy obsahují účinnou složku s velkým oxidačním potenciálem, eliminující nežádoucí organické znečištění bazénové vody. Mimo toto silné oxidační činidlo (obvykle sloučenina na bázi aktivního chloru, bromu nebo kyslíku) některé bazénové tablety mohou obsahovat další účinné složky, ovlivňující např. hodnotu pH bazénové vody, stabilizující ionty vápníku či hořčíku v rozpustné formě či odstraňující koloidní nečistoty, které jsou příčinou jemného, těžko odstranitelného zákalu a jiné účinné sloučeniny. Je tedy jen na provozovatelích domácích bazénů, jaký tabletový přípravek bazénové chemie si zvolí v závislosti na tom, které parametry bazénové vody je třeba upravovat.

Jednosložkové bazénové tablety na bázi aktivního chloru se skrývají pod názvem PWS Chlorové tablety nebo PWS Rychlorozpustné tablety. Pokud preferujete k úpravě bazénové vody používání bezchlorových tabletových přípravků, můžete volit mezi kyslíkovými tabletami, skrývajícími se pod názvem Oxy či Oxi tablety, nebo bromovými tabletami, které jsou horkou novinkou na trhu bazénových tabletových přípravků. PWS Bromové tablety jsou velmi vhodné pro ošetření vody ve vířivkách nebo whirlpoolech či bazénech s vyšší teplotou vody (nad 28°C). Vždy je nutné řídit se pokyny výrobce tabletových přípravků a dodržovat četnost a velikost jednotlivé dávky. Pro kyslíkové tablety navíc platí skutečnost, že je lze aplikovat do bazénové vody pouze zároveň s tzv. kyslíkovým aktivátorem, který umožní uvolnění aktivního kyslíku a jeho plné působení na nežádoucí organické znečištění v bazénové vodě.

Vícesložkové bazénové tablety patří do kategorie tzv. multifunkčních tablet. Najdeme zde osvědčené a spolehlivé PWS Duo tablety nebo PWS Start tablety, což jsou multifunkční bazénové tablety, složené ze dvou odlišných vrstev. Jednu vrstvu bazénové tablety tvoří klasická jednosložková chlorová tableta, druhá vrstva svým složením odpovídá PWS Multifunkční tabletě 5v1, jejíž účinné složky a jejich působení na bazénovou vodu Vám přiblížíme v dalším textu. PWS Duo tablety nebo PWS Start tablety můžete s úspěchem aplikovat do bazénové vody na počátku koupací sezóny, kdy je třeba v bazénové vodě primárně zajistit žádoucí koncentraci aktivního chloru a upravit hlavní parametry bazénové vody – hodnotu pH, nežádoucí zákal či výskyt inkrustů, způsobených vyššími koncentracemi vápníku či hořčíku v bazénové vodě. Použití těchto dvouvrstvých bazénových tablet je v průběhu koupací sezóny vhodné všude tam, kde je kladen důraz na udržení optimální koncentrace aktivního chloru v bazénové vodě a správnou hodnotu pH bazénové vody.

Dalšími osvědčenými a účinnými bazénovými tabletami z řady multifunkčních tabletových přípravků na bázi aktivního chloru jsou PWS Triplex tablety či PWS Trio tablety. Na rozdíl od dvouvrstvých výše zmiňovaných PWS Duo tablet či PWS Start tablet se jedná o kompaktní jednovrstevné bazénové tablety, obsahující účinné látky, zajišťující v bazénové vodě optimální koncentraci aktivního chloru, spolehlivě odstraňující nežádoucí zákal a projasňující bazénovou vodu. PWS Triplex tablety či PWS Trio tablety jsou vhodné pro kontinuální ošetření bazénové vody v průběhu celé koupací sezóny s tím, že je třeba mít na paměti eventuelní dodatečnou úpravu hodnoty pH pomocí příslušných přípravků bazénové chemie (obvykle nazývaných pH plus nebo pH mínus), pokud je třeba hodnotu tohoto jednoho z nejdůležitějších parametrů bazénové vody optimalizovat do správného rozmezí.

