Blog, Strana 2

Měsíc leden je v našich zeměpisných šířkách obdobím hlubokého zimního spánku domácích zahradních bazénů a před jejich majiteli nestojí žádné akutní povinnosti, související s údržbou bazénové vody a vlastním bazénovým provozem. Čas ale plyne jako voda, jaro je v podstatě za dveřmi, takže je vhodné začít již teď pomalu myslet na novou koupací sezónu a zlehka se na ni připravovat. Alfou a omegou využívání domácího bazénu během koupací sezóny je kvalita a čistota bazénové vody, která se odvíjí jednak od funkční a správně pracující bazénové technologie (včetně bazénové filtrace), ale hlavně závisí na pravidelném dávkování vhodných přípravků bazénové chemie a včasném pochycení a nápravě jakýchkoliv odchylek či zhoršení kvality bazénové vody.

Všichni majitelé domácích bazénů s péčí o něj jednou začínali a prožívali vše poprvé, takže první koupací sezóna obvykle nemívá z hlediska údržby žádoucí kvality bazénové vody úplně optimální průběh, nicméně s každým dalším létem dochází k optimalizaci celého procesu a provozování a využívání domácího bazénu přináší skutečnou radost, relaxaci a potěšení. Péče o bazénovou vodu není při akceptování základních principů v zásadě nic složitého, není třeba se tedy obávat dopředu nezdaru či neúspěchu. Na druhou stranu je ale nutné počítat s tím, že údržba bazénové vody prostě něco stojí – čas, vynaložený na získávání informací, vlastní práci a v neposlední řadě finance, vydané za kvalitní přípravky bazénové chemie.

Pokud domácí zahradní bazén zůstal přes zimní období částečně napuštěn, pravděpodobně jste bazénovou vodu ošetřili vhodným zazimovacím přípravkem. Bazénové zazimovače navzdory často rozšířenému omylu nechrání bazénovou vodu před zamrznutím, ale stabilizují její parametry a v určité míře eliminují nežádoucí organické znečištění bazénové vody během zimy. Na jaře máte tedy k dispozici část použitelné bazénové vody a zbylý objem dopouštíte čerstvou plnící vodou, ať už z veřejného vodovodu či vlastního podzemního zdroje. Veškeré úpravy bazénové vody při startu nové koupací sezóny provádějte vždy až následně po kompletním zapojení a zprovoznění celé bazénové technologie včetně jednotky bazénové filtrace. 

Klíčovými parametry a ukazateli optimální kvality bazénové vody na startu koupací sezóny a samozřejmě také v jejím průběhu jsou hodnota pH a koncentrace aktivního chloru, kyslíku nebo bromu. Jedná se o základní pravidlo úpravy bazénové vody v domácích bazénech, proto je tato bazénová mantra neustále opakována a zdůrazňována. O významu výše uvedených ukazatelů a stanovení jejich aktuální hodnoty pojednává jeden z našich předchozích článků (najdete zde). V bazénové vodě je samozřejmě možné v případě problémů s údržbou její kvality monitorovat řadu dalších parametrů (koncentraci vápníku, hořčíku, železa, mědi, oxidačně-redukční potenciál, různé mikrobiologické ukazatele apod.), pak je ale třeba se obrátit buď na svého prodejce bazénové chemie, nebo přímo na specializovanou analytickou laboratoř, která se vyšetřováním bazénových vod zabývá, protože stanovení výše namátkou uváděných ukazatelů se v terénu obvykle standardně neprovádí či vůbec proveditelné není. Naopak koncentraci aktivního chloru bromu či kyslíku a hodnotu pH bazénové vody si v domácích podmínkách stanovíte pomocí bazénových testerů velmi snadno a kdykoliv, což vám umožňuje operativně reagovat na nežádoucí změny kvality bazénové vody aplikací vhodných přípravků bazénové chemie pro úpravu těchto parametrů.

Bazénové testery pro stanovení koncentrace aktivního chloru, bromu nebo kyslíku a hodnoty pH by se v nastávající koupací sezóně měli stát Vašimi nepostradatelnými pomocníky hned od jejího zahájení. Díky pravidelnému monitoringu obou uvedených ukazatelů (1x za 7 až 14 dní) jednak získáte přehled o procesech, probíhajících v bazénové vodě, ale hlavně budete mít možnost bezprostředně operativně zasáhnout v případě náhlého zhoršení kvality bazénové vody v domácím bazénu.

Ať chceme nebo ne, konec koupací sezóny v domácích zahradních bazénech je na dohled. Slunné počasí sice může ještě pár dní klamat, nicméně nízké denní a hlavně noční teploty se nepříznivě podepisují na razantním poklesu teploty bazénové vody v domácích nezastřešených bazénech a koupání se tak stává zábavou jen pro pravé otužilce. Správnému zajištění domácího zahradního bazénu před zimním obdobím jsme věnovali jeden z našich předchozích článků. Dnes bychom se chtěli podrobněji zaměřit na využití zimních dilatačních plováků, které jsme v předchozích textech zmiňovali jen okrajově, což je trochu škoda, protože jejich správné použití má pro bezproblémové přezimování domácího bazénu velký význam.