Pomyslnou špičku na trhu bazénových tabletových přípravků tvoří PWS Multi tablety 5v1, PWS Komplex 5v1 či PWS Multifunkční tablety 5v1. Pod různými názvy se skrývá kvalitní bazénová tableta, tvořená jednou kompaktní vrstvou, která obsahuje účinné látky, zaručující spolehlivé ošetření bazénové vody v pěti důležitých parametrech: koncentrace aktivního chloru, optimalizace hodnoty pH bazénové vody, stabilizace vápenatých a hořečnatých sloučenin v rozpustné formě (eliminace nežádoucích inkrustů na stěnách bazénu a bazénovém příslušenství), odstranění drobných koloidních nečistot z bazénové vody díky změně jejich povrchového náboje a jejich následného shlukování do větších celků, odstranitelných bazénovou filtrací a projasnění bazénové vody. Používáním multifunkčních tablet 5v1 se za standardních podmínek vyhnete nutné aplikaci dalších speciálních přípravků bazénové chemie pro úpravu jednotlivých parametrů bazénové vody, které byste bez aplikace multifunkční tablety museli upravovat samostatně.

Bazénové tablety značky PWS jsou lisovány za velkých tlaků, takže jsou pevné, kompaktní a bezprašné, s ostrými znatelnými hranami, bez olámaných míst. Balení bazénových tablet neobsahuje žádné zlomky a drobné kousky bazénových tablet. Při standardní přepravě produktu nedochází k poškození bazénových tablet.

Slaná bazénová voda v domácích bazénech či umělých koupalištích je v poslední době fenomén, o kterém často básní nejeden z uživatelů bazénů. Údržba bazénové vody pomocí soli je stále více rozšiřujícím se moderním trendem, protože se jedná o způsob úpravy vody, minimalizující při správné funkci salinizační jednotky potřebu aplikace chlorových přípravků bazénové chemie. Jedná se tedy o poměrně pohodlný způsob péče o bazénovou vodu, nicméně se vyznačuje jistými specifiky. Pokud uvažujete o změně údržby bazénové vody z původní standardní aplikace přípravků bazénové chemie s obsahem aktivního chloru na pořízení salinizační jednotky, pokračujte ve čtení, protože v dnešním článku se dozvíte všechny potřebné informace.

MÁTE JIŽ BAZÉN SE SLANOU VODOU? KUPTE SI DO NĚJ BAZÉNOVOU SŮL.

Úvodem máme pro vás dobrou zprávu. K přechodu na slanou bazénovou vodu není nutné bazén vypouštět. Méně pozitivní informací může být skutečnost, že slaná bazénová voda, byť o koncentraci soli zhruba 7x menší než je její obsah v průměrné mořské vodě, působí korozivně na materiály, se kterými přichází do styku. Z výše uvedeného faktu vyplývá, že veškeré bazénové příslušenství, technologie a její jednotlivé komponenty, včetně povrchu vlastního bazénu a přilehlých ploch, musí být vyrobeny z materiálů, které jsou vůči působení slané vody odolné a nekorodují. Je zapotřebí tedy použít bazénové vybavení, které je pro provoz a kontakt se slanou bazénovou vodou určeno. A konečně ta z finančního pohledu nejméně příznivá zpráva – je třeba investovat do tzv. salinizační jednotky a instalovat ji do bazénové technologie.

JAK UPRAVOVAT BAZÉNOVOU VODU POMOCÍ SOLI?

Použití soli při úpravě bazénové vody bohužel nejde zjednodušit na pouhé nasypání soli do bazénu a konstatování, že máme hotovo. Sůl lze samozřejmě použít i tímto způsobem, ale pak se nejedná o standardní proces úpravy bazénové vody pomocí soli.

Sůl, tedy lépe řečeno chlorid sodný, slouží po rozpuštění v bazénové vodě jako potenciální zdroj aktivního chloru. V salinizační jednotce probíhá elektrolýza slané bazénové vody. Při tomto procesu vzniká plynný chlor, který se následně okamžitě ve vodě rozpouští za vzniku chlornanu nebo kyseliny chlorné, což jsou jedny z forem aktivního chloru. Míra jejich výskytu ve vodě závisí na hodnotě pH, nicméně pro zjednodušení popisu výsledku elektrolýzy slané bazénové vody lze konstatovat, že bazénová voda je v konečné fázi upravována pomocí chlornanu, který se díky činnosti salinizační jednotky vytváří přímo v bazénové vodě a není třeba jej do vody dávkovat v podobě roztoku (chlornan sodný) nebo granulátu (chlornan vápenatý).

Sůl tedy slouží jako zdroj chloru pro elektrolytický proces. Pokud je sůl ve vodě pouze rozpuštěna a salinizační jednotka je dlouhodobě vypnuta nebo není v technologii vůbec instalována, aktivní chlor v bazénové vodě nevzniká a optimální kvalita bazénové vody není nijak zabezpečena.