Vzhledem k tomu, že v posledních letech se počasí nechová příliš standardně a jakákoliv dlouhodobá předpověď je velkou sázkou do loterie, nelze nyní, na přelomu října a listopadu, s jistotou říci, jaká zima nás letos čeká. Pokud bychom soudili podle průběhu té loňské, lze předpokládat, že v podstatě žádná zima možná ani nebude. Bylo by chybou se ale nechat ukolébat a nepřipravit se na situaci, kdy i v nižších nadmořských výškách může docházet k poklesu teplot po bod mrazu a tedy k zamrzání zbylého objemu bazénové vody v domácím bazénu. Vhodné rozmístění dilatačních plováků na hladinu domácího bazénu v rámci kompletního procesu zazimování je drobným krokem, který nám může na jaře ušetřit velké starosti a nemalé výdaje.

Zazimování domácího bazénu je proces, který se skládá z jednotlivých, logicky na sebe navazujících postupů, jejichž cílem je zabránit poškození bazénu a jeho technologie vlivem nízkých teplot a nepříznivého počasí během zimního období. Pokud se rozhodneme domácí bazén po skončení koupací sezóny nevypouštět úplně, je třeba ošetřit zbylý objem bazénové vody vhodným zazimovacím přípravkem tak, aby nedošlo během zimních měsíců ke zhoršení její kvality. Často se setkáváme s názorem, že zazimovací přípravky bazénové chemie slouží primárně k tomu, aby bazénová vody nezamrzala. Není to pravda – úkolem zazimovacích přípravků je vodu stabilizovat, tedy udržet její optimální kvalitu, v jaké byla na konci koupací sezóny, i během zimy. Zamrzání bazénové vody ale zazimovače zabránit nedokážou.

Vznik ledu v domácím bazénu během zimních měsíců sám o sobě ani tak nezhoršuje kvalitu a vlastnosti bazénové vody, ale hlavně může vést k poškození bazénových stěn, hlavně u foliových bazénů. Problémem je skutečnost, že voda při přechodu do tuhého skupenství zvětšuje podstatnou měrou svůj objem (přibližně o 8 %). V přírodě je tento jev příčinou mrazového zvětrávání hornin a ledové eroze břehů řek a vodních nádrží. V domácnosti nás zase může nemile překvapit vodní potrubí, ve kterém vlivem nízkých teplot zamrzla voda a roztrhala stěny trubky. Abychom se problémů, souvisejícím s výskytem ledu v domácím bazénu co nejlépe vyvarovali, doporučujeme rozmístit na bazénovou hladinu speciální dilatační plováky, které jsou konstruovány tak, aby absorbovaly tlak vznikajícího ledu a ochránily tak bazénové stěny. Tělo dilatačního plováku je vyrobeno z kvalitního plastu, dobře odolávajícího nízkým teplotám. Plovák má tvar úzkého kvádru s bočními stěnami ve tvaru delšího obdélníka a je rozdělen na dvě komory – v dolní, menší, je umístěna zátěž, která zajišťuje polohu plováku ve vodě ve vzpřímené poloze. Horní komora dilatačního plováku je vyplněna vzduchem. Při zamrzání hladiny horní plováková komora díky své pružnosti absorbuje tlak vznikajícího ledu a chrání bazénové stěny před poškozením.

Umístění dilatačních plováků na hladinu bazénu je velmi snadné – jednotlivé plováky jsou opatřeny oky a spojovacími háčky, které umožňují vytvořit libovolně dlouhý řetěz a přizpůsobit se jakémukoliv rozměru domácího bazénu. U kruhových domácích bazénů doporučujeme zimní dilatační plováky umístit v ose, procházející středem, u obdélníkových bazénů vkládáme plováky diagonálně, tedy po úhlopříčce. Domácí bazény nepravidelného tvaru je vhodné rozdělit na jednotlivé sekce (elipsa, obdélník apod.) a plováky umístit ve více liniích, vedených přes delší rozměry jednotlivých sekcí.

Na závěr malá nápověda: úhlopříčku obdélníka vypočítáme pomocí Pythagorovy věty: a²+b²=c², kde a a b jsou rozměry delší a kratší strany domácího bazénu a c je kýžená úhlopříčka.

Mnozí majitelé domácích bazénů používají ke kontrole kvality bazénové vody rozmanité druhy testerů, od jednoduchých, tvořených proužkem papíru, napuštěným patřičným reagenčním činidlem, přes přesnější kapkové či tabletové testery, až po sofistikované přístroje ve vyšší cenové relaci. Na trhu se můžeme setkat s testery domácí výroby i s produkty zahraniční provenience.

Výrobci bazénových testerů umožňují pomocí svých produktů testovat nejen základní parametry bazénové vody, jako je hodnota pH a koncentrace aktivního chloru, ale i například také tzv. alkalitu. Pro běžného majitele domácího bazénu je pojem alkalita poměrně špatně uchopitelný, protože jedná se o termín z hydrochemie či analytiky vody, který není mezi laickou veřejností (a bohužel i mezi některými prodejci bazénové chemie) příliš rozšířen. Situaci komplikuje i skutečnost, že mnozí prodejci zahraničních testerů se příliš nenamáhají s překladem do českého jazyka, takže s pojmem alkalita se můžeme setkat i ve variantě alkalinity, což je nesprávně přejatý a otrocky počeštěný anglický výraz.