JAK INSTALOVAT SALINIZAČNÍ JEDNOTKU?

Správná a úspěšná instalace salinizační jednotky do bazénové technologie se vždy řídí návodem a pokyny výrobce nebo prodejce tohoto zařízení. Zařazení salinizační jednotky do bazénové technologie lze provést jak při stavbě nového bazénu, tak při úpravě stávající technologie. Než začnete se samotnou montáží, podrobně si prostudujte návod. V případě jakýchkoliv nejasností se poraďte s příslušnou odbornou firmou či si vyžádejte návštěvu technika.

JAKÁ BUDE FINANČNÍ INVESTICE?

Ceny salinizačních jednotek se podle jejich typu obvykle pohybují v řádu jednotek až desítek tisíc korun. Instalaci jednotky do bazénové technologie lze provést vlastními silami, v případě návštěvy technika je nutné připočítat náklady na jeho cestu a práci. Finanční náročnost pořízení soli lze vyčíslit pouze obecně. V konečné ceně za sůl do bazénu se obvykle odráží skutečnost, zda se jedná o sůl kamennou či mořskou, s tím, že mořské soli obvykle bývají cenově výše.

Z hlediska elektrolytického procesu, probíhajícího v salinizační jednotce, je naprosto lhostejné, zda sůl, rozpuštěná v bazénové vodě, pochází z moře současného nebo z ložiska kamenné soli, které bylo mořem před miliony let. Důležitá je čistota použité soli – optimální je čistý chlorid sodný.

Nevhodná je naopak sůl s přídavkem jodidů či fluoridů, tedy většina solí, běžně dostupných v obchodech s potravinami. V naší nabídce naleznete mořskou i kamennou sůl do bazénu v potravinářské kvalitě, v obou případech se jedná o čistý chlorid sodný. Množství soli v bazénové vodě, potřebné pro optimální funkci salinizační jednotky, se pohybuje v rozmezí 4 až 6 kg/1000 litrů bazénové vody.

Při konečné kalkulaci spotřeby soli záleží tedy také na objemu vašeho bazénu. Při elektrolýze vody v salinizační jednotce dochází postupně ke zvyšování hodnoty pH bazénové vody. Aby bylo udrženo optimální rozmezí hodnoty pH (přibližně 6,8 až 7,5), je třeba aplikovat přípravky pro snižování hodnoty pH, označované obvykle pH minus. Spotřeba těchto přípravků záleží na tlumivé kapacitě bazénové vody, takže bez znalosti jejího složení nelze předem říci, jaké množství budete potřebovat. Pravidelná kontrola hodnoty pH či koncentrace aktivního chloru pomocí vhodného bazénového testeru alespoň 1x za 14 dnů by měla být samozřejmostí.

V případě náhlého zhoršení kvality vody se bohužel ani při používání salinizační jednotky neobejdete bez speciálních přípravků bazénové chemie – např. vločkovačů či projasňovačů pro odstranění nežádoucího zákalu, přípravků pro snížení tvrdosti bazénové vody či intenzivní šokovou chloraci apod.

Závěrem

Úprava bazénové vody pomocí soli patří mezi moderní způsoby údržby optimální kvality vody v bazénech. Koupání ve slané vodě blahodárně působí na pokožku a prohlubuje příjemný prožitek z relaxace v bazénu.

Pro více informací a nákup produktů navštivte naše kategorie: Bazénové příslušenství, Chlor do bazénu, Solné chlorátory.

Hodnota  pH patří k nejdůležitějším parametrům, které musí být u bazénu, tedy přesněji u bazénové vody, vždy sledovány, eventuelně operativně korigovány. Pokud není správná hodnota pH bazénové vody, nebudou přípravky bazénové chemie správně fungovat. Úprava hodnoty pH se provádí přípravky pH plus nebo pH mínus, které jsou pro tento účel nejvhodnější. Pro znalost konkrétní hodnoty pH a ověření, zda jste přípravky na úpravu hodnoty pH nadávkovali správně, potřebujete bezpodmínečně kapkový tester pH či tabletový tester pro stanovení pH

Někteří lidé se domnívají, že správná hodnota pH je důležitá hlavně kvůli citlivosti pokožky, ale není tomu tak. Lidská pokožka odolává velice dobře i vodám s rozpětím hodnot pH mezi 6 až 10. Toto rozmezí však v žádném případě není vhodné pro fungování přípravků bazénové chemie, neboť přípravky jsou vždy navrženy na poměrně úzký rozsah hodnoty pH, ve kterém správně pracují. Samozřejmě, valná většina přípravků pracuje i mimo tyto doporučené hodnoty pH bez aplikace přípravků pH plus či pH mínus, avšak za zcela jiného dávkování, které se následně může pohybovat až v desetinásobku běžných dávek konkrétního přípravku bazénové chemie.