ALKALITA

Pojem alkalita se v českém jazyce poprvé objevil koncem 19. století jako ekvivalent nových anglických a německých výrazů Alkalinity či Alkalität. V průběhu času došlo ke změně názvu z alkalita na tzv. kyselinová neutralizační kapacita (existuje i termín zásadová neutralizační kapacita, nicméně pro údržbu bazénové vody nemá praktický význam, takže se o ní zmiňujeme jen pro úplnost). V roce 1986 došlo v České republice k zařazení názvů kyselinová a zásadová neutralizační kapacita do ČSN 75 0170 Názvosloví jakosti vod a v roce 1996 bylo stanovení alkality v normě ČSN EN ISO 9963 definitivně nahrazeno stanovením kyselinové neutralizační kapacity (KNK). Mezi širokou veřejností je pojem alkalita i v současnosti dále používán, takže my se jej budeme v následujícím textu také držet, i když pro pochopní jeho pravého významu je mnohem vhodnější termín kyselinová neutralizační kapacita.

DEFINICE ALKALITY

Pokud bychom chtěli vyjít z analytické definice, tak kyselinová neutralizační kapacita odpovídá látkovému množství silné jednosytné kyseliny, které se spotřebuje pro dosažení určité hodnoty pH (v našem případě se jedná o hodnotu pH 4,5, protože druhá kyselinová neutralizační kapacita, vztahující se k hodnotě pH 8,3, nemá při úpravě běžné bazénové vody význam vzhledem k faktu, že hodnota pH bazénové vody by neměla překročit pH 7,5 a  jakýkoliv přídavek kyseliny tuto hodnotu pH vždy jen sníží). Jedná se tedy o schopnost vody vázat vodíkové ionty, což je obecná vlastnost přírodních i pitných vod, která je dána převládajícím uhličitanovým systémem v těchto druzích vod. Uhličitanový systém úzce souvisí s acidobazickými vlastnostmi vody, tedy s hodnotou pH a jejími změnami po přídavku kyseliny nebo zásady. Jednotkou KNK_4,5 je mmol/l (milimol na litr).

Kyselinová neutralizační kapacita do hodnoty pH 4,5 (KNK_4,5) byla dříve označována jako celková alkalita. V oblasti hodnot pH bazénové vody má velký význam pro odhad koncentrace hydrogenuhličitanů, které se zásadním způsobem podílejí na tlumivé kapacitě vody. Tato koncentrace bývá udávána v jednotkách mg/l, a právě toto vyjádření často nacházíme u stanovení alkality na bazénových testerech zahraničních výrobců, včetně doporučovaného optimálního rozmezí. Nesoulad mezi jednotkami (mmol/l versus mg/l) může v praxi vyvolat prvotní nejasnosti ohledně pravého významu pojmu alkalita, nicméně pokud si uvědomíme, že výraz celková alkalita můžeme v souvislosti s úpravou vody v domácích bazénech s trochou zjednodušení nahradit aktuální koncentrací hydrogenuhličitanů, stává se celá problematika alkality vody lépe pochopitelnou.

HYDROGENUHLIČITANY

A jsou to právě hydrogenuhličitany, které jsou základní účinnou složkou speciálních přípravků bazénové chemie pro zvýšení alkality. Určitá koncentrace hydrogenuhličitanů v bazénové vodě je žádoucí, protože zvyšuje odolnost bazénové vody vůči přídavku kyseliny nebo zásady. Přípravky bazénové chemie jsou obecně vyráběny tak, aby jejich účinné složky v maximální míře působily v rozmezí hodnot pH mezi 6,8 až 7,5. Tento interval hodnot pH bazénové vody (tedy v podstatě neutrální oblast hodnot pH) je zároveň optimální z hlediska působení bazénové vody na lidskou pokožku a sliznice. Aby při aplikaci přípravků bazénové chemie nedocházelo k velkým výkyvům hodnot pH, je vhodné, aby se v bazénové vodě určitá koncentrace hydrogenuhličitanů nacházela, což obvykle v přírodních či pitných vodách skutečně je.

Nežádoucí eliminace hydrogenuhličitanů z bazénové vody obvykle nastává po necitlivé úpravě hodnoty pH a eliminaci vyšších koncentrací vápníku a hořčíku velkým množstvím kyseliny chlorovodíkové, což je zcela nevhodný postup, se kterým se občas můžeme setkat na různých bazénářských diskuzních fórech či dokonce přímo u některých prodejců chemických přípravků. Manipulace s kyselinou chlorovodíkovou bez základní znalosti jejích vlastností a bez ochranných pomůcek je nezodpovědný hazard, který může u člověka, neorientujícího se v problematice chemických látek, vést k závažnému poškození zdraví.

Druhým problémem je velikost dávky kyseliny, kterou nelze v podstatě určit jinak než na základě analýzy konkrétní bazénové vody. Rozhodně není možné bezhlavě přebírat zkušenosti někoho jiného, protože voda v jeho bazénu má zcela jistě jiné složení, včetně odlišné koncentrace hydrogenuhličitanů. Výše zmiňovaným neuváženým postupem si můžeme dokonale zlikvidovat tlumivou kapacitu vody, takže jakákoliv úprava hodnoty pH a její udržení v optimálním intervalu během aplikace dalších přípravků bazénové chemie budou v podstatě nemožné.

ZÁVĚR

Hledání zkratek a bezhlavých zjednodušení se nám může na cestě k udržení optimální kvality bazénové vody často vymstít. Používejme přípravky bazénové chemie s rozvahou, dle návodu a pokynů výrobce. Pokud přesto nastane problém s údržbou kvality bazénové vody, je třeba jej řešit v zárodku, co nejdříve a za pomoci odborníků.

Na správné funkci bazénové filtrační jednotky se podstatnou měrou podílejí vlastnosti a kvalita vhodného filtračního média. Tradičním a léty osvědčeným filtračním materiálem pro bazénové filtrační jednotky je kvalitní ostrohranný křemičitý písek. Křemičité písky se těží na řadě míst České republiky a mohou se tedy mírně lišit svým složením, nicméně pro jejich použití jako filtrační náplně v bazénové filtraci jsou podstatné dva faktory: ostré hrany jednotlivých zrn a velikost zrn (frakce), kterou pro daný typ bazénové filtrační jednotky doporučuje příslušný výrobce.

Křemičitý ostrohranný písek ale není jedinou možnou alternativou filtrační náplně bazénové filtrace. Dalším vhodným materiálem jsou přírodní zeolity. Jedná se o nerosty na bázi hydratovaných aluminosilikátů alkalických kovů a kovů alkalických zemin. Bohatě členitá trojrozměrná struktura molekul zeolitů je příčinou obrovského vnitřního povrchu, který usnadňuje zachycování tuhých, kapalných nebo plynných sloučenin uvnitř labyrintu molekul zeolitů, a to jednak na principu prosté fyzikální adsorpce nebo na základě výměny iontů - zeolity fungují jako iontoměniče kladně nabitých iontů. Přírodní zeolity se liší svým složením a geologickým původem, takže jednotlivé druhy přírodních zeolitů se od sebe odlišují svým vzhledem i konečnými vlastnostmi, základní struktura aluminosilikátového řetězce vždytvoří podstatu všech molekul. Při zahřívání zeolitu dochází k zajímavému jevu – kamínek se začíná pohybovat, jakoby tančil, a na povrchu se objevují bublinky vody, která se vlivem tepla uvolňuje z krystalové struktury nerostu. Právě tento jev – uvolňování krystalové vody, kterou molekuly přírodních zeolitů v sobě obsahují, působením tepla, dal nerostu jméno – zeo znamená var, lithos kámen, tedy varný – vroucí - kámen.

Vedle přírodních zeolitů (v současnosti je známo přibližně 50 jednotlivých typů) se můžeme v mnoha průmyslových oborech setkat s nepřeberným množstvím variet zeolitů synteticky vyráběných (cca 150 druhů). Úspěšně se používají ve speciálních technologiích odstraňování nežádoucích polutantů z vodního prostředí, jsou běžnou součástí pracích prášků a mají nepostradatelné uplatnění v chemickém průmyslu a technologiích při adsorpci a separaci plynů a par.

V procesech úpravy vody, ať už bazénové, pitné nebo ve speciálních aplikacích (sladkovodní nebo mořská akvária, apod.), se s úspěchem používají drtivou většinou zeolity přírodního původu, převážně na bázi klinoptilolitu. Výhodou klinoptilolitu je jeho vysoká afinita k amonným iontům, takže je z vodního prostředí dokáže velmi dobře odstraňovat, což je velkým plusem pro provozovatele domácích bazénů, do kterých se amoniakální dusík nezanedbatelnou měrou dostává z těl koupajících se (pot, moč) při nedostatečné hygieně plavců. Klinoptilolit dokáže také v určité míře vázat z vody vápenaté a hořečnaté ionty, které při vyšší koncentraci mohou způsobovat vznik nežádoucích inkrustů na stěnách bazénu a bazénovém příslušenství, nicméně v případě vyšší „tvrdosti vody“ je vhodné použít spíše speciální přípravky bazénové chemie, určené pro tyto situace.

V případě cíleného využití zeolitu nejen jako filtračního média v bazénové filtraci, ale i jako iontoměniče, je nutné mít na paměti jeho pravidelnou regeneraci. Po určité době, kterou bohužel nelze jednoznačně obecně určit, protože závisí na konkrétním složení vody a využívání bazénu, dojde k vyčerpání výměnné kapacity a zeolit jako iontoměnič přestává plnit svou funkci. Proces regenerace spočívá ve vytěsnění zachycených protiiontů a převedení iontoměniče zpět do pracovní formy navázáním iontů z regeneračního roztoku. K regeneraci zeolitu, sloužícího jako filtrační médium v jednotce bazénové filtrace domácích bazénů, se s úspěchem používá 10% roztok chloridu sodného. Před vlastní regenerací je třeba zeolit vždy vyprat a odstranit tak zachycené nerozpuštěné nečistoty. Regenerace zeolitu se provádí mimo bazénovou filtraci ve vhodné nádobě o dostatečně velkém objemu. Vypraný zeolit se vloží do připraveného roztoku chloridu sodného, který se nechá za občasného promíchání působit alespoň 12 hodin (nejlépe do druhého dne). Následně se regenerovaný zeolit dobře propláchne čistou pitnou vodou a vrátí se zpět do bazénové filtrace.

Co se týče péče o zeolit jako filtrační médium, stejně jako v případě klasického filtračního křemičitého písku je nutné zeolitovou filtrační náplň pravidelně prát a odstraňovat z ní zachycené nerozpuštěné nečistoty.