Pro úpravu hodnoty pH můžete využít několik alternativ v rámci naší značky, a to pH plus a pH mínus v granulované podobě nebo přípravky v kapalném provedení. Pro úpravu pH bazénové vody směrem vzhůru jsou určeny přípravky pH plus, přípravky pro úpravu hodnoty pH bazénové vody směrem dolu se označují pH mínus.

Přípravky kapalné pro úpravu hodnoty pH jsou velmi dobrou volbou, neboť je není nutné rozpouštět a je možné je aplikovat buď ihned přímo, nebo po předchozím naředění. Rovněž je možné je použít pro automatické dávkovací systémy obecně nazýváme bazénovou automatikou. Jejich nevýhodou je, že jsou poměrně koncentrované a před manipulaci s nimi doporučujeme důkladně pročíst návod včetně bezpečnostních pokynů.

Přípravky granulované jsou o poznání méně nebezpečné pro manipulaci, neboť nehrozí potřísnění aplikovaným přípravkem, nicméně, každý granulový přípravek se musí rozpustit a po jeho rozpuštění je již každý přípravek přibližně stejně nebezpečný jako přípravek kapalný v obdobné koncentraci.

Představme si dilema, před které jste postaveni a rovnou si jej i rozeberme na příkladu nákupu přípravku pH mínus.

Který z přípravků použít, jestli pH mínus granulovaný či pH mínus kapalný? Z hlediska chemického lze doporučit použít pH mínus kapalný, nicméně pro bezpečnost práce při úpravě bazénové vody by bylo lepší využít pH mínus granulovaný.

Naše značka doporučuje používat přípravek pH mínus granulovaný pro menší bazény a pro větší bazény již využít přípravek pH mínus kapalný. Toto doporučení reflektuje zejména možnost pohodlného dávkování, kdy malé množství přípravku lépe odměříte v pevné podobě a rovněž se Vám bude dobře rozpouštět. Oproti tomu pokud jste majiteli velkého bazénu, je vhodné aplikovat kapalný přípravek, v ideálním případě pomocí automatického dávkovače. I bez něj ale velké množství kapaliny dobře odměříte a vyhnete se nepohodlnému rozpouštění - tento přípravek Vám přinese jednoznačná pozitiva. Dalším faktorem je, že rozpuštění většího množství pH mínus granulovaný není snadné, přihlédneme-li k tomu, že nádoba na rozpouštění je nejčastěji reprezentována plastovým kbelíkem o objemu 7 až 10 l.

Rozdělení mezi velké a malé bazény je na úrovni 20 000 litrů objemu bazénové vody.

S úpravou pH si není dobré zahrávat, neboť se skutečně jedná o stěžejní parametr, kterému je nutné věnovat velkou pozornost. Kromě toho, když je hodnota pH správně nastavena, budou i spotřeby chlorových či jiných přípravků bazénové chemie nižší, než když je hodnota ph mimo optimální rozsah. V této souvislosti je také vhodné upozornit majitele bazénů na důležitost používání bazénových testerů, kdy kapkové i tabletové testery pH mají obvyklý měřící rozsah hodnoty pH od 6,8 až po 8,1, kdy obě krajní hodnoty neznamenají, že hodnota pH nemůže aktuálně být ještě větší či naopak menší než je uvedená mezní hodnota. Správný výklad naměřených hodnot je následující: naměřil jsem hodnotu 6,8, tedy hodnotu pH musím upravovat přípravkem pH plus, neboť hodnota pH může být i 2. Naproti tomu naměřím-li hodnotu pH 8,1 opět vidím, že je nutné hodnotu pH upravit, protože skutečná hodnota pH může být i 13. Samozřejmě toto jsou příklady spíše extrémní, neboť v průběhu bazénové sezóny je možné předpokládat, že po první optimalizaci hodnoty pH Vám bude hodnota pH oscilovat velice blízko správných hodnot.

Používání chlornanu sodného při úpravě bazénové vody vychází z dlouholetých zkušeností s touto sloučeninou při vodárenské úpravě vody povrchové či podzemní na vodu pitnou. Ještě předtím sloužil chlornan sodný jako účinné bělidlo, ať už pro textilie z bavlny či polyesteru nebo při výrobě papíru. První průmyslová výroba chlornanových roztoků se datuje do roku 1792, kdy se poprvé začal vyrábět roztok chlornanu draselného pod názvem Eau de Javelle a chlornanu sodného pod jménem Eau de Labarraque. Na počátku 19. století bylo ověřeno použití chloru ve formě chlorové vody a roztoku chlornanu jako dezinfekčního činidla při zhoubné epidemii cholery v Evropě. Roztoky chlornanu sodného o různých koncentracích jsou hlavními dezinfekčními činidly v technologii úpravy vody v České republice dodnes.

Na trhu přípravků bazénové chemie tvoří přípravky na bázi chlornanu sodného osvědčenou a tradiční skupinu kapalných koncentrovaných chlorových přípravků, které jsou mezi provozovateli domácích bazénů široce oblíbené díky spolehlivé účinnosti a příznivé ceně. Chlornan sodný v různých koncentracích je klíčovou složkou např. v přípravcích s názvem Nové Savo či Chlornan sodný stabilizovaný. Přípravky na bázi chlornanu sodného se liší výchozí koncentrací účinné složky – u Nového Sava je deklarován obsah chlornanu sodného na úrovni cca 5%, kdežto u Chlornanu sodného stabilizovaného se pohybuje na úrovni 14 až 16%. Přívlastek stabilizovaný znamená v tomto případě přídavek speciální sloučeniny, která zaručuje stálost a stabilitu produktu v průběhu času  - při skladování tedy nedochází k tak rychlé degradaci účinné složky jako v případě roztoku chlornanu sodného bez stabilizační příměsi. Chlornan sodný stabilizovaný je velmi vhodný pro použití při úpravě bazénové vody v automatických dávkovacích systémech, které po připojení na zásobní barel s roztokem chlornanu sodného stabilizovaného samy kontinuálně dávkují do bazénové vody potřebné množství přípravku. Přípravek Nové Savo je vhodný jednak pro přímou aplikaci (po předchozím naředění v malém množství bazénové či pitné vody) do bazénu nebo jej lze použít jako účinný čistič na bazénové plochy či bazénové příslušenství, stejně jako při běžném úklidu ploch a povrchů v domácnosti. Nové Savo neobsahuje žádná vonná aditiva či barviva.

Princip fungování chemických přípravků bývá někdy zahalen tajemství. Je otázkou, zda to vyplývá z obecně rozšířené obavy před čímkoliv, co má něco jen trochu společného s výrazem chemie či to vychází z počátečních, ne příliš pozitivních, zkušeností z kontaktu s tímto vyučovacím předmětem ještě na základní či střední škole. Chemie se svou nízkou popularitou mezi žáky obvykle řadí na přední místa společně s matematikou či fyzikou. Je to velký dluh vzdělávacího systému vůči žákům, protože průběh a princip chemických reakcí, stejně jako přírodní fyzikální, chemické i matematické zákony tvoří podstatu všech přírodních dějů na naší planetě i celém vesmíru. Jak tedy chlornanové roztoky ve vodách působí? Působením sloučenin s obsahem aktivního chloru dochází účinkem kyslíku k oxidaci v buňce ve stavu zrodu a vzniku chlorovaných organických sloučenin, toxických pro buňku. Aby bylo zaručeno kontinuální působení aktivního chloru v bazénové vodě, je dávkování přípravku voleno tak, aby v bazénové vodě existovala zůstatková koncentrace aktivního chloru v doporučovaném rozmezí 0,3 až 0,6 mg/l, s maximem 1 mg/l. Při vyšším znečištění bazénové vody organickými látkami je nutné dávku úměrně zvýšit tak, aby byla zbytková koncentrace aktivního chloru zachována. Existence chlornanu sodného ve vodě je závislá na teplotě, slunečním svitu a aktuální hodnotě pH bazénové vody. Pro bazénovou vodu je doporučováno optimální rozmezí hodnot pH vody 6,8 až 7,5. V této oblasti pH se chlornan sodný ve vodě vyskytuje hlavně ve formě kyseliny chlorné, která má výrazně vyšší oxidační účinky než samotný chlornanový aniont. Okolo hodnoty pH 7,4 jsou obě formy výskytu – kyselina chlorná a chlornanový anion - zhruba v rovnováze a nad touto hodnotou začíná převládat chlornanový anion. Z uvedeného vyplývá důležitost praktického významu znalosti hodnoty pH bazénové vody a udržování tohoto parametru v doporučovaném intervalu.