Na rozdíl od křemičitých filtračních písků pro bazénové filtrace se v případě využití zeolitu neklade takový důraz na úzké rozmezí velikosti zrn. Postupným pokusným ověřováním a testy bylo zjištěno, že nejvhodnější frakce zrn zeolitu pro bazénové filtrační jednotky se pohybuje v rozmezí 1 až 2,5 mm velikosti zrna. Při velikosti zrn pod 1 mm už může docházet k tlakovým ztrátám na filtru, což vede ke snížení účinnosti filtrace, naopak, při větších rozměrech zrn mohou nežádoucí nečistoty z bazénové vody procházet mezerami v bazénovém filtru a vracet se zpět do bazénové vody, takže filtrační proces nebude dostatečně efektivní.

Využití zeolitu jako filtračního média v bazénových filtracích, ať už jako klasické filtrační náplně nebo jako iontoměniče, si nachází postupně cestu k stále širšímu okruhu majitelů domácích bazénů. Až budete měnit filtrační náplň v bazénové filtraci, vyzkoušejte kvalitní přírodní zeolit - nebudete jeho vlastnostmi zklamáni.

Letní radovánky v domácích zahradních bazénech se pomalu chýlí ke konci. Mírné podnebí České republiky bohužel neumožňuje využívat nezastřešené domácí bazény v průběhu celého roku – i když pravou ladovskou zimu můžeme v posledních letech zažít pouze na horách, ani v nižších polohách nejsou zimní teploty celoročnímu koupání v nezastřešených zahradních bazénech nakloněny. Musíme se tedy smířit s faktem, že tropické letní teploty se letos už rozhodně nevrátí, maximálně nás může ještě na přelomu srpna a září potěšit slunné a teplé babí léto, ale to už bude labutí píseň letošní koupací sezóny. Zastřešené domácí bazény bez ohřevu vody je možné využívat i v průběhu podzimu, dokud to venkovní teploty dovolí, ale nelze popřít, že koupání se v tomto období nezadržitelně přesouvá z kategorie relaxace a potěšení z pobytu v prohřáté vodě k zábavě pro pravé otužilce.

KDY ZAZIMOVAT BAZÉN

Vzhledem k rozmarům letošního počasí nelze předem říci, kdy bazénová sezóna definitivně skončí, ale stejně jako v ostatních oborech zde platí, že lépe je být na příchod zimy připraven s předstihem než se nechat se zaskočit.

Konec bazénové sezóny nám definitivně odzvoní dlouhodobé denní teploty v rozmezí 10 až 15 °C. Noční teploty obvykle klesají ještě níže, takže dochází k nevratným ztrátám tepla, naakumulovaného v bazénové vodě domácího bazénu. Vzhledem k velké tepelné kapacitě vody je tento pokles zpočátku relativně pomalý, ale je to právě ztráta tepla z bazénové vody, co nám nekompromisně uzavře letošní koupací sezónu

POZOR NA POŠKOZENÍ BAZÉNU

Na internetu je k dispozici nepřeberné množství doporučení a postupů, jak správně zazimovat domácí bazén a připravit ho na zimní sezónu. Jednotlivé návody zazimování bazénu se liší v detailech podle toho, o jaký typ domácího bazénu se jedná, nicméně podstata správného zazimování domácího bazénu je jen jedna – zabránit poškození bazénu a bazénové technologie vlivem působení nízkých zimních teplot a nepřízně počasí a udržet alespoň část objemu bazénové vody v optimální kvalitě do další koupací sezóny.

ZAZIMOVÁNÍ BAZÉNU

Úprava kvality bazénové vody by měla vždy být prvním krokem v procesu zazimování bazénu. Je velký omyl domnívat se, že když už se v bazénu nekoupeme, není třeba se o bazénovou vodu starat. Naopak, je třeba zkontrolovat hodnotu pH a aktuální koncentraci aktivního chloru nebo kyslíku, případně je pomocí vhodných přípravků bazénové chemie upravit dle potřeby. Pokud jsou v bazénové vodě zřejmé známky výskytu řas, je nutné je eliminovat a vodu náležitým způsobem ošetřit. K odstranění nerozpuštěných látek (znečištění z okolí bazénu, spadané listí, drobné koloidní nečistoty, způsobující zákal bazénové vody) použijeme bazénový vysavač nebo vhodné přípravky bazénové chemie na bázi vločkovačů a shlukovačů a následně bazénovou filtraci.

Jakmile jsme dosáhli pomocí nezbytných úprav žádoucí kvality bazénové vody, nastal čas k částečnému odpuštění objemu bazénové vody tak, aby došlo ke snížení hladiny pod trysky a ústí bazénové filtrace, které, pokud je to možné, následně zaslepíme krytkami. Úroveň hladiny bazénové vody v bazénu je třeba v průběhu zimy kontrolovat, aby nedošlo k nežádoucímu zvýšení objemu vody např. po vydatných deštích a následnému průniku vody do dalších částí bazénové technologie. V závislosti na objemu vody, která v bazénu zůstává přes zimní období, nadávkujeme dle návodu výrobce speciální přípravek pro zazimování bazénu. V naší nabídce tyto přípravky najdete pod názvem PWS Zazimovač nebo PWS Zazimovač Gold. Druhý z nich je vhodný pro zazimování bazénů, které jsou napouštěny vodou s vyššími koncentracemi vápníku nebo hořčíku, tedy vodou s tzv. vyšší „celkovou tvrdostí vody“, obvykle z podzemního zdroje. Zazimovače pomohou udržet žádoucí kvalitu bazénové vody přes zimní období a eliminují růst nežádoucích řas, nicméně rozhodně nezabrání zamrzání vody při velkém poklesu teplot pod bod mrazu. Aby nedošlo při nízkých teplotách k poškození stěn bazénu, je třeba na vodní hladinu rozmístit speciální dilatační plováky nebo si je podomácku vyrobit z pet lahví, částečně naplněných pískem. 