Domácí zahradní bazén bývá v letní sezóně místem vodních radovánek a zasloužené relaxace. Koneckonců, právě proto si jej pořizujeme. Málokdo z nás ale v tzv. „předbazénovém“ období předpokládal, že díky pořízení domácího zahradního bazénu zažije i situace, kterým by se zcela jistě velmi rád vyhnul, pokud by to bylo alespoň trochu možné. V následujícím textu se pokusíme nastínit obecný postup, jak reagovat na specifické znečištění bazénové vody, způsobené zásahem zvnějšku, ať už se zlým úmyslem nebo nešťastnou souhrou nepříznivých okolností.

v nedávné době jedno z českých internetových médií na svých stránkách uveřejnilo článek o úmyslném znečištění velkého plaveckého bazénu lidskými exkrementy. Stručně řečeno, došlo k tomu, že jeden z plavců se vsadil s přítomnými kamarády, že vykoná velkou potřebu přímo v bazénu. Sázku vyhrál, nicméně ihned po činu byl zadržen plavčíky, kteří následně zavolali policii. Pro rodiče nezletilého provinilce (chlapci bylo 14 let) měl celý případ dohru ve správním řízení, kde jim byla uložena pokuta ve výši 14 500 Kč. Celková výše škody se však díky kompletnímu vypuštění, sanaci a opětovnému napuštění velkého plaveckého bazénu pohybovala dle informací provozovatele v řádech desítek tisíc korun.

Bohužel ani domácí zahradní bazény nebývají ušetřeny pozornosti těchto obvykle pubertálních – jak jen to napsat slušně – nezralých jedinců, takže se můžeme dostat do stejné situace jako provozovatel aquaparku v popsaném případě. Ale nemusí jít pouze o primitivní zábavu, k nehodám se stejnými následky snadno dochází i při koupání malých dětí, které zhruba do tří let nemají vylučovací funkce ještě plně pod kontrolou.

Vypuštění bazénu, jeho sanace a opětovné napuštění je samozřejmě jedna z možností, jak výše popsaný případ znečištění bazénové vody řešit. Konečné rozhodnutí leží na provozovateli bazénu, který je v případě veřejných koupališť vázán platnou legislativou (vyhl. MZ č.238/2011 Sb.). Zmíněná vyhláška nicméně znečištění plaveckého bazénu výkaly a následný postup odstranění znečištění výslovně nedefinuje (pokud by ke stejné situaci došlo v bazénu pro kojence a batolata, je okamžité přerušení provozu, vypuštění, dezinfekce, oplach a napuštění takového bazénu naopak legislativně nařízeno). V případě znečištění plaveckého bazénu je tedy na provozovateli, jak danou situaci bude řešit a kompletní vypuštění plaveckého bazénu nemusí tak být jediným vhodným postupem. Tuto skutečnost je dobré mít na zřeteli hlavně u velkých bazénů, kde náklady na kompletní výměnu celého objemu bazénové vody nejsou rozhodně zanedbatelné, ať už z ekonomického hlediska nebo z prostého ohledu k životnímu prostředí. Pokud se oprostíme od prvotního znechucení a přistoupíme k problému znečištění bazénové vody realisticky, ušetříme si nejen nemalé finanční náklady, související s výměnou velkého objemu vody, ale využijeme s úspěchem své znalosti a zkušenosti s aplikací přípravků bazénové chemie, které nám budou velkými pomocníky.

Pevný exkrement či jakékoliv jiné nežádoucí znečištění bazénu je třeba co nejrychleji z bazénové vody odstranit – použijte, co máte momentálně po ruce (lopatku, vhodnou nádobu, vědro, síťku, apod). Zásah neodkládejte, výkaly mají tendenci ve vodě měnit konzistenci z pevné na tekutou, což výrazně ztěžuje jejich odstranění. Zapněte bazénovou filtraci a do bazénové vody aplikujte vločkovač dle návodu výrobce. Při dávkování přípravku se pohybujte na horní hranici doporučené dávky. Vločkovač je schopen dobře odstraňovat koloidní nečistoty díky tomu, že mění jejich povrchový náboj a umožňuje jejich shlukování do větších celků, odstranitelných bazénovou filtrací. Nezapomeňte na pečlivé praní filtrační náplně bazénové filtrace, jinak může dojít k situaci, kdy se zachycené nečistoty budou uvolňovat zpět do bazénové vody, což je samozřejmě vysoce nežádoucí.

Kupte si vločkovač v našem eshopu.

Působení vločkovače je vhodné podpořit pomocí speciální kartuše Stop zákalu. Kartuše se vkládá do skimmeru při zapnuté bazénové filtraci, kde se z ní postupně díky proudící vodě uvolňuje průhledný bělavý gel, pronikající do celého objemu bazénové vody. Jakmile se kartuše vyprázdní, vypněte bazénovou filtraci, aby proudění vody nerušilo sedimentaci vzniklých vloček na bazénové dno. Ve vertikále vodního sloupce můžete dobře pozorovat čiření a projasňování vody a pokles nečistot ke dnu bazénu. K odstranění usazených nečistot nedoporučujeme použít bazénový vysavač, protože jeho pohybem jednak dochází k rozvíření sedimentované vrstvy znečištění a při velké koncentraci nežádoucích nečistot bychom také museli v průběhu jejich odsávání několikrát prát filtrační náplň bazénové filtrace, což výrazně zpomaluje celý proces a není to ani příliš ekonomické. Mnohem vhodnější je prostě část bazénové vody s usazenými nečistotami odpustit přímo do odpadu a následně bazén dopustit čistou vodou. 

Posledním krokem celého sanačního procesu je šoková aplikace silného oxidačního přípravku, optimálně na bázi aktivního chloru. Z nabídky produktů chlorové bazénové chemie použijte bazénové přípravky, určené k rychlému šokovému nachlorování vody, např. anorganický kapalný nebo pevný Chlor Shock nebo chlorový organický granulát Chlor Šok. Přípravek dávkujte dle návodu výrobce, nicméně není chybou volit i mírně větší dávku – je třeba spolehlivě odstranit zbytkové organické znečištění z bazénové vody. Aktuální koncentraci aktivního chloru kontrolujte pomocí vhodného testeru, při šokové chloraci se může pohybovat v hodnotách od 2 do 5 mg/l aktivního chloru. Dbejte na to, aby se chlorační přípravek dostal do skutečně celého objemu bazénové vody. Okraje bazénu, jeho stěny, přelivné žlábky a veškeré pomůcky, použité při sanaci, je vhodné omýt koncentrovaným roztokem aktivního chloru. Při manipulaci s chlorovými přípravky používejte ochranné pomůcky a dbejte patřičné opatrnosti. Využití bazénu ke koupání je možné v okamžiku, kdy se aktuální koncentrace aktivního chloru pohybuje pod hodnotou 1 mg/l.

Naši zákazníci se na nás standardně obracejí s dotazy, vztahujícími se ke každodennímu provozu domácích bazénů a údržbě bazénové vody. Jak jde čas, sem tam se mezi víceméně běžnými otázkami objeví úsměvná kuriozita, která sice na počátku veselost až tak nevzbuzuje (zvláště ne na tváři vlastníka bazénu), ale rychlá náprava a zdárné vyřešení netypického problému vede i k jeho konečné spokojenosti.

Své obvykle mohou vyprávět majitelé domácích nezastřešených bazénů, zapuštěných do terénu. V horkém letním období je taková vodní plocha velkým lákadlem pro volně žijící zvířata, a pokud přiléhající pozemek není dobře zabezpečen, můžeme se dočkat (hlavně v noci a nad ránem) nevítané návštěvy, která sice původně hledala jen vodu a případné zchlazení, nicméně bazén se stal pro ni pastí. Pro malá zvířata to bohužel většinou znamená rozsudek smrti, ale větší savci – srnky, divoká prasata, apod. – obvykle při snaze o únik z bazénu způsobují velký hluk, který následně zburcuje spáče a majitel bazénu může situaci urychleně řešit. Při vyprošťování nežádoucího návštěvníka z bazénu je třeba dbát přiměřené opatrnosti, abychom se sami nezranili, a spíše než přímé tahání zvířete ven je vhodné umožnit mu dostat se z vody např. pomocí prkna nebo žebříku, spuštěného z okraje bazénu. Ať už jsou záchrana a vyprošťování zvířete jakkoliv rychlé a šetrné, pro divoké zvíře to vždy znamená velký stres a i když má celé dobrodružství šťastný konec v podobě přežití nezvaného návštěvníka, radost nám rychle zkalí pohled do domácího bazénu. V původně jiskřivé a průzračné bazénové vodě se v lepším případě vznášejí chomáče chlupů a exkrementy nezvaného nočního hosta, pokud se ale události vyvíjejí podle horšího scénáře, plave bez života v bazénu i tělo nebohého zvířete. V obou případech se domácí bazén stává pro naše vodní radovánky okamžitě nepoužitelným a je třeba nežádoucí znečištění bazénové vody obratem řešit. Návod, jak v takovém případě postupovat, najdete v jednom z našich předchozích článků, který se zabývá specifickým znečištěním bazénové vody, vedeným zlým úmyslem.