Zazimování bazénu - druhá část procesu

Druhá část procesu zazimování bazénu – tedy ochrana bazénu a bazénové technologie – se odvíjí od konkrétního typu bazénu, jeho konstrukce, vybavení (zastřešení, protiproud, salinizační jednotka, solární ohřev apod.) a dané bazénové technologie. Principem je odstranit z jednotlivých technologických částí a spojovacích hadic nebo trubek veškerou vodu, která by v případě poklesu teplot pod bod mrazu mohla při zamrznutí zařízení poškodit. Zvláštní pozornost je třeba věnovat při zazimování bazénu pískové bazénové filtraci – velice doporučujeme filtrační náplň (písek nebo zeolit) z bazénové filtrace před zimním obdobím vyjmout, nechat proschnout a uložit v uzavíratelné nádobě až do jara. Pokud bychom filtrační náplň v jednotce bazénové filtrace ponechali přes zimu, hrozí riziko mikrobiální kontaminace náplně, protože při dostatečné vlhkosti dochází i při nízkých teplotách k pomnožení nežádoucích mikroorganismů. Při výrazném poklesu teplot pod bod mrazu může zamrzající vlhký filtrační písek nebo zeolit poškodit vnitřní komoru bazénové filtrační jednotky.

Bazénové příslušenství a veškeré odnímatelné části domácího bazénu (schůdky, skluzavky, skimmer, plováky apod.) je třeba před příchodem zimy z bazénu odstranit, omýt pitnou vodou a po oschnutí uložit na chráněné místo, kde nedojde k jeho poškození. 

Domácí bazén na závěr zakryjeme odolnou krycí plachtou, kterou dobře upevníme, aby nedošlo při případných poryvech větru k jejímu uvolnění nebo poškození. V případě většího množství sněhové pokrývky nezapomeneme na pravidelnou kontrolu plachty a odstraňování sněhu z jejího povrchu.

Domácí bazén bez funkčního a dostatečně výkonného technologického zázemí je jen obyčejnou otevřenou umělou nádrží na vodu. Bez kvalitní bazénové filtrace nelze v dlouhodobém horizontu náročné letní koupací sezóny udržet optimální kvalitu bazénové vody, a byť jen doufat v možnost využití takového bazénu k odpočinku nebo vodním radovánkám. V bazénové vodě neustále probíhají změny rovnováh mezi jednotlivými složkami bazénové vody v závislosti na jejím konkrétním složení a díky okolnímu přírodnímu prostředí je bazénová voda vystavena mnoha vnějším vlivům (intenzivní sluneční záření, vyšší teploty, znečištění organickými látkami apod.), které kvalitě bazénové vody rozhodně nepřidají. Proto je úprava bazénové vody v domácím bazénu pomocí přípravků bazénové chemie a pravidelné filtrace přes vhodné filtrační médium kontinuálním procesem během celé koupací sezóny.

K propojení domácího bazénu s bazénovou technologií se používají tzv. bazénové hadice. Vzhledem k jejich klíčové funkci v okruhu bazénové technologie jsou na jejich kvalitu kladeny vysoké požadavky, které ne vždy splňují všechny výrobky, se kterými se na trhu bazénového příslušenství můžete setkat. Bazénové hadice jsou nabízeny obvykle ve dvou variantách průměru hadicové koncovky – 32 mm nebo 38 mm (rozhodující pro Vaši volbu je tedy konkrétní typ bazénové filtrace a druh koncovky). Pomocí spojek a redukcí lze oba průměry bazénových hadic sice dobře kombinovat, nicméně doporučujeme používat v bazénovém okruhu vždy pouze jeden velikostní typ. Bazénové hadice jsou vyráběny jako tzv. dělené – to znamená, že hadice v podobě „husího krku“ je v určitých vzdálenostech ukončena koncovkou o daném průměru, na kterou navazuje koncovka s dalším dílem hadice. V tomto místě je možné bazénové hadice dělit a díky tomu je možné bazénové hadice zakoupit v podstatě v jakékoliv délce, jen se musí vždy jednat o příslušný násobek základního dílu. Pro námi nabízené bazénové hadice o průměru 32 mm je nejmenším možným dílem vzdálenost 1,1 m, pro hadice o průměru 38 mm je to délka 1,5 m. Vzhledem k tomu, že bazénové hadice jsou v průběhu koupací sezóny obvykle nepřetržitě vystaveny vlivu okolního prostředí, je materiál, ze kterého jsou vyrobeny, tím nejpodstatnějším, co ovlivňuje jejich životnost a odolnost. Kvalitní bazénové hadice jsou vyrobeny z odolného, pevného a zároveň pružného plastu s obsahem stabilizátorů UV záření, které výrazným způsobem zlepšují jejich odolnost a prodlužují životnost.