Vystopovat příčinu náhlého zhoršení jakosti bazénové vody v domácím zahradním bazénu je leckdy poměrně složité a těžko představitelné, jako např. v případě vzorku vody, který přinesl nešťastný majitel menšího domácího bazénu na volně přístupné parcele vedle rozestavěného rodinného domu s tím, že bazénová voda náhle změnila barvu z původního modrého odstínu na zelený. V malém objemu vzorku nebyl nežádoucí barevný odstín vody na první pohled prostým okem patrný, nicméně voda velice intenzivně voněla po pomerančovém sirupu.

Pokud při koupání nebo prostém pohledu na domácí zahradní bazén máte podezření, že došlo ke změně některých vlastností bazénové vody, pokuste se identifikovat příčinu tohoto stavu. To bývá poměrně jednoduché v případě výskytu viditelných cizorodých látek v bazénové vodě (bahno, vrstva oleje na hladině, nežádoucí pevné předměty v bazénu), nicméně v případě kontaminace bazénové vody látkami snadno s vodou mísitelnými se majiteli domácího bazénu původce znečištění nemusí podařit odhalit. Každá situace vyžaduje obvykle odlišný postup, takže nelze předložit paušální návod, který by vyřešil vše. V případě jakýchkoliv pochybností o kvalitě bazénové vody ve Vašem domácím bazénu či náhlém zhoršení jejích vlastností nabízíme našim zákazníkům konzultace po telefonu, mailem nebo dle možností i přímo na místě, včetně posouzení vzorku vody v naší technologické laboratoři. Většinu případů nežádoucího znečištění bazénové vody je možné vyřešit bez toho, že by bylo nutné celý bazén kompletně vypouštět. Je ale třeba krizovou situaci řešit okamžitě, každá zbytečná prodleva obvykle kvalitu bazénové vody dále zhoršuje, k čemuž samozřejmě nemalou měrou přispívá v koupací sezóně i vyšší teplota a intenzivní sluneční svit.

Stejně jako v jiných oborech lidské činnosti je nejlevnějším opatřením pro udržení žádoucí kvality bazénové vody v domácím bazénu prevence. Pro napouštění domácího bazénu doporučujeme volit zdroj vody prověřené kvality, tedy buď použít pitnou vodu z veřejného vodovodu, jejíž vlastnosti jsou provozovatelem pravidelně monitorovány, nebo je možné k napouštění domácího bazénu využít i dostupný zdroj podzemní vody, nicméně v takovém případě velmi doporučujeme provést alespoň krácený rozbor této vody, abychom měli základní představu o jejím složení a parametrech. Neméně důležitou podmínkou k dlouhodobému udržení optimálních vlastností bazénové vody během náročné koupací sezóny je používání kvalitních a účinných přípravků bazénové chemie, pravidelné čištění bazénových stěn a dna od sedimentovaných nečistot, péče o filtrační materiál bazénové filtrace a pravidelná údržba ploch, přiléhajících k domácímu bazénu. Důkladné zabezpečení pozemku zabrání volně žijícím zvířatům v přístupu do okolí bazénu, což jim v konečném důsledku může zachránit život a nám ušetřit náklady na čištění vody. V okolí bazénu v žádném případě nelze manipulovat s látkami, které by mohly fatálním způsobem znehodnotit bazénovou vodu a životní prostředí obecně (barvy, rozpouštědla, pohonné hmoty, oleje, hnojiva apod.).  Našim zákazníkům doporučujeme v případě, kdy bazén nevyužívají pro koupání a vodní hrátky, vždy používat krycí nebo solární plachty k ochraně bazénové vody před znečištěním z okolního prostředí. V případě, že domácí bazén nebudeme využívat delší dobu (pracovní cesta, dovolená apod.), je zakrytí domácího bazénu samozřejmostí.