Při umístění bazénových hadic dbejte vždy na to, aby hadice nepřišly do přímého kontaktu s hrubším štěrkem nebo ostrými kamínky, protože by to mohlo vést k jejich nevratnému poškození. Na bazénové hadice, ať už naplněné vodou nebo bez vody, nikdy nepokládejte těžší předměty ani na ně nešlapte. Při aplikaci přípravků bazénové chemie (např. bazénových tablet) přímo do bazénového skimmeru mějte vždy na paměti, že v případě vypnutí bazénové filtrace může dojít v dlouhodobém horizontu k degradaci plastového materiálu hadice u ústí do bazénu vlivem působení lokální vysoké koncentrace oxidačního činidla (aktivního chloru nebo kyslíku). Proto doporučujeme vkládat bazénové tablety do plováků, které se volně pohybují po hladině a účinné látky z tablet se rovnoměrně uvolňují do bazénové vody.

Dnešní článek volně navazuje na již dříve publikovaný text s názvem „Dvě jednoduchá pravidla k udržení kvality bazénové vody“ a dále rozpracovává obsáhlou problematiku udržení optimální jakosti bazénové vody během náročných podmínek koupací sezóny. Tentokrát nebudou v centru naší pozornosti přípravky bazénové chemie a jejich použití v konkrétních situacích, ale zaměříme se na celkový režim využívání domácího bazénu v horkých letních dnech tak, abychom co nejvíce eliminovali případné zhoršení jakosti bazénové vody.

Vzhledem k tomu, že v současnosti (jaro 2014) neexistuje v České republice legislativa, definující provoz domácích bazénů z hygienického hlediska, nechme se pro začátek inspirovat vybranými fakty z provozních řádů velkých bazénů veřejných umělých koupališť. Každý z nás jistě alespoň jedenkrát veřejné koupaliště navštívil a musel se podrobit podmínkám, které vymezují jeho provoz. Tato nařízení můžeme leckdy vnímat jako svým způsobem omezující či zbytečnou šikanu, ale při hlubším pohledu zjistíme, že důvody pro jejich existenci jsou překvapivě rozumné a leckteré z nich lze s mírnou úpravou dobře aplikovat i při provozu domácího bazénu.

Činnost a provoz veřejných koupališť definuje vyhláška MZ č.238/2011 Sb.,O stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, v platném znění. V části, věnované umělým koupalištím a saunám, najdeme mnoho informací, dobře použitelných i při provozování domácího bazénu. Nechme se tedy inspirovat profesionály a prošlapávání nových neprobádaných cestiček při úpravě a udržování optimální kvality bazénové vody nechme dobrodružnějším povahám.

První věc, která klíčovým způsobem ovlivňuje provoz domácího bazénu, jsou parametry bazénové vody ještě před jejím vstupem do bazénu a následnou úpravou přípravky bazénové chemie. Při volbě vodního zdroje pro domácí bazén je vždy vhodné dát přednost vodě z veřejného vodovodu, protože tato voda prošla vodárenskou úpravou, je za standardních podmínek hygienicky nezávadná a její fyzikální a chemické ukazatele vyhovují platné legislativě pro pitnou vodu (vyhláška MZ č. 252/2004 Sb., v platném znění), takže se při následné úpravě bazénové vody vyhneme s největší pravděpodobností problémům, které způsobují vysoké koncentrace železa, manganu, vápníku či hořčíku, charakteristické pro podzemní zdroje vod – studny. Provozovatel veřejného vodovodu je povinen poskytnout informace o aktuálních hodnotách sledovaných parametrů pitné vody. Mnoho provozovatelů domácích bazénů nicméně vodu z vlastní studny k napouštění domácího zahradního bazénu používá. Je třeba mít na paměti, že se v takovém případě jedná o nezabezpečený zdroj vody, jejíž složení a kvalita se mohou bez jakékoliv běžně postřehnutelné výstrahy měnit s tím, že tato změna je ve většině případů k horšímu. Neupravené podzemní vody jsou v závislosti na místním geologickém prostředí charakteristické vyššími koncentracemi výše zmíněných prvků a nižší hodnotou pH díky rozpuštěnému oxidu uhličitému. Při nižších hodnotách pH převažují formy výskytu sloučenin železa, manganu, vápníku či hořčíku v rozpuštěné podobě, po zvýšení hodnoty pH (buď prostým okysličením vody při styku s atmosférickým kyslíkem, nebo při aplikaci přípravků bazénové chemie s oxidačními účinky) dochází ke vzniku nežádoucích sraženin v bazénové vodě nebo inkrustů na stěnách bazénu či bazénovém příslušenství. Před napouštěním domácího bazénu z vlastního zdroje podzemní vody tedy dobře zvažte, zda parametry studniční vody vyhovují požadavkům procesu úpravy bazénové vody v koupací sezóně a zda konkrétní vlastnosti podzemní vody nebudou udržování optimální kvality bazénové vody spíše komplikovat.

Často je opomíjeno sprchování a mytí před vstupem do bazénu. Veřejná koupaliště mají tento požadavek zakotven v provozním řádu, a nikoliv bezdůvodně. Bazénová voda neslouží k omytí potu nebo nečistot z těla – je to prostor pro koupání a relaxaci. K umývání pokožky před vstupem do bazénu doporučujeme používat spíše klasická pevná mýdla, nikoliv sprchové gely nebo šampony. Tekuté kosmetické mycí přípravky obsahují velký podíl tenzidů, které mohou být při nedokonalém oplachu těla vnášeny do bazénové vody, kde zvyšují zatížení vody organickými látkami a mohou ve vyšších koncentracích způsobovat nežádoucí pěnění na hladině bazénu. Nevstupujte do bazénu po aplikaci opalovacích krémů nebo olejů – zvyšují organické znečištění vody a zhoršují její kvalitu.

Veškeré plavecké pomůcky (ploutve, potápěčské brýle, plovací desky) nebo nafukovací hračky pravidelně omývejte pitnou vodou a skladujte mimo přímé sluneční světlo, jehož ultrafialové záření může při dlouhodobém působení degradovat méně kvalitní plastové materiály.

V průběhu koupací sezóny se vlastnosti bazénové vody a její kvalita mění v závislosti na zatížení bazénu. Optimální kvalitu bazénové vody udržujeme jednak chemickou cestou pomocí přípravků bazénové chemie a jednak pravidelnou cirkulací přes bazénovou filtraci. Během koupací sezóny dochází k úbytku objemu bazénové vody – jednak odparem u otevřených zahradních bazénů, ale také vylitím při vodních hrách nebo odnosem na tělech koupajících. Tento úbytek kompenzujeme napouštěním bazénu čistou plnící vodou. V případě potřeby je možné v průběhu koupací sezóny určitý objem bazénové vody odpustit cíleně a doplnit čistou plnící vodou -  tento proces prospívá kvalitě bazénové vody a snižuje spotřebu speciálních přípravků bazénové chemie (např. vločkovačů, čističů apod.). Obecně platí, že míra znečišťování bazénové vody vnosem nečistot z okolí nebo těl koupajících by měla být co nejnižší. Tomu může napomoci už samotné prostorové řešení bezprostředního okolí domácího bazénu – tedy zpevněné, omyvatelné povrchy, eventuelně alespoň omyvatelné rohože. Tráva nebo písek jsou méně vhodné, protože ulpívají na pokožce plavců a jsou vnášeny do bazénu.

Předchozí text je možné shrnout do několika jednoduchých bodů. Pokud je budete dodržovat, usnadníte si péči o bazénovou vodu během koupací sezóny a udržení její žádoucí dlouhodobé kvality.

1. Při volbě vodního zdroje pro domácí bazén dávejte přednost zásobování vodou z veřejného vodovodu. Pokud k napouštění bazénu používáte podzemní vodu z vrtu či studny, ověřte si pomocí laboratorního rozboru její nejdůležitější parametry, abyste se vyhnuli případným budoucím problémům s její úpravou.
2. Bezprostřední okolí domácího bazénu udržujte v čistotě. Optimální jsou zpevněné a omyvatelné povrchy v prostoru vstupu do bazénu nebo alespoň plastové rohože.
3. Před vstupem do bazénu se osprchujte, omyjte mýdlem (tekuté kosmetické mycí přípravky a gely jsou méně vhodné) a dobře se opláchněte. Opalovací krémy a oleje nepoužívejte bezprostředně před koupáním, jejich rezidua zůstávají na kůži a znečišťují bazénovou vodu.
4. Koupací pomůcky a vodní hračky pravidelně omývejte pitnou vodou a uschovávejte je mimo přímé sluneční záření.
5. V době, kdy svůj domácí bazén nevyužíváte, zakrývejte vodní hladinu krycí ochrannou textilií nebo solární plachtou. Ochráníte tak bazénovou vodu před znečištěním z okolního prostředí.

Když se řekne chlornan sodný, každý si vybaví prostředek hygienickému zabezpečení studny nebo pitné vody obecně. To je samozřejmě pravda, vždyť různě koncentrované roztoky chlornanu sodného se na trhu objevují pod mnoha názvy četných výrobců chemických přípravků už desítky let. Přípravky na bázi chlornanu sodného mají ve většině domácností své pevné místo i jako účinné čističe.

Chlornan sodný a jeho využití

Historie používání chlornanových roztoků pro ošetření vody a sanitaci prostředí obecně sahá až daleko zpět na přelom 18. a 19. století. Tehdy byl poprvé použit roztok chlornanu („Eau de Javelle“) jako bělící a dezinfekční činidlo. Dezinfekční a sanitační účinek chlornanových roztoků byl ve velkém měřítku poprvé spolehlivě ověřen při rozsáhlých epidemiích cholery a při likvidaci horečky omladnic v Pešti v první třetině 19. století, kde významnou měrou přispěl k téměř úplnému vymýcení tohoto smrtelného onemocnění. Od té doby si roztoky chlornanů našly své pevné místo v sanitaci prostředí a vody a jsou úspěšně používány k těmto účelům i dnes díky své vysoké účinnosti a příznivé ceně. Obor úpravy bazénové vody není výjimkou – zde má chlornan sodný své pevné místo a navzdory vývoji stále nových a modernějších přípravků bazénové chemie je pro mnoho provozovatelů bazénů tradičním a léty ověřeným přípravkem s vysokou účinností.

Najdete takzvaný Chlornan sodný stabilizovaný. Jedná se o koncentrovaný roztok chlornanu sodného (14 až 16 % účinné látky) o vysoké čistotě, speciálně stabilizovaný, aby nedocházelo k nežádoucímu rozkladu a ke snížení účinnosti přípravku. Chlornan sodný je čirý kapalný přípravek nažloutlé barvy s čistým slabě chlorovým pachem beze stopy nepříjemných chloraminů. Díky vysoké čistotě je Chlornan sodný vhodný nejen k úpravě bazénové vody, ale i k ošetření vody pitné – jedná se o sloučeninu, která se při úpravě vody na vodu pitnou používá k hygienickému zabezpečení vody